Špatné sousedské vztahy kvůli plačtivému miminku
.jpg)
Mám problém, se kterým si vůbec nevím rady. Nejsem vůbec konfliktní typ, vždycky se snažím všechno řešit v klidu, ale momentálně jsem v koncích. Jde o naše sousedské vztahy.
Jsem na mateřské, mám dvouměsíčního chlapečka. Bydlíme v paneláku, na společné chodbě jsou tady celkem tři byty. Až do nedávna jsme se všemi sousedy vycházeli zcela bez problémů, ale po narození Adámka se vztahy s paní, jejíž byt těsně sousedí s naším, výrazně zhoršily.
Ona je sama, bydlí v garsonce, kterou, jak jsem zjistila, má zrekonstruovanou tak, že mezi vchodovými dveřmi a obývacím prostorem již žádné jiné dveře nemá. Tím pádem má veškerý hluk nejen z chodby, ale i z našeho bytu, přímo z první ruky.
Bohužel, náš chlapeček je velmi plačtivé miminko, sama jsem z něj už hodně utahaná, pláče skutečně ve dne v noci s krátkými přestávkami, kdy na chvíli usne. Má koliky, doufám, že je to jen dočasné a až mu přestanou, bude klid.
Teď je to však opravdu hrůza. A samozřejmě, že jeho pláč je hodně slyšet i k sousedce. Jednou mne dokonce do svého bytu zatáhla, abych si to poslechla naživo. Má pravdu. Ale co já s tím? Pořád ho chovám, snažím se ho utěšit, ale nic nepomáhá. Kapičky, co jsme zkoušeli, taky nezabraly. A sousedka je čím dál podrážděnější a protivnější.
Vlastně se jí nedivím, pracuje na směny, po noční se chce vyspat a nemá šanci. Vždycky na mne zvoní, nebo dokonce zuřivě bouchá do dveří s tím, ať toho svýho haranta (její slova) koukám uklidnit.
Snažila jsem se jí to vysvětlit, pochopila jsem ji, i manžel s ní mluvil, ale nepomohlo to. Když není v práci a je doma, tak jakmile Adámek spustí, do pěti minut buší na dveře, klidně ve dvě v noci.
Nevím, co s tím. Jsem vyčerpaná, nevyspalá, unavená, do toho tenhle sousedský konflikt. Těšila jsem se na miminko, synka miluji, ale o tom, že bych si užívala mateřskou, nemůže být ani řeč. Jsem akorát na nervy, klepu se, každá maličkost mne rozbrečí.
Neporadíte mi někdo, jak ty sousedské vztahy urovnat a hlavně, jak uklidnit dvouměsíční, abnormálně plačtivé miminko? Stěhování nepřichází v úvahu, byt jsme pořídili na hypotéku, jinak se nám tady líbí. A i kdybychom se odstěhovali, kde je jistota, že v novém bytě se nebude to samé opakovat v bledě modrém?
14.8.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Špatné sousedské vztahy kvůli plačtivému miminku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Jeeště mě napadá, používala jsme koupací kyblík, když se do něj mimi strčilo, dost se zklidnilo (a vyprdělo 
)
Vůbec nechápu, proč byste se měli stěhovat, to za prvé. I když je ot nepříjemné, sousedku bych řešila až na druhém místě. První, co by mě zajímalo, proč malý pořád tak pláče. Kapky nestačí. Zkus všechno možné, od masáží až po jiné metody, doporučuju ráda kineziologii, ta v tom odkáže hodně pomoci. Sousedce se vesměs ani nedivím, nad námi bydlel chlap, oc měl dva psi, věčně byl pryč a psi štěkali a štěkali. bylo to hrozné a dost na budku....Ale vyřešit Adámkovo trable je prioritní (i když prvním pacientem bývá vždycky matka....)
.gif)
Shayla: třeba budeš v 55 také baba jaga.....už se těšííš ???
Sousedku bych nenazývala babou jagou (Shayla). V každém věku máme své priority a plačící dítě pro statou paní to může být pěkný teror. Bohužel se s tím nedá nic dělat. Dítě vyroste a třeba bude klid. Jedna z mých vnuček takto taky řvala a můžu Vám říct, že to bylo dílo. Po čtvrtém měsíci to přestalo. Chápu, že z tvé strany bylo omluv dost , jedině čas pomůže. No asi bych byla teď dost venku, když je teplo, u rodičů na chatě, dle možností, aby se alespoň po noční mohla vyspát.
Taky jsem měla abnormálně plačtivé miminko... v noci jsem ji i dvě hodiny po kojení houpala, aby usnula...ve třech letech nám "objevili" nesnášenlivost na laktózu. Projevuje se to právě kolikami, na které nic nepomáhá a kolem půl roku to vypadá že se to uklidnilo, ale jediný rozdíl je v tom, že si to dítko trošku zvykne. Vyšetření je hrozně jednoduché - stěr z vnitřní strany tvářičky. Většina dětí má průjmy nebo zvrací, u nás to byla zácpa... ale to je maminko běžné, ony se děti naučí kakat někdy později. Takže pokud byste, Žofie, mohla mít podezření na něco takového, zajděte radši k pediatrovi. Vyšetření je jednoduché, výsledky sice měsíc trvají, ale jsou bezlaktozová mléka se kterými se děťátku uleví, pokud by mělo tento problém.
http://www.svetkolemnas.info/novinky/zajimavosti/84-proc-africke-deti-neplacou
Doporučuju svlíknout sebe a mimino, zalézt s ním do postele, dát si ho na prsa a nechat ho přisát se kdy potřebuje a spát takto. Uvidíte, že se sklidníte oba, miminko bude spokojenější. Na přesuny si pořiďte šátek. Miminko potřebuje kontakt.
