Nekojící matky a zbytečná traumata
„Kojte! Jen tak dáváte svému děťátku to nejlepší!“ „Kojené děti jsou zdravější.“ "Dítě má právo na mateřské mléko jako jedinou potravu plně odpovídající jeho potřebám." „Kojené děti mají vyšší inteligenci!“ „U kojených děti je nižší riziko vzniku obezity!“ „Kojení podporuje imunitu!“ „Kojení posiluje vztah matky a dítěte!“ „Kojení je to nejlepší, co může matka dítěti poskytnout.“
O pravdivosti těchto slov nikdo nepochybuje. Pro mnohé maminky se však tato hojně proklamovaná hesla mohou stát opravdovou noční můrou. Některé totiž kojit nemohou. Důvody jsou různé: od matčiny nemoci, kdy užívá léky, jež se s kojením neslučují, až po různé mechanické překážky či jednoduše proto, že se netvoří tolik mléka, kolik děťátko potřebuje.
Taková maminka snadno podlehne beznaději, obviňuje se z neschopnosti a zoufale hledá způsob, jak dostát svému výsostnému poslání do poslední kapičky. V marném snažení jí pak pramálo pomohou zaručeně chytré rady a názory zkušených odborníků i zasloužilých matek. Podle většiny z nich může kojit téměř každá žena a těch, které toho schopny nejsou, je jen mizivé procento. Volně přeloženo: „Nevymlouvej se, když můžou kojit jiné, můžeš i ty, asi děláš někde chybu.“ Nešťastná maminka je stále sklíčenější, podléhá pocitu, že jako matka úplně selhala a že její nebohé dítko nadosmrti poznamená absence mateřského mléka.
Přitom je to zcela zbytečné. Každá jsme jiná – to, že sousedka dítě kojila do dvou let, neznamená, že stejného výkonu jsou tudíž schopny všechny ženy. Nejsou. Pravda, některé už v porodnici odstříkávají přebytky, zásobující celé oddělení nedonošených miminek, jiné ještě čtvrtý či pátý den po porodu s napětím čekají, kdy se jim konečně podaří vyždímat pár kapek. Některá kojí bez potíží a užívá si to, jiná u toho trpí a syká bolestí. A není nic horšího než vynervovaná matka a hladové plačící nemluvně.
Nejhůře na tom zpravidla bývají prvorodičky. Jako například Markéta.
„Se starším synem jsme z porodnice odcházeli s dokrmem, on byl mizerný savec, já mizerná kojná. Přikojovala jsem ho pět měsíců a minimálně první tři z toho byly očistec. Jednak jsem podstupovala všechno možné, jen abych se rozkojila (nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa, nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa), a do toho splíny, že když přece každá ženská může kojit, tak proč já ne. A taky výčitky, když na mě lidi házeli ošklivé pohledy, že takhle malé miminko krmím z flašky, že jsem pěkný krkavec, vždyť kojit přece může každá. Snad všechny babské rady jsem poslouchala – meltu jsem pila na litry, homeopatika jsem užívala, prsa nahřívala, olejíčkem na zlepšení uvolňování mlíka jsem je potírala, čaje pro kojící jsem pila... Všechno marné. Rozkojit se naplno se mi nepodařilo. Uzavřela jsem to tím, že jsme se synem nebyli vhodná kombinace, ale byly to nervy a spousta vybulených slz a zatnutných pěstí, které jsem po různých chytrých řečech cizích lidí už chtěla použít. Zjistila jsem, že nemám na to, abych v zájmu plného kojení nechala dítě hladovět, nebo kojit nonstop 24 hodin s vědomím, že dítě má stejně málo.
Teď s druhým synem jsme opět z porodnice odcházeli s dokrmem, ačkoli malý je příkladný savec. Přesto nám kojení naplno nejde. A dneska se mi možná podařilo odhalit příčinu. Asi je ve mně a možná je v tom, že produkuju málo oxytocinu – mléko mám, ale hrozně těžko se uvolňuje. Nicméně tentokrát musím říct, že už se tím netrápím. Když to nejde, tak to nejde. A doufám, že takhle odolná budu i při prvních řečech nějaké chytré ženské, která překonala ´drobnou´ laktační krizi, a proto si myslí, že o kojení ví vše a že kojit může každá. Tentokrát už se tím netrápím.“
Zahoďte výčitky svědomí a své dítě hlavně milujte
Maminek jako Markéta je hodně. Některé se s nepřítomností mateřského mléka vyrovnají poměrně klidně, jiné se trápí a trápí a trápí. Místo aby si první týdny se svým miminkem užívaly, vše podřizují jedinému cíli – plně kojit, i kdyby hrom na kobyle jezdil. Dny potom tráví neustálým přikládáním hladového dítěte, nahříváním, masírováním, obměňují jídelníček... Zkrátka zkoušejí všechno možné i nemožné. Hojně čtou všelijaké odborné stránky a časopisy, kde se mohou dozvědět něco víc, aby nakonec podlehly ještě větší beznaději, když zjistí, jak si všechny ostatní kojení pochvalují.
