Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Matky jako bezedné nádoby trpělivosti? Jak to máte vy?

Matky jako bezedné nádoby trpělivosti? Jak to máte vy?

Pokaždé, když čtu rozhovor s nějakou naší „celebritou“, která se právě stala matkou či má malé dítě, mám pocit, jako by pocházela z jiné planety. Všechny bez rozdílu si totiž to mateřství dokonale užívají, nabíjí se jím, chvíle strávené s dítětem je neskutečně obohacují… Nikde ani stopa po naprosto lidském a přirozeném povzdychnutí, že „někdy toho mám plné zuby“. I když – tyto matky jsou možná opravdu tak trochu z jiné dimenze. Většinou jsou zaopatřeny chůvami, v některých případech i uklízečkami či alespoň všechápajícími a obětavými babičkami a tetičkami až do desátého kolena.

My ženy, které se neřadíme do té škatulky „celebrita“, máme život přece jenom trochu jiný. Své děti milujeme nade vše, ale dokážeme si přiznat, že bychom je občas nejraději vystřelily na Měsíc.

Já už mám dcery dospělé, dodnes si však pamatuji, jak moc jsem byla z té nikdy nekončící péče utahaná. Kdybych si tehdy přečetla rozhovor s nějakou luxusně vypadající matinkou, která se svým dítkem zažívá jen samé radosti, asi bych o sobě a o svých schopnostech „být matkou“ velmi pochybovala.

Pravda, většinou jsem se skutečně cítila být svými dětmi „obohacována“, ale bez mučení přiznám, že si to ti andílci kompenzovali tím, že mě z druhé strany pěkně okrádali, ba přímo vysávali. Dodnes si pamatuji ten stav absolutní duševní tuposti, při které jsem byla schopná se zkoncentrovat na jednu jedinou myšlenku: „Ať už ta smráďata panebože zalezou, jsou zticha a nic po mně nechtějí.“

Tyto stavy byly nejintenzivnější vždy večer, kdy už byl organismus unavený a dávka trpělivosti pro ten den vyčerpána. Přesto se málokdy stalo, aby tato doba, pro mě tak kritická, proběhla v klidu a míru.

Přečíst pohádku, pohladit, pusinku na čelíčko, dobrou noc. Sbírám v sobě poslední zbytky mateřské lásky a něhy, vědoma si toho, že dítě má usínat v klidu, míru a pokoji… Zhasínám, zavírám dveře, sesouvám se do křesla a v duchu se modlím: „Ať to ticho vydrží, bože, dej, ať už je ticho.“ Tehdy mi s definitivní platností došlo, že žádný bůh pravděpodobně neexistuje. Nebo existuje a mé prosby ignoruje stejně jako ty dvě opice, které jsou mými dcerami.

Cvak, ťap, ťap, ťap… „Mami, já ti musím ještě něco strašně důležitého říct.“

Ach jo… Dítě nesmíme před spaním stresovat, jsem dobrá matka, dítě je malé, nemá rozum, neví, co to znamená být utahaný… S vypětím všech sil se ptám: „A copak mi chceš povědět?“ Po vyslechnutí nějaké veledůležité informace třesoucí se rukou pohladím svou cácorku: „Hezky jsi mi to pověděla. A teď už běž spinkat. Dobrou noc.“

Klid, večerní oáza usínajícího dne, i já bych nejraději usnula… Cvak, ťap, ťap, ťap… Druhá dcerka vyráží zmapovat situaci. Též mi potřebuje něco důležitého sdělit. Jako matka musím být spravedlivá, dávám jí stejnou šanci jako té první. Pravda, ruka se mi klepe již trochu více, začíná se třást dokonce i hlas... Ale vím, co je mou povinností. Nestresovat dítě před spaním. „No, vidíš, jaká jsi hodná holčička. Tak dobrou noc, broučku, a už opravdu spinkejte.“

Zavírám oči v touze dopřát si půlhodinový relax, než se pustím do večerních úklidových povinností.

