Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?
.jpg)
Hned v úvodu předesílám, že v žádném případě nemíním mé dceři nijak zasahovat do života a přesvědčovat ji o svém názoru. Je dospělá, a to, s čím se potýká, musí vybojovat především ona sama. Ale jelikož se jedná o velice závažnou záležitost, zajímaly by mne názory ostatních žen. Jak by vzniklou situaci řešily ony.
Moje dcera čeká své druhé dítě. Má už dvouletou holčičku. Nedávno podstoupila vyšetření z odběru plodové vody a u miminka byly zjištěny vývojové vady. Tedy jedna vada, ovšem velmi zásadní. Srdeční. Pokud se děťátko narodí, bude muset v podstatě okamžitě podstoupit závažnou operaci s nejistým výsledkem.
Všemi v rodině to velmi otřáslo, nejhůře to, pochopitelně, nese dcera. Zvažovali s jejím manželem další kroky, co udělat a rozhodli se, že dají miminku (je to opět holčička), šanci. Utěšují se, že třeba se po narození zjistí, že to není tak vážné a po případné operaci bude moci děťátko žít plnohodnotný život. V podstatě se na tuto eventualitu upnuli a o té horší variantě vůbec nechtějí diskutovat ani se o ní bavit.
Já jsem z toho, jako babička, rovněž velmi smutná, je to v každém případě tragédie. Jenže já nejsem ta, která je těhotná, dokážu o celé věci uvažovat reálněji. Samozřejmě dceřino rozhodnutí respektuji a ať to dopadne jakkoli, jsem ochotna jí být všemi možnými způsoby nápomocna. Ale přiznám se, že jejich rozhodnutí z velké části moc nechápu, byť jsem schopná mu z citového hlediska rozumět.
Dcera si vůbec neumí představit, jak moc jim může vážně nemocné dítě změnit život, nejen jim, ale i jejich malé holčičce, která už je na světě. I ona bude kvůli nemocnému sourozenci mít různá omezení. Nikdo si nedokážeme představit, co všechno bude narození a péče o to malé nemocné miminko, obnášet. Zda mu operace pomůže, zda nebude nějak hůře postižené a nebude vyžadovat stálou péči i v dospělém věku.
Je to hrozné, takto uvažovat, já vím. Samotné je mi z toho velmi úzko. Ale rozumem si říkám, zda by nebylo „lepší“ to těhotenství ukončit a časem se pokusit znovu. Přebolelo by to, dcera by si poplakala, ale tak jako mnoho jiných, by se s tím postupně srovnala. Pokud přivede na svět postižené dítě, o které se bude muset do konce života starat, bude to, podle mne, mnohem horší.
Jak jsem psala, dcera se o této variantě nechce vůbec bavit, je upnutá na možnost, že se srdeční vada podaří vyřešit a holčička bude normálně zdravá a soběstačná. Když jsem s ní chtěla na toto téma zavést hovor, utnula to hned v počátečních náznacích.
Nikam ji netlačím, rozhodnutí je na ní. Přesto mi to vrtá v hlavě a mám obavu, aby se nerozhodla špatně a pak toho třeba celý život nelitovala.
Jaký je váš názor na takovou situaci? Kdy žena ví, že čeká postižené dítě a přesto se rozhodne přivést ho na svět? Šly byste v tomto případě na potrat, nebo byste si dítě za každou cenu nechaly?
7.3.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Podívejte se na stránky kliniky http://www.neuroaxon.cz , mají to tam znázorněné, jde o tom, že je to přístroj, který chodí za dítě, jistě to není pro kojence, záleží na konkrétním případu, ale určitě doporučuji to tam zkusit, u nás to hodně pomohlo.
Co to je prosím za přístroj?
S tím stejným jsem odcházela také, podařilo se nám dcerku rozchodit, díky asistované chůzi na přístroji Lokomat na soukromé klinice v Praze.
Má holčička se potýká s mozkovou obrnou, zatím nemůže chodit, ale doktorka mne ujišťuje, že to bude lepší a lepší, říkala, že určitě nebude chodit, tak jako zdravé děti, ale že je velká naděje, že se bude moci sama pohybovat.
Jsem těhotná a v 3. měs. mi doktoři řekli, že je naše miminko možná Down. Plodovou vodu jsem odmítla. V 16. týdnu nakonec testy vypověděly na Downa 1:50000. S první holčičkou mi doktoři 2 dny před porodem řekli, že nemá ani 2kg, že bude dlouho v inkubátoru a možná budeme rádi, když neumře a narodí se alespoň živá,i když postižená. Máme doma krásnou zdravou tříletou dcerku. Porodní váha 2,6 kg. Inkubátor neviděla, problémy naprosto žádné...po tomhle všem už si do svého těhotenství kecat nenechám. Přivedu na svět chlapečka (snad v srpnu, jak má být) a s doktory nevyjednávám! Chápu dceru, nechte ji, ona je matka a ví, co dělá. Zodpovědnost bude v budoucnu stejně na ní a ona si to dobře uvědomuje. Pokud bude miminko tak moc nemocné, že brzy zemře, nebude to ona, kdo o tom rozhodla, ale příroda. Myslím, že je to snesitelnější, než žít celý život s tím, že ZABILA svoje dítě...
pippi.dlouha.puncocha
vada je srdeční
Jsem ráda, že Karla není moje matka. Její dceři a děťátku přeji hodně štěstí. Z článku není vůbec jasné, o jakou vadu se jedná, takže se k tomu těžko můžeme vyjadřovat.
