Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Me teda zarazila veta....... podle lékařů není stoprocentně jisté, že se dítě narodí zdravé......

A to si nekdy je nekdo 100% jisty, ze se dite narodi zdrave ? To je prece cele nesmysl.
Amniocenteza dale prece zkouma geneticke vady, ne ?

Almega: a ty si myslis, ze zrovna ty prinasis nejaky prospech spolecnosti? Mozna, ze nejaky "dement" (jak nazyvas postizeneho cloveka) prinasi spolecnosti vic uzitku nez ty se svymi nazory...treba na tu "zodpovednost" cloveka.

Almega: v dnešní době zaměřené na výkon a situaci, kdy se snižuje úroveň, zvl. pak budoucí důchodci nemají moc hezké vyhlídky, je krajně nezodpovědné vědomě stárnout, být multimorbidní a sobecky tak zatěžovat státní zdravotnoctví a sociální síť!!!

mé těhotenství bylo v pohodě,i porod,kojila sem syna do 3,5let,nikdy nebyl nemocný.ale ve 4 letech vysoká horečka 39,tu jsme sice srazili,ale za týden opět 39 horečka,následovali testy,zvýšené jaterky,podezření na myopatii(sval.nemoc),tu nám nakonec potvrdili,z minuty na minutu jsem se dozvěděla že syn trpí smrtelnou nemocí,postupně odumírají svaly kosterní,dýchací a nakonec srdeční,má svalovou dystrofii,říkali že kolem 6 roku může přestat chodit.doma jsem na něj koukala když spal a hystericky sem brečela.byla sem na to sama(manžel nás opustil týden po této události).po rozvodu mě začal psychicky trápit skrz malého,začla sem brát antidepresiva.po půl roce sem se smířila se synovo nemocí a dělala sem vše pro to aby byl šťastný,také jsme pečlivě cvičili.dnes je mu 9 let a chodí do 3.třídy.cvičíme pořád 3krát denně Vojtovku,lázně a stále ještě chodí sice hůř ale chodí.máme sice pár omezení,i při obyč rýmě začne padat,jakmile nachlazení přejde je to zas o něco lepší ale Tomášek je i přesto šťastný.je to těžké náročné ale dá se to zvládnout.a už nejsme na to sami,mám skvělého přítele a taťku(jeho vlastní otec pro syna pár let nechodí) pro Toma.teď se mu chystáme pořídit sourozence.u dalšího syna je 50% riziko stejné nemoci,ale jdeme do toho,i s genetikem který nám po celou dobu těhot bude radit,pomáhat,dělat testy.já bych na potrat nikdy nešla.Šárce bych poradila jdi do toho,nech si to mimčo,budeme držet palečky ať se narodí zdravé.pak až někdy sem dej vědět jak ti to vše dopadlo,pa Lucie

Zkusila bych více poslouchat svou intuici a když vyšly výsledky negativně, tak bych to víc dále neřešila!!!!!!!!!!!!!!!

Schválně jsem si přečetla,jak to dopadlo...No v dnešní době,kdy se budou zastavovat a snižovat příspěvky na postižené,a bude to určitě do budoucnosti jen horší...tak je třeba mít zodpovědnost a nepřivádět na svět vědomě!! postižené děti! I tak už je genofond značně oslabený a následující generace budou řešit stále horší a horší problémy.Nevím,jak může nějaký hodně postižený člověk ještě třeba dement,přinést nějaký prospěch společnosti...Spíš je někde v ústavu a tam se o něj musí někdo starat a někdo to musí platit....Když se někomu stane úraz a stane se postiženým,tak je to něco jiného,než když se v těhotenství 100% prokáže nějaká závažná vada,matce se to řekne,ale ona si to přece "musí"nechat...No a pak má buď ona na hrbu doživotní péči nebo ústav....

Renee nejprve pro upřesnění,péče o jakkoli postižené dítě vůbec neznamená automatický nárok na jakoukoli dávku,vše záleží na náledě a osvícenosti pár úředníků a lékařů an posudkovém.To samé vůbec není pravda,že matky postižených dětí nepracují.Většinou chodí alespoň na půl úvazek,protože být celý život doma s postiženým dítětem se nedá.O tom,že lékaři netlačí nikoho do rozhodnutí po tartu - tak to je totál kravina.Mám dítě u kterého vadu srdce diagnostikovali v 30tt úvodní věta lékaře v FN zněla,probůh proč to nepoznali,mohla jste to dát pryč.To samé pak po porodu,,když je lékař schopný 24 hodin po porodu říct matce,že má žalovat lékaře,co nerozpoznal vadu,to svědčí o mnohém.Hlavně o názoru lékařů.
Bohužel Šárka vůbec enpíše o jaké postižení by se mělo jednat,zda o mentální,fyzické nebo kombinované.
Takže napíšu jen vlastní zkušenost mám syna s fyzickým postižením,kromě vady srdce nic víc v těhu nezjistili.Pak se časem ukázali další vady.Nebudu lhát,život s dítětem co má postižení není uplně to nej.Je tam řada omezení,pobyt v nemocnici,rozhodí to celou rodinu.O psychice rodičů enmluvě,jak já tak manžel užíváme antidepresiva.Ale zatím jsme nikdy nelitovala a stát před tímhle rozhodnutím znovu,tak si to dítě 100% nechám.
Přeju hodně štěstí.