A baba jaga sousedka dá pokoj.
Hlavne zajdi k lekari jestli je "Maly" opravdu v poradku...Vlastni zkusenost nemam synek byl strasne hodny on skoro vubec nebrecel, kdyz tak se opravdu neco delo (neco nebylo v poradku)...Lezly zoubky, ockovani, neceho se leknul...Naopak bal se vysavace - hluku...Jizda autem ta ho ukolebala skoro vzdy..
Popremyslej kup treba sousedce kytku + bonbonieru rekni ji, ze se omlouvas, Malemu se venujes nebreci jen tak, ze se nestaras etc...Chapes i jeji touhu po klidu, ale bohuzel tohle je realita a ze ty sama veris, ze to co nejdrive odezni...Spunty do usi jsou taky reseni...
Pokud bude pani i nadale v pozici "netolerantni, nepratelske" nic nenadelas v tom pripade by si mela koupit dum s obrovskym pozemkem, ale i tam hrozi, ze sousedi budou rano jezdit se sekackou, vrtat, startovat auta atd...Pak uz jenom ostrov...
Tak tohle znám až moc dobře. sice jsme neměli problémy kvůli pláči, ale zato syn vstával do dvou a půl roku denně o půl čtvrté ráno. Dokud jen ležel nebo lezl, tak to šlo, ale jak začal chodit - malér! Sousedka dole byla bezdětná, takže nechápala, chodila do práce na šestou ráno a o víkendu chtěla do devíti spát. Koupila jsem si do kuchyně tlustý koberec, syna jsem měla jen v kuchyni, ale prostě to bylo slyšet. Sousedka na nás psala různá udání, neustále na mě zvonila, mlátila do topení a do stropu, dokonce fyzicky napadla moji tchyni, kterou vystrkala z výtahu. Byl to neustálý boj, šílené nervy. Pomohlo až to, že jsem se odstěhovali. Nevím, proč takoví lidé bydlí v paneláku, měli si radši koupit dům na samotě nebo na pustém ostrově!
já chápu plačící mimino, chápu dupající děti nad hlavou,chápu psa který sem tam štěkne...ale ob dvě patra pod náma mají psa už starého a byt mají v pronájmu , ráno před 6 oba odjedou do práce a co ten pes dělá to se nedá popsat , v jednom kuse štěká ale příšerně a tak v 9 hod už chraptí a sýpe......docela je mi ho líto, dala jsem to na nástěnku a mladá na mě přiletěla , že se jde domluvit....řekla jsem jí že se nemám na čem domlouvat , že je to jejich starost aby neštěkal...tak jsme chvíli diskutovali...a ona nakonec ať to chápu , že ho mají jako děcko...tak jsem řekla ať ho teda dají do družiny, že nás kolem taky nikdo nechápe.....prostě mě štvou !!!.........
Paní v paneláku, zvláště, když si tak skvěle vylepšila byt, musí počítat s tím, že holt může mít za stěnou miminko a miminka často řvou, s tím se nedá nic dělat. Dobré sousedské vztahy jsou sice fajn, ale tady ona dáma nemá co řešit, jen se s tím smířit, anebo se odstěhovat. Tady je k řešení spíš narušování klidu ze strany oné dámy, co i v noci mlátí do dveří a tak. Panelák je sice blbé místo pro bydlení, ale nelze šikanovat slušnou rodinu s miminem, která jistě dělá pro klid vše, co lze.
Až teď vidím, že paní bydlí v zrekonstruovaném bytě bez zádveří. No, když si to tak udělala, ať si stěžuje sama na sebe.
Moje zkušenost je, že se skoro v každém domě najde nějaký prudič. Ať je sousedka ráda, že jste slušná rodina s miminkem, taky mohla mít za souseda ožralu kouřícího 60 cigaret denně. Věř mi, že na toho by si dovolila jen jednou. Takže nediskutovat s ní, doporučit špunty, je to prostě tak, že některá miminka pláčou víc a některá méně. Ale úplně tichá miminka jsou opravdu výjimečná.
.jpg)
Me by zajimalo, jak se k tomu stavi ostatni najemnici.....vzdyt kdyz zacne sousedka ve dve v noci busit do dveri, to musi byt slyset po celem dome 
jitka 19: některé děti jsou prostě plačtivé a nedá se s tím nic dělat. A to ani nemusí být nemocné.
Unavení jsou všichni zúčastnění a není to příjemné. Chápu všechny. Jen ne stavitelé. Proč nejsou jednotlivé byty lépe izolovány? Sice by měli menší zisk, ale mnoho spokojených majitelů.