Tímto článkem v žádném případě nechceme kojení zavrhovat. Když to jde, je to skvělé. Jestliže však patříte k těm, kterým kojení vzdor veškeré snaze opravdu nejde (ať už je důvod jakýkoliv), rozhodně se tím netrapte. Spokojené dítě s lahvičkou je rozhodně lepší než věčně hladový a nešťastný uplakánek.
A pamatujte si, že jediné, co může děti poznamenat na celý život, je nedostatek lásky. Takže své děti milujte, chovejte je, mazlete se s nimi, hrajte si s nimi, smějte se s nimi. To je to nejcennější, co jim můžete dát.
9.9.2013 Rubrika: | Komentářů 30 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nekojící matky a zbytečná traumata
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já jsem si vybrala kliniku https://www.perfectclinic.cz/plastika-zvetseni-prsou/ , kde právě používají implantáty, které jsou schválené pro použití i v USA. Tam mají mnohem přísnější podmínky než u nás.
Kde jste tedy byla? Kde používají kvalitní implantáty?
Já anoa jsem za to dost ráda. Konečně je mám zase takové, že se za ně nemusím stydět. Vybrala jsem si kliniku, kde používají kvalitní implantáty, které jsou vhodné i na menší hrudník.
Dobrý den, mamky chci se zeptat nechávala jste si některá z vás opravovat prsa po kojení? Zajímá mě hlavně, jestli jste spokojené s výsledkem?
Kojila jsem na dnešní poměry celkem krátkou dobu, měla jsem problémy a nic moc nepomáhalo. Rad měl každý milión. Každopádně mě dodnes fascinuje, když o kojení jako jediné správné možnosti mluví chlap.
Souhlasím s Lindou, pokud jsou problémy takového druhu, že ani matka ani dítě z něho v podstatě nemají žádný prospěch, dítě je nadále neklidné, uplakané, hladové, nepřibírá, tak není co řešit. Kdybych si měla vybrat mezi vynervovanou kojící matkou a klidnou matkou s lahvičkou umělého mléka, vyberu si po svých zkušenostech to druhé. Že může kojit každá říká většinou ten, kdo neměl takové problémy, které by přesáhly únosnou mez - ať už se to týká psychického rozpoložení, únavy nebo vyčerpání...
YXH: Díky za podporu 
. Teď už je to dobré. Postupně, jak malý rostl, jsem se z toho dostávala. Své určitě udělaly i hormonální poporodní změny. Ale stejně ta bolest zůstala (jak jsem se o tom přesvědčila při čtení článku) a zřejmě bude zasunuta někde vespod hodně dlouho.
Rozumný přístup
.jpg)
zensky kaslete na to....ja kojila starsi 14 dni a byl to ocistec, to bych radsi kazdy den tech 14 dni rodila nez po dvou hodinach kojit v podstate krvi. A nakonec to co jsem ze sebe pracne vydolavala holka vyzvracela. Ja omdlivala bolesti, zanety v obou prsich a ona zvracela a nakonec jsem se vykaslala na vsechny rady porady a proste zasla v noci do pohotovostni lekarny ze mala rve a ja lhala, ze mliko nemam a do hodiny byla na flasce. Pry prikrmovat, na to zapomente, dostala celou frlasku a ja poprve spala dyl nez 5 minut. Starsi pila sama a az na silenou bolest nastesti zadna krev nebo zanet se nekonal, tu bolest jsem zvladala 3,5 tydne pak jsem se odmitla dal pro zdravy ditete obetovat a sla na flasku. Sorry nejsem sadista ani sebevrah. A pokud nepocitam sem tam rymu tak jsou holky zdravy, starsi i s posteli vazi 50kg, mladsi je obezni, ale z leku v puberte (deprese a at mi nikdo netvrdi ,ze je mela z nekojeni 
) .... mit treti tak zkusim kojit a kdyz by to slo a bez bolesti tak ok a kdyby neslo tak me nikdo na svete nedonuti se znovu tak silene nervovat a trapit sebe i mimco!
zonan: Holka vydrz, at to miminko krmis cim chces, hlavne ze je vporadku. Ze vseho nejvic potrebuje lasku, hodne mazleni a klidnou maminku. To miminka vyciti nejvic. Kdyz mu je 21 mesicu muze jist vsechno, pokud nema alergie, tak se tim netrap. Prave jsem rikala ze to prehani at uz tak nebo tak. Driv byla udajne pro deti lepsi umela vyziva, potrebovali aby se maminky co nejdriv vratily do prace budovat socialistickou vlast. Ted je prace malo tak chteji aby maminky zustavaly doma s detmi co nejdyl. Je to pro deti opravdu to nejlepsi pokud to jde, ale ne kazda muze zustat doma a ne kazde je dano kojit. Stejne jako ne kazda zenska je pri tele nebo naopak hubena, jenom kvuli tomu ze to je ted ten pravy trend.
