Začínám nesnášet budoucí snachu
Rozhodla jsem se napsat na tento magazín svůj příběh, i když nepotřebuji žádnou radu. Spíš se jedná o takové malé zamyšlení na téma tchyně, protože i já se jí brzy stanu a na vlastní kůži právě zažívám, jak těžká pozice to je. Zjišťuji, že ať dělám, co dělám, budoucí snaše se nezavděčím a v důsledku toho ji začínám pomalu, ale jistě nesnášet.
Je mi padesát, mám devětadvacetiletého syna, který se mnou až dosud bydlí. Ne, že by nebyl schopný se osamostatnit, ale chtěla jsem mu poskytnout prostor, aby se mohl jednou postavit na vlastní nohy a zajistit tak svou případnou budoucí rodinu.
Syn začal po střední škole pracovat, během pár let se docela slušně vypracoval a dosáhl velmi dobrého platového ohodnocení. Díky tomu dostal hypotéku a staví si malý rodinný domeček, který bude na podzim hotový a připravený k nastěhování. Zvládá to i díky tomu, že dosud bydlí u mne (nyní už i se svou přítelkyní) a já hradím všechny náklady na naše bydlení včetně poplatků za byt, jídla a drogérie. On i ona celý svůj příjem investují do hypotéky a co jde, tak šetří, aby měli vybudovanou nějakou slušnou finanční rezervu. Chodí spolu už dva roky a momentálně čekají dítě. Narodit by se mělo také na podzim, takže když všechno vyjde, jak má, stěhovali by se do svého už i s miminkem.
A právě soužití se synovou nastávající (svatbu plánují příští rok na jaře, aby nebyla nevěsta těhotná) začíná být docela tvrdým oříškem. Když otěhotněla, chtěli spolu začít bydlet a společně se připravovat na miminko. Chápala jsem to. I to, že je hloupost investovat na přechodnou dobu, než bude hotový domeček, peníze do pronájmu. U rodičů synovy přítelkyně být nemohli, jsou tam ještě dvě mladší „děti“, respektive dospívající, dosud studující.
Já jsem sama, rozvedená, mám třípokojový byt, nečinilo mi potíž jim uvolnit jeden pokoj, aby měli své soukromí. Doufala a věřila jsem, že se všichni tři shodneme a nějak porovnáme. Jenže to jsem se mýlila. Má nastávající snacha mne totiž tvrdě vyvedla z omylu a já si ve svém vlastním bytě začínám připadat jako na návštěvě.
Prvních pár týdnů bylo všechno v pořádku, pak začala pomalu vystrkovat růžky. Mou pomoc bere jako naprostou samozřejmost a ještě má různé, více či méně skryté, výhrady. Abych to zjednodušila, začala se chovat jako rozmazlená fiflena a kritizuje všechno, co udělám, nebo neudělám. Vůbec jí nedochází, že u mne bydlí vlastně zadarmo a diktuje si ohledně stravy, hygienických potřeb a dalších věcí.
Mám sice docela slušný příjem, ale i tak musím počítat. Takže když jdu nakoupit, zvažuji, co do vozíku dám a hlavně – za kolik. Nekupuji drahé potraviny ani drogerii, snažím se co nejúsporněji. Nevyvářím denně složitá jídla, klidně máme k večeři jen chleba s máslem a s rajčetem.
Naší mladé to však není dost dobré. Dnes se už zcela otevřeně obrňuje nad „obyčejným“ mýdlem v koupelně a stěžuje si, že jí po něm svědí kůže, levné krabicové mléko odmítá pít s tím, že je to jen bílá voda. Neustále zdůrazňuje, že je těhotná a potřebuje kvalitní stravu.
Výhrady má i k celkovému fungování mé domácnosti a dává mi najevo, že nejsem dostatečně čistotná a pečlivá. Pravda, větší úklid dělám jednou týdně, jinak normální udržovačka, chodím do práce a nemíním být otrokem domácnosti. To její maminka je jiný kalibr, ta luxuje obden a vytírá denně.
Zpočátku jsem její rozmazlenecké výjevy s nadhledem přecházela, ale nyní toho mám čím dál víc plné zuby. Ke všemu je teď na neschopence, prý má rizikové těhotenství a chová se jako královna. Nenapadne ji poklidit, dojít nakoupit, vyprat prádlo. Ani náhodou. Celé dny sedí u počítače nebo se válí u televize a k obědu si maximálně ohřeje to, co jsem uvařila den předem.
Štve mne to, alespoň jsem to ze sebe touhle formou dostala. Ty tři měsíce, než se odstěhují, už nějak vydržím, ale přiznávám, že se na okamžik, kdy ta věčně nespokojená pijavice z mého bytu zmizí, se vysloveně těším. Dělám to kvůli synovi i kvůli tomu malému, co se má narodit.
Občas ale přemýšlím, kde se v dnešních mladých bere ta samozřejmost, s jakou přijímají vše, co dostávají. Sami ještě v životě nic nedokázali, stojí teprve na začátku, když jim to člověk chce trochu usnadnit a vypomoci jim, ještě je nakonec ten špatný.
