Brambory na sladko...Žvýkačka za kačku. Zavzpomínejte si taky.
Když jsem chodila asi do čtvrté třídy na základní škole, což už je opravdu hodně dávno, měli jsme jako povinnou četbu Malého Bobše. Příběh o chlapci z chudé rodiny nám měl přiblížit těžký život dělnické třídy za první republiky a já si dodnes vybavuji absolutní nadšení hlavního hrdiny poté, co od jakéhosi strýčka dostal celý pětník. Plánoval, co si za tento obnos koupí, a pokud si vzpomínám dobře, na celé čáře to vyhrál buřt a voňavá, vypečená houstička.
Nechápala jsem to. Pětníky v době, kdy jsem chodila do školy, rovněž patřily k platné měně, nicméně sama o sobě byla tato částka v podstatě k ničemu, protože se za ni nic koupit nedalo. Natož buřt i s houskou.
Vzpomněla jsem si na tuto epizodu ze svého dětství minulý týden, kdy jsem si na Novinkách přečetla článek o hodnotě současné koruny. A uvědomila jsem si, že stejně, jako na tom byl tehdy onen zmíněný pětník, je na tom dnes naše celá jedna koruna. Když budete padat hlady a v kapse budete mít pouze jen tuto jednu minci, nekoupíte si za ni ani suchý rohlík.
A tak jsem se ponořila do vzpomínek a začala si vybavovat vše, co jsem si kdysi za jednu jednou korunu mohla koupit. A že toho bylo! Stačilo po škole doběhnout domů, sebrat z police ve spíži jednu jedinou láhev od limonády, v obchodě u okénka za ni vyfasovat 1,- Kčs, a pak si jen vybrat.
Nejčastěji jsem si kupovala ruličku s deseti kulatými bonbóny. Bývaly buď pomerančové nebo citrónové a bylo jich hodně. Někdy jsem ale dostala chuť na něco jiného. Stačilo projít regál se sladkostmi a rozhodnout se, na čem si smlsnu tentokrát:
Dobroty za kačku
· Již zmíněná rulička kulatých cucavých bonbónů
· 4 lízátka ve tvaru stromečku
· Nanuk
· 2 turecké medy – když se hezky rozehřály v dlani, krásně se táhly. A člověku z té koruny ještě dvacetník zbyl.
· „Tyčové“ lízátko. Název asi neodpovídá, ale my jsme mu tak říkali. Duhové lízátko ve tvaru tyče, komu se podařilo 
„vylízat“ ho do ostré špičky, byl king.
· Sójový suk – ten mi moc nechutnal, ale brácha si ho kupoval hodně často
· Žvýkačka Pedro – dělaly se z ní krásné bubliny
· 5 šumáků – tak to byla trochu prasárnička, ale občas jsme si je koupili a ten šumákový prášek lízali a nechali si ho v puse pěnit. Někdy nám to lezlo ven skoro až ušima.
· Kopeček zmrzliny – ten byl za sedmdesátník, u babičky v cukrárně jsem měla protekci a občas mi paní prodavačka se spikleneckým mrknutím oka za tu kačku naložila kopečky dva. Byla opravdu hodná, protože nejlepší kombinace byla vanilková s čokoládovou.
Určitě toho bylo mnohem víc, co si mohla nejen dětská dušička za jednu korunu pořídit. Na co si vzpomenete vy? Taky jste mívaly s jednou korunou v kapse pocit, že jste nesmírně bohaté, stejně jako malý Bobeš s pětníkem?
23.4.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 1,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žvýkačka za kačku. Zavzpomínejte si taky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Juana: Panenku jsem taky mela, ale kolik stal nevim, byl z tuzexu dostala jsem ho k vanocum. Kdyz jsem za kalkulacku vysolila 1200.00 v roce 78, tak mamku hnedle klepla pepka, padla na to cela vyplata z brigady a jeste zbytek mych uspor. Ale ta kalkulacka funguje jeste dneska. 
