Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ale tak zase -všetko je individuálne- ak pri pôrode sa žena cíti lepšie bez chlapa, je to ok, a ak napr. chlap z nejakého dôvodu nechce, tak samozrejme nemá zmysel ho tak ťahať

ja som tam exa mala a bolo to fajn...mne to veľmi pomohlo, pocit, že nie som sama, že je pri mne niekto blízky...a aj tomu oteckovi to neuškodí, keď na vlastné oči autenticky uvidí príchod svojho dieťaťa na svet. Myslím, že je to to najmenej, čo by mal urobiť, byť tam so ženou, kým ona to reálne PODSTUPUJE...Patrí to k životu, je to bežné, normálne a prirodzené, tak ako sex, nedajbože choroby, alebo povedzme smrť...proste v dobrom i v zlom by mali byť dvaja spolu-a pri takom zásadnom okamihu to podľa mňa platí na 150%

Já ho tam nechtěla a nelituju. Pro mě je to výsostně ženská záležitost, hlavně jsem chtěla být sama, abych se mohla soustředit jenom na sebe a nemusela ještě řešit, jak se asi cítí on... Nevím, co by tam dělal, měla jsem spoustu práce a nemohla bych se mu věnovat A všechno, co jsem potřebovala, zajistila porodní asistentka, lékař a medičky (focení Káji po narození)A nádherný vztah jsme měli i bez toho, manžel i táta byl úžasný. Taky si myslím, že je to spíš móda a že to spoustu párů staví před takováhle dilemata. Sami od sebe by o to třeba ani nestáli, nenapadlo by je to nebo je jim to proti mysli, ale mají pocit, že "by měli" a že je blbé, když muž k porodu nejde, protože přece "každej chlap, kterej svoji ženu miluje, ji při tom podpoří." (Ale je fajn, že tu ta možnost je, pro ty páry, které to doopravdy chtějí.) Zhodnotit to ale holt musí ta žena, protože ona bude "hrát hlavní roli" a měla by si sama určit, jak to bude vypadat, aby se cítila nejlíp. Jestli chce mít klid nebo jestli potřebuje, aby ji někdo povzbuzoval... Každopádně to chce mít co nejvíc informací, abyste věděli, co čeho jdete.

caira: no, já bych poslala do poradny ženu, co zdeptá chlapa natolik, že je potom v jejích očích ubožákem. A to i přesto, že vesměs poradny, psychology, psychiatry atd. nemám nijak v lásce, sama je nevyužívám, a ani jiným nedoporučuju.

Riki: No například sameček činčily při porodu samičce pomáhá a nemají se rozdělovat. Tak i v tý přírodě to není jednoznačný. Já bych k porodu manžela chtěla, jenže je neprůbojný a asi by tam byl prd platný, spíš si tam jednou vezmu sestru s prořízlou hubou, aby se mi vůbec někdo věnoval.

PEGG: ne, nemusí to dělat schválně - přesto je u mně ubožák
Riki: a proto všchny pošleme do poradny... chudáky, co jsou násilím donuceni setrvat u manžečina porodu a ty s depresí

Tak já bych hypotetické Adéle doporučila diskutovat s manželem především o tom, jak porod probíhá, co může očekávat a co jako doprovázející osoba nabídnout - nikoli jen o tom, jak moderní je tam být či nebýt.

Především u Adély mě zaráží, s jakým klidem konstatuje, že netuší, co ji u porodu může čekat - je červenec, pokud rodí v září, doporučovala bych minimálně vhodné cvičení (proč cviřím zrovna tohle, jak to pomáhá mým vnitčním orgánům, které budou tak a tak namáhány během porodu...), uvažovala už nyní, zda využiji podpůrných metod typu masáž hráze - do toho všeho může být partner také "zatažen", bude-li si přát, a to ještě před porodem.

Můj partner prozřel na kurzu, kdy vše vyslechl, viděl obrázky, videa...pak řekl jednoduše - tam přece nebudeš takovou dobu sama - a bylo hotovo.