Vždycky jsem se těšila, že budu jednou prima tchyně pro ženu svého syna. Myslím, že jsem se o to i docela snažila. Ale budoucí snacha všechny mé dobré úmysly smetla pod koberec a postavila mne do role nemožné a příšerné tchyně.
Jak jste se s protějšky svých dětí vyrovnávaly vy? Máte s nimi dobré vztahy, nebo jste na tom podobně jako já, že i kdybyste se rozkrájeli, tak se jim nezavděčíte?
13.7.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 87 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Začínám nesnášet budoucí snachu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Paní Mileno, jestli můžu - těhotná jsem byla ještě docela nedávno (dcerka bude mít 2 roky)... kdybych v té době použila obyčejné mýdlo, uškrábala bych se. Jediné co jsem mohla používat byly "sprcháče". Těžko můžete odhadnout, na co má těhotná chuť a tak je dobré dopřát jí volnost aby si sama mohla pořídit co chce. Potíž je v tom, že je na rizikovém, jak píšete. A to není legrace. Ano, některé tam jsou protože už chtějí mít volno, ale věřím, že většina rizikově těhotných musí ležet nebo se maximálně šetřit. A vy očekáváte že bude běhat po bytě a vařit a uklízet? Taky ji mohli nechat ležet přímo v nemocnici...i to se stává. Ke konci těhotenství to bývá obvykle pro předčasné otvírání. Osobně bych nechtěla mít dítě třeba o 2 měsíce dřív, dcerka spěchala o 3 týdny a už to je hodně. A hlavně těhotenství je opravdu jiný stav. Váš syn už je dospělý, člověk časem hodně věcí zapomene. Hormony dělají své, pocity nepohodlí a těšení se na miminko, rostoucí neschopnost zvládnout vše sama...
Jestli je ale s tím dalším článkem opravdu vaše snacha, jste si ale bohužel dost zavařila...
.jpg)
verera :
syn je dobrej, to se musí necht..takových více pro příští generaci :)))
Nechce používat obyčejné mýdlo a pít levné mléko? Předpokládám, že ji k tomu nikdo nenutí. 
Takže bych to brala stylem - Nechceš? Nemusíš, aspoň neubude. Když už jsi zaujala a zavedla systém, že ty za tvoje nakoupíš, tak pokud se jim nelíbí sortiment, můžou přece chodit nakupovat oni.
Bydleli jsme chvíli po škole u mojí mamky, abychom si mohli něco našetřit na současné bydlení. Nedělalo to ovšem dobrotu, takže teď už bychom to neudělali. U tchánovců, ač tchýně je fajn ženská, bychom ovšem nebydleli vůbec. Každopádně zrovna třeba naopak nákupy byly naším úkolem.
Já jsem měla u tchánovců zpočátku taky problém a řešila jsem to dost dlouho s mužem. Je tedy pravda, že s nimi nebydlíme, jezdíme k nim tak jednou do měsíce na víkend, ale naše přítomnost se bere jako samozřejmost. Tchýně sice navaří, ale to dělá i normálně. Jinak se o nás nikdo extra nestará, nevěnuje se nám, tchánovci se zabývají vlastní prací. A já se tam zpočátku cítila hodně trapně, protože jsem nevěděla, co se ode mě čeká, co si můžu dovolit. Styděla jsem se i dojít si do ledničky pro minerálku. Časem se to jakž takž srovnalo, ale pořád se tam neecítím úplně v pohodě... Myslím, že vyjasnit si vzájemmné postavení a role je hodně důležité a pročistí to vzduch.
No, Mileno, já myslím, že základní chyba bude v nevyjasněných úlohách. Mám-li někoho na návštěvě, uvařím mu večeři. Mám-li spolubydlící, řeknu jí, do které poličky v lednici si může uližit jídlo. Návštěvě poskytnu ručník a řeknu, kde najde šampon a mýdlo. Spolubydlící opět ukážu, kam si tyto věci může uložit. Návštěvě, pobývá-li u mě déle, nabídnu, jestli nechce něco vyprat, když jdu prát pr sebe. Spolubydlící vysvětlím, jak se ovládá pračka a požádám, aby větší praní hlásila předem, abychom se nestřetly. Atd. Tak co - jak se ke snaše chováte vy? Pokud se k ní od začátku chováte jako k návštěvě, nedivte se, že nma nic nesáhne, to se od návštěvy nečeká. Pokud od ní čekáte, že se zapojí, musíte jí k tomu ale taky dát prostor. A to musítě udělat VY AKTIVNĚ, právě proto, že je to vaše domácnost. Už z toho, že za snachu s vámi mluví váš syn, lze usoudit, že snacha asi bude spíš poněkud nesmělá. Nenapadlo vás, že je jí postě trapné nebo jí přijde nevhodné se někomu míchat do domácnosti? Když nedostala žádné pokyny, co smí a co nesmí, tak radši nedělá nic. To je celkem pochopitelné, každý nemá tak otevřenou povahu, aby se hned všude cítil doma a se všemi se hned sblížil. Uvědomte si, že pro snachu jste vpodstatě cizí člověk, může se prostě stydět za vámi přijít a vyptávat se, co má dělat. Taky jí nemusí být příjemně v situaci, kdy je trpěna v cizí domácnosti a má pocit, že si nic nemůže udělat po svém. Není u vás ani doma ani na návštěvě a jelikož vy tam doma jste, je na vás, abyste tuhle nejasnou situaci nějak rozlouskla.
