Jaké nejoriginálnější přání jste kdy dostaly nebo napsaly?

Při pozvání na jakoukoli oslavu čehokoli, ať už v rodině nebo v okruhu přátel a známých, vyvstane vždy stejný problém – co napsat na přání? Internet se sice hemži nápady na smsky i psaná přání, ale ruku na srdce, sama zrovna neomdlívám radosti když dostanu 1000 x obeslanou smsku. Takže proč očekávat, že bude radost z druhé strany.
Pak je tu další možnost – předtištěná přáníčka. Pravda tam se občas dá najít skvost jako kdyby byl přímo šitý na míru, ale to je spíš výjimka.
Poslední možnost je zapojit klasiku. Za mého dětství a dospívaní se naše poštovní schránka hemžila příními se slovy básníků od prastrýce, nebo pozvánkami na kulatiny a svatby se zamilovanými verši. Všechny jsme si s bratrem schovávali a dávali pod sklo na psacím stole.
Jistě nemusím nikomu připomínat klasiku typu:
Lásky si važme už teď v mládí, a s léty dvakrát vroucněji,
láska to není vzdychat, hladit, vodit se s lunou v aleji.
Přijdou i mraky, nečas, pak zkřehle kdo nás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň a píseň složit těžké je!
Za svůj život jsem dostala několik originálních přání. Jestli to byly vlastní výtvory odesilatelů a nebo odněkud opsané, netuším a ani mi na tom nezáleží. Ale obsah vystihl naprosto přesně situaci a jak se říká, padl mi do noty. Třeba přání od kamarádky k devatenáctinám – něco ve smyslu, že jsou to ty poslední – náct a proto si je musím pořádně užit, než začnou ty zodpovědné – cet… A měla pravdu. S nástupem - cet mi den ze dne zcela neplánovaně začaly manželské “povinnosti”. Ke svatbě se mi sešlo taky několik perliček a k narození dcery bylo v Praze k mání pravděpodobně pouze jedno jediné přání. Sešlo se mi 10 (slovy deset!) stejných blahopřáni: bílá kartička s růžovým kočárkem a šňůrkou na které visel pár růžových botiček. 
Poslední možnost je vlastní výtvor
Ovšem, upřímné řečeno, pěkně to zabolí v mozkových závitech, zvlášť pokud výsledek má být aspoň trosku originální a navíc se jakž takž rýmovat.
Tento týden slaví moje starší dcera 18. narozeniny. Už týden si lámu hlavu co napsat. Možná někomu přijde podivné psát přání někomu s kým bydlím, ale jsou to osmnáctiny a třeba si to přání dcera schová, kdo ví. Navíc musím odjet brzo ráno do práce, a tak buď můžu dceru vzbudit v 5:30 ráno, abych ji popřála, a nebo počkat do večera. Ani jedno se mi nelibí, a tak jsem zvolila kompromis a dala dárky na stůl společně s přáním a je jen a jen na ní, jestli je otevře ráno, během dne a nebo počká na mě do večera.
Ale co ji mám napsat? Přece jenom milá Rikke, všechno nejlepší k 18. narozeninám je krapatko ….nic moc, když to řeknu hodně jemné. Dneska ráno mě ve sprše napadly verše, které kdysi napsal, a pravděpodobně i vymyslel, můj nejstarší bratr své tehdejší lásce. Bylo mi nějakých 5 - 6 roků, sotva jsem slabikovala a tahle básnička, kterou jsem našla u bráchy v pokojíčku v koši na odpadky, mě nadchla. Přiznám se, že jsem mu ten stokrát přeškrtaný a přepisovaný koncept z koše ukradla a schovala si jej. Četla jsem si ho snad tisíckrát a v duchu strašné záviděla dotyčné slečně. Ano, bylo to určené tenkrát jen a jen jí, ale je to už 35 let a nakonec čas schová všechno.
A věřím, že ani bracha by se nezlobil, že použiju jeho fantazii.
Milá Rikke,
Abys měla vždycky přátel dost
Abys byla všude zvána jako milý host
Abys měla aspoň jedno tajné přání
Abys uměla jít vždycky za ním
Abys nemusela nikdy použít zbraní
Aby ses měla zkrátka skvěle
to Ti k dnešním osmnáctinám přeje
Tvoje máma
27.4.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 96 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jaké nejoriginálnější přání jste kdy dostaly nebo napsaly?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
janca74: 

Já jsem dostala od mamky k osmnáctinám báseň, kterou mi sama složila a napsala rukou na papírek:-))Dodnes visí na nástěnce.
.jpg)
Lindo držím palce na zítra ať vše vyjde jak má a teda SMEKÁM před tebou, takový počet lidí
Nás dneska bylo 12 a mam toho až na hlavu, teď čekáme až dovezou pizzu a těšim se jen na to, až půjdou kluci spát 
Linda Tvoji dcerce


at se ji v zivote jenom dari....


