Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.

Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.

Vím, že si svůj problém musím vyřešit sama, proto zde od vás nečekám radu, co mám udělat. Spíš by mne zajímaly vaše osobní zkušenosti a případně, pokud se dokážete vžít do mé situace, tak bych ráda věděla, jak byste se na mém místě zachovaly.

Je mi 28 let a mám dvě děti. Tříletého chlapečka a půlroční holčičku. Víc dětí jsme neplánovali, vždycky jsme chtěli dvě a to, že se nám povedl páreček, je jen takový malý bonus navíc. Dcerku ještě stále kojím a asi tak trochu naivně jsem se domnívala, že tedy nemůžu otěhotnět. Tato naivita se mi vymstila, zjistila jsem, že čekám další dítě. Teď jsem v šestém týdnu.

Prožívám doslova muka a zvažuju všechna pro a proti. Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu rozhodovat o životě svého nenarozeného dítěte. Představa potratu mne doslova děsí, nevím, jak bych se s tím psychicky srovnala a mám obavu, že by mne ten krok pronásledoval do konce života.

Stejně tak mne však děsí mít třetí dítě, zvlášť tak brzy po druhém. Syn je hodně živé dítko, vyžaduje dost pozornosti, dcerka je zatím malá, má spíše takové ty miminkovské potíže. Bolení bříška jsme už sice zdárně překlenuli, ale stále se několikrát za noc budí na jídlo, jsem dost unavená. Ale to každá maminka zná. Nevím, jak bych zvládala péči o novorozeně, hodně aktivního syna a sotva chodící batole.  Když si to představím, jdou na mne mrákoty.

Další stránka jsou finance. Dokud by děti byly malé, asi by to o nic horší, než teď, nebylo. Pokud bych kojila, mělo by nejmenší dítko stravu zadarmo, oblečení a výbavičku bych měla po starších dětech. Horší by to asi bylo s postupujícím věkem a nástupem do školy, Máme hypotéku na byt, bydlíme v kraji, kde není moc pracovních příležitostí. Manžel je zaměstnaný v jedné stavební firmě, vydělává slušně, ale ne nijak závratně. Práce je navíc závislá na množství zakázek, které v posledním období docela rapidně ubývají. V tomto ohledu je před námi velká nejistota.

Já jsem pracovala jako prodavačka v supermarketu, co budu dělat po mateřské, nevím. Kvůli péči o děti si práci na směny nebudu moci dovolit, asi budu ráda, když seženu alespoň nějaký úklid, než děti trochu vyrostou a budou samostatnější.

Všechno se mi motá v hlavě páté přes deváté, nevím, co udělám, čas ještě chvíli mám. Ale jednoduché to opravdu není a jsem ze svého současného těhotenství pěkně vynervovaná.

Moc by mne zajímaly názory žen, které mají více než dvě děti. Hlavně ohledně toho, jak je zvládaly, pokud je měly rychle za sebou a jak je to s financemi. Myslíte, že dvě nebo tři děti je podstatný rozdíl, nebo se to třetí už nějak ztratí v rozpočtu? Budu ráda za všechny vaše zkušenosti. Předem děkuji.

Simona


23.10.2012   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 58   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,2/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-59
markado
markado - 28.10.2012 15:36


Ahoj
Jak tak koukám, tak nejenom já to musela řešit.Když se mi narodila dcera,syn mněl 15 měs.,plíny a sotva se udrýel na nohách a to nemluvím o sunaru.Taky jsem se rozhodovala,ale matka ve mně zvítězila.Ze začátku jsem byla unavená,že jsem spala i ve stoje,malá mněla obrácenou noc a den,alergii a jednorázovky a syn zas děsně žárlil.No nic moc.šlo to pomalu ,ale časem jsme se sehráli a pak jsem se najednou probudila a syn má 4 a dcera 3roky.Ze začátku je to hrůza,ale pak si zvikneš a ani ti to nepřijde.a finance jsou krutý ale zas se to dá nějak udělat a najít kompromis.
Jo aby toho nebylo málo 1dubna se mi narodilo 3 prtě.a já řešila ten problém znova.ale není to vážně tak těžký,jen to chce přijít na způsob kterej bude vyhovovat Všem.Finančně je to náročný,ale jde to neboj mi těch peněz takymoc nemáme.
Ať už se rozhodneš jakkoli ,je to tak jak má být.Takže má rada je :jdeto,ale hlavně si ty prcky užívej,protože je to boj,ale stojí to zato.

