Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Stává se vám někdy, že se při psaní "zaseknete" a nemůžete se hnout z místa? Zoufale přemýšlíte, jak to slovo správně napsat. Mozek stávkuje a nedodá ani příslušné pravidlo, ani vhodný opis. Ještě ke všemu začne stávkovat i váš cit pro češtinu. Pominu-li psaní velkých písmen (myslím, že už jste si všimli, že se této kapitolce vyhýbám jako čert kříži), hodně často ona situace nastává při psaní předložek ve spojení s nejrůznějšími podstatnými a přídavnými jmény, zájmeny, číslovkami a podobně. Hamletovská otázka v tomto případě zní: zvlášť, nebo dohromady?

Možná si to ze školy pamatujete, možná ne, tak jen připomínám: pakliže předložku a následující slovo píšeme dohromady, označujeme výsledek jako spřežku. Dvě (nebo i tři) slova se spolu "spřáhnou" a vytvoří jeden nový pojem. Nejčastěji se můžete setkat se spřežkami příslovečnými – ve větě se objevují jako příslovce místa, času apod. Podle psaní dohromady/zvlášť lze předložková spojení rozdělit do několika skupin:

1) V podstatě je jedno, zda spojení napíšeme dohromady, nebo zvlášť. Obě varianty mají úplně stejný význam. Snad jen současný trend, zdá se mi, upřednostňuje psaní dohromady.

Takže se píše bezesporu i beze sporu, bezpochyby i bez pochyby, kupodivu i ku podivu, na příklad i například, obden i ob den, vpodvečer i v podvečer, vpůli i v půli, zdáli i z dáli, zjara i z jara, zpočátku i z počátku, donedávna i do nedávna, doširoka i do široka, načerno i na černo, nakřivo i na křivo, naprázdno i na prázdno, naživu i na živu, odmala i od mala, podomácku i po domácku, zastara i za stara, zasucha i za sucha, zatepla i za tepla, zblízka i z blízka, mimoto i mimo to, poprvé i po prvé, podruhé i po druhé, pokaždé i po každé, zasvé (vzít) i za své.

2) Dané spojení lze napsat jak dohromady, tak zvlášť, ovšem obě varianty se liší svým významem. Takže musíme dát pozor na kontext věty a vybrat tu jedinou správnou možnost: do konce x dokonce, do hromady x dohromady, za to x zato, z ticha x zticha, v tom x vtom, při tom x přitom, z večera x zvečera, po tichu x potichu apod.

Existuje několik "fíglů", jak poznáme, že máme napsat předložku zvlášť. V takovém případě lze mezi předložku a podstatné jméno vložit nějaký přívlastek (Zůstal jsem tam do –samotného– konce. Z –celého– večera jsem nic neměl. Z –hlubokého– ticha se ozval hlas.), což u spřežek nejde (Dokonce se tím chlubí. Zvečera se sešli na náměstí. Buďte už zticha!). Stojí-li za předložkou ukazovací zájmeno, píšeme spojení zvlášť, pokud takové zájmeno můžeme nahradit podstatným jménem (V tom –v té věci– se nikdo nevyzná. Už je po tom – po té události. Chodí na brigádu a za to –za tu práci– dostává plat.) U příslovečné spřežky podobný opis není možný (Vtom se ozval příšerný hluk. Setkáme se u kašny a potom půjdeme do kina. Je to nenápadný, zato však velmi užitečný tvor.)

3) pouze zvlášť píšeme: na rozdíl, beze zbytku, v podstatě, na shledanou (stejně jako na viděnou, na slyšenou). Též v receptech, které jsou svým původem ustrnulá spojení předložky s jmenným tvarem přídavného jména (např. kapr po mlynářsku, pstruh po námořnicku) píšeme předložku zvlášť a zeměpisná jména v nich píšeme s malým počátečním písmenem: vepřové po česku, nákyp po švýcarsku. Také zmizet můžete pouze po anglicku.

Máte s předložkami problém? A když si můžete vybrat v první skupině slov, budete psát dohromady, nebo zvlášť? Co se vám líbí víc?

O čem chcete číst příště?

Zdroj:

Pravidla českého pravopisu