Pro dítě s exekutorem? Kde to jsme?
Asi nejsem jediná, kým otřásla reportáž v pořadu Soukromá dramata, která byla odvysílána minulý týden. Jedna známá herečka natočila, jak si její bývalý manžel přišel pro jejich malou dcerku s exekutorem. Zoufalý a vyděšený pláč holčičky slyším dodnes. Byla to čirá hrůza a já se začínám bát, že něco takového čeká jednou i mne.
Nevím, jak konkrétně probíhala či neprobíhala domluva zmíněných rodičů, že to muselo dojít tak daleko. To vědí jen ti dva. Co je pro mne však nepochopitelné, je způsob, jakým byla holčička matce odebrána. Naprosto byly ignorovány její pocity, strach z tolika neznámých lidí a zoufalé přání zůstat doma u maminky. Chápu, že pokud existují matky, které otcům cíleně brání v kontaktu s vlastními dětmi, musí zasáhnout „vyšší moc“. Ale opravdu je nutné, aby se onen zásah děl takovým drastickým způsobem, kterým je úplně nejvíc ze všech potrestáno malé dítě?
Jímá mne z toho hrůza, tím spíš, že sama jsem v podobné situaci. Mám sedmiletou dcerku z prvního manželství svěřenou do své péče. K otci jezdí každý druhý víkend, střídá se u nás o různých svátcích a v létě je měsíc se mnou a měsíc s tátou.
Až do nedávna vše fungovalo normálně. Dcera se k otci těšila, nikdy jsme neměli žádné problémy. Před čtyřmi měsíci se ale k bývalému manželovi přistěhovala jeho přítelkyně se dvanáctiletým synem a vše bylo, v podstatě ze dne na den, úplně jinak. Dcerka se přestala k tatínkovi těšit, postupně jsem sledovala, jak je už od středy před odjezdem čím dál víc zamlklá.
Pak jsem z ní dostala příčinu. Dokud prý táta bydlel sám, všechno bylo v pořádku, celý víkend se dcerce věnoval, občas šli někam společně i s jeho přítelkyní a synem. Od doby, kdy u něj ti dva bydlí, je všechno jinak a dcera to těžce nese.
Její pokojíček, který u otce měla, nyní obývá syn tátovy přítelkyně, který si na něj činí majetnická práva. Simončiny hračky naházel do jedné krabice a zařídil se po svém. Malou nechce při jejích návštěvách do pokoje ani pouštět, prý tam nemá co dělat. Simonka nemá zastání ani u otce, ani u jeho přítelkyně, která logicky preferuje své vlastní dítě. Tomáš prý v bytě žije nastálo, tak má na ten pokoj nárok a Simonce se nic nestane, když si bude hrát v obýváku a do pokoje bude chodit jenom spát.
Jak jsem z dceřina vyprávění pochopila, necítí se tam dobře, připadá si jako páté kolo u vozu. Táta si prý s ní skoro nepovídá, pořád se věnuje své přítelkyni, nebo jejímu synovi, se kterým spolu hrají různé počítačové hry. Navíc se Tomáš k Simonce nechová hezky, vysmívá se jí, nadává, občas dojde i k nějaké drobnější fyzické agresi.
Promluvila jsem si na toto téma s bývalým mužem. Ten žádný problém nevidí, naopak, považuje za správné, že už Simonka není jedináček, ale učí se žít i v rodině, kde není středem pozornosti. Ona i já prý vidíme vše zbytečně vyhroceně, v době dceřiného pobytu se prý holce nic neděje, vše je způsobeno jen tím, že je rozmazlená a najednou těžce nese, že se musí dělit o pozornost dospělých s někým jiným.
Já nevím. Mám dvě verze, jednu Simončinu, jednu jejího otce. Vidím, s jakou nechutí a odporem k němu dcera odjíždí a jak je šťastná, když se vrací zase ke mně. Párkrát už zkoušela i fintu s bolavým bříškem, jen aby nemusela na víkend k tátovi. Jednou jsem tedy návštěvu zrušila a během půl hodiny bolest bříška jako zázrakem zmizela.
Nevím, co mám dělat. Jak jsem psala v úvodu, nikdy předtím jsme vzájemně žádné problémy neřešili. Vše klapalo dobře ke spokojenosti nás všech. Zlom nastal až s novými podmínkami v tátově bytě. Těžko se můžu jít osobně přesvědčit, jak to u nich chodí. Přikláním se k verzi své dcery, vidím na ní, jak je z návštěv vystresovaná. Vážně uvažuji o tom, že začnu dělat „potíže“ a dceru nebudu trápit. Jenže co když to pak skončí tou šílenou exekucí? To by bylo přece strašné.