 
lili33
lili33 - 27.10.2012 0:15

proč to řešíš??? kdyby jsi místo malé čekala dvojčata tak bys také zvažovala jestli jedno necháš v porodnici? Máme 3 dítka (3neplánované) a v okolí je moc a moc rosin a kamarádů kteří mají také 3 a více dětí. Je to finanční záhul, ale stojí to za to. smajlik - 61

 
modroočka
modroočka - 26.10.2012 21:15

mám známou, která má 4 děti a zásadně obě rodila s rozmezím 1 roku. To proto, aby neměla moc práce, neb si děti vyhrají a zabaví se...
Také si myslím, že moc přemýšlíš.
Nechceš jít na potrat, tedy víš, že chceš třetí dítko porodit. A věř, že všechno zvládneš, i finance budou. Jen se nesmíš bát dopředu toho, co není.
smajlik - 45

 
Monik
Monik - 24.10.2012 10:34

loupák: smajlik - 25 moji mamce bylo tenkrat kolem triceti. jenze se to nehodilo jejimu milenci, tak ji takhle zpracovali.
Cely zivot si to nesla v sobe, nikomu to nerekla, hrozne se za to stydela, az nedavno me. A rikala jak se ji ulevilo. Pry bylo malo veceru, kdy by to neobrecela.
Taky ze mela dost zdravotnich problemu, jak to drzela v sobe (chronicka zacpa napr.).
A zvlast kdyz ted vi, ze deti v pohode se rodi i po tricitce. Oni ji tenkrat presvedcili, ze by bylo postizeny diky jejimu veku apod. V ty dobe se deti rodily hlavne kolem dvaceti, takze jim to verila. A ja mohla mit ted nejakyho vlastniho prima sourozence smajlik - 85

 
loupák
loupák - 24.10.2012 8:27

Monik: smajlik - 25moc hezky si to tady napsalasmajlik - 61....s tou maminkou to máme stejný,taky už měla hodně po padesátce a do dneška se s tím stejně těžko vyrovnává a pokaždý když na to přivedeme řeč,je jí smutnosmajlik - 26....

 
Monik
Monik - 23.10.2012 22:51

Mimochodem. Nemohl by se manzel utrhnout a zacit delat na sebe? Co by ho bavilo?
To same ty, az by byly deti vetsi, zacit delat nejake kurzy, rozsirit si rekvalifikaci jiz pri materske, delat neco co te bavi.
Ja si ted zacala delat ruzne kurzy, vcetne masazi a zkusim uz pri materske jak by to slo.
Jsem totiz presvedcena, ze pokud dela clovek co ho bavi a s laskou, uspech driv nebo pozdeji stoprocentne prijde.

 
Monik
Monik - 23.10.2012 22:44

A pokud by ses rozhodla miminko nechat, moc krasne to napsala Kozoroh18: Pohlad ho pres brisko a rekni mu, at se prestane bat, ze to spolu zvladnete smajlik - 62

Jinak jak psala linda s tim kocarem na dvojcata, tak ji musim dat za pravdu smajlik - 68 My ho mame, mezi detmi mame rozestup rok a trictvrte a nemenila bych. Dela nam uplne uzasnou sluzbu, koupila jsem ho pozity za 500,- a minimalne za 300,- ho pak zase prodam. Takze investice skoro zadna.

