Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když jste minule vypisovali gramatické nešvary, které vám trhají uši a otvírají kudlu v kapse, na čelním místě se objevilo nesprávné užívání kondicionálu, neboli podmiňovacího způsobu sloves. Ó, jak vás chápu :) Pojďme si dnes pro ty, kteří si nejsou tak úplně jisti v kramflecích, stručně připomenout správné tvary a použití podmiňovacího způsobu.

Kondicionál patří mezi složené slovesné tvary, to znamená, že jej tvoří dvě (a více) slov. To, co nám dělá problémy, je časování volného morfému BY (nebojte, už těch cizích termitů moc nepoužiji). Takže správné tvary podmiňovacího způsobu jsou:

1. psal bych       1. psali bychom

2. psal bys         2. psali byste

3. psal by           3. psali by

Proč v tom chybujeme? Proč se objevují patvary typu "psal bysem, psali bysme"? Protože člověk tíhne k pravidelnosti, k analogii. Když budete časovat například sloveso být, objeví se tvary "jsem, jsme". "Bysem, bysme" je tudíž analogické... Tvary bych, bychom tak nějak nezapadají do systému. Jsou to pozůstatky jednoho ze starých slovesných časů, který se nazýval aorist, ovšem dnes už se nepoužívá (jestliže vám čeština připadá složitá, vězte, že proti tomu, jak složitý systém měla před pár stoletími, je to teď hotová procházka růžovým sadem). Hovorové užití tvaru "bysme" je povoleno, ale v písemném projevu by se objevit opravdu neměl. Tvar "bysem" stále považujeme za nepisovný.

Nespisovné tvary pronikají spíše do mluveného projevu, v písemné podobě najdeme více tvary hyperkorektní. Pisatel se v touze po jazykové správnosti stane "papežštějším než papež" a píše skvosty jako "byli by jste tak laskaví, šel by jsem rád" a podobně. Ne! Nikdy! Prosím, prosím, smutně koukám. Ani když budete chtít být hooodně zdvořilí. Je to opět případ, který nelze odvodit, jen našprtat.

Volný morfém BY má schopnost připojit se ke spojkám a, kdy, takže vznikají tvary kdyby, aby + osobní přípony: Řekl mi, ...abych přišel, abys přišel, aby přišel, abychom přišli, abyste přišli, aby přišli. Opět zapomeňte na nějaké aby jsme, kdyby jste a jiné hrůzy.

Když je součástí slovesného tvaru i zvratné zájmeno se/si (podíval se, vybrala si), dejte si pozor u 2. osoby jednotného čísla: podíval by ses, vybrala by sis,...

Zatím jsme mluvili pouze o kondicionálu přítomném, ten je poměrně běžný. Existuje i kondicionál minulý, který zdůrazňuje neuskutečnitelnost děje. Ke slovesnému tvaru se u něho ještě navíc přidávají tvary slovesa být a bývat: Kdybych to byl býval tušil, tak bych tam byl býval vůbec nešel. Ovšem jestliže ta neuskutečnitelnost nějak vyplývá z kontextu, nějakým "byl býval" se zatěžovat ani nemusíte.

Jedné ze Šťastných žen vadilo nadměrné používání podmiňovacího způsobu ve veřejných projevech. Rozčilovaly ji věty typu: "Chtěl bych vám představit..., Prosila bych vás, aby..." Tak chce, nebo skutečně představí? Chce poprosit, nebo opravdu prosí? Není to nešvar. Podmiňovací způsob sice primárně vyjadřuje nereálnost obsahu slovesa (podmínku, přání, nejistotu), ale v takovýchto větách spíše signalizuje zdvořilost, úctu, skromnost, někdy i jistou důvěrnost. A těch není v komunikaci nikdy dost.