Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
My měli doma trápení hlavně s prdíky, ale zabíraly koupele v teplé vodě, klubíčkování a Espumisan, dávala jsem pět kapek na lžičku před každým kojením a při pravidelném braní byl za pár dní od prdíků klid. 
Tak já jsem rodila poprvé. Nejdříve se mrňousek chtěl klubat ve 32 týdnu. Naštěstí se to podařilo zastavit. Pak ještě 4 týdny vydržel a když jsem šla do porodnice do poradny, tak mi tam řekli, že už domů nepojedu, že jsem na 4 otevřená a že si mně tam nechají. Než jsem se z příjmu dostala nahoru do patra, kde byla porodnice, otevřela jsem se na osm, bez jakýchkoliv bolestí. Tak mi píchli vodu a šlo se na věc... prcek byl venku za necelé dvě hodiny.... kojení jsme zkoušeli, nicméně jsme měli strptokoka a prcek nechtěl jíst, takže se mu dávala náhradní výživa lahvičkou. Ztrávili jsme v porodnici šílených 11 dní, kdy jsem byla na pokraji šílenství. Doma se vše zklidnilo a i mléko se spustilo, akorát že malý už nechtěl prs, takže odsávám a pak tp pije z lahvičky.
1.dítě -praskla mi plodová voda v 19hod,v porodnici mi v 19,30 sdělily,že si mám lehnout-to do rána nebude,syn se narodil v 23,40
2.dítě-do porodnice jsem dorazila v 20hod-opět mě uklidnil¨,že se mám vyspat,to do rána nebude-dcera se narodila 0,20
3.dítě-muž chtěl být u porodu,v 21 nástup do porodnice-poslali ho domů,do rána se nic dít nebude.Tak jsem ho poprosila ať se vrátí za hodinku,přišel,dcera se narodila 22,40.Špatný odhad personálu...
Na Bulovku nevzpomínám ráda - nechali mě tam ve 33.týdnu s prasklou vodou 3 dny než vyvolali porod, syn se nakazil streptokokem a nebýt zkušených lékařek na neonatologii, mohl nám umřít.
Naprali do mě snad všechno možný, takže jsem při porodu zvracela, epidurál jsem sice nechtěla, ale kvůli předčasnému porodu mi ho doporučili, bohužel se jim ho po půl hodině nepodařilo napíchnout tam kam se má, dali mi ho trochu někam jinam,takže vůbec nezabral, byla jsem na kapačkách,takže jsem nemohla chodit, což pro mě bylo utrpení, protože kontrakce byli tak silné,že jsem místy upadala do bezvědomí. Po 12 hodinách jsem konečně mohla začít tlačit a to byla moje chvíle 
- na třetí nadýchnutí byl venku. Ale jinak prostě porod naprosto šílenej.
Druhý porod v Neratovicích - nádhera. Vše postupovalo podle přírody, mohla jsem chodit a "kroutit" pánví,takže dcera krásně sestupovala a za 4hodiny od první kontrakce bylo hotovo 
Já bych tedy každé přála moje porody: u starší dcery 3,5 hodiny od počátku do konce a u syna 55 minut. Dodnes si pamatuji doktora - na pět prstů otevřená - Vy vážně nemáte bolesti ? No neměla jsem. Fakt až těch posledních 55 minut.
A jinak při dceři jsem přibrala 9 kg s tím že mi obvoďák tvrdil - budete mít malé dítě, ale nebojte se 2,5 kg mít bude. No holka měla 3,92 kg. O dva roky ta samá situace a když jsem mu připomně tvrzení o malém dítěti, tak se mi vysmál, že prý 3,90 určitě mít nebude. No alepsoň v tomhle se nezmýlil - syn neměl 3,90 měl 3,87 kg.
A k péči po: snad nejvýstižnější co k tomu mohu říct: přežili jsme.
tak teda některým zááávidím
už mám sice dávno šestinedělí za sebou..ten nejmladší bude mít v pátek 7 měsícůale co je to spánek už snad ani nevímzvlášt záživná byla ta dnešní noc..po třech hodinác h spánku..přerušovaného..dnes 12 hodin ve škole
padám na hubu...a že nevíte co to sladké mimi právě dělá? krásně me tu po 
spinkáale jak dlouho
.jpg)
ono to neni tak hrozný jak to vypadá 
Jezis Marja!!!! To je peklo.... !!!! Antikoncepce pro bezdetne je vystizna.... To jsou naprosto desivy prispevky - strihani, siti, krvavy oci, dreny v prsu...To je normalni muceni.
Ja deti samozrejme chci, ale rozhodne myslim, ze jeste pockam nez utnu zivot na zemi a zacnu zivot v pekle :) Smekam pred vsema matkama.... Te moji snad dneska vezmu na navstevu kytku za statecnost, nebo nevim :)
Linda: u prvního mi kojení moc nešlo, ale druhého jsem si fakt při kojení užívala
Já nečetla příspěvky, ale oba kluci od cca měsíce spali po celou noc. 
.jpg)
Snapeová: mě se třetí povedlo jen proto, že dvě první byly holky, tudíž byl pokus o následníka ale psů a koček máme taky dost
Almego tak to je síla 
Krvavý oči jsem měla taky, problémech po nástřihu jsem už psala, ale to cso zažila ty... to je pro bezdětné "antikoncepce" jak vyšitá 
.jpg)
Johanka74: Moje děti psa nemají, ale strašně ho chtějí jsem ochotná pořídit maximálně rybičky - dvě
Kdybych přišla za manželem, že chci další dítě, tak bych mě zbalil kufry a děti a odvezl by mě k mamince
Na porody( r.86 a 88) nevzpomínám ráda...První trval asi 20 hodin,druhý 30.Při prvním udělali obří nástřih a doktor mi to bez umrtvení šil,což byla asi 1000x větší bolest než celej porod...Vypadala jsem strašně-po celém obličeje výrony krve a krvavé oči-dítě bylo dost velké a já mám úzkou pánev,takže ten můj tlak se takto projevil....Když mě nutili se pár hodin po porodu starat o dítko,tak jsem nebyla schopná ho ani zvednout z postýlky....Než se mi vše zahojilo,tak jsem si nesedla,hrůza...Asi měsíc po porodu jsem dostala krutý zánět do prsa,řezali mi to,nakonec jsem tam měla drén.Ditě nechtělo z něj pít,tak mi to musel manžel odpíjet...mezitím dítě dostalo v 7 týdnech zápal plic,tak jsem s ním ležela v nemocnici-když tam doktoři viděli,jakou mám ránu na tom prsu,tak nevěřili vlastním očím...Kojit jsem musela přestat,ale mlíko nechtělo zmizet,trvalo to ještě asi měsíc(injekce,prášky),než to skončilo...A dítě do roka a čtvrt nechtělo spát,ani ve dne,ani v noci,stačilo mu si zdřímnout hodinku-dvě ve dne a pak jen prudilo...Nakonec ho nějak zmohli v jeslích,kde ho spát i po obědě naučili....
já nemám tak drastické zkušenosti, ale po zkušenostech s personálem, lékaři, sestry, všechno jedno, kdy se mě moje očekávané dítě skoro udusilo v cestě, jen díky tomu, že se dovedu ozvat, se narodil - modrý jako švestka, hlavičku mu škrábli nůžkama až do krve, a o přístupu k prvorodičce a kojení ani nechci vzpomínat Jsem hned po návratu domů rezolutně prohlásila a druhé- ani za nic. Nehledě k tomu, že jsem zvracela celých 9 měsíců až do porodnice. Nenene! Jedno stačilo. Vím o co jde, a to mi stačilo
