Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Úskalí půvabného ú a ů. Záludnosti české gramatiky.

Úskalí  půvabného ú a ů. Záludnosti české gramatiky.

Nemáte pocit, že je čeština mnohdy marnotratná a u některých jevů svým bohatstvím zbytečně plýtvá (moje babička by řekla, že přímo "hóhá")? Ano, většina jazyků má krátké a dlouhé samohlásky. A délka samohlásky se musí nějak graficky znázornit. Ale nepřišlo vám nikdy zvláštní, proč třeba zrovna u dlouhého U máme na výběr ze dvou variant psaní? Ú nebo ů? Dnes nebudeme šprtat pravidla, nebo jen trošičku. Pokud vás to zajímá, nakoukneme do historie jazyka českého.

Základní pravidlo známe všichni: Na začátku slova píšeme "ú", uprostřed slova píšeme "ů". Ptali jste se někdy pančelky, proč vlastně? Noo, to ti staří Čechové, v hrdle se jim něco vzpříčilo a byli pohodlní a zjednodušovali... :)

To, co se pokusím vysvětlit, platí pro spisovnou češtinu, nářečí pomineme, protože ta si žila svým vlastním životem. Některé změny někde proběhly, jinde ne, proto jsou nářečí tak kouzelná a pestrá. Když budete mít zájem, podíváme se na ně jindy.

Stará čeština znala a používala dvojhlásku uo. Takže existovala slova jako buoh, duom, muoj, stuol, ruože apod. Zkuste si to vyslovit. Nic moc, že? Jenže to byla slova hodně frekventovaná, a tak postupně docházelo k tomu, k čemu dojít muselo. Ke zjednodušení. Vyslovování "o" mizelo a zůstávalo pouze dlouhé "u". Ovšem "o" se nemohlo jen tak ztratit. Tak, jako postupně mizelo ve výslovnosti, přesunovalo se i v psané podobě pěkně pomaloučku, polehoučku nad "u", až nám z něj zbyl jen ten kroužek. A ten zůstal: bůh, dům, stůl, růže... Na začátku slova se dvojhláska uo nikdy neobjevila. A proto se tam také nikdy neobjeví "ů".

Samozřejmě že existovalo i "normální" dlouhé "ú". To se ovšem uvnitř slov zase měnilo na dvojhlásku "ou". Neptejte se mě, proč se to stalo, mně připadá jedno, jestli si někdo ten duom kúpí, nebo koupí, hlavně, že ho má... Ovšem díky těmto změnám nám dlouhé čárkované "ú" zůstalo pouze na začátku slov. A tak je to vlastně dodnes. S několika výjimkami, to by jinak snad ani nebyla čeština.

Kromě toho, že se písmeno "ú" píše na začátku slov (úroda, úkol, úřad, údolí, Ústí apod.), nesmíme zapomenout, že čeština vytváří nová pojmenování pomocí předpon, přípon a také skládáním. Takže se "ú" napíše i po předponě a na začátku druhé části složeniny (ne-úroda, z-účastnit se, za-úpět, bez-účelný, bez-úhonný, dolno-újezdský, troj-úhelník apod.). Zvláštní skupinou jsou citoslovce. U nich logická pravidla jaksi neplatí, takže i ona se mohou psát s "ú" uprostřed slova (bú, cukrú, hú, vrkú). Výjimku tvoří slovo ocún - jedině správně s "ú".

No a potom je tady skupina slov přejatých, tedy slov cizího původu, na něž česká pravidla také neplatí stoprocentně. A proč by také měla, že? Takže píšeme fúze, múza, kúra, túra, ragú, skútr. Nezapomeňte odlišit slova kůra (stromu) a kúra (ošetření), a to i ve složeninách: manikúra, pedikúra. Speciální skupinu přejatých slov tvoří pojmenování zakončená na -ura (bravura, brožura, inventura, korektura, kultura, literatura, struktura), -urka (brožurka, miniaturka), -urní: kulturní, strukturní,  -una (laguna, tribuna). Tam jistě vidíte rozdíl mezi výslovností (dlouhá samohláska) a grafickou podobou (bez označení délky).

Dnes to bylo snadné, že? Chybuje se občas ve slovech typu "zúčastnit se", ale většina uživatelů jazyka problém ú/ů zvládá. Tak jaké téma si dáme po téhle "oddychovce"? Čím vás čeština trápí?

talenka


1.2.2007   Rubrika:   |   Komentářů 19   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Úskalí půvabného ú a ů. Záludnosti české gramatiky.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84338.
Archiv anket.