Cvak, ťap, ťap, ťap… To už snad ne! Dítě sice nemáme před spaním stresovat, ale přísnost musí být: „Ne, už vážně nechci nic slyšet. A už koukejte spát.“

Za pár minut jde do boje ta druhá. „Co jsem říkala? Padej do postele. A ticho!“

Už už to vypadá, že přísný tón zabral. Právě se nacházím v blaženém „Sandonoriku“, když se mi před očima zjeví celý konvoj čítající obě dcery. Hlavou mi probleskne, že tu poučku o večerním nestresování dětí psal někdo, kdo děti nikdy neměl. Kašlu na psychologii, kašlu na duševní zdraví svých dětí. Zařvu jako King Kong: „Zalezte do peřin, nebo vezmu vařečku a zlískám vás na jednu hromadu!“

Holčičky se preventivně chytnou za prdelky a rychlostí blesku zapadnou do postelí. Chvíli ještě slyším tlumené šeptání, ale pak nastane ten vytoužený klid.matka

Uklidím, vysprchuji se a vlivem těch několika desítek klidových minut se cítím o mnoho lépe. Dostaví se výčitky svědomí. Zase jsem na ně ječela, jsem strašná, že se neumím ovládat. Stydím se… Jdu do dětského pokoje, pozoruji své spící andílky, přikrývám je a líbám na teplá čelíčka. A v duchu si svatosvatě slibuji, že hned od zítřejšího rána to bude všechno jinak. Nebudu křičet, ječet, hartusit, honit je… Jsou tak sladké a nevinné, když spí.

Ráno vstávám stále ještě plná svého večerního předsevzetí. Budím obě holčičky, s laskavým úsměvem přejdu otočené pusinky a kňouravé hlásky. Je ráno, potřebují se přece probrat… Při oblékání dostává mé předsevzetí o nebetyčné trpělivosti první trhliny… Během mytí, když sleduji prskání, pošťuchování a ječení, se už po mém klidu a vyrovnanosti slehne zem. U snídaně už zase ječím, ať si pospíší, ať se v tom nešťourají, že přijdeme pozdě…

A tak vám nevím. Já těm našim celebritám opravdu nevěřím. Mít dítě nebo děti je fajn. Nikdy jsem ani vteřinu nezalitovala, že své dcery mám. Sebekriticky ale přiznávám, že občas jsem je toužila vyslat někam do vesmíru.

Meryl


21.5.2012   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 52   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Matky jako bezedné nádoby trpělivosti? Jak to máte vy?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
Linda
Linda - 22.5.2012 7:14

zuzica: pamatuji se jak se máma chytala za hlavu kdyz me videla v dzinách, tricku a keckách....sakra ty v nicem jinym nechodis, vzdyt nevypadas ani jako zenská, kdy jsi naposledy byla u holice.....sakra zkuste nekdo jit k holici s 2 svistema, prát fleky od opatlanych rucicek z neceho jiného nez bavlneného tricka anebo je odchytávat v podpatkách? Az ted poslednich 10-12 roku mám pocit ,ze jsem zenská a uzivam si slusnych bot a obleceni.smajlik - 34

 
Verera
Verera - 21.5.2012 22:16

tornado-lou: No dítě odloží k chůvě, zadá úkoly paní na úklid a jde si od toho náročného rodičovství odpočinout do fitka. smajlik - 26

 
tornado-lou
tornado-lou - 21.5.2012 20:44

jo. a co mě taky ještě vytáčí jsou články, jak ta která celebritka přibrala v těhotenství jen 6 kilo, týden po porodu už je zhubnutá a měsíc po porodu jede do himalájí natáčet desku nebo tak něco.

