Má sestra je nesamostatná hysterka
.jpg)
Jsem vdaná, za pár týdnů očekávám narození mého prvního dítěte. Jsem už doslova „na rozsypání“, termín porodu mám 2. ledna. Sotva se valím, otékají mi nohy, bolí mne záda, připadám si jako funící lokomotiva. Jak jsem se dřív porodu bála, tak teď už se těším, až to na mě konečně přijde a bude to za mnou.
Mám starší sestru, která je u od dětství takový ten „hroutící se typ“. Ze všeho je na prášky, každá maličkost ji neskutečně rozhodí, migrénu má častěji než menstruaci. Myslím, že tento její životní postoj je z velké míry zapříčiněn i tím, že jí to rodiče od malička baštili a jednali s ní jako bavlnce. Stačilo, aby Kamilka zafňukala a už bylo kolem ní rušno a všichni se strachovali, co jí je. Pravda, jako malá prý prodělala těžký zápal mozkových blan, asi proto k ní pak měli všichni tak přehnané ohledy.
A pokračuje to i v její dospělosti, dokonce i nyní, kdy má sama dvě děti. Je neuvěřitelná. Svou vlastní osobou dokáže zaměstnat všechny kolem sebe. Neustále vyžaduje zvláštní ohledy, pomoc, podporu, pochopení, litování. Obdivuji jejího manžela, podle mě musí mít svatozář, jinak to není možné.
Když byla na mateřské, hroutila se, nic nestíhala, máma jí chodila pomáhat s úklidem, nosila navařené kastróly s jídlem, žehlila prádlo, téměř každý víkend hlídala děti. Mne ségra pasovala do role tetičky na telefonu a volala mi několikrát v týdnu, dožadovala se návštěv, při kterých mi pak vykecávala díru do hlavy nekonečným stěžováním a pláčem nad pitomostmi. Když jsem se vdala a otěhotněla, začala jsem návštěvy u ní omezovat, už mne to příliš vyčerpávalo. Z toho je ona opět na prášky, vyčítá mi, že o ni nemám zájem, že jsem se od ní odtáhla. Nikdy ji nenapadlo se třeba alespoň jednou zeptat, jak se mám já, co naše budoucí miminko. Pořád má v hlavě jen samu sebe: Já, já, já.
Jako zaměstnaná matka dvou dětí, je v současné době patřičně utahaná, takže doslova zaúkolovala mámu upečením cukroví a také před ní sehrála srdceryvnou migrénovou scénu, jejímž výsledkem bylo, že se maminka nabídla, že jí přijde pomoci s předvánočním úklidem. Strašně mne to naštvalo, sestře jsem od plic řekla, že by se měla stydět takhle zneužívat vlastní mámu. Nikam to nevedlo, opět jsem jako odpověď vyslechla jen samé nešťastné a bolestínské nářky.
A teď k jádru věci. Jak jsem psala v úvodu, jsem v poslední fázi těhotenství. Vše mám pro miminko připravené, byt vymalovaný, na úklid po malování manžel zavolal firmu. Zlehounka se chystám na Vánoce, nic nehrotím, hlavně se snažím dost odpočívat. A sestra teď za mnou přišla s prosbou, zda bych jí mezi svátky o vánočních prázdninách nemohla pohlídat děti (kluci 7 a 9 let), že jí nevyšla dovolená, ani jejímu manželovi, naši jdou taky do práce a ona nemá kluky kam dát. A že by tedy mohli být u nás, když jsem už doma na mateřské.
Představila jsem si, jak mi tady (když odhlédnu od mého stavu) řádí dva neskuteční raubíři, což synovci skutečně jsou, a dělají mi z mého, pro miminko přichystaného, bytu jeden velký binec. Křik, hádání, praní (tohle všechno je u nich na denním pořádku), dloubání v jídle, neposlouchání. A do toho já, doslova pár dní před porodem.
.jpg)
Ke zvážení odpovědi mi postačila ani ne minuta. Odmítla jsem. A tím jsem udělala něco zcela neslýchaného. Sestra na mne zůstala naprosto nevěřícně zírat, vyloženě nechápala. Naštěstí byl u toho i můj manžel, který má slova potvrdil a dal důrazně najevo, že v tuto chvíli jsem přednější já a naše miminko než její problémy s umístěním dětí.
