Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Děti jako pytel blech. Neuhlídá je ani pánbůh.

Děti jako pytel blech. Neuhlídá je ani pánbůh.

Když mi byly asi čtyři roky, naprosto mne fascinoval mlýnek na mák. Pokaždé jsem seděla u kuchyňského stolu a s úžasem pozorovala, jak se drobná zrníčka, která se do něj sypou horem, v úplně odlišné konzistenci tlačí ven. Stokrát mi stačilo se na ten zázrak jenom dívat. Po sto prvé jsem zcela spontánně, bezmyšlenkovitě a bleskurychle strčila do mlýnku prst. Dodneška vidím maminku, které se naštěstí podařilo včas mlýnek zastavit a tím mi prstíček zachránit, jak se okamžitě poté sesunula na židli a drahnou chvíli ze sebe nebyla schopná vydat slovo.   

Děti jsou neuvěřitelně rychlé, a i když rodiče dokážou mnoho věcí předvídat a různým úrazům předcházet, občas je jejich ratolesti zcela vyvedou z konceptu. Takový rodič si pak vyčítá, že byl málo pozorný a pohotový, a při pohledu na dítě, trpící nějakou bolestí, ho sžírají mučivé výčitky a sebeobviňování z vlastní nedostatečnosti. Ty pak bývají často umocněny moudrými řečmi typu: „A co jsi proboha dělala? Když mám malé dítě, tak z něj přece nespustím oči! Opravdu nechápu, že jsi to mohla dopustit!“

Inu, mohla. I rodiče jsou jen lidi a nikdo z nás nemá v hlavě nainstalované senzory, které mu předem hlásí, co se stane v příštích vteřinách. Až na několik přemoudřelých výjimek, kterým by se „něco takového nikdy nestalo“ (a kterým to mimochodem stejně nevěřím), si myslím, že horké chvilky se svými dětmi zažíval každý z nás. Jen je někdy těžké to přiznat, protože pocit vlastního selhání, kterým takový rodič trpí, nebývá vůbec příjemný. A nic na tom nemění ani fakt, že v drtivé většině případů se o žádné skutečné selhání ani nejedná.

Zapracuje náhoda, souhra okolností a člověk až poté přesně ví, co měl nebo neměl udělat. Já jsem chtěla jednou své pětileté dceři dopřát na pouti zážitek z jízdy v autíčku na autodromu. Dalších čtrnáct dní mi tuto kapitální békovinu připomínal dcerčin oteklý a rozseknutý horní ret, když při srážce s jiným autíčkem utrpěla úraz naražením do volantu. Mé výčitky svědomí tehdy vážily několik tun.

Každý normální a zodpovědný rodič dává na své dítě pozor. Mnoho úrazů a nebezpečenství dokážeme odvrátit, ještě než nějaká hrozba vůbec vznikne. Musíme si ovšem přiznat, že proti stovkám a tisícům spontánních dětských nápadů býváme často bezmocní. Také jste jako děti připravili svým rodičům nějaké perné chvilky? A co vaše ratolesti, i ony už otestovaly míru vaší rodičovské předvídavosti?

Meryl


13.7.2012   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 16   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Děti jako pytel blech. Neuhlídá je ani pánbůh.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-16
Senedra
Senedra - 15.7.2012 23:26

Naše dvě slečny už vymyslely různé blbosti... Nejhorší asi je, když je nás na hlídání víc dospělých, to tak nějak jeden spoléhá na druhého a druhý na třetího, že děti pohlídá... Už jsme se poučili a hlídáme se a navzájem kontrolujeme, kdo má děti zrovna na starosti.

Ale nezapomenu, jak jednou šel manžel s tehdy dvou a půl letou dcerou na hřiště a přivedl jí domů s boulí a pěkně poškrábaným čelem. Chtěl jí udělat radost, tak jí vzal na skluzavku, jenže ta byla už stará, betonová a dcera se při klouzání tak nějak přetočila a bouchla se do čela a odřela si ho. V první chvíli jsem nevěděla, jestli utěšovat dceru, která už byla vysmátá jak lečo nebo manželovi nalít panáka, jak byl otřesený z toho, co se stalo.