 
kristulda
kristulda - 21.5.2012 20:24

jejda to je jak u nas, kolikrat mi tak tečou nervy, malýho musím mít pořad na pozoru, prostě pořad, a když sou oba doma tak se sojí spolu, rubou se takže u nas je furt bordel, řev , plač a můj řev, večer jdu 20x říct dětem at sou ticho, vyhrožuju zlým panem, i vařejkou, mam pocit že tam chodím jen pro svuj dobrej pocit že sem pro věc neco udělala.kolikrat večer sedím a klepu se od nervu.a tak si zase říkam ješte že ty děti mam jen dvě.Moje mamka pořad říka proč na ně řveš, a za chvili řve taky :-)))

 
Gorawen
Gorawen - 21.5.2012 18:05

U nas pohodasmajlik - 14smajlik - 26smajlik - 30smajlik - 42

 
Pentlička
Pentlička - 21.5.2012 17:59

Za dřevních dob mého začínajícího mateřství byla hluboká totalita, takže o celebritách ani slechu dechu. Já jsem tehdy toužila být matkou ve viktoriánské Anglii, kde děti byly spolehlivě uklizeny v dětských pokojích někde na opačné straně zámku se svými chůvami a 1x až 2x denně je přinesli či přivedli za matkou, která se s nimi potěšila a jakmile začaly řvát nebo páchnout odevzdala je služce. To jsem si tehdy říkala, že za takových okolností bych zvládla mít i pět-šest dětí.

 
zuzica
zuzica - 21.5.2012 17:19

smajlik - 68smajlik - 68smajlik - 47
dtto som si normalne myslievala ze som pripad pre odbornika ak som nebola schopna ist s kocikom na prechadzku upravena vyfintena az vonku som sa kontrolovala co mam na sebe a ci som vobec ucesana a ked som otvorila casak s fotkami "spokojnych upravenych mamiciek" tak som uplne pochybovala kto som vlastne ja smajlik - 63

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 21.5.2012 14:22

mam-ča - 21.5.2012 11:49

co dodatsmajlik - 68

 
kubikm
kubikm - 21.5.2012 14:11

smajlik - 68smajlik - 68to mi něco připomínásmajlik - 34smajlik - 34

 
Hanča
Hanča - 21.5.2012 13:11

Verera: tak koukám, že to není jen u nássmajlik - 68

 
Verera
Verera - 21.5.2012 13:05

mam-ča: To platí až na ty větší, ty neječí souvisle, jen se pořád o něčem dohadují, ovšem je možné po nich hodit nějaký předmět a tím na chvíli získat jejich pozornost a být slyšen.

Hanča: Jediný pořad, který manžel skutečně denně a soustředěně sleduje je počasí. S jeho počátkem děti, i pokud byly do té doby potichu, začaly pravidelně hádku o cosi , a to vůbec nevěděly, že počasí běží, mohly být i jinde, ale hluk překonal moderátorku, takže z počasí tatínek měl vždy jen obrázky.smajlik - 68

 
Verera
Verera - 21.5.2012 13:00

kat: No rozhodně je nejde unavit společnou aktivitou s rodiči. Zato rodiče odpadnou spolehlivě.

Menší dítka sice občas unavená jsou, ale to se projevuje tak, že jsou nesnesitelně protivná a obzvlášť silně protestují, když se je člověk snaží dát spát, to asi není taky ten kýžený efekt.

 
Hanča
Hanča - 21.5.2012 12:47

tak já musím říct, že ty moje prdelky jsou docela hodný, dobře vědí, že být v dosahu matky zavání nějakou prací, ale naše beruška dokonqale vytáčí tatínka, protože v době televizních novin má strašnou potřebu něco sdělit

 
kat
kat - 21.5.2012 12:15

Linda: nesejčkuj, já ještě nepřestala doufatsmajlik - 16

 
Linda
Linda - 21.5.2012 12:05

Moje zkusenost - deti NELZE unavit, jakoukoliv aktivitou si naopak dobijeji baterky, ala Duracell zajic!

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78625.
Archiv anket.