Sestra odešla naštvaná a otřesená. Hned si stěžovala mamince, která mi okamžitě volala a snažila se mne přemluvit, abych si k sobě kluky vzala, že prý jde jen o čtyři dny. Byla jsem pevná a neoblomná jako skála. Moc mne zamrzelo, že mi pak mamka vyčetla necitlivost a neochotu a zavěsila mi telefon.
A tak máme v rodině takhle těsně před Vánocemi docela dusno. Je mi z toho moc smutno, nikomu jsem nic neudělala a cítím se jako černá ovce. Ani se mi nechce jít na sváteční oběd, u kterého se na Štěpána vždycky všichni scházíme. Manžel stojí pevně za mnou, navrhl, že ten oběd odpískáme, můžu se v nejhorším vymluvit, že mi není dobře.
Mrzí mne, k čemu došlo, ale skutečně se necítím vinna. Ráda bych jim všem vysvětlila, že už je nejvyšší čas, aby se sestra začala chovat jako dospělá a přestala nás všechny kolem citově vydírat a zaměstnávat. Byla bych ráda, kdyby to pochopila alespoň maminka. Její přístup mne mrzí hodně. Myslíte, že je ještě šance, že se setra změní a naše rodinné vztahy začnou být konečně normální bez toho, aby ona byla středem vesmíru?
15.12.2010 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 79 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Má sestra je nesamostatná hysterka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Zeppi: 
Souhlasím s Anahir. Mám těhotnou mladší sestru bydlí stále u mamky a já poslední půl rok bohužel taky, předtím jsem bydlela sama a moc jsme se nestýkaly, což není důvod pro to, že moje mamka má moji sestru radši než mě....bylo mi to do očí přiznáno a i já sama jsem během toho půl roku byla donucena si přiznat, že to opravdu tak je...bolí to ale nedá se s tím nic dělat....Milá paní Darino i když to bolí jednáte správně teď je nejdůležitější Vaše miminko a Vy, přeji krásné a šťastné Vánoce.....
Jejda, a co kdyby sestřička večer navařila obídek na druhý den (přece nebudete stát u plotny), vyprala, vyžehlila (jejda, to jste utahaná z těch jejích kluků) klukům do ruky vysavač a koště... Brzy by si to rozmyslela.
Stanik: 13:26 pak sou z nich akorát neschopný nesamostatný chlapi 
když má takový potíže, tak ať nepeče, neuklízí- má manžela a cukroví stejně není zdravý...a děti ať zkusí vzít do práce...sestra. Migrény JSOU strašný, paralyzují, ale to není důvod otravovat lidi okolo. 
Notabene těhotnou sestru. Udělala jsi správně. Matka ...no nic...nemám slov. Jestli její pomoc sestře spočívá v manipulaci rodiny, tak je kravka! Sestra má možná potíže, což ji částečně omlouvá, ale matku neomlouvá NIC! Taková opičí láska je cesta do pekla. Rozeštve rodinu.
Stanik: Já zas miluju, když o výchově dětí kecá někdo, kdo o tom nemá ani ánung a děti mít nikdy nechce.
Nikde jsem nenapsala, že se mají děti vychovávat odlišně podle pohlaví. Ale holt holky jsou ve většině případů vrozené pečovatelky, jsou klidnější a prostě jsou schopnější samostatného života. Aspoň většina rodičů, kteří měli kluka i holku, to potvrzuje. Samozřejmě to nejde zobecnit, znám i rozdíly. Prostě kombinaci 9-letá holka a 7-letý kluk bych doma zřejmě nechala bez obav, ale dva rozjívené kluky raději ne. O dva roky později už zřejmě ano. Člověk nikdy neví, co je napadne. V rodině se traduje historka, jak jednou moji prarodiče vyrazili do divadla a doma nechali své tři potomky, dva kluky a dceru, nejmladší. Dítka nevěděla nic lepšího, než že začala skákat ze skříně na postel, protřední upadl tak blbě, že si roztrhl kůži pod rukou někde na žebrech a údajně měl díru až na žebra a sourozenci ho začali ošetřovat tak, že mu do té díry narvali vatu. Když pak babička dorazila domů a strejdu dotáhla k doktorovi, tak jí vynadal, že je neschopná matka, protože neumí ošetřit ránu. 
Babička neměla odvahu mu říct, že nechali děti doma - a to bylo v době, kdy žádný zákon neřešil opuštění dítěte, jako by tomu bylo dnes.
jedvatazmyje: :) v tomto případě si sestřička láduje karmu o 106... nejde o lhaní, pouze o formulaci a případné riziko, které je spojeno s tím, co po ní vyžadují...