Nedávno naše mladší chtěla strašně moc vidět něco za oknem, tak si přistavila židličku a vylezla na kuchyňskou linku - hned vedle sporáku.
U babičky na chalupě se chtěla podívat do trouby, jak je zvyklá doma - jenže doma máme odizolovanou horkovzdušnou troubu se sklem, u babičky na chalupě jsou klasická kachlová kammna. Stihla jsem po ní v poslední chvíli skočit, než si sáhla na rozpálená dvířka. Starší taky páchala různé kulišárny, ale tak nějak decentně, mladší, když už něco vymyslí, tak to stojí za to. A navíc, když už zakopne venku, tak si pro jistotu odře obě kolena do krve ( měla naposledy šortky a vzala to po štěrku) a vypadá pak jak dítě z Ghany, protože zastaví pusou o obrubník a zevnitř si prokousne ret. Vypadám jak bezcitná matka, pkdyž řvoucí dítě v klidu pochovám, pofoukám, nejhorší otřu kapesníkem a jdeme dál.

 
trpajzlik
trpajzlik - 15.7.2012 10:08

hezký a výstižný článek, já vždycky říkám, že bych potřebovala víc očí - abych sledovala všechny světové strany ....... vnučky jsou opravdu čilé a zvídavé, rychlé - já je nestíhám, takže dopředu určím pravidla, co se smí a co ne, ale jak uvidí nějakou novou zajímavost - tak stejně zapomenou na má přikázání a letí hlava nehlava ...... před pár dny jsme v krbu opékali špekáčky se známými, jejich kluk chtěl zkusit, co udělá ten rozžhavený konec opékacího prutu - vyzkoušel to na naší nejmladší - popálenina 2.stupně, asi zůstane jizva - byl to okamžik - jak ho to napadlo? Jeho maminka jen řekla, že on nechtěl, dcera jela na úrazovku, tam seděli převážně rodiče s dětmi - samá malá nehodasmajlik - 26
Můžete hlídat jak chcete, stejně vždycky k nějakému menšímu maléru přijdesmajlik - 36smajlik - 63

 
mashanka
mashanka - 15.7.2012 9:21

Na Dětském ostrově - synkovi asi 2 roky. Sedíme s manželem v místě dojezdu na lavičce a on užívá skluzavky. Sjede, mává ...jde se postavit do fronty na opačnou stranu, ...zase sjede... když už dlouho nejel (asi 2 minuty), zvednu se z lavičky a jdu se podívat, kde je - jak vyjdu sse zákrytu skluzavky do strany, vidím ho stát na zídce nad Vltavou a čumět do vody ....... nechápu dodnes, jak to tak rychle stihl, co ho to napadlo ..... ale jeho napadaly různé věci.

Polomrtvá hrůzou jsem se k němu přikradla zezadu, chytila ho a v tu chvíli úlevou málem omdlela. Už je to 20 let, ale dodnes si ten pocit pamatuji.

Jo - shoda okolností - on prostě šel k řece v zákrytu té skluzavky

 
sharon
sharon - 13.7.2012 17:36

Milda3: smajlik - 68smajlik - 47
já vylezla v 5 letech na strom a nemohla dolů...mohla , ale bála jsem se...a co se moje robátka navyváděla to by bylo na tři stránky....smajlik - 36smajlik - 68ale hlavně že nemají žádný pozůstatek....

 
Hanča
Hanča - 13.7.2012 13:59

no já měla dojem, že žádný dítě nemůže být horší než můj nejstarší synek, ale opak je pravdou, vnouček je klubko blech a i prababi vzpomíná na svýho vnoučka, kterýho nechtěla hlídat, je mu rok, má za sebou několik boulí a trochu opařenou nožku(ale to jsem měla sto chutí přerazit maminku, nechala ho samotnýho ve vaně), jen si říkám, že klouček jí už od mala vrací to, co ona si vybrala až v pubertě

 
Luciš
Luciš - 13.7.2012 12:45

Mám extremně zbrklé dítě. Nevidí, co má před očima, když je v ráži, což je skoro furt smajlik - 16 na nic se nesoustředí. Teď jsem na něj sama. smajlik - 56
V necelém roce si rozrazil obočí. Dělal rád buciny na polštáře, deky. Jednou jsem v posteli tou duchnou přikryla radiátor... Krev jsem jsem našla v bytě na různých místech ještě za dva týdny. Nevím, kdo z nás dvou byl víc v šoku. Ve fakultce si snad o matce hysterce vykládají doteď.