Kozoroh18: Jo mas pravdu, sefka, co se mi postarala o duchod byla na svem postu az do duchodu.
monja: Mne z prace nevyhodili, jenom mne dali do invalidniho duchodu, ackoliv jsem byla dost v poradku na to abych sedela za stolem a delala stejnou praci jako pred tim, nez muj 
jel na navstevu do Kanady za tatou. Sice se domu vratil, ale stala jsem se "nespolehlivou", tak mne proste "umoznili" odchod do duchodu. Jo byly to svine ale to uz je za nama
Juana: tedy nejsem zase až tak zvědavý,ale zajímalo by mě co rodiče dělali s elektřinou a plynem,my ve 4+1 tři děti rádio,2 televize,lednice,mražák,pračka a el.kuchyňské spotřebiče záloha na elektřinu 120 korun,záloha 25 korun na plyn na něm se vařilo a ještě nám za obojí vraceli,to bylo do 90 sátýho roku
Za korunu v cukrárně: kremrole, indiánek, kornoutek. Tzv. mejdlíčka mi nechutnala, ale bylo jich za korunu 5. Nebo 10 hranatých energitů. Dražší byl věneček, stál 1,20Kčs, koňaková špička dokonce 1,50Kčs. Luxusní větrník už 2,5. Za papírovou tříkorunu jsem si počídila v papírnictví všechno, co jsem potřebovala do školy: ořezávátko 33 haléřů, guma 20, obyč. tužka 20, sada 6ti pastelek 1,60Kčs, sešit 20-40 haléřů.
Jak to tak sleduju, tak nám dneska asi všechno přijde drahé proto, že existujou levnější alternativy. Dneska koulíme očima nad kabátem za pět tisíc a koupíme si u Vietnamců bundu za pět set, tenkrát si holt prostě každý na kabát našetřil a měl ho, ten jeden vysněný. Takže jako vždycky - máme se dobře, ale nevážíme si toho.
Jak to tak sleduju, tak nám dneska asi všechno přijde drahé proto, že existujou levnější alternativy. Dneska koulíme očima nad kabátem za pět tisíc a koupíme si u Vietnamců bundu za pět set, tenkrát si holt prostě každý na kabát našetřil a měl ho, ten jeden vysněný. Takže jako vždycky - máme se dobře, ale nevážíme si toho.
Jarča*: No a já to počítala nedávno, kolik rodiče platili za "nájem" a energie - píšu to v uvozovkách, protože jsme bydleli v družstevním - a ono to dělalo 600 Kčs družstvu, 300 Kčs za elektřinu a asi 150 Kčs za plyn. Matka brala asi dva tisíce, čili na to padla polovina jejího platu.
monja: ono je to s těma cenama relativní. Když jsme se nastěhovali do podnikového bytu, platili jsme 120 Kč nájem + 120 Kč elektřinu, což bylo při mém platě 2000 zhruba osmina. Dneska na to padne mého platu půlka. Na druhou stranu jsme si někdy před 20 lety kupovali první video (ještě použité, od švagra) za 12000, což byla docela pálka.
A pamatuju si, jak extchýni málem ranila mrtvice, když jsem si koupila péřovou bundu za 1200
Ale mám jí dodneška na chalupě a ještě po nějakých 28 letech je pěkná.
monja: Jo, máš pravdu, ta obyčejná "panenka" stála asi 2500, moje matka měla luxusní panenku, která by normálně stála 7 tisíc, ale děda tehdy pracoval v Karaexportu a sehnal ho někde výrazně levněji. Ale fakt je, že ten kožich hřál - půjčila jsem si ho například, když jsem byla v únoru vyslána rodinou stát frontu na poukázky do kempu do NDR. Prodávali to v Autoturistu někde v centru Prahy a já tam byla od 4 ráno, vybavena termoskou a tím kožichem. Zbytek rodiny byl na horách, já ne, protože už jsem v té době studovala na vysoké.
Jo a džínovou sukni jsem měla za 120 bonů, dneska by mne taky omývali, kdybych měla dát za sukni 6 tisíc korun - maximální hranici mám tak tisíc korun a i to mi přijde hrozně moc. Vůbec nechápu, jak to ti moji rodiče dělali, že nás uživili, byli jsme 3 děti. Holt jsme chodili na brigády, jak to jen šlo. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo si pamatuje, jak za houby to tehdy stálo.
