Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
Jsem těhotná v pátém měsíci a začínám být pěkně vynervovaná ze svého manžela. Čekáme naše první dítě a on bere, dle mého, všechno až příliš vážně a z mého stavu dělá doslova kovbojku. Neustále mne sleduje, hlídá, komanduje a poučuje. Nic na něj neplatí, snad tisíckrát jsem mu řekla, ať mne proboha nechá žít.
Neznám žádnou jinou ženu, která by měla v tomto období podobné problémy se svým partnerem. Místo, abychom si to užívali a těšili se na miminko, žiju v každodenním stresu. Že je můj manžel trochu suchar, to jsem věděla i před tím, ale to, co předvádí teď, mi zcela vyrazilo dech.
Nejvíce mne komanduje v souvislosti s jídlem. Nastudoval si milióny všelijakých příruček a těhotenských knížek a má pocit, že je odborníkem na slovo vzatým. Nesnese, abych dala do úst cokoli sladkého, slaného, kořeněného. Když jsem chtěla při procházce zajít do KFC, podíval se na mne stylem, jako bych spáchala ten nejtěžší zločin.
Pořád dokola omílá, že když nejsem odpovědná já, musí se starat on, a že kdyby mne dostatečně nehlídal, kdoví, čím bych to dítě v mém břiše otrávila. Připadá mi jako blázen. Samozřejmě, že spolu nejsme celý den, chodíme do práce, takže když nejsem s ním, jím, na co mám chuť a co mi vyhovuje. Jistě, snažím se jíst hodně zdravě, ale přece není hřích dát si sem tam nějakou sladkost, nebo slané tyčinky, případně českou klasiku jako knedlo vepřo zelo nebo smažený řízek?
Když jsme navečer a o víkendech pohromadě, je to pro mne doslova peklo. Jakmile jdu do kuchyně, už ho mám za zadkem s ostřížím pohledem a připraveného mne mentorsky udolat k smrti. Jakmile se mu nezdá, co si chci vzít, spustí totiž tak neskutečně unavující přednášku, že mne okamžitě přejde chuť na cokoli.
Hádáme se kvůli tomu, kolikrát se vzteky úplně klepu. Když mu řeknu, jestli mu nevadí, že tím, jak mne buzeruje a nervuje, naše dítě ohrožuje mnohem víc než já půlkou tabulky čokolády, seřve mne, že kdybych se chovala zodpovědně, tak by se nemusel on tolik starat a hlídat mne.
Jsem nešťastná. Začínám si myslet, že jsem ve výběru partnera totálně selhala. Když si představím, co bude následovat, až se miminko narodí, jdou na mne mdloby.
Jak na něj? Jak ho přesvědčit, aby mne proboha nechal normálně žít a přestal mne tak strašně stresovat? Už jsem uvažovala i o tom, že se seberu a odstěhuju k rodičům. Ale tím bych asi ničemu nepomohla. Myslíte, že ho tohle šílenství přejde, nebo se to bude spíš ještě stupňovat?
29.4.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Děvče, s tímhle člověkem nebudeš mít jednoduchý život, Zkus se "pochlapit" a nebrat ho tak vážně. Těhotenstvím jeho atak určitě neskončí
.jpg)
Už reakce paní Sabiny na jeho projevy je skoro důkazem, že má doma tyrana. Tyrani si vybírají určitý typ žen. Takové, jak to říct.... tvárné.
Reakce většiny žen by byly jasné - místo zakládání diskusí by si ho doma srovnaly. Paní Sabina ho poslouchá, nechá se peskovat a ještě to omlouvá tím, že on je prostě suchar.
Myslím, že všechny rady jsou k ničemu - tady to musí dojít až k násilí, aby ji to nějak nakoplo k akci - a ni to není zaručené
A ještě jedno osobní P.S. Můj bývalý muž se takto začal chovat při mém návratu do běžného života po vážné nemoci. Trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopila, že já mám sílu se uzdravit a normálně dál fungovat, ale on mě brzdí zákazy, příkazy, rozrostlo to do takové formy, že jsme šli po 25 letech od sebe. Pod záštitou bití se v prsa...JÁ TO S TEBOU MYSLÍM DOBŘE....sice doma v ničem prstem nehnul, ale že nesmím chodit mezi lidi či zdravě a rozumně sportovat, to věděl nabeton. Prvně jsem se nad tím vážně zamyslela, když řekl, abych se v autě nepřipoutávala, protože to velmi škodí krevnímu oběhu a že on si to při případné silniční kontrole zdůvodní. Myslela jsem, že si dělá srandu. Nedělal. Kdybych jednala podle jeho zprvu rad, poté příkazů, jsem přesvědčená, že bych se neuzdravila, ale naopak - skončila ve špitále znovu. Tehdy jsem si vzpomněla na stresy z prvního těhotenství a došla k názoru, že pro mě i mé první dítě by bylo opravdu velmi dobrým řešením vykašlat se na to, co tomu kdo řekne, a odejít ihned. Nicméně - nikdy není pozdě, že. Moc Ti Sabino držím palce. Rozhodni se a budeš-li přesvědčená, a pak si za tím stůj. Je to Tvůj život. Normálně uvažující člověk to pochopí. Jak se k tomu postaví ti ostatní, to Ti může být vcelku jedno.
