Děti by měly mít knoflík na ovládání hlasitosti
Nikdy jsem nechápala maminky, které si na pískovišti stěžovaly ve smyslu „nemohla jsem se dočkat, až začne mluvit, a teď se nemůžu dočkat, až usne a je chvíli ticho“. Můj otesánkoidní drobeček používal svoje mluvidla spíš pro řvaní a dost dlouho si vystačil pouze s výrazivem typu „ham, ci jíst, hojík (rohlík)“ a podobně. Nikdy mi nechtěl moc vyprávět, co dělali ve školce, jak se měl na návštěvě ani co by chtěl k Vánocům. Moc mi to chybělo, toužila jsem s ním sdílet úplně všechno.
Jaké je peklo mít užvaněné dítě jsem pochopila až poměrně nedávno, kdy jsem byla svědkem rozhovoru tatínka a asi čtyřleté slečny – tedy on to byl spíš slečnin táhlý monolog a taťka jen trpně odfrkával citoslovce. Stáli jsme všichni v dlouhé frontě na pokladnu u Alberta. Holčička měla malou taštičku a neustále opakovala: „Babička mi dala penízky na ty bonbonky, tati, neplať to, já si to zaplatím sama, mám penízky tady v kabelce, víš! (nádech) Já mám kabelku a v té mám penízky od babičky a ty bonbonky si zaplatím sama, tati, jo? 
(nádech) Ty bonbonky…“ a tak dokola jako Pes jitrničku sežral. V tu chvíli jsem se v duchu omluvila všem svatým za své rouhání a hluboce se poklonila vděčností za své milované, nepříliš hovorné dítě.
Nicméně nedávno jsem se seznámila s (téměř) čtyřletým synem mé kolegyně a ten mě naprosto odzbrojil hned pár vteřin poté, co mě viděl poprvé. Usilovně se vysmrkal do kapesníku a pak si procítěně povzdychl: „Sakja, ta jýma už je fakt tjapná!“ A takových podobně úžasných vět z něj ten den vypadlo spousta. Koupil si mě tak, jak jen to děti s dospělými dokážou.
A co vaše děti? Jaké byly? Uvítaly byste knoflík „Volume ON/OFF“ ?
1.4.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 44 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Děti by měly mít knoflík na ovládání hlasitosti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Cadence - takává byla ta moje nejstarší, od 1,5 roku pěkně mluvila a vše chtěla vysvětlit.
Já jsem šla se svojí malou kamarádkou ( do tří let ji chyběly dva měsíce ), Koupit čínské zelí, abychom mohly krmit kačeny. Když jsme čekaly ve frontě na pokladnu, ona sedíci na vozejku. Tak se rozhédla kolem sebe, a nahlas pronesla,, tu je, ale babinec´´.
Jednu příhodu bych měla.Naše mamka byla rozvedená a my každý den jezdily autobusem do města.Máma za prací a my do školky.Jednou při nastupování se moje tehdy 4letá sestra zarazila podívala se na pana řidiče a zeptala se ho jestli by nám nechtěl dělat tatínka.Máma v ten moment nevěděla co říct a myslií,že se viděla úplně jinde.Pan řidič byl ovšem velmi milý a šarmantní a sestře řekl,že je mu to líto,ale doma má maminku a děti.
je vidět,že nás občas děti opravdu dokáží dostat do prekérní situace.
přeji pěkný den Nemesis
Vybavila se mi jedna z příhod se synem.Před námi šla paní a něco nesla
v tašce.Syn nezklamal a otočil se na tatínka s otázkou,,Tati,co to ta paní nese?,,Manžel odpověděl , Tak se ji zeptej,To neměl dělat.Syn se rozeběhl za paní zeptal se.Pak tomu dal korunu.Otočil se a zavolal,,Tati,nese spacák,,
Muž by se nejraději zahrabal do země.
orinka: tomu nářečí nějak nerozumím
, můžeš mi to přeložit?
Cadence, tak to ako keby som píasala ja, presne taká bola moja dcéra,,,
ja som tiež dokázala rozosmiať ľudí na pohrebe, preto som tam ani nechodila...asi sme jedna krvná skupina a naše dcéry tiež 
Moje děti naštěstí nedosahovaly mích kvalit.Já jsem dokázala rozesmát i lidi na pohřbu.I tak mi připravily pár perných chvilek na veřejnosti.
Dcera mi cestou ze školky přezpívávala,co se ve školce dělo,co máme nakoupit a pod.V obchodě udělala paní prodavačce,která kouřila ve vedlejší
místnosti v prodejně,přednášku o tom,že těhotné maminky nekouří.Nejhorší
chvilku připravila manželovi,kdy po usazení v tramvaji se ho zeptala na to,jak se rodí děti.Po dobu jejich cesty z tramvaje nikdo nevystoupil.Nevím,jestli s jeho vysvětlením problému byli spokojeni.
Syn byl jiného ražení.Ten chtěl na všechno podrobnou odpověď.Tak jsme spolu v tramvaji řešili,jak se vyrábí sklo a pod.Někdy jsem se hodně zapotila.A druhý den mě přezkoušel jestli jsem mu nelhala a přibylo další proč.
Dcera mluvi porad i ze spani... Ja i muz jsme spise mlcenlivi introverti. Jsem stastna, kdyz jde na hodinu na navstevu a ja muzu jen myslet beze slov :-) Syn je od malicka - jak , jak to funguje, proc apod., ale mluvi primerene hodne.
.jpg)
Můj syn hovořil nepřetržitě. Jenomže s citoslovci se jako s odpovědí nespokojil - vyžadoval rozhovor na úrovni. Ale já byla ráda, že je zvídavý, protože jsem ještě byla mladá a měla zdravé nervy. Tak jsem komunikovala a komunikovala a komunikovala, a kdyby synek nepřišel do puberty a potom do dospělosti, kdy se jeho komunikace ustálila na třech,čtyřech nepříliš rozvitých vět za den, komunikuji dodnes.
.jpg)
Sofffie: To já v lese obvykle rovněž hluboce funím, ale nepozoruju ani houby ani maliní, jelikož jsem slepá jak patrona a houby nevidím a nevidím (ačkoliv ostatní jich nacházejí 8 na metr čtvereční 
. A maliní či ostružiní si všimnu, až když o to zakopnu
.jpg)
tak to tlačítko bych rozhodně uvítala. Oba tu hubu nezavřou, starší dost křičí. Naštěstí to neúnavné "proč" u staršího (7) nikdy nebylo a u mladšího (téměř 3) zatím taky ne, tak doufam že mě to nepotká, na to bych asi neměla. No ale přiznávám že ukecaní jsou po mě, akorát já už si tady díky nim moc neškrtnu 
orinka: já v lese zpravidla hluboce funím a pozoruju houby nebo maliní nebo borůvčí (kam se na mě hrabe medvěd Brtník)
ko21: moje babička, když jsem otravovala "co mám dělat, co mám dělat" odpověděla archaickým přechodníkem: "odkryja řiť - běhat". Snad jste tomu porozuměly.
Riki: netroufla jsem si rýpnout, rýpla jsi za mě. Souhlas. Taky tak. V lese se neřve. V lese se zhluboka dýchá a pozoruje zvěř.
orinka: 
tam mělo být!
