Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Svou dceru miluji i nesnáším zároveň? Jsem špatná?

Svou dceru miluji i nesnáším zároveň? Jsem špatná?

Jsem na mateřské, teda na rodičovské dovolené, s 2,5letou dcerou. Adélka je moc prima, je zvídavá, usměvavá a přiměřeně zlobivá. Ale mně ta mateřská asi už leze na mozek. Nechystám se do práce dřív než v jejích třech letech, chci si tohle krásné, žblebtavé období plné Adélčiných objevů užít.

Po celou dobu si přivydělávám přednáškami, lektorováním kurzů tance, takže se nedá říct, že bych „žila mimo realitu“, nebo že by ze mě byla zanedbávající se nevzhledná ženská v šusťácích s myšlenkami věnujícími se akorát plenkám a kašičkám.

Nebudete mi věřit, ale toužím po tom, najíst se v klidu. Bez toho, abych kontrolovala, zda jídlo se sype kolem talířku, zda na sebe zas nevylila hrníček s pitím, že bude žadonit, aby si mohla vzít ode mne z talíře (což nemá dovoleno)... Že si dojdu na toaletu v klidu, aniž bych musela mít otevřené dveře a kontrolovat, kde Adik zrovna lítá...

Zatímco jedna půlka mysli reaguje naučeně a v pohodě: Ano, Adiku... to víš, že jo... to nic není... opravdu toho nech... nebo s ní přeříkávám básničky, druhá reaguje úplně protikladně: Jestli ještě jednou praští do toho talířku, roztrhnu ji... počtvrté už tu básničku nepřežiju... ještě jednou se mi připlete do cesty, tak ji zlískám... jestli bude zase chtít připravovat jídlo se mnou, což znamená, že to bude trvat jednou tak dlouho, vyletím z kůže... sakra, na tohle pitvoření teď nemám náladu, do háje ať toho nechá...

Nesnáším se za to, já Adélku miluju, je skvělá, ale někdy mám pocit, že jako člověk jsem ztratila svá práva na hodně dlouho dopředu (normálně se najíst, normálně jít spát, atd.) a nemám ani právo na ně pomyslet.

Když jsem se to snažila s ostatními maminkami probrat, vykroutily se z toho a všechny jsou akorát milující a zbožňující bytosti. Starší generace mi radí, že se nad to musím povznést. Mně by stačilo jediné – zjistit, že tyhle „paralelní“ myšlenky nenapadají jen mne a že nejsem cvok. Nebo snad jsem?

Olina


23.9.2013   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 64   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Svou dceru miluji i nesnáším zároveň? Jsem špatná?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-68
Babyna
Babyna - 25.4.2014 19:15

Olino, já myslím, že jsi úplně normální. Já to měla podobně a vždycky jsem říkala, že narozením dítěte člověk přichází o svůj život a žije jen ten pro děti. Ale tenhle můj názor je podle mě špatný. Četla jsem několik zajímavých knížek na toto téma a rozhodla se vytvořit web www.stastnirodice.cz, kam jsem začala dávat zajímavé tipy, které nám rodičům mohou pomoci.

 
Verera
Verera - 28.9.2013 21:25

Monik: Že se brání před okolím nevylučuje, že se rvou jako koně. Syn praktikoval pravidlo " Opovaž se otravovat moji sestru. To můžu jen já."

 
1234-5
1234-5 - 24.9.2013 17:33

tornado-lou: chyba - máš

 
tornado-lou
tornado-lou - 24.9.2013 13:46

Monik: nasi kluci si taky pekne hraji. Nekdy. Nekdy se rvou. Nastesti sou stejne tezci, takze se snazi aby se rvali jen holyma rukama, vic neresim.
Ale dneska me zase ztrapnili. Malej hazel veci z kocaru. A velkej je sbiral a jecel Ty blboune, ja ti uz fakt naflakam! smajlik - 98smajlik - 76 boze, pritom je nebiju a ani nic takovyho nerikam.

 
Monik
Monik - 24.9.2013 7:22

Tak iluzi, ze si dve deti budou spolu hrat a vic se zabavi jsem mela taky smajlik - 42
Od narozeni syna denodenne resim utlaky od starsi a od te doby, co se brani sam, neustale spory, bitky rvani smajlik - 65
Kdyz jsou kazdy zvlast, je to pohoda. Ale jak jsou spolu, je to neskutecny peklo. Kolikrat me napadne hrisna myslenka, jaka by to byla pohoda, kdyby byl jen jeden z nich smajlik - 72
Ale okamzite ji zazenu, protoze bych nikdy nedokazala urcit, koho z nich bych si chtela nechat smajlik - 26
A jak na potvoru vsechny kamaradky kolem, maji sourozence, co si spolu krasne hrajou a navzajem se brani pred okolim smajlik - 85

 
Ivča+3
Ivča+3 - 23.9.2013 22:49

Verera: ..... nebo tablet, to zabere míň místa smajlik - 5smajlik - 68

 
Verera
Verera - 23.9.2013 22:21

Ivča+3: Ale zase jistá naděje je. Jakmile každý dostane vlastní počítač, je rázem klid.smajlik - 34