Jsem z toho dost nešťastná. Vím, že otec má právo se s dítětem vídat, nikdy by mne nenapadlo mu v tom jakkoli bránit. To až teď ve světle nových okolností vidím vše jinak. Pere se ve mně zodpovědná žena ctící zákony a rozhodnutí soudu a máma, které krvácí srdce, když vidí své dítě zoufalé a nešťastné. Co byste dělaly na mém místě?
5.4.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
- Střídavá péče o dítě je jen pro ukázněné rodiče
Diskuse ke článku - Pro dítě s exekutorem? Kde to jsme?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Myslím si,že návštěva psychologa či psychiatra by nebyla k zahození.Odborník pak dokáže posoudit situaci nestraně,když vyslechne všechny strany a poradí jak ze začarovaného kruhu ven.V žádném případě by tím nemělo trpět dítě.Otcové často nevidí spoustu věcí,které mají přímo pod nosem.Ve vašem případě to chce našlapovat po špičkách,aby člověk neubížil.Je možné,že se nedokáže vyrovnat se situací u táty,ale také se mohlo změnit chování otce a pochopitelně těch ostatních.Nějaké řešení by se najít mělo.Přeji dobré pořízení Nemesis
Já bych řekla, že je to typické sesazení z trůnu. Máme dvě malé děti a i když jsme s manželem spolu a žijeme tedy všichni v jedné domácnosti, i starší syn těžce nese, že se musí dělit o pokojíček a hračky. Upnul se pro změnu na tátu. Já jsem ta zlá, která po něm chce dodržovat povinnosti a dělit se s mladším bráchou o věci.. U vás je to o to těžší, že mámu má jen pro sebe a myslí si, že se k ní dá prostě utéct. Pokud přistoupíte na její pravidla, nedopadne to dobře. Domluvte se s otcem dcerky, aby jí vymyslel činnost, kterou budou dělat jen oni dva, třeba dvě hodiny z víkendu. Je jedno jestli půjdou na zmrzku, do Zoo nebo si budou třeba malovat, důležité je, aby měla jednu činnost, kterou bude s tátou sdílet jen ona. My chodíme do kroužků, kam mladší brácha nemá přístup a o sobotách se může rozhodnout, kam vyrazíme... Dále už se prostě musí zapojit do rodiny. Je jasné, že sourozenci si dělají naschvály, ale na řešení - dcerka si hraje v obýváku, kde bude mít svůj koutek, syn si hraje v pokoji, nevidím nic špatného. Také to máme rozdělené, když si starší chce hrát v klidu. Ale musí se to holce vysvětlit a ne, aby si myslela, že ji prostě odstavují. Ať s tátou třeba vymalují a nazdobí nějaký koutek, který bude jen její.. A bylo by určitě hezké, kdyby měla u táty třeba křečka, na kterého by se těšila..
Bellana: No mně připadá, že s tímhle otcem by se možná mluvit dalo, pokud by pochopil, že dcerce u něj teď opravdu není dobře a snažil by se najít pro ni co nejlepší řešení. Mám ale obavy, že momentálně je zaslepený snahou zalíbit se co nejvíc své nové rodině, takže odsouvá dcerku, kterou má "jistou". Jenže mu nedochází, že to tak vůbec není a když se mu odcizí, bude ji těžko získávat zpět.
Ve zdrobnělém oslovování 7letého dítěte nic divného nevidím, přece jí nebude říkat Simona, když ji tak normálně neoslovuje.
pavlina: Motivovat ji může připomínáním, jak se na ni tatínek těší, co hezkého spolu zažijí apod. Pokud ale holčička zjistí, že tatínek si jí moc nevšímá, nechce si poslechnout co za těch 14 dní zažila, neudělá si čas, aby byl jen s ní, tak to se pak motivuje těžko. Dítě není hloupé a lhát mu v zájmu obrany tatínka je taky nesmysl.
