Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už odedávna jsou zde dva druhy vědců. Jedni pracují v terénu, analyzují výsledky svých objevů a na jejich základě předkládají vlastní teorie. Pochopitelně se mohou dopustit omylu, ale jejích teorie jsou jako svěží vítr, který načechrává zatuchlá pírka muzejních exponátů platných dogmat.

Druzí jsou takzvaní „kabinetní“ vědci, kteří žijí ve sterilních komůrkách věže postavené z cihel uplácaných z ustálených „faktů“, na nichž se dohodly autority. Nejpropracovanější věží ze slonoviny je dnes egyptologie, mnohé další discipliny ji už dohánějí. Vědomosti autorit jsou často encyklopedické, citují se navzájem, mají vlivné postavení. Autority nemají rády, když jim někdo fouká do pracně postavených a uhlazených konstrukcí, které je stály tolik úsilí (mnohdy biflování a opisování jiných autorit) a které je většinou dobře živí. Nemají prostě rádi průvan.

Tím průvanem jsou takzvané „kontroverzní“ teorie, které přinášejí něco nového, co neladí s ustálenými dogmaty, a ohrožuje neomylnost autorit a často i ustálené předsudky veřejnosti. Kontroverzní teorie - z toho je dnes téměř hanlivé slovo, tak zprofanované, že automaticky navozuje nedůvěru a téměř diskredituje toho, kdo s takovou teorií přijde. Ten musí pak tvrdě bojovat o místo na slunci.

Ale kontroverzní neznamená nepravdivý. Kontroverzní byla svého času i Darwinova teorie, její hlasatele řešil dokonce i soud. Kontroverzní byla teorie Thora Heyerdala tvrdící, že jihoameričtí indiáni dopluli na vorech do Polynésie. Autority teorii ihned odmítly a Heyerdala zesměšňovaly, dokud nepostavil vor a nedoplul tam také. Teprve pak připustily, že je to možné, ale... V těchto statích předkládám více odkazů na zdroje, které svého času byly či ještě jsou kontroverzní. Některé jsou již uznávané, z některých mají dosud autority pupínky. Některé nalezené artefakty jsou natolik nepohodlné a nezapadající do dogmat, že se utopí ve skříních muzejních depozitářů a ani pes už po nich neštěkne – to je třeba případ „turbíny“ z Kréty. Mnoho jich bylo i zničeno.

Jestliže nová teorie zvítězí (viz vyhubení dinosaurů meteoritem na konci křídy), stane se z ní zásluhou kabinetních učenců nové dogma, kterým se snaží vysvětlit vše. Použijeme-li příklad vymření dinosaurů: dnes prostě platí, že je okamžitě zničil meteorit. Přitom se na vymírání podílelo mnoho faktorů. Pevninské mosty umožnily migraci a tím šíření epidemií do oblastí, kde proti nim dinosauři nebyli imunní. Už deset milionů let před meteoritem se objevilo řídnutí kostí a také rakovina. Šířily se krytosemenné rostliny, které byly často jedovaté. Zvyšovala se sopečná činnost, která zamořila atmosféru, a kyselé deště ničily rostlinstvo – tedy potravu. Je ještě více důvodů vymírání, ale dnes platí, že dinosaury zabil meteorit a basta! To je ale pro oficiální vědu bohužel typické.

Podobně jednoduše se také snaží zaškatulkovat vývoj člověka a jeho šíření po zeměkouli. Přitom vznikající linie hominidů a homininů (lidí), se ještě dlouho navzájem mísily a lidský druh zřejmě vznikl několikrát, ne jen z jednoho předka. Je ovšem prokázáno, že dnešní člověk má společného „otce“ (asi před 60 000 lety) a šest „matek“ (asi před 20 000 lety), přestože několikrát téměř vymřel při katastrofách, kdy přežilo jen několik tisíc lidí (v případě „otce“ dokonce pocházíme z jediné tlupy, která se vydala na cestu podél Rudého moře a Indického oceánu). Přitom se ale příležitostně cestou mísily s jinými lidskými druhy, což je v případě neandrtálce již dokázáno. Tyto poznatky ovšem narušují ustálené představy. Naštěstí metody genetiků jsou dostatečně precizní, aby nebyly ukřičeny. A docela dobře je doplňují nové poznatky v oboru filologie a lingvistiky.

Jestli je totiž lidský druh (homo sapiens) v něčem opravdu důsledný, tak to je zabíjení a sex. A tak má dnešní varianta člověka lví podíl na vymizení jiných lidských druhů (či snad zbytky dosud přežívají v nepřístupných oblastech?) i na vybití, případně asimilaci kmenů i národů vlastního druhu. Jak můžete zjistit v „kontroverzních“ odkazech, vznik moderních národů byl mnohem komplikovanější a předkové byli mnohem šikovnější, než se dozvíte v učebnicích – totiž než jsou autority mezi antropology, archeology a historiky ochotny připustit.

Problém tkví v tom, že když nová teorie zvítězí, má tři druhy stoupenců. Jedni na ně naváží a dál je rozvíjejí. Těch je asi nejméně. Pak jsou nadšenci, kteří někdy dokážou z vědeckého základu udělat fantastická tvrzení a podkopat tak jejich důvěryhodnost. A pak jsou ti kabinetní oportunisté, kteří z ní vytvoří nové dogma. Krásným příkladem jsou neodarwinisté, kteří se chytili toho, že podle Darwinovy teorie se vše vyvíjí od primitivního k dokonalému a při prezentaci svých nesmyslů se na Darwina odvolávají a vkládají mu do úst, co nikdy neřekl (kdyby věděl, v hrobě by rotoval!).

A tak dnes obecně platí, že předci byli primitivní a my jsme špička vývoje. Co se nehodí, škrtněte! A co nejde škrtnout, vysvětlete náboženskými kulty!

Jsou tu ale jiné záhady... Jako třeba narovnané mamutí kly: Jak by je mohl pračlověk narovnat, když si rady neví ani akademik? A přitom stačilo jen ovoce a jáma! Ocet z ovoce kly změkčil a narovnalo by je i dítě. Nebo elektrický článek z Bagdádu? Kde by vzali elektrolyt? Zase stačí ocet. Pračlověk a mořeplavba? Nemyslitelné! Ovšem jak jinak by se dostal Homo erectus na ostrov Flores, když tam nikdy nebyl pevninský most? Naši předkové žili rádi na pobřeží – bylo tam víc potravy­ a moře se zřejmě vůbec nebáli. Ale než se s tím oficiální věda smíří, to si počkáme!

Dnes už nám nestačí naše planeta, chceme dobýt vesmír! Koho tam najdeme? To by byla legrace, kdybychom na Zemi nebyli první, koho to napadlo! Jak by se na to tvářily kabinetní autority? Nejdřív by ťukaly na čelo, ale pak by začaly plácat své cihly. Peníze jsou přece až na prvním místě!

Zajímavé odkazy