Nejhorsi snad bylo to ze deti musely jist na cas 
to jsem si zazila se starsi dcerou a byl to des. Ona mela hlad, v porodnici ji nacpaly nejakou cukrovou vodou a pak nechtela pit ode mne. Byly to nervy. S mladsi to bylo lepsi ta uz byla se mnou na pokoji, tak jedla kdyz mela hlad. Vzdycky se najde nejaky mudrc ktery prijde s necim novym a pak se podle toho chvili toci svet, nez se prijde zase na neco jineho.
tornado-lou: já o voze, ty o koze, to nemá cenu.
Jo, mám to obdobné jako Anakolut. Malý má 21 měsíců a já znovu brečím, když to čtu. Částečně jsem kojila 3 měsíce. Ke konci jsem už vlastně jen vyždímala z prsou pár kapek a slavnostně přidala do Nutrilonu. Ten tlak je fakt šílený a na každém kroku. Koupila jsem kojeneckou láhev a první, co čtu, je zmínka o tom, že kojení je to nejlepší. Stejně tak na dětské výživě a vlastně na každém kroku. A to už ani nemluvím o tom, že tato strava je v tom prvním stupni nejdražší.Není dotovaná. Pro mě tak dvojitý trest. Zvlášť, když jsme kupovali HA verzi, kvůli možné alergii. No, na krizovém centru jsem neskončila jen díky kineziologii. Sice jsem se nerozkojila, ale už jsem aspoň nechtěla "skákat pod vlak".
Jak to tak čtu,tak zírám: co je komu do toho ?? Naše generace i ta o 10 let mladší si moc mateřského mléka neužila,tehdy nebyla mateřská "dovolená"! Pamatuji si,že máma byla teprve s druhým bratrem rok doma,ovšem zdarma,myslím,že placeno bylo jenom pár měsíců ! Myslím,že se dnes,kdy je dětí tak málo,začala dělat z kojení "záležitost"....Není nad zlatý střed a nedat na blbé řeči,každého poslat,kam patří...
....a taky si hned s každým tykají, což považuju za neslušnost, pokud to dotyčnému sama nenabídnu nebo se on předem nezeptá na svolení
annie: také jsem nenáviděla tu otázku od úplně cizích lidí jestli kojím, co je jim probůh do toho? fakt jsem z nich měla osypky a vraždila bych
njn, holt na vesnici mají lidi pocit, že se všichni tak nějak znají se všema a že jsou jedna velká rodina
je to věc každé z nás, někdo kojit a chce a nemůže, někdo po porodu nekojí, protože nechce,
prvního syna jsem kojila 3 m, pak jsem přišla ze dne na den o mléko, byl krmen vším možným, protože ublinkávala, nakonec jsem zjistila, že ublinkává cokoli, tak skončil na Hami, a nestoná, je mu 6,5 let a byl nemocný 3x, nepočítám rýmečku, tu měl asi tak 5x a to jeden až dva dny. Dcera se v 8 m odstavila sama, začala jsem menstruovat a mléko mělo jinou chuť, nechtěla, tak se mléko pomalu ustálilo samo. Teď čekám třetí a jsem zvědavá, jak to dopadne. U obou jsem měla v levém prsu zánět, takže do porodnice jsem šla s tím, že v lednici byly nachystány 2 tvarohy, kdyby náhodou ,
Ty řeči okolo, každý at si zamete před vlastním prahem a stará se o své a nenutí maminkám s miminem, že jsou neschopné, když nekojí.
Mám jednu zkušenost u dr. v čekárně, kdy maminka krmila novorozeně z flašky, druhá maminka na ní koukala zkrz prsty, já zrovna kojila tu svou cácoru a ona začala: no z téhle maminky si vemte příklad, kojí, a vy? takhle malé miminko, stydte se,... byla na ni hnusná, maminka měla slzy na krajíčku, tak jsem se jí zastala, že nemůže přece odsuzovat lidi kvůli něčemu, do čeho jí nic není a že třeba maminka nemůže kojit. Na to ona, právě, že je to mýtus, kojit může každá..., no maminka měla na hlavě šátek, byla dost pohublá, unavená, kruhy pod očima, moje dedukce byla správná, maminka prodělala rakovinu prsou a byla po oboustranné mastektomii, vše si prodělala v těhotenství a po porodu chodila na ozařování. Takže opravdu není pravda, že může kojit každá!