 
Almega
Almega - 13.7.2012 11:14

Já vždycky potom říkám:hlavně,že to dobře dopadlo! Moje děti si taky užily,např. dcera ve 3 letech chtěla hodit kámen,jak to viděla u staršího bratra,a hodila mu to samozřejmě těsně vedle oka...Krev se valila,já nevěděla,jestli je nebo není v čudu i oko....Tehdy byl v naší vsi,kde máme chalupu,jen 1 veřejný telefon, a to na zcela opačném konci vsi...a auto jsme neměli.Běžela jsem s řvoucím klukem domů,malá řvala taky...všude krev...Naštěstí se po umytí ukázala jen menší rána,kterou jsem náplastí zamašličkovala a bylo...A takových okamžitých hrůz bylo i předtím a potom,než děti vyrostly,mnoho...A pak syn jezdil na inlajnech po zábradlí,skákal na snowboardu...takže do jeho cca 19 let jsme bývali skoro každý týden čekateli v chirurgické ambulanci.Teď se taky o ně bojím,ale již méně,člověk si zvykne na vše.

 
Monik
Monik - 13.7.2012 10:53

smajlik - 61 Merylko, hezky clanek. Docela casto dekuji andelum straznym, kdyz preziji den bez uhony a ve zdravi.
A opravdu "nejlepsi" jsou takove ty "Supermatky", co hledaji chyby u druhych v naprosto nepatrnych a zivot neohrozujicich hovadinach.
Z tech teda rostu smajlik - 76
Zrovna jednu takovou jsem zazila§ na dovolene minuly tyden a musim rict, ze mi to dobre dva dny z dovolene dokazalo otravit. Pak jsem si z toho zacala delat legraci a moje psychika dobra, ale nejspis jsme neprosli prisnym testem coby kvalitni rodice smajlik - 42

 
Santé
Santé - 13.7.2012 10:07

Náš mladší syn asi v jeho necelých třech letech přesně 24.12. sotva se vyspal po obědě, tak manžel dával světla na stromek. Vítek seděl na gauči a nějak se do potahu na gauči zamotal. Chtěl se honem podívat na rozsvícený stromeček a jak pospíchal, tak spadl na hranu konferenčního stolu a rozsekl si ušní boltec. Měl ho rozšklebený do písmene V. No jeli jsme na šití, domů jsme přijeli kolem 16 hod, neuvařená polívka, neudělané řízky, no stihlo se to i tak. V jedno pondělí mu pak vytáhli stehy a v sobotu si o psací stůl v pokojíku rozsekl čelo. smajlik - 59 To už jsme šít nešli, ale dali jsme mu jenom mašličky a spojila se to taky. Jizvu sice má, ale malou. Holt je to malý poděs, leckdy ještě i teď v 11 letech má malé futra a nevejde se, když spěchá. smajlik - 36 smajlik - 68 smajlik - 76

 
Jaguška
Jaguška - 13.7.2012 10:02

Dávno, dávno již tomu. Bylo očkování proti obrně a předem každému dítěti měřili v čekárně teplotu. Dcera seděla odevzdaně, ale najednou bleskurychle vytáhla teploměr a hodila ho na zem. Ten se pochopitelně rozbil a protože na středisku jiný neměli, byla vakcinace ohrožena. Bylo to po ránu, v lékárně zavřeno, tak jsem musela utíkat domů a rozbitý teploměr nahradit vlastním. - Nic dramatického, spíše to bylo nečekané.