1234-5: když ony ty babičky taky občas nemají rozum...
manželově babičce (tedy synově prababičce) jsem mockrát vysvětlovala, že dítě čokoládu ani oříšky nesmí, má alergii a nechci mu kvůli kousku čokolády volat rychlou. no co myslíte? zkoušela mu oříškovou čokoládu dávat tajně, "když to maminka zakázala"...
ano, zcela vědomě jsem byla za megeru, co dítěti nic nedopřeje. kdyby si to nechala vysvětlit, mohla do něj s mým shovívavým přihlížením cpát gumový medvídky, až by mu lezly i ušima, na ty alergii neměl a jednou za čas na návštěvě se to snese 
moje mamka zaujala ohledně kupování vnoučatům postoj "za nás tyhle všelijaký věci nebyly, co mu můžu koupit, když se mi zrovna bude chtít?" a z navrženého seznamu tu a tam koupila, co se jí líbilo. to mi přijde daleko rozumnější, než aby ona zbytečně vydala peníze za něco, co se pak neužije (ať už "špatnou" čokoládu nebo oblečení, případně kosmetiku, tu taky synek snesl jen některou)
.jpg)
sallie: 12.7.2011 10:17 -- 100% souhlas - moc hezky napsáno
Arna: plný souhlas s tebou a ještě,ať se připraví na to, že snacha nebude chtít její návštěvy a bude si diktovat, co a jak se má tomu malému koupit a říct - -- nejlepší být od mladých (starých) co nejdál :::
.gif)
Tak tady je jen jedna možnost. Nechutná ti moje mléko? Kupuj si své. Nevoní ti moje mýdlo? Kup si svoje. Nelíbí se ti binec doma? Ukliď si ho.
Jó, Mileno, měla jsi si to task zařídit hned, teď to bude horší, budeš špatná.
orinka: ne že nepotřebuje, ale NECHCE- negeneralizovala bych
Kočkomilka: bohužel, takový zůstane single, protože prostě ženskou doma na nic nepotřebuje a když potřebuje, tak jen na návštěvu a zas má svůj klid...
vím, o čem mluvím. Uvaří si, vypere tak, že ani já to tak nedovedu, doma ani smítko...no jo.
Verera: jo,taky mám syna kuchyňku,který umí i vyprat,ledacos opravit a je pracovitý. Děsím se toho,že si vezme megeru,která si z něj udělá onuci a on bude vydělávat prachy a starat se o domácnost sám. Vyčuraných holek,co po svatbě ukážou pravou tvář,běhá po světě mraky.
"Větší úklid dělám jednou týdně" - chacha já tak jednou měsíčně, takže to jste ještě dobrá.
Proboha to je opravdu kravka, jesti je to teda pravda. Na druhou stranu člověk si k druhému člověku dovolí jen to, co si ten druhý nechá líbit. Takže si kupujte jídlo a drogerii jenom pro sebe a holka ať se aspoň v tomhle ohledu stará o sebe. Ještěže už to máte za pár a pak bude snad větší klid.
sqwela: Asi jo, ono je to tu poměrně rozšířený názor a taky kluci jsou vychováváni tak, že je s nimi pak těžké pořízení. někomu to nevadí.
Já bych si teda nemohla vážit chlapa, kterého musím vychovávat a být s chlapem, kterého si nevážím, ale možná nejsem běžný případ, neuznávám "tradiční rodinné hodnoty" , chci dělat věci po svém a je mi srdečně jedno, co si kdo o tom myslí, když tím neomezuji jeho práva.
No ,jediné, čím se dá bojovat proti přenášení takových názorů do dalších generací je necpat to holkám do hlavy a vychovávat dostatečně sebevědomé a samostatné kluky.
Když mě 12 letý syn uvítá doma slovy: "Mami, uvařil jsem nám večeři," tak mě to naplňuje mírným optimismem 
Tento příběh podzimem nekončí, ale teprve začíná. Jsem také tchyně /synova matka/ a vždy jsem se snažila jim do ničeho nemluvit. Ovšem rodinka nevěsty byla silnější a chtěla mít mladé t.zv. pod palcem. I to jsme nějdříve s manželem /a pak já sama/ přežili. Mladí jezdili jen na návštěvu. Nikdy nedošlo k žádné hádce. Na stará kolena mladí přestali jezdit /trvá to již 7 let/. Co myslíte, mám se kvůli zomu věšet? Ani náhodou. I oni maj děti, a jak říkala moje babička....... Když si to tak pro sebe přebírám, myslím, že jediné vysvětlení jde přes povahy zúčastněných a s tím nikdo nic nenadělá Ono to tak bylo vždycky...