 
Ivča+3
Ivča+3 - 23.9.2013 21:17

Verera: Jo, taky mi to tak přijde - je to horší a horší, čím jsou starší, tím víc se řežou a hádají smajlik - 76 Takže k nekonečnému bordelu se ještě přidal neutuchající řev smajlik - 76smajlik - 68smajlik - 68
Ale znáte ten základní princip výchovy: prvnímu dítěti dudlík sterilizuješ před každým použitím, druhému ho olízneš a třetímu ho dáš olíznout psovi...smajlik - 2
Za mě: je to úplně normální, aspoŇ doufám, protože ten věčný kolotoč FURTDOKOLA je tak trochu schizofrenní....

 
Verera
Verera - 23.9.2013 20:51

Nedělejte si iluze, že jen co dětičky povyrostou, přejde to. Taková cesta k moři autem s dětmi poněkud odrostlejšími, je skutečně jen pro silné nervy. Jednou jsme je dokonce v Itálii vysadili a šli kus pěšky.

 
Verera
Verera - 23.9.2013 20:49

jak tak na to koukám, tak první dítě obvykle vyžaduje neustálou pozornost, možná proto, že rodiče mají čas mu ji věnovat, takže dosáhne často svého. Druhé dítě bývá samostatnější, protože se mu nevyplatí se rodičů pořád dožadovat.

A když se vám povede jednoho dítěte zbavit, to je najednou pohodička jen s jedním.smajlik - 68

 
Ala
Ala - 23.9.2013 20:04

tornado-lou - 23.9.2013 14:27 "...Porid si druhy dite." smajlik - 47
Ja to tak mela naplanovane a nastesti to vyslo. :-) Za necele tri roky po dceri se narodil syn. Az syn trochu povyrostl nastalo dlouhe obdobi kdy si doopravdy hrali spolu. hezky, a treba i cele odpoledne. Dcera (18) byla (a dodnes je)vzdy pro syna vzorem. Samozrejme ze byly trenice. A mela jsem obdobi, kdy jsem se jich chtela "zbavit" a delala jsem to - tím že je vyštvu k babičce. Ale žádnou hlídací babičku na noc jsem neměla. Naštěstí ke moje máma hlídala přes den, ale nikdy ne přes noc...

 
Angua
Angua - 23.9.2013 19:57

své děti miluju (4 a 2 roky), ale na to, že teď pojedou na 3 dny k babičce se těším víc než na vánoce smajlik - 2

 
Senedra
Senedra - 23.9.2013 19:43

Klarchen: vydrž, dcera se dost srovnala., před první třídou se naučila sama číst a teď jí nejčastěji najdu někde zalezlou s knížkou. Je pravda, že dodnes miluje společenské hry, je schopná nás denně přemlouvat, ať si s ní něco zahrajeme.

 
Klarchen
Klarchen - 23.9.2013 17:31

Senedra: No, syn je podobnej, máme malý byt a v podstatě všude je herna - něco má v kuchyni a něco v druhém pokoji, ale on se prostě sám nazabaví, ani stylem, že by si třeba sám krámoval v hrncích, v šuplíku - to nedělal nikdy, zatímco kamarádek děti se tím vesele zabavili docela dlouhou dobu, sice se to pak musí uklidit zpátky, ale to mi teda je úplně fuk, jen kdyby ho to na nějakou dobu zabavilo... Jako ono to nakonec vždycky nějak jde, ale zrovna mám takový unavený období v tomto směru, přijde mi, že věci, co u jiných dětí fungují, tak u Jáchyma vůbec nezabírají....no nic, to je jen takový povzdech...
sallie: no jo, když odstup mezi sourozenci plánovat můžeš, ale musí ti být dáno...takže holt, jak to půjde, tak to bude...

 
Senedra
Senedra - 23.9.2013 16:39

Já měla jedno dítě, kreré chtělo, ať si s sním někdo hraje, téměř nonstop. takže dítě si samo stavělo věž z kostek, ale chtělo, ať vedle něj sedíme a stavíme taky. Takže jsem ho nechala zabrat do hry a tiše odešla, případně, když už si hrálo samo, tak jsem ho nevyrušovala a nechala. A hlavně v kuchyni platila velmi jasná pravidla - buď budeš(nebudeš) dělat, co ti řeknu nebo běž pryč. Opravdu jsem se nehodlala nechat vystresovat tím, že se budu bát třeba slít horkou vodu. Radši jsem vydržela chvilku vzteklého breku, když jsem dítě popadla a vyšoupla z kuchyně, ale děti se naučily, že jak zavelím " z dladiček pryč", tak odběhly a po chvíli jsem je zavolala zase nazpátek.
Jak píše Sally - udělat nějaké herní msíto tak, aby bylo do kuchyně vidět a dítě může třeba hňácat plastelínu a maminka vaří.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-68
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78338.
Archiv anket.