.............
tady nějak hapruje počitadlo.Dnes nemám moc času, tak se až teď dívám na diskuse a pod tímto článkem je nula!! Když jsem ho rozklikla, vidím, že se tu diskutuje až až
, už jsem se lekla, že se něco vážného stalo a nikdo nemá čas napsat příspěveček.

Bellana: 15:29
tak proto me s ni manzel seznamil az kdyz jsem byla tehotna. Nejspis si myslel, ze tohle vim
A to jsem si do ted myslela, ze si musim peclive vybrat toho chlapa a bylo mi divny, ze na takvyho fajn chlapa se vykaslala byvalka 
To bylo asi tim, ze nejaky cas u te tchyne bydleli oba
.
.jpg)
Verera: no u nás se to tak pere, taky je to už někdy podobně jako u vás, někdy ho berou ještě ty "mladší vyjadřovací prostředky" 

Verera: 15:09 ted jeste byt o krok napred a zjistit vcas ty jejich cile aby se podle toho clovek mohl zaridit 
Nicmene ten primocary poled na svet mi teda spis podle popisu pripada jako zlomyslnost. Koho muze naplnovat blahem pohled na jinyho nastvanyho cloveka?
Kazdopadne tvuj popis je dost vtipny aspon me pobavil 
Linda: To přání se mi moc líbí.
Je osobní a není sentimentální. I když ho máš po bratrovi, vystihuje i tebe.
Monik: Tchyni je třeba vybírat pečlivě - její potomek má polovinu jejích genů a na vlastní potomky taky přejde čtvrtina jejích genů. To pak může být průšvih

Petruša: No jo, hloupé je, že zatímco malé děti pohled na vzteklou ječící matku naplňuje blahem a mají pocit vítězství, matku pohled na ječící vzteklé dítě naopak naštve a dává jí pocit prohry. V tom mají ti prckové výhodu, mají velice přímočarý pohled na svět.
Ale oni to taky dělají za určitým cílemm a pokud tím ten cíl nedosáhnou, časem dojdou k tomu, že nemá cenu se namáhat.

Monik: 2 a půl - tak to tě čeká ještě spousta let křiku a bude čím dál míň účinný , protože děti si zvyknou, že se maminka vyjadřuje takhle a bude jim to připadat normální. 
Na malého provokatéra se mi osvědčilo ignorovat a přijít až když bylo chování přijatelné. Případně na chvíli odstranit na samotku, tam je to nebaví, když nemají obecenstvo.
Možná máte už obě ponorkovou nemoc, pokud je možné si od sebe na pár dní odpočnout, vřele doporučuju.
Teď, když už jsou děti větší, tak se spíš o něco dohadujeme, ale ječet je taky neúčinné. Ovšem teď už se na ně s ledovým klidem podívám a řeknu jim, že na sebe můžeme ječet, já jim pak něco zakážu, bude to nepříjemné a stejně nakonec udělají co jim říkám, jen s dalšími nepříjemnými důsledky, není teda lepší když to udělají hned a bez křiku a trestů? A oni jsou natolik soudní, že řeknou, že ano a udělají to
.jpg)
Monik: Verera: já právě vim že to syn dělá přesně z tohohle důvodu a stejně je mi to houby platný 

Verera: Aha, rychlejsi pisu nez ctu 
Chudak tchor v tom pripade, ze to takhle schytal jenom proto, ze zacina na tch.

Verera:
provokuje, aby získala tvou pozornost a viděla krásně rozzuřenou a ječící matku, protože to je ta největší švanda, dospěješ k tomu, že tu radost jí neuděláš a pomůže ti to nevylítnout
Tak tohle mi opravdu mozna pomuze, kdyz se mi podari si to uvedomit zavcasu
To asi musi byt svanda, dneska jsem se pristihla, ze jecim az jsem trochu prskala a kdyz si vybavim ted ten jeji vyraz v obliceji, tak se mi chce smat. Asi musi clovek vypadat hodne komicky 
Jinak je ji dva a pul.
Petruša: No ja se hrozne snazim vzdycky a pak je to jeste horsi. Treba dneska rano jsem sama sebe do zrcadla presvedcovala jak budu mit krasnej den a jak budu trpeliva k detem. Ale asi ten xicht v tom zrcadle moc presvedcive nevypadal, nebot to bylo horsi nez jindy 
jelítko: no tchor smrdi. Ale moje tchyne nesmrdi, ta ma blby kecy. Tak nevim 
Něco ke kafíčku...
