Chce mě uvázat doma u plotny
Máme velké neshody s manželem kvůli mému nástupu do práce po mateřské dovolené. Podle něj jsem sobec, který myslí jen sám na sebe a nikoli na děti. Hučí to do mne horem dolem, až si začínám myslet, jestli nemá nakonec pravdu. Proto by mne zajímal názor ostatních žen.
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti rychle po sobě: čtyřletou holčičku a chlapečka, kterému budou na podzim tři roky. Bude mi tedy končit mateřská a od ledna bych chtěla nastoupit do práce. Vyloženě se na to těším, protože, ač své děti nade vše miluji, po čtyřech letech doma toho mám už docela plné zuby. Ničí mne ten stereotyp, už ráno, když větrám a stelu postele, mám pocit, že se musím každou chvíli zbláznit.
Jenže manžel se na můj návrat do zaměstnání dívá skepticky, jak mi otevřeně sdělil, v žádném případě s ním nesouhlasí. Podle něj je důležitější, abych zůstala ještě doma alespoň dalších pár let, než se mladší syn 
přehoupne přes první třídu. Pro mne je ale taková představa přímo děsivá! Navíc jsem z manželova postoje docela šokovaná, nikdy dřív ani v nejmenším nenaznačoval, že preferuje model „žena u plotny“.
Možná mu stoupl do hlavy jeho pracovní úspěch. Za poslední tři roky se v práci docela vyšvihl, propracoval se až na vedoucí pozici v jedné nadnárodní firmě a tím pádem k velmi, opravdu velmi nadstandardnímu platu. Zcela bez problémů dokáže naši rodinu finančně zajistit, na jeho obranu musím říct, že co se financí týká, nemáme problémy. Vlastním kartu k jeho účtu a můžu zcela volně nakupovat. Nikdy mi v tomto ohledu nic nevyčetl.
Takže k nástupu do práce mne nenutí finance. Chci pracovat, abych vypadla z toho domácího stereotypu. Netoužím budovat kariéru a trávit mimo domov čas od rána do večera. Zkusila bych si najít místo i na zkrácený úvazek. Manžel je však tvrdě proti, nesouhlasí s nástupem syna do školky hned v jeho třech letech, prý je na to ještě malý. Podle něj bych se dětem měla ještě několik let plně věnovat. Argumentuje tím, že kvůli mé vlastní seberealizaci a pár korunám, které bych vydělala, zahodím to nejdůležitější období v životě našich dětí.
Není mi z toho dobře. Připadám si jako v pasti a nevím, co mám dělat. Podřídit se manželovu přání a zůstat doma i přes můj vlastní odpor, nebo se zařídit po svém a práci si prostě najít a dát děti od ledna do školky i přes manželův výslovný nesouhlas?
28.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce mě uvázat doma u plotny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
paniinka: tak je to i v životě...někdo holt může všechno... !!!!
.gif)
ajjana: ??? co to má znamenat , ty můžeš vypsat jakýkoli názor a jiný néé , to tě pobouří !?
.jpg)
ajjana: není proč mi zase Vás ,nebo neuznáváte názor druhého já to tak vidím tečka neodepisujte mi na názor děkuji
ajjana: právem svého názoru na který má i denda04 právo......
denda04: 28.7. 7:29 - jakým právem jste si dovolila napsat toto? tak to zůstává rozum stát..je mi vás líto..
http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/vztahy/nejlepsi-pro-dite-je-kdyz-behem-materske-oba-rodice-pracuji_208030.html
Naprosty souhlas s KIRKLAND
.gif)
Pentlička: právě to je taky důvod, proč jít do práce. Chlap se zakouká jinde a ženská zůstane sama s dětmi a mnohdy bez práce, protože si to nepřál.
Jak už tady bylo napsáno, děti ve 3 letech klidně mohou do školky, patří mezi děti a ne se motat jen mezi dospělými. Chodí jich tisíce a neblížilo jim to. A co se týče, jestli jít do práce, tak bych šla. Bude nás taky určitě hodně, které jsme se do práce po mateřské těšily a nijak nám to neubralo k lásce k našim dětem. A důležité pro mě by byl i fakt, že nebudu tak úplně závislá na svém muži. Já to zažila, když jsem byla 7 let doma s nemocí. I když si moc i teď nevydělám, připadám si svobodnější.
.jpg)
Gorawen: 
Podle me je dulezita stastna matka...Jedna je stastna s detmi jina chce do prace o to vice se pak na deti tesi...Jina zase chce pracovat par hodin denne k tomu deti, rodina...Jina stiha vsechno praci, deti, krouzky a jeste sebe....Jina se seberealizuje az deti vyrostou etc...Jina az ji deti odrostou tak si adoptuje dalsi, protoze proste pro ni to ma smysl vychovavat, venovat se detem...Neni jediny model spravny, kazda rodina je unikatni a o tom to asi je, najit si tu svou cestu...
Já ti Natálie úplně rozumím. Měla jsem to také tak, že jsem sice svoje děti milovala, ale stresovalo mě být s nimi neustále sama. Můj ex sice zas tak dobře nevydělával, ale byla jsem s dětmi doma 7 let, protože byly neustále nemocné a tím myslím opravdu neustále, ne 1x za měsíc nebo 1x za 14 dní. Dětská doktorka mi řekla, že prostě nemohou být v kolektivu, zaměstnavatel mi neprodloužil smlouvu a bylo. Šla jsem pak do práce, když jim bylo 7 a 5 a i když taky nejsem kariéristka, ani workoholička, bylo mi v práci dobře. O děti bylo postaráno a já mohla myslet chvíli na něco jiného, než jsou jen děti a domácnost. A když mě pak manžel ve 46 letech opustil, měla jsem svoje zaměstnání, které mě uživí. Co bych asi tak dělala, kdybych byla žena v domácnosti? Skončila bych někde ve fabrice nebo na pokladně v supermarketu za pár korun. V dnešní době je potřeba, aby i žena měla svoji práci, která ji uživí.
evropka: že by sado-maso ?
S odstupem let a zkušeností vidím,že je pohodlnější a pro děti prospěšnější být s nimi doma cca do 1. třídy.Já pracovala v dost náročném oboru na stavbách a v terénu od 21 do 31 let,měla jsem už postavení a na tu dobu slušné peníze.Pak jsem byla doma rok s dítkem,dala jsem ho do jeslí,ovšem byly to pak dva tvrdé roky:syn každé 2 týdny nemocný,já příbíhala skoro jako poslední ho vyzvednout,neustále po doktorech a na OČRu...musela jsem zůstat v kanclu a dělat nepopulární práci,protože venku se muselo dělat soustavně.Tehdy pro mě byla práce důležitější než dítě...S dcerou jsem pak byla doma 3 roky,ovšem ten poslední rok už byla mateřská jen 900 Kč a my měli celkový příjem pod životním minimem,byla to stresující doba,věčné obracení korun,neměl nám kdo přispět-jen tchýně nám dávala měsíčně 500,.což rozpočet aspoň malinko podepřelo.Mě i bavilo být s dětmi,když už byly větší-okolo těch 3-5 let,ale nemohlo to být...Takže šup do práce a opět ta honička a šetření.Nyní sklízím ovoce mládí:jsem unavená a zdraví taky nic moc,už se vyloženě těším do důchodu,až si konečně budu moci dělat,co budu chtít a odpočinu si.Vždycky jsem záviděla manželce mého kamaráda,která je doma,dělá si koníčky co jí baví,on jí vede ve firmě a dává jí plat za nic.
.jpg)
nemělo tam být "chce mě svázat doma u plotny"