Přiznám se, že mi to taky zavání manipulací. To není projev - těším se na naše dítě, chci Ti se vším pomáhat, něco jsem pro to udělal a budu dál dělat, co budu moct. Je rozdíl vzít ženu na zdravou procházku a donést jí vitamíny oproti tomu, mlít s odpuštěním pantem co by měla jíst a jak by měla dodržovat životosprávu. Viděla jsem v nějakém filmu, jak manželovi natolik záleželo, aby se k dítěti během porodu nedostaly žádné látky /injekce urychlovací, látky proti bolesti, natož aby byl udělán císař...že se známým doktorem vyhodili sestru ze sálu, ženu přivázali do klasické porodní polohy a čekali, až se dítě pěkně spontánně narodí, jak má. To, že celé oddělení slyšelo, jak žena řve, je nechalo zcela klidným. Koukala jsem na to nerada, ale přikovaná očima k televizi a říkala si, rovnou z porodnice bych šla bydlet jinam...kamkoli. Sabino, to, že budeš jíst nač máš chuť za jeho zády, fakt není řešení. Navíc podle vlastní zkušenosti v prvním těhu bezpečně vím, že na dítě se vehementně přenáší stres matky. Mé první dítě je toho důkazem. Nevěří si, je silně závislé na rodině, při malichernostech ukřivděné a ublížené, zdravotně vážně nic moc.Pokud chceš skutečně problém neodkládat a řešit, jednej. Tvé těhotenství je spouštěčem. Mám dojem, že jednou otec dítěti vybere školu i partnera. Má-li to být tak, zvol rozchod. Lépe dítěti v klidu a pohodě s jedním rodičem a méně penězi než v úplné rodině, která pochybně funguje na metodách zákazů a příkazů.
Odstěhovala bych se k těm rodičům, aby měl čas na studování dalších příruček. Třeba o fóbiích a psychickém týrání.
Ale ještě před tím bych mu řekla, že dokud neporodím, hlavní kompetence mám já - ale, když je tak starostlivý, uvítám, když potom nastoupí rodičovskou dovolenou - že má zjevně talent
Asi sama nejlépe odhadneš, jestli je tvůj partner jen "monumentálně mimo", nebo jestli je to u něj přirozený stav. V prvním případě pomáhá léčba šokem (jestlis mu dodnes trpěla remcání, až to příště zkusí, ZAŘVI - ještě jenou mne budeš buzerovat a mne i dítě uvidíš z hodně velké dálky... chlapi jsou někdy hodně natvrdlí a říkat něco po dobrém je jak házet na zeď hrách, fakt!).
V druhém případě asi bude lepší odejít k rodičům, a pokud pak svolíš k nějakému návratu, tak za zcela jiných a předem deklarovaných podmínek. Chlap se dá vychovat,otázka je, zda na to má ženská sílu, nervy a trpělivost. 
Zas, pokud sis ho vzala, asi víš proč - a stojí za to budovat a snažit se o mírové soužití - samo se to ale neudělá...
.gif)
Kirkland: Zvlaste v tehotenstvi, co? Uplne chapu
Ajaj ,tvého manžela přepadnul těhu mužský syndrom.Zaměstnej ho a to pořádně.Miminko musí přijít do čistého,takže musí vyčistit všechny sedačky,nejlépe ještě vymalovat,pořídit postýlku.K tomu samo vařit,nakupovat,prát,žehlit,věšet prádlo.Protože přece v chytrých knížkách všude píšou,jak má budoucí maminka odpočívat.K porodu si domluv dulu,která ho usměrní.Jinak hrozí,že ho v porodnici fakt břinkneš po hlavě ty nebo doktor.A po porodu,ať pěkně kmitá,nákupy,noční vstávání,koupání.Ono ho to pak docela rychle přejde.Mého manžela chytali tyhle manýry u druhého před koncem těhu a pak po porodu.Týden zápřahu,kdy dělal vše a já jen kojila a ležela ho vyléčil.A velmi rychle mi přestal do kojení a dalších věcí kafrat,ve finále byl rád,že zvládám sama a on může občas vypadnout.
anadir: Já neříkám, že jeho chování je normální. Ale to ještě neznamená, že je rovnou manipulátor a násilník. Může být prostě jenom rozhozený ze situace. Jeho žena je v "jiném" stavu, tak proč on by se taky nemohl chovat nenormálně? Je to přece i jeho dítě a i pro něj je to nová situace, se kterou si nejdřív musí nějak poradit.