Jsem ráda, že Karla není moje matka. Její dceři a děťátku přeji hodně štěstí. Z článku není vůbec jasné, o jakou vadu se jedná, takže se k tomu těžko můžeme vyjadřovat.
Jsem ráda, že Karla není moje matka. Její dceři a děťátku přeji hodně štěstí. Z článku není vůbec jasné, o jakou vadu se jedná, takže se k tomu těžko můžeme vyjadřovat.
lajika: čistě teoreticky může dojít k poškození mozku,dítě je x hodin v narkoze,poté minimálně 24 hodin umělý spánek.takže zas taková prča pro mozek to není.Ale co znám za těch pět let desítky dětí s různou srdeční avdou,tak k tomu nedošlo ani u jednoho.Samozřejmě se musí počítat s tím,že po sále se dítě nerozvíjí tak rychle jako vrstevníci,například se začne přetáčet o měsíc později než uváděj tabulky.Ale není to,že by to nedohnal.
Dilema bych pravděpodobně prožívala, kdyby moje nenarozené dítě mělo diagnostikováno těžké mentální postižení. V případě, že by se jednalo o srdeční vadu, vůbec bych o ukončení těhotenství neuvažovala - operace může dítěti buď život vzít - což je ta horší varianta, ale je to totéž, co bych "preventivně" udělala já, kdybych těhotenství ukončila, nebo život zachránit a nevidím důvod, proč by pak dítě nemělo žít plnohodnotný život. Nejsem odborník, ale domnívám se, že i kdyby dítě by třeba bylo v některých ohledech omezeno, nesmělo by se třeba vystavovat větší fyzické námaze, těžko by z něj mohla operace srdeční vady udělat bytost zcela neschopnou samostatné mentální existence. Nevím, jestli bych se dokázala postarat o dítě, které budu muset ještě ve dvaceti letech (a dál) krmit a přebalovat a ono mě pravděpodobně ani nepozná, ale nevidím důvod, proč bych se neměla dokázat postarat o dítě, které prodělalo srdeční operaci. Ovšem - problému nerozumím a mohu se, v míře případného postižení, mýlit......
.jpg)
Jinak tedy ještě jednu věc .... všem by to možná ovlivnilo život, kdyby dítě bylo postižené, ale nejvíc a nejradikálněji JEMU, pokud by to těhotenství ukončili. Na cestě je KONKRÉTNÏ jedinec ... pokus někdy příště, to by už byl někdo jiný ... jako brát děti jako kusy ... nevím - já to vnímám jinak
Názor ... myslím, že pokud se rozhodli dítěti dát šanci, je dobře, že o té horší variantě vůbec nechtějí diskutovat ani se o ní bavit.
Proč by taky měli, dokud nenastane - prostě dali šanci a uvidí se.
Chápu je
.jpg)
myslím si (píšu myslím si, protože je možné že v reálu bych se rozhodla jinak)n že pokud bych čekala dítě postižené nějakou "menší" vadou, rozhodně bych si ho nechala. Kdyby to byla vada velká, dítě bylo na přístrojích apod. tak bych volila UPT
v případě dcery z článku bych si mimčo na 100% nechala
karlo sem maminkou chlapečka s těžkou srdeční vadou.Vzhledem k tomu,že sem se dozvěděla o tom,že naše miminko má težce nemocné srdce v 30 tt nebylo už co řešit.ny ní je našemu chlapečkovy 5 let,bohužel se k srdci přidružili další vady(což není pravidlo abyste se neděsila).Když se ohlednu zpětně,tak nakonec ta srdeční vada ho omezuje nejméně.Má za sebou tři operace.Rozhodně to není procházka růžovým sadem,nebudu počítat kolik nocí sme probrečela,kolik beznaděje bylo při čekání na sál a čekání na chodbě motolského kardia.Nicméně za jedním si stojím,kdybych se měla rozhodnout znovu du do toho opět.V současné době je v ČR kardiochirurgie na špičkové světové úrovni a dokáží se operovat velmi těžké vady.Pokud vše dopadne dobře(pevně věřím že určitě ano)tak může vaše vnouče žít naprosto normální život s minimem omezení.Pokud chcete můžete se mrknout na www.srdicakri.cz chodí tam i skoro dospělé slečny,dospělý pán,všichni po různých zákrocích a všichni žijí celkem normální život.Moc vám přeji aby vaše vnouče všechno zvládlo a jejcih rodičům pevné nervy.Srdíčkové děti jsou tootiž neuvěřitelní bojovníci,kteří si svůj život umí vybojovat naprosto neuvěřitelně.
