Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zvláštní asociace. Když jsem začala psát tento článek, vybavila se mi jedna vzpomínka. Zcela osobní a s gramatikou nijak nesouvisející. Vzpomněla jsem si na svou svéráznou prababičku (už jsem o ní psala), která v dobách budování socialismu proslula v naší rodině větou: "Děvče, já se každé večer modlím, habe mě nevyhodile ze strane, habe Liba (dcera) neměla na škole probléme..." Měla prostě k partaji zvláštní vztah, což se projevovalo i v situaci, když platila členské příspěvky a měla si do stranické knížky nalepit známku (starší ročníky si možná pamatují). Listovala knížkou a mumlala si: "Tak kam ju dáme? Hále, třeba sem..." A nebohý funkcionář úpěl: "Paní Z..., to nemůžete lepit kamkoliv, to není filatelistické album!" Napadne mě ta scéna často, když se začtu do nějakého textu a masochisticky se zaměřím na interpunkci. Pak se občas přistihnu, že úpím: "To není pivní tácek! Nemůžete tu čárku fláknout kamkoliv!"

Interpunkce nepatří v češtině k nejjednodušším jevům. Co si budeme namlouvat, je to postrach všech diktátů :) Někdy se mi zdá, že když studenti opouštějí školu, interpunkci nadšeně pustí z hlavy, protože teď už ji přece nepotřebují, diktáty se nepíšou! Ano, v praxi se můžete docela spolehlivě řídit "citem, máš-li", jak říká jedna moje přítelkyně. Ale když cit chybí? Pak nezbývá, než si občas zopakovat pravidla, i když už vám koule z diktátu nehrozí. Začneme něčím na první pohled jednoduchým: jak je to s čárkou a spojkou "a"?

Základní pravidlo, jednoduché, zapamatovatelné, všeobecně přijímané, zní: Čárku nepíšeme před spojkami a, i, ani, nebo. Pamatujete si? Jistěže. Ale pamatujete si špatně. Takhle je to neúplné. To pravidlo totiž zní: Čárku nepíšeme před spojkami a, i, ani, nebo, pokud tyto spojky mají význam slučovací. Jenže ony, potvůrky, mohou být použity i ve významech jiných a navíc tomuto pravidlu mohou být nadřazena interpunkční pravidla jiná, takže se s čárkou před spojkou "a" setkáváme v textech docela běžně. Pojďme si tyto situace připomenout.

1) Spojka "a" nemusí být ve větě sama, často bývá doplněna jinou, dohromady tvoří jeden spojovací výraz a užívají se pro jiné než slučovací významy. Mám na mysli spojovací výrazy typu: a dokonce i (stupňovací), a tudíž, a tak, a tedy, a proto (důsledkový význam). Propátrejte celou větu, a najdete-li tam něco takového, neváhejte před "a" čárku mrsknout.

Př: Je to docela obtížná kapitola, a proto jsem ráda, že jste dočetli až sem. :)

2) Záludná je situace, kdy ve větě žádnou jinou spojku nenaleznete, ale v těch dvou větách spojených "a" je obsahově tak výrazný rozpor, že "a" lze nahradit spojkou "ale". Potom se jedná o význam odporovací a je potřeba čárku před "a" napsat (citem, máš-li...).

Př: Chce být ředitelem, a nemá vůbec organizační talent.

3) Pravidlu o nepsaní čárky před "a" je "nadřazeno" jiné interpunkční pravidlo: Vedlejší věta musí být z obou stran oddělena interpunkčním znaménkem. Nejčastěji z jedné strany čárkou, z druhé tečkou. Je-li vedlejší věta vložená mezi dvě věty hlavní, oddělíme ji z obou stran čárkami (bez ohledu na to, čím text pokračuje).

Př: Doufám, že se vám u nás líbilo, a těším se na další setkání. (Hlavní věty: doufám a těším se na další setkání; vedlejší věta: že se vám u nás líbilo).

Možná si řeknete, že tady na čárce nesejde, jenže jedna nepatrná čárečka může docela změnit význam souvětí. Koukněte na tohle:

Řekla, abych uklidila pokoj, a odešla. x Řekla, abych uklidila pokoj a odešla.

Tak schválně, kdo odešel v první větě a kdo ve druhé?

4) Někdy se stane, že se spojka "a", spojující dvě věty hlavní, "zapomene" ve vložené větě vedlejší. Potom i tam musíme před "a" napsat čárku:

Př: Absolutně vyčerpaný usnul vsedě nad knihou, a když se s trhnutím probral, bylo už ráno. (Hlavní věty: Absolutně vyčerpaný usnul vsedě nad knihou a bylo už ráno; vedlejší věta: když se s trhnutím probral)

Tady však musíme odlišit případ, kdy na jedné větě hlavní závisí dvě věty vedlejší. Ty jsou uvozeny stejnou spojkou a je mezi nimi slučovací význam. Potom platí základní pravidlo a žádná čárka nebude.

Př: Doufám, že jsem vás ještě úplně neodradila a (že) zřejmě dočtete článek až do konce.

Tak jakpak se vám dnešní exkurze líbila? Zvládáte interpunkci bez problémů citem? Nebo občas zoufale přemýšlíte, jak svou myšlenku opsat tak, abyste se vyhnuli formulaci, která vás napadla jako první a kterou si nejste jistí?

Interpunkce, to samozřejmě není jen čárka mezi větami, úskalí skrývá daleko víc. Jistě to vydá ještě na pár článků, budete-li mít zájem. Stačí říct. Co vám dělá problémy?