Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevím, co se se mnou stalo, ale prožila jsem víkend v duchu tryskomyši. Ne, nejsem momentálně vystresovaná, ani mě nikdo nenaštval, ani jsem nechtěla strhnout světový rekord, prostě nic typu MUSÍM. Jenom se mi prostě zachtělo.

V pátek odpoledne jsem cestou z práce nakoupila a domů dorazila lehce po čtvrté odpolední. Manžela jsem našla na pohovce před televizí. Přisedla jsem k němu a ani nevím proč, přepadla mě myšlenka: “Máš něco proti tomu , aby předsíň byla vymalovaná stejnou barvou jako technická místnost?” Zbylo mi půl kýble barvy z předminulého víkendu a mohlo by to stačit. Nejsem si jistá, jestli manžel zaznamenal, o čem mluvím, každopádně odpověď  “a proč ne” mi stačila.

Vyrazila jsem pro šroubovák a směrem zpátky jsem to vzala přes technickou místnost pro lepenku na malování. Odšroubovala jsem v předsíni věšák a zrcadlo a vystěhovala psí pelech do obýváku. Začala jsem oblepovat dveře, když manžel v obýváku spadnul do pelechu. “Co to tam proboha zas vyvádíš?” “Maluji, odpověděl jsi mi proč ne.” Ještě se drahá polovička přesvědčila, že opravdu je řada na něm uvařit večeři, a vyklidil pole. Do večeře jsem oblepila dvoje dveře a dlažbu. Po večeři a televizních zprávách jsem dolepila zbytek, navlíkla se do starých džín a vymalovala štětcem rohy a okraje. V půl desáté mě to přestalo bavit a šla jsem uklidit kuchyň.

V sobotu v 8:50 ráno mi Tessie olizovala nos, čímž mi chtěla sdělit, že ji kručí v břiše. Nakrmila jsem psiska, natřela zdi v předsíni a došla k závěru, že mi ta půlka kýble stačit nebude. Houkla jsem na manžela, tentokrát jsem ho našla u počítače, že jedu do města a jestli něco nechce. “Jo, kup nějaký chipsy a colu na večer.” Ve městě jsem ve stavebninách zjistila, že nejmenší balení mé barvy má 4 litry. No co se dá dělat.

Domů jsem to vzala přes Lídl, kde jsem kromě limonád potkala kuřata zlevněná na polovinu (v pondělí měly mít poslední den prodejnosti). Koupila jsem 4 kg a až v autě mi došlo, že v mrazáku není místo. No nevadí, něco vymyslím. Doma jsem přetřela zeď podruhé, a ano, spotřebovala jsem pouze necelý litr z nové barvy. Vyprala 3 pračky, uklidila předsíň, na dvě hodiny jsem vypadla s pejsinama na čerstvý vzduch a pak jsem se pustila poprvé v životě do přípravy domácí lasagne a naložila jsem několik kuřecích končetin do marinády. Večer jsem ještě smontovala nový botník a probrala rodinnou obuv a hlavně vyházela nepoužívané. V deset večer mě to přestalo bavit a navštívila jsem chotě na sedačce u jakéhosi katastrofického filmu. Nevím, proč jsem se vůbec necítila unavená.

V neděli měly pejsiny hlad už v 8 ráno. Složila jsem prádlo ze soboty a začala přemýšlet, co sakra provedu s tím kuřetem v ledničce. Odmrazit mrazák a vyčistit ho a vůbec se zorientovat, co v něm je ukryto, mi přišlo jako zajímavá myšlenka. Ve dvě odpoledne byl mrazák opět zapnutý a chladil oběma motory, zatímco jela druhá pračka a já opět vypadla s pejsinama na čerstvý vzuch.

Když jsem se vrátila, měla jsem doma návštěvu. Teda taky mohl počkat, až vyluxuji a zlikviduji tu haldu čistého prádla, ale po chlapech člověk nemůže chtít zázraky. Manžel to komentoval, že když si on nevšimnul mého prádla válícího se všude, tak ho Jens určitě taky neviděl. Po celém jídelním stole byly hromady složeného prádla a vedle stolu stál narvaný sušák – asi k nadcházejícím narozeninám obdaruji chotě místo vrtačkou slepeckou holí! Hodila jsem kuře do trouby a šla likvidovat obsah poslední pračky.

Po večeři jsem původně chtěla jenom obrat chrupavky z kuřete pro pejsiny a dát si oddych, místo toho jsem ještě připravila jídlo pro sebe na druhý den do práce, uklidila kuchyň, zapnula myčku, nakrmila rybičky a vylovila úhoře z pumpy, přičemž jsem ji i rovnou vyčistila. Sakra, měla bych ty pitomý úhoře vykrmit, aby se do tý zatracený pumpy nevešli. Kdo je má pořád lovit?

V sedm večer jsem padla na gauč s myšlenkou dočteni detektivky. Místo toho jsem ve společnosti starší dcery zhlédla jakýsi dokument o Ground Zero a vyslechla si její přednášku o její budoucí cestě do USA. Tedy jedou se školou až v září a já mám přednášky už od teď. Tak jsem ji požádala, ať mi to vyfotí. Neměla jsem to dělat! Nastal monolog na téma nového fotáku, který jsem se snažila odpinknout do daleka tím, že musím šetřit na samotný zájezd a kapesné, tudíž nemá šanci na nový foťák. Navíc si ještě pohrává s myšlenkou na řidičák. Prý si na to všechno vydělá, bude přes léto dělat barmanku. Když jsem nabrala dech, tak jsem se zmohla na komentář, že to nebude moci jet s námi na dovolenou, na což jsem dostala odpověď, že na dovolenou stejně nemáme finance, když šetříme na její cestu do USA a ségřino přenocování na Sahaře.  Dostala jsem chuť vypadnout na chatu do Jeseníků – SAMA!

Taky se Vám někdy stane, že místo jedné věci jich uděláte sto a ještě máte sílu a energii na další? Neříkejte mi, že jsem jediná tryskomyška.

PS. Nemáte nějaký nápad, co by se dalo podniknout s asi třemi litry smetanové barvy?