Navíc každý porod je jiný a nevidím důvod, proč si jej dopředu představovat jako x hodin s roztaženýma nohama na koze, mezi které mě zírá x mediků, načež ze mne vyteče x litrů krve a manžel s sebou praští vedle postele hrůzou. Porodní asistentka mi ze své zkušenosti vyprávěla o pouhých DVOU partnerech, kterým se udělalo slabo, z toho jeden s sebou vyloženě seknul. Během porodu jsem stála, klečela, chodila, nohy jsem roztáhla na posledních pět stahů, na kozu jsem nelezla vůbec, jen na prohlídku po porodu, kdy byl partner s miminkem na vážení a měření. Myslím, že je dobré, připravit se teoreticky na možné komplikace, ale nevsugerovávat si dopředu, že je porod nemoc.

Riki: Pravdu díš, Já si teda myslím, že pokud filmové rodičce drží palce celé kino, je porod mnohem příjemnější a proto proběhne tak pohodově, rovněž pro novorozence je to přínos.
Takže stačí sehnat zařízení, manžel může natáčet a přenášet v salonku shromážděné slavící rodině a známým. Nakonec se z toho vyvine nová pěkná tradice.

Verera:

Riki: okamžitě porod zruší

Ale jo, asi to existuje, ale taky se pod to dá zahrnout ledacos.

Pokud ženská chlapa před porodem obskakovala, zvládala domácnost, práci, byla vždycky perfektně upravená a on to bral jako samozřejmost a ještě si potrpí na to, že se může reprezentativní manželkou vytahovat před kamarádama, tak je vcelku možné, že pokud se mu doma po porodu plouží věčně nevyspaná mátoha ve vytahané košili, s kruhy pod očima, která nemá náladu na sex, ale každou volnou chvíli touží prospat, nemá ani v nejmenším potřebu opečovávat manžílka, protože sama očekává pomoc a podporu od něj, přestane ho sexuálně přitahovat. A je úplně jedno, jestli byl u porodu nebo ne.

Nevyzrálý slaboch si začne stěžovat, že je na druhé koleji a řeší své sexuální problémy, opravdový chlap chápe, že to prostě takhle bývá, že po určitou dobu teď bude nejdůležitější dítě a manželka a po dohodě s manželkou udělá něco, aby jí odlehčil a situace byla pro všechny přijatelnější.

YXH: To jsme celé my, trpíme a ještě je nám líto partnera, že on tím trpí...
Jinak Ti gratuluji a přeji krásné a zdravé vnouče.

anadir: Taky jsem radsi sama ve spitale, kdyz mi je opravdu zle. Clovek se nemusi premahat a pretvarovat, ze je OK, kdyz neni. Po operaci kycle jsem byla rada, ze tam manzel byl, ale na druhou stranu mi ho bylo lito, kdyz tam tvrdnul na zidli a musel se divat jak priserne vypadam. Doma se o mne manzel i dcera starali pripravili jidlo, poklidili a delali to jak mohli, ale 6 den po operaci jsem aspon trochu radsi zvladala sama. Aspon co jsem mohla o berlich delat, protoze jsem si nepripadala tak uplne bezmocna.
Dcery manzel byl u porodu a byl v pohode. My jsme za ni byli kdyz ji tam odvezl. Ale pak jsme sedeli v nemocnicni kafeterii, nez se mala narodila, a pak se sli za ni podivat. To stejne bude asi ted az bude mit maleho (udajne to bude klucina). Jenom se budeme starat o vnucku, takze doufam ze stravime vic casu doma.

To by mě zajímalo, co si z tohohle všeho tady v diskuzi Adéla vybere. Ani bych se nedivila, kdyby došla k přesvědčení, že vůbec nikdy neměla být těhotná, natož rodit.

PEGG: Když nejde o fyzické onemocnění, tak si lidi ty choroby vymýšlejí. Jakápak deprese, jakápak fobie, jakápak psychóza? Do dolů s nimi, oni je ty roupi přejdou.

Markýza: Jestli je nebo není manžel u porodu je věc každé dvojice a s chlapstvím to opravdu nemá moc společného.
Ale jestliže není u porodu proto, že by omdlel, tak to už s chlapstvím mnoho společného má - alespoň teda pro mě. Já prostě nepovažuju za chlapa někoho, kdo při pohledu na krev nebo otevřenou zlomeninu padá do mdlob - to prostě pro mě není chlap, ale bačkora. Stejně tak jako chlap, který ječí, když vidí pavouka. To jsou bačkory a ne chlapi - zdůrazňuji, že pro mě.