Bohužel ten případ australských, britských a jiných hluchých partnerů je skutečný, programově pro IVF žádaly sperma hluchého dárce a pak předinmplatační diagnostiku, aby dítě bylo s co největší pravděpodobností hluché. Protože se považují za svébytnou kulturu a chtějí, aby tu kulturu převzal i potomek.

A blahopřeji Šárce, že to vypadá dobře, ačkoli budu podle zdejší atmosféry též zlá. Já se domnívám, že postavena do stejné situace, bych na potrat šla. Mám poměrně dost dobrou představu, co to znamená péče o tělesně a/nebo fyzicky postiženého člověka a vím, že na to fyzicky, ani psychicky nemám.

Šárko,držím palce!! Každý může napsat názor,ale to nejdůležitější je na tobě... Já bych si miminko určitě nechala!!!

já jsem před takovou volbou naštěstí nikdy nestála, proto nemůžu radit, fakt nevím, jak bych se rozhodla, jen vím, že to rozhodování je jiné u prvního a jiné u druhého dítěte
starat se o postižené dítě, které je jedináček je těžké, ale myslím, že relativně možné
starat se o postižené dítě, které má staršího sourozence je hrozně těžké, a nejhorší je to právě pro toho staršího sourozence, protože celý život se najednou točí jen kolem toho mladšího
autorce přeji, aby se rozhodla správně a svého rozhodnutí nelitovala

Jarča*: já bych si tipla, že je to odvozeno od jednání lékařů. "Prý".....oni totiž zřejmě preventivně očekávají narození postiženého dítěte, protože je tu "prý" statisticky vyšší pravděpodobnost, ačkoliv tomu zatím nic nenasvědčuje.
My totiž máme skvělé prenatální statistiky, významně vylepšené tím, že rizikové plody bývají potráceny v době, kdy se statisticky nezahrnují do porodů, nýbrž do potratů.

Mně hlavně připadá zavádějící název článku. Prý čekám postižené dítě bych zaměnila za Možná čekám postižené dítě. Třebas by pak některé názory nebyly tak radikální.
Šárko, zatím se nic neděje, pokud ses rozhodla si dítě nechat, pořád je docela velká pravděpodobnost, že všechno bude O.K. Opatruj se a dej potom vědět, jak všechno dopadlo

Bellana: věřím, že jde o skutečný případ, ale mě přišla hrozná věta: "dvě hluché australské lesby, které chtějí mít hluchou holčičku". Vždyť přece nikdo programově nechce mít postižené dítě. Moje známá nešla na amnio, protože měla strach a když se jí narodila postižená holčička, tak hned na porodním sále si vyslechla: "Máte co jste chtěla." Jenže ona nechtěla postižené dítě, ale měla strach z komplikací po amnio.
Jinak smekám před každým, kdo se dokáže postarat o postiženého a nedá ho do ústavu. Ale vůbec neodsuzuju ani toho, kdo prostě má pocit, že tu náročnou situaci nezvládne a volí ústavní péči. Je to opravdu těžké a kdo to nezažil, neumí si to představit.

Bellana: víš, někdy se tomu taky říká "mluviti o provaze v domě oběšencově".
To jsou ty jemné nuance společenského chování.

Kopat příkopy, stát u pásu, nebo prodávat za pultem je taky náročné a vyčerpávající, málokdo by to volil dobrovolně, kdyby měl na výběr.
Tohle vyčerpání je spíš důsledkem postoje společnosti - minimální, nebo žádná podpora, tyto děti jsou vnímány jako "chyba v systému", koho by tedy nevyčerpávalo celoživotně se dívat na "vlastní chybu" a jako k chybě se k nim přistupuje, odmítne li matka potrat, nebo odložení do ústavu, společnost ji zavrhne s tím, ať si to tedy "vyžere".
To je odporný, necivilizovaný způsob bandy lovců mamutů, ti k tomu ovšem měli skutečně racionální důvody. Zřejmě se ještě musíme hodně a hodně posouvat dopředu v oblastech, které rozšiřují obzory za hranici vlastní peněženky a vlastní kuchyně.

punh: Jenže to je skutečný případ, starý několik let. Grainne mi ho jen připomněla. (A jen tak na okraj - měla jsem v rodině mentálně postiženého člověka, vím, co obnášela péče o něho. Nedali ho do ústavu a starala se celá rodina, ale nejvíc právě jeho matka. Byla vyčerpaná a sama by to nezvládla.)