Žádné omlouvání, nic nerozmazávat, odmítla jsem, mám k tomu důvod a tím to hasne. Nikomu se nebudu zpovídat, kdo to nepochopí, jeho problém. Ona si sestra poradí sama, když bude muset. Já jednou takhle pomáhala, i když jsem věděla, že bych ze zdravotních důvodů neměla, příbuzní dobře věděli, že mě čeká špitál, práci jsem odvedla, poté nadlouho onemocněla a pomoci se od druhé strany nedočkala....takže kdybych dneska byla vyzvána, nedělám nic. A můžou přijít. Nehnu prstem.
Vaše sestra je vyčůraný sobec a tak bych s ní i já zacházela- hodila bych na ní bobek bez výčitek.Kdypak ona pomohla vám,co?? Vaše matka je zase "měkká",místo aby si užívala klidu,tak skáče okolo dospělé dcery...a dobře jí tak!! Jak si kdo ustele,tak si taky lehne,vy dbejte na své zdraví tělesné i duševní a na cizí starosti neslyšte.
a její manžel nemá rodiče a rodinu?
jinak bych za těchto okolností také nehlídala
já si užila se švagovou
již nikdy....
jinak migrény jsou fakt svinstvo, dr. by ji mohl napsat neschopenku
, když už si nechce zaplatit hlídání...
Juana: Pekna blbost! Kluci nejsou schopni se o sebe postarat? Jaky je, k sakru rozdil mezi holkou a klukem?
Jinak, jestlize jsem na slehnuti, tak nebudu jeste resit dva kluky. Nejsem jejich matka a jedine, co mne v dane chvilu musi zajimat jsem ja sama a me jeste nenarozene dite.
Já bych ty kluky teda samotné celý den nenechala.
Ono záleží na povaze, ale pokud to jsou raubíři, u kterých člověk neví, co je napadne, tak je to velké riziko. Zvlášť pokud nejsou doteď zvyklí být doma sami. A taky je potřeba jim nějak zajistit jídlo (i když možná by to šlo vyřešit chleby v ledničce a pak uvařit večeři.
.jpg)
Takhle jsem si před x lety vzala na týden na hlídání k mému 7 měsíčnímu miminu 17 měsíčního synovce - bývalá švagrová si potřebovala odpočinout (na víkendy jezdila k matce, která okolo ní skákala) jí potom dělaly neskutečné problémy 2 hodiny, po které jsem k ní umístila spící batole 
Sestra ani maminka se nezmění. Stůjte si za svým. Moje tchýně se svou dcerou se o podobné snažily, navíc měly podporu v mém manželovi. Pořádek udělat jsem zvládla za čtvrtstoletí, ony jsou ale stále stejné, jen se s nimi nestýkám. A manžel to konečně taky pochopil. Uff.
Darino, Tvoje sestra se nikdy nezmění, protože by to pro ni bylo nevýhodné. Proč by se měla vzdávat pohodlí a samozřejmé pomoci od jiných???
A Tvoje maminka se také nezmění, protože nevidí důvod. Pokud máš potřebu mamince své stanovisko sdělit, napiš dopis - s dopisem se nelze hádat, nelze mu skákat do řeči - to jsou výhody dopisů.
Sama mám něco podobného v rodině a za ty roky jsem zjistila, že neexistuje na světě síla, která by to mohla změnit. Nemusíš mi věřit, ale stejně časem zjistíš sama, že to tak je.
Rozhodně se za nic neomlouvej - nejsi odpovědná za život své sestry. Máš jedinou odpovědnost a to za své dítě. Pokud je v silách člověka pomoci, ať pomůže, pokud ne - není to jeho vina a není potřeba se za to omlouvat. Chápu, že Tě to mrzí a mrzí Tě, že maminka dělá mezi vámi rozdíly - vždy Tě to bude mrzet, ale věř, že se s tím dá žít. Žij svůj život a ne život své sestry. Pomáhat se má ze svobodné vůle a ne pod vydíráním a psychickým nátlakem - to je podle mě neskutečně odporné.
A nevěř, že toto někomu z nich vysvětlíš - ale pokusit se můžeš, abys měla pocit, že jsi pro vyřešení udělala všechno. Spíš se nauč, že nemusíš své jednání nikomu zdůvodňovat, natož se omlouvat a prosit se o trochu lásky. Žij svůj život na to máš právo a nikdo Ti to nesmí a nemá právo brát.
