Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Kde jste všichni?“ halekala kolegyně na celou chodbu. „Mája má syfilis, tak si přijďte, ať se na vás taky dostane!“ Málem jsem upadla naznak. Do kanceláře proudily davy lidí, kterým jsem musela dlouze vysvětlovat, že to, co jsem zavlekla na pracoviště, se jmenuje Physalis a s pohlavní chorobou to nemá společného vůbec nic. Ale z hlediska globálního aspektu je to jen principiální bazírování na mentalitě humánního kompromisu, a tudíž si připusťme extravagantní alternativu zcela nereálného řešení, kdy naše mozkové pochody jsou dynamické erupce tryskající z přetlaku bezedného fondu naakumulovaných subtilentabilních inverbací konstelace duální evokace zpětně vázané na ornitoritu reflexních systémů, řešeno na bázi syntézní hemapostaplikace a umocněno mezními signály geniální koanalýzy.

Vy jste té větě nerozuměli? No neříkejte! Vážně ne? To jsem ráda, nerozumím jí totiž ani já. Už před dávnými časy jsem se těchto pár slov naučila od kamaráda, který je s oblibou říkával, ale nikdy se mi je nepodařilo rozklíčovat. Myšleno komplexně. Na začátku věty se orientuji ještě poměrně dobře, potom se ale ztratím, a když si s pomocí slovníku jednotlivé významy vyhledám, zapomenu, o čem byla řeč řádek předtím.

Nemám proti cizím slovům celkem nic. Častokrát jedním z nich lépe vyjádřím to, co bych jinak v češtině dlouze opisovala, ale nic se nemá přehánět. Myslela jsem, že díky výchově v rodině, ve které je nadpoloviční většina pedagogů, jsem v této oblasti vybavena dobře. Možná až moc. Naprosto přesně si vzpomínám na večer, kdy u nás doma zazvonila soudružka učitelka a ječivým hlasem nesoucím se přes tři poschodí si stěžovala na mne a staršího bratra, že „tohle ještě nemáme umět a jak to pak vypadá, když nám učitelky nerozumí“. Jenže vstup na akademickou půdu mě vyvedl z omylu. Měla jsem pocit retardovaného jedince a osmisetstránkový slovník cizích slov se definitivně zabydlel na mém stole. Naučila jsem se zvládat i zdejší mluvu, i když mám někdy pocit, že užívání cizích slov je jaksi ... redundantní. Co je to ovšem proti našim politikům. Jejich mluva je prošpikována výrazy, které jsem nikdy neslyšela, a čím dál víc mám pocit, že tak mluví jen proto, aby jim nikdo neporozuměl a neodhalil, že vlastně neřekli ani neudělali nic kloudného.

Kuriózní situace nastávají, když se je někdo snaží používat, aniž by jim rozuměl. Bývalá kolegyně v práci byla docela fajn holka, ale z bůhvíjakého důvodu se neustále snažila mluvit odborně, byť špatně. Nicméně s ní díky tomu byla sranda. Dozvídali jsme se, že si natrhla Eiffelovku a lékař na pohotovosti na ni byl irelevantní. Její synovec postoupil ze septimy do konklávy a včerejší pořad v televizi ji pořádně irigoval, protože tam kdosi mluvil silnou moravskou dialýzou. Nejvíce ji zajímají explicitní vědy a má čerstvě nakulminované vlasy. A jestli se jí nepřestaneme smát, dá nám pár facek. Provizorně. Ale nestihla to. Nejspíš si popletla kondominium s jinou ochrannou pomůckou, a než jsme se nadáli, odešla si rozšiřovat svoji slovní zásobu o hami a pacipaci.

A co vy? Používáte cizí slova, nebo jsou pro vás španělskou vesnicí?