 
Milda3
Milda3 - 13.7.2012 9:04

já když jsme se v r.81 nastěhovali do paneláku v osmém podlaží (7 patro) tak jsem si na balkoně udělal ponk který byl od zábradlí ke stěně,vršek zábradlí byl profil asi 8 cm široký,byl u nás kamarád nejmladšího syna a šli si hrát na balkon,vešel jsem do obýváku a kouknul na balkon a krve by se ve mě nedořezal,syn stál na zábradlí ničeho se nedržel a koukal dolů asi 21 m na zem,ani jsem se nehnul a ani nehlesnul aby se nelekl a nespadl,stoupnul si na ponk a slezl dolů,no svý dostal a ponk letěl dolů a nářadí na chodbu do skříně než jsem si postavil garáž,jo to byly synovi asi 4 roky,jinak snad u třech synů nic moc nebylo,jo jednou na Kokoříně jsme byli na víkend v kempu pod stanem a k večeru z lesa křik kluků,já lezl skály a oni se mě chtěli vyrovnat tak vylezli na skálu a nemohli dolů,tak jsme je a nějakými chlapy museli dostat dolů a už je lezení opustilo

 
Verera
Verera - 13.7.2012 8:14

Johanka74: jj, vařicí voda. Taky jsme dávali velký pozor, když se dělala kaše, miska stála až vzadu na lince, sykovi jsme pokaždé připomínala, že na to nesmí sahat a pokaždé poslechl. Až jednou, hlad byl asi větší, chtěl se podívat, jestli už tam není kaše, natáhl se do míst, kam vůbec neměl dosáhnout, misku převrátil a voda, naštěstí už ne vařicí, ale horká stékala po lince a jemu , který byl velký akorát tak, že tam viděl, na ruku, rameno a po břiše.

Strčila jsme ho tak jak byl pod ledovou sprchu, nevím jestli řval víc bolestí, zimou nebo šokem, něco jsme snad zachránili a le zrovna na sobě měl tepláky s laclem a bodýčko dole zapínací, takže servat to z něj nebylo jen tak.

Na několika místech těla se mu hned sloupla kůže, natřeli ho celého na fialovo nebo zeleno, teď už nevím a byl ovázaný, ale naštěstí ani nemusel do nemocnice, ale i tak se mi klepala kolena ještě dlouho a kdykoli jsem dělala kaši nesměl se ani přiblížit.

 
Johanka74
Johanka74 - 13.7.2012 8:07

Jojo. Stála jsem u linky a myla nádobí a tehdy asi 8mi měsíční dcera se batolila po zemi za mými zády. Najednou,nevím proč, jsem se otočila, a krve by se ve mě fakt nedořezal. smajlik - 80 Vylezla na rohovou lavici, z lavice do okna a vlezla na okno. Ručičkama byla pěkně zapřená na parapetu a houpajíc se na kolínkách čuměla co se děje na ulici(první patro). Naštěstí jsem velmi zpomaleně a potichounku doběhla k ní a servala jí pryč. myslím,že kdybych zařvala, tak by se zhoupla dolů smajlik - 80 Uff..Pak si jednou nechala prstíčky ve futrech a nakáněla se ke mě do dalších dveří a dělala ůkuk" - no a její malá kamarádka, která byla na návštěvě, ty dveře s futrama plnýma prstíčků máchnutím zavřela. Ojoj, to bylo řevu a krve. Malíček měla přeštíplej až na kost. Zabalila jsem jí do deky, prst do ručníku - abysme to ani jedna neviděla - a poklusem klus na autobus do Motola, kde jí ho krásně obšili. Jinak ("tuk ťuk") nikdy nic a dožila se ve zdraví 19let. Tak teď už je to na ní smajlik - 26
Největší hrůzu jsem měla vždycky z vašící vody, takže jsem jí už odmalinka pouštěla hrůzné záběty na popálené děti v televizi a preventivně jsem jí děsila smajlik - 68

 
matysek
matysek - 13.7.2012 7:30

u nás toto období právě začíná. Malýmu bude 7 měsíců, staví se na ty svoje vratký nožičky a boulí už má několik. Jestli se dožije dospělosti ve zdraví, budu to považovat za zázrak.

 
HelenaPa
HelenaPa - 13.7.2012 6:49

Já jsem jao malá jednou mlem vlítla pod rozjíždějící se tramvaj. Doteď si pamatuju, jak byli naši vyděšení.
Syn je naštěstí dost opatrný a moc nebzpečných kravin nedělá. Ale jednou mi spadnul z křesla rovnou na hlavu. Seděla jsem vedle něho, dávala pozor a stejně, když padal, viděla jsem to jakoby zpomaleně, ale nestihla jsm se ani pohnout. A taky jsem si pak vyslechla ono "cos´ dělala, jak jsi tmohla dopustit...."

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-16
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78628.
Archiv anket.