Bohužel tu tatínek není, aby si to přečetl a zamyslel se, jiný způsob než s ním mluvit, asi není.
tak já si myslím že
...na zařízení pokojíka se měli předem domluvit a společně to udělat, Simonce tam nechat koutek a samozřejmě tam kdykoli může
...pokud tam je Simča, tak dělat věci společně, ne, aby si tatínek hrál hrál s klukem...na to má jiný víkend
...pokud je to doma stresující, snažit se být co nejvíc mimo domov - na výletech a tak
...přítelkyně by se měla snažit s ní povídat, společně třeba prostřít na stůl a tak
prostě aby zapadla do rodiny
dělat si neschvály nemá smysl
.JPG){kind=avatar}
Verera: Taky si myslím, že by se dítě mělo na otce těšit. Ale s tím matka nic nenadělá. Když bude chránit dceru, tak se to obrátí proti ní. Pokud se nedá s otcem rozumně domluvit, tak je bezmocná.
pavlina: Slovo otec je citově nezabarvené, není to nic negativního. Kromě toho napsala: "v létě je měsíc se mnou a měsíc s tátou". A že o malé dceři píše jako o Simonce, to tedy nevím, co je na tom špatného? Kdyby to napsala o třicetileté ženě, asi by mě to zarazilo, ale takto? Že by potrefená husa, která má problém s bývalou manželkou svého partnera?
pavlina - 5.4.2011 15:59 -a pak ze nejste zaujata 
trvate na tom ,ze Zuza pouziva zdrobneliny pro dite ,ale otce tituluje "OTEC"
Ale sama nejste schopna ve svem prispevku ji nazvat jinak nez "ONA"
Rekla bych,ze problem mate Vy 
Doporucuji Vam si znovu dukladne precist prispevek od Zuzi a zamyslet se nad nim .....
Heather:
ale nehledám problém, mne je to celkem fuk, jen se snažím upozornit na to, jak je snadné podsunout nám úhel pohledu.
Verera:
ona to možná nedelá přímo (nebo se tím nechlubí) , ale motivovat by ji měla asi i ona. Ona je s ní přece jen víc času. Zajímalo by mne např., jak reagovala, když ta ukrutná bolest bříška po půl hodině přešla. Tipovala bych to na "prima, tak si uděláme hezký víkend spolu."
Bellana: Myslím, že v žádném případě není správné, aby dítě jezdilo za jedním z rodičů protože musí. Co to je za vztah? Měla by tam jezdit proto, že tam chce, protože se tam těší. Pokud ne, tak je lepší, aby tam nejezdila. Pokud jí tatínek nedokáže nějak motivovat, nebo aspoň vytvořit příjemné prostředí, tak je to jeho chyba, možnosti má, že si to sám pokazil je jeho problém. (Teď neberu situace, kdy matka proti otci dítě navádí, ale to si nemyslím, že je tenhle případ).
Pokud tatínkovi jde opravdu o dceru, měl by zapomenout na předstírání šťastné víkendové rodinky, pochopit, že dcera jezdí za ním a nějaká macecha s cizím klukem ji v nejmenším nezajímá a ani není důvod aby ji zajímala, a měl by vymyslet způsob, jak holce zpříjemnit společné chvíle. Už tak to má dost těžké.
A vůbec to nesouvisí s nějakou rozmazleností, stejně tak není nutné rozmazlovat dítě, které jezdí jen na návštěvy, ale společně trávený čas a respektování citů dítěte rozmazlování nejsou.
pavlina: Kdyby ho titulovala "ten hajzl", tak by se o zaujatosti dalo uvažovat, ale otec je výraz neutrální, je to otec té holčičky, a navíc se tam objevují i jiné výrazy jako táta nebo tatínek. Takže bych řekla, že hledáš problém tam, kde není. Já tu holčičku chápu, není to pro ni jednoduché, chce mít svého tátu pro sebe, když s ním je jen občas, možná by jí pomohlo, kdyby aspoň jeden den nebo jedno odpoledne z víkendu věnoval jenom jí, koneckonců ten kluk má snad taky svého otce, tak by mohl na víkend, kdy tam je ta holčička, odjet k němu, ne?
pavlina: i tak.
Romi:
třeba i celkem normálního a vstřícného chlapa, že?
pavlina: Já teda nevím, my toho pána neznáme, takže si myslím, že matka psala záměrně "OTEC" abychom byli v obraze. Když napíše např.:Jarda, tak si můžeme představit kohokoliv. Jednou je to otec, tak co?
Bellana:
to v žádném případě, ale dá se to určitě formulovat jinak.
Heather:
člověk, s kterým pár let žila , má s ním dítě a když nic jiného v jeho zájmu by s ním měla komunikovat, by mohl mít třeba i jméno, ne? jenže - on by potom ten článek vyzněl v trochu jiném duchu, že? takhle odtažité "otec" a na druhou stranu zdrobnělina hezky navozuje "pravdu"...