 
Monik
Monik - 23.10.2012 22:39

Dneska jsem byla na jedne schuzce kvuli memu nastupu do prace a manzelovo nastupu na materskou (mame trilete a rok a pul stare deti).
Dostala jsem nabidku, v dnesni dobe velice dobrou a "racionalne smyslejici" clovek by me asi oznacil za blazna, protoze to s nejvetsi pravdepodobnosti odmitnu.
Vsechny materialni a rozumove argumenty hlasovaly pro, mela bych cca o 10 tisic cisteho vic nez ma manzel ted (a to nema malo), zajimavou napln prace, moznost postupu, super sefa i kolektiv. Srdce a pocity hlasovaly proti( tim padem materialni budoucnost znacne nejista).
Od te doby, co vic posloucham srdce nez rozum, jsem stastnejsi clovek. Staci jen rozlisit ve sve hlave, co ti rika rozum a co srdce i kdyby okoli rikalo cokoli.

Pred 16ti lety, jsem podstoupila na konci tretiho mesice tehotenstvi interupci. Bylo to tehotenstvi s uplne prisernym psychickym tyranem. Muzu si stokrat rozumove zduvodnit, ze by to nebylo dobry, presto moje srdce vzdy zaboli vzpominka.
A to jsem si pred tim rikala, ze potrat preci nic neni. Nikdy nezapomenu na ten pocit prazdnoty hned po tom.
Ted mam deti dve a rikala jsem zrovna nedavno, ze kdyby mi bylo alespon o pet let mene, sla bych jeste do tretiho a to jsem po detech nijak zvlast netouzila a obe nebyly planovane.

Moje mama ma za sebou neco podobneho a nedavno mi rekla, ze cim je starsi, tim hur se ji to nese smajlik - 85 A to do toho byla tenkrat natlacena lekari, co byli kamaradi jejiho milence a davali ji argumenty opravdu "podlozene" a duveryhodne, vcetne toho, ze uz je stara.
Do dnes to nema zpracovane a tizi ji to.

Nikdo ti nemuze radit, jen ty sama.
Zkus si v klidu sednout a predstavit si situaci jak to dite mas, jak bys to asi zvladala. Pozoruj pritom pozorne svoje niterni pocity.
Potom si predstav, ze jdes na potrat. Pozoruj znovu ty pocity.
Tam, kde budes citit velkou tihu, svirani nebo bolest na prsou, to neni spravna cesta.

Hodne smajlik - 45smajlik - 45

 
anjelicek22
anjelicek22 - 23.10.2012 21:49

No my vieme asi 4 dni, ze budeme mat deti tri, dcerka ma 6 a maly dva roky.... jedine, co ma nenapadlo, je potrat smajlik - 20 Som v novej praci len dva mesiace, este 4 v skusobnej lehote, sto percent ma vyrazia, materska nulova, a to ma ta robota nenormalne bavi smajlik - 65 Tiez mam 28 smajlik - 68 Neviem, co chces pocut, rozhodnut sa musis sama... nepoznam zenu, co by lutovala, ze to dieta ma... ale vela, co lutovalo potrat smajlik - 65

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 23.10.2012 20:46

Lissie - TULI - smajlik - 61

 
krasaka
krasaka - 23.10.2012 20:17

smajlik - 61 před 33 léty mne MUDr poslala před potratovou komisi, protože jsem byla vdova se dvěma dcerami /13 a 7 let/ a dvěma půjčkamismajlik - 55a již po třicítce.
Přítel se projevil jako sobec a později prohlásil u soudu, že kdoví s kým to mámsmajlik - 36 Než se vyřídily veškeré formality, začal už malý kopat /těhotenství bylo zjištěno značně pozdě/ a já jsem byla přesvědčena, že bych do konce života brečela nad každým kočárkem /nejsem věřící/. Byl tam menší problém oproti Tobě, dcery byly dobré chůvičky - tudíž jsem mohla odejít z nepříliš placeného místa mzdové účetní do provozu na koleje u ČSD a hlavně jsem pracovala na nočních dvanáctkách. Tudíž finance se vyřešily a protože malý nesnášel jesle a byl neustále nemocen, hlídala ho sousedka se dvěma malými dětmi při mých denních směnách až do jeho tří let.
Jeho otec na syna platil ''celé tři stovky'' - nikdy ho neviděl, což snad bylo jedině positivum, ničemu hezkému by se od něho nenaučil. Brzy se chlapec stal téměř jedináčkem - nejstarší studovala v Praze, druhá dcerka na internátě až do plnoletosti a nyní??
Je mezi námi všemi mnoho kilometrů, ale - jedině syn přiletí na dovolenou, vypomůže se vším, co potřebuji, popřeje k narozeninám i vánocům a velmi často si píšeme přes skype nebo i pokecáme. Jedna dcera s velkou vnučkou dělá mrtvého brouka, druhá se ozve jen sporadicky - na fotky mladších vnuček čekávám i půl roku. Jsem vlastně ''štastná žena'' hlavně díky neplánovanému synovi a necítím se vůbec osamělá ani po druhém ovdovění.
Simonko - začátky nebudou lehké, ale ta Tvoje věta :
''že by mne ten krok pronásledoval do konce života'' - ta vyjadřuje všechno.
Přeji mnohosmajlik - 45, zdraví pro celou Tvou rodinu a hodně síly k překonání počátečních potíží, každým dnem pak bude jenom lépesmajlik - 47