Obecně si myslím, že dělat jakákoliv rozhodnutí o budoucnosti vztahu v průběhu těhotenství, kdy oběma partnery cloumají neobvyklé emoce a ženou ještě navíc hormóny, není právě šťastný nápad.
.gif)
Vzit nebo zakazat mi nekdo jidlo, tak moje pristi myslenka je " kde najit dobreho pravnika?"
Odejdi. Protože pak na něm budeš závislá i finančně a to nastane to pravé peklo. Bude rozhodovat o všem a ty budeš ta špatná. Bohužel se tyhle typy poznávají špatně, začnou se projevovat, až když mají "jistotu". Chyba není v Tobě. Udolá Tě.
Kassy: Já bych zase striktní byla. 
Myslím, že tohle je pouze začátek, teror se bude stupňovat. Protože chování jejího manžela mi normální nepřipada ani trochu. Sabino, rychle uteč!
Tak já bych nebyla hned tak striktní, jako odejít, mlátit pánví nebo zakopávat pod zem 
Chlapi těhotenství partnerky taky prožívají a taky to s nimi může pěkně cloumat, takže na definitivní závěry stran manipulátorství, domácího násilí, manželské poradny a rozvodu bych si počkala až po šestinedělí, kdy se uklidní obě strany.
Ale ohradit se to chce. Za prvé manželovi v klidu, ale důrazně říct, že to dítě je vás OBOU a ty že jsi stále ještě samostatná svéprávná myslící dospělá bytost, která má právo taky na svůj život, svoje pocity a potřeby, ne jen inkubátor na jeho dítě. Takže máš-li TY chuť na čokoládu nebo kuřecí stehýnka z KFC, není důvodu si je nedat, to není nic, co by dítě nenávratně poškodilo. Možná by bylo dobré, si sednou spolu a stanovit si kompromisní pravidla jídelníčku. A pak trvat na tom, že ty dodržuješ dohodnutá pravidla a on nemá právo tě víc komandovat. A taky bych ho víc zapojila, jak do péče o domácnost, nákupů, vaření (když mu tolik záleží na zdravé stravě, tak ať ji koupí a připraví), tak do příprav na příchod dítěte. Dělá to na mě dojem, že neví, jak se má angažovat, tak dělá to, co mu jde nejlépe a co si stanovil jako svou povinnost. Zkuste si pár článků na toto téma přečist spolu a podiskutujte u nich. Vezmi ho s sebou na kontrolu k lékaři, ať slyší i odborný názor. A zapoj ho i do toho ostatního - do nákupů výbavičky a celého toho "těšení". Fakt to na mě dělá dojem, že si připadá odstrčený, nevyužitý a bezradný, tak se snaží získat moc aspoň nad něčím.
Sabino, mně se to moc nelíbí. Už teď má tendenci Tě managovat... Už Ti vybral porodnici, jak porodíš, jak budeš kojit dítě, co bude jíst později a kam půjde do školy, jak a kdy s ním máš chodit ven, kam a jak ho hlídat, aby se náhodou nebouchnul do kolínka? 
Jak by partner reagoval na partnerskou poradnu, šel by tam? To je tak jediné, co mohu radit, tam vám eventuelně by mohli pomoc rozseknout, jestli zůstat nebo od sebe, případně můžeš jít někam sama. Když se rázněji ohradíš, co udělá, ještě přitvrdí? Když trpělivě vysvětluješ, chápe? Zkus mu ještě eventuelně poradit něco, co by pro Tebe a dítě mohl udělat, jestli se dokáže přepnout.
Pokud bys někam šla, dávej pozor taky koho vybereš...
No taky je možnost, že až bude příště zase prskat ohledně odpovědnosti a bla bla bla, tak ho upozornit, že na Vás akorát prská bacily, kterých se za celý den nadýchal ve společnosti a požádat ho, aby přestal, nebo to nebohé dítě ještě chytí nějakej hnusnej bacil. A pokud by nedal pokoj, tak buď jeho nebo sebe vystěhovat do bezpečné vzdálenosti. Nejlépe 5 metrů pod zem. 
Pokud je to takovej magor, tak je výše popsáno, hrozí, že bude při porodu pindat i doktorovi do práce a Vám vyčítat, že jste neschopná to dítě i pořádně porodit.