.jpg)
Pentlička: konečně někdo kdo se mnou souhlasí 
pamatuju si kožíšek panenku, hrozně jsem po něm toužila, ale stál celej mámin plat a byli jsme 4 sourozenci, tak jsem ho nikdy nedostala... a na džíny jsem vydělávala jako trubka celý prázdniny v pekárně nebo uklízela v nemocnici ... ty lepší .- mustangy - mrkváče stály 200 bonů, matku málem ranila mrtvice, dneska by mě taky kleplo, kdyby si céra koupila gatě za 10 litrů 
orinka: naštěstí mě štědře platí .... aspoň mám z čeho platit exákovy megadluhy.... těším se na den, kdy je doplatím a budu mít svůj plat pro sebe a konečně pojedu na dovolenou k moři ....
Nedávno jsem vyhrabala doma staré vlny na pletení a našla jsem tam padesátigramové klubko, které jsem kupovala právě v roce 1989, když jsem začala chodit do práce. Je na tom cena 16,50 Kčs - čili materiál na svetr vyšel na 165 Kčs. Ano, byl to lepší matroš, ne obyčejný, ale i tak to bylo dost peněz. Léta jsem pak nepletla, až teď zas začínám, učím dceru - a zjišťuju, že ani u této komodity se ceny nezvýšily tolikrát, jak by odpovídalo zvýšení platů.
Vzpomínám si, jak jsem hrozně v 80. letech toužila po jednom moheru z tuzexu, dočkala jsem se na vánoce a našla pod stromečkem materiál na svetr, který vyšel na pětistovku! To byly hrozné peníze, když si to tak vezmu, za to je dneska skoro celý svetr. A nakonec, když jsem svetr dopletla, tak byl tak kousavý, že nosit ho bylo utrpení - ale hrdě jsem ho na sebe navlékala.
Pentlička: Máš pravdu, to pytlíkové mléko bylo nechutné, to už nekyslo, ale hořklo. Kabát za 600? To mohlo být tak v letech šedesátých, já kabát ani neměla, až v roce 1989, když jsem začala chodit do práce a vydělávat (závratnou částku 1750 hrubého, což dělalo 1405 Kčs čistého, pak jsem se po 3 měsících dohrabala na 1950 hrubého - po vysoké škole), tak jsem si začátkem prosince koupila první kabát, český, z nějakého družstva a stál skoro dva tisíce, čili mi na to ani ten jeden měsíční plat nestačil. Nebyl to žádný luxus, obyčejný kabát z Kotvy to byl. Bylo to v revoluční době, ale v té době se ceny ještě vůbec nehnuly.
Já to beru podle sebe, v roce 1985, když jsem šla na mateřskou, jsem měla plat 2000,- Kčs hrubého, teď mám asi 10x tolik. Takže všechny ceny dělím deseti a vychází mi, že potraviny a oblečení jsou rozhodně levnější než dřív (kabát tehdy za 600,- Kčs bylo naprosté terno, měla jsem i kožich - dubeňák za 7.000,-, dnes bych 70.000,- za kožich nedala ani náhodou). Dražší je bydlení, jízdné, energie, pohonné hmoty.
A o kvalitě potravin třeba v osmdesátých letech si dovoluji pochybovat. Ještě v 60. letech opravdu mléko kupované v lahvích nebo do bandasky opravdu zkyslo a mívali jsme často k večeři brambory s kyškou. Ale už v 70. letech, jak začala mlíka v pytlíku, tak už nezkysla, ale zhnila. Pamatuji se, jak mi maminka povídala o uzeninách za první republiky, že byly opravdu z masa, že rohlíky byly čerstvé křupavé a ne gumové hrůzy a to bylo v sedmdesátých letech. Takže mně nikdo nebude nic nalhávat o kvalitě potravin. A zrovna třeba žvýkačka Pedro mi přišla hnusná už tehdy, milovala jsem Spearmint z Tuzexu, měla jsem ji jen několikrát za život a schovávala jsem si od ní obal a čichala k němu, dokud úplně nevyčichl.