 
Bellana
Bellana - 23.10.2012 20:12

V tomto nemůže radit nikdo, to je na vás dvou. Přidám svoji zkušenost. Za necelé čtyři roky jsme se narodili tři, nejmladší bratr byl nechtěné dítě. V padesátých letech se potraty moc nechodilo, zvlášť na venkově ne. Celý život mu jeho otec dával najevo, jak moc ho nechtěl. My starší a maminka jsme ho před otcem museli pořád chránit. Doposud si bratr připadá jako otloukánek, je mu 55. (Tedy - otec ho netloukl, ale choval se k němu v lepším případě lhostejně, v horším ho psychicky deptal.) Naproti tomu mám bratrance, kterého je taky třetí nechtěné dítě, ale nakonec se s tím jeho otec smířil a byl jeho největší oblíbenec.Takže je třeba to rozhodnutí probrat především s manželem. I když poslední slovo má matka. Ať se rozhodneš jakkoliv, zakaž si myšlenky co by kdyby. To k ničemu není, jen se člověk trápí, že se měl rozhodnout jinak. smajlik - 45

 
pvs
pvs - 23.10.2012 19:16

Ahojky,jak píšeš,nikdo ti tu nemůže říct,....co máš dělat.Já mám 3 děti,při narození nejmladšího měli věk 4 roky(superaktivní slečna)15 měsíců a novorozeně:-).Prostřední dítko do 13 měsíců nonstop plakalo většinu noci(i u tohoto se dá spát)....hlídací prarodiče,ani tety,ani kamarádky nebyly...vše jsme zvládli s manželem sami,ve zdraví všech:-).
Pokud bych ti mohla nějak pomoci radou,písni do vzkazů....hodně sil,zdraví a dobré rozhodnutí smajlik - 61

 
TULI
TULI - 23.10.2012 18:59

Kozoroh18: hezly jsi to napsala smajlik - 47- az mi slza do oka vpadla smajlik - 72
Doudice:
to leti , co ? si pamatuju ... a jaky je ZLATY smajlik - 90smajlik - 47

SIMOOOOO - ja bych si mimi taky nechala ....smajlik - 75

 
Doudice
Doudice - 23.10.2012 16:22

Nečetla jsem příspěvky dole, ale.....já čekala třetí, když mě bylo 34, nejstarší deset a mladšímu třismajlik - 61Taky jsem váhala, byla jsem rozhodnutá, že "TO" dám pryč.Pak manžel řekl, že to zvládnem..já byla pořád na vážkách, ale když jse měla po odběru plodovky problémy a nevědělo se jestli mimi bude, tak jsem to vše přehodnotilasmajlik - 72smajlik - 25A dnes..Benjamín bude mít tři a já už se mu snad stokrát omluvila za to, že jsme nad tím vůbec přemýšlala a jsem moc ráda, že ho mámesmajlik - 60
Je ale samozřejmě rozhodnutí na tobě a ať už se rozhodneš jakkoliv, tak ti držím pěstismajlik - 25smajlik - 25

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-59
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78335.
Archiv anket.