Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám už nějakou zkušenost za sebou,před revolucí jsem pracovala jako vyučená kadeřnice ve službách, ze začátku to docela šlo, ale časem jsem si uvědomovala, že by se mě líbilo si pracovat sama na sebe. Po revoluci jsem si s koleginí vybudovala malé kadeřnictví, kde jsme spolu nějaký rok vydržely. Ale časem, jsem se chtěla vzdělávat a vše zdokonalovat.Tak jsem si koupula starý dům, vzala hypotéku a dala se do práce. Byla jsem na sebe hrdá, přes všechny problémy, jsem to dokázala. Měla jsem svoje. Věřte, nebo ne , že kdo chce a věří, dokáže hodně. Je třeba odhodit strach a začít sama přemýšlet o své budoucnosti, vzít svůj život do rukou a nebát se zkusit něco nového. Dnes mám své kadeřnictví a ve volném čase se věbuji další práci přes PC. Učím se stále novým věcem, někdy samozřejmě se sebou bojuji, hlavně s PC, ale pokud člověk chce, vždy toho dosáhne.Chci si vybudovat svůj pasivní příjem a žít podle svého. A věřte, že to jde!

Zaměstnání, tak to jsem vyzkoušela jedno. Přesně jeden rok (tuším, že opravdu na den), abych zjistila, že to není nic pro mě I brigády jsem dělala nejradši takovým tím volným způsobem přes agenturu, kdy jsem přišla, řekla, kdy mám čas, a oni mnou zaplácli nějaké volné místo.

jinak táta byl celý život v jedné firmě (akorát posldních pár let ho přeřadili na jiný program, kde se mu moc nelíbilo, tak když pak začali propouštět, tak se s jedním kolegou dohodli že odejdou předčasně do důchodu a tím "zachrání" jiné dva lidi, kteří by jinak museli odejít a nárok na důchod ještě neměli a věk nad 50)
máma měla dvě zaměstnání, pak byla asi 21 let ve stejném podniku jako táta, pár let před důchodem dostala výpověď pro nadbytečnost, jinak by tam byla určitě do důchodu (pak teda dělala ještě během myslím 4 let ve čtyxřech firmách a pak šla taky do předčasného)

no nevim jestli bych se měla k tématu vyjadřovat, za svůj život jsem toho moc nenapracovala, v jedné firmě rok a ve druhé jsem teoreticky 9 let, ale prakticky 4. měsíc (po zkušebce nemocenská, rizikové těhotenství které přišlo dřív než mělo) a teprv teď jsem nastoupila po RD zpět. Firma byla kousek od nás, nyní je v místě bydliště, mám to asi 10 minut pěšky (zpátky víc, téměř celou cestu do kopce ). Doufám že se firma udrží co nejdéle to půjde, protože ač plat není nejlepší, tak pozitiva převažují (super šéf a jeho přístup, místo bydliště = bez výdajů na cestu a prac.doba)

Po vysoké jsem nastoupila do úřadu, tam jsem byla 3 roky, pak 7 let doma s dětmi, mezitím přišla revoluce a úřad zrušili, tak jsem nastoupila do jiného úřadu, tam jsem byla 8 let, pak mi zákonem převedli moji agendu na jiný úřad, tam jsem šla s ní, za dva roky ho zrušili a vznikl jiný, tam jsem přešla, pak jsem 6 let byla na tom stejném úřadu, ale v různých pozicích, přesouvali mě stále níž a níž až jsem se naštvala a našla si místo na doufám již posledním úřadě. Tady jsem už 4 roky a pokud mě nevyhodí, tak doufám, že to tam doklepu do důchodu. Dělám v podstatě pořád tu stejnou nebo podobnou práci, ale je stále víc a víc oklešťována na otavné sezení u PC a dělání "papírů", což mě vůbec nebaví, bohužel nic jiného neumím, takže to musím vydržet. Do práce chodím s odporem, už jsem i ze zoufalství zkusila výběrové řízení jinam, dostala jsem se do druhého kola, ale holt vzali mladšího. Stejně si nejsem jistá, jestli bych byla schopna se naučit něco úplně nového.
Moji rodiče byli oba zaměstnaní celý život v jednom podniku a nikomu to nepřišlo divné. Ony ty platové i pracovní podmínky byly tehdy všude stejné, podnik se o své zaměstnance staral, byly podnikové rekreace, zájezdy, divadelní představení zadarmo, prémie a podíly, závodní stravování, bezúročné půjčky. V důchodu maminka jezdila na zájezdy s důchodci z podniku (táta o to nestál, ael mohl taky), každý rok měli na MDŽ a na Vánoce schůzku, pohoštění, hudbu, dárkový balíček. Jo, teď by zaměstnavatelé lidi jen dřeli a dřeli. Jsem ráda, že už nejsem mladá a jen doufám, že za těch 9 let, až půjdu do důchodu, budu mít aspoň takový důchod, abych nemusela hladovět a spát pod mostem.

Celý život jsem učila na I. a i na II. st. ZŠ,pro nedostatek učitelů jsem přesluhovala 4 roky. Holt na málotřídku se nikdo nežene, ale na kole jsem to měla 10 minut, jen posledních 36 let. Před tím s krkolomným dojížděním bez auta a s malými dětmi u tchýně jsem jezdila na druhý konec okresu.Když je mládí a zdraví tak se všechno dá vydržet.

Johanka74: dojizdeni se dá i vyresit ze se sousede dohodnout a svezou se na stridacku k prvnimu zachytnymu parkovisti. Usetri se jak na pohonnych hmotách tak na prirode. Ale zákony na to nejsou. Nejaky pablb te nabere a zrani se nekdo ze spolucetujicich a jsi coby ridic v prcicich . Takze misto toho radsi kazdy jezdi sám, silnice jsou narvany, parkoviste jsou narvany, kazdy nadava na ceny benzinu / nafty a nebo naopak ze stejného duvodu se mu vubec nevyplati práci hledat.

Při studiu jsem dělala v prádelně,servírku a úklid na stavbách...Od r.1976 jsem defacto v jednom oboru,v 3.baráku,podnik se rozpadl a již 20 let jsem na vlastní noze...Doufám,že to dotáhnu až do důchodu (za 3 roky....).Myslím,že zkušenosti jsou nenahraditelné,mě ta práce baví,a jinou bych ani nedělala,leda v důchodu jako přivýdělek,a to klidně jakoukoliv,i úklid a pod.,mě se žádná práce nehnusí...Bohužel v našem oboru je velký rozvoj,vše se furt mění,vyhlášky a pod.,tak budu muset vše s důchodem zabalit,nebudu pak vyhazovat za upgrade programů a studovat další vyhlášky...na to už nemám .Já si myslím,že neustálé měnění zaměstnání dobré není,a řekla bych,že si ani zaměstnavatelé stálých a dobrých pracovníků neváží....proto to taky tak všude dopadá ,od 10 k 5!!

vranoj: jo, s panděrem,naposled jsem byla v 8.měsíci, to mi dali rovnou štempl,že mě nestihnou ani zapracovat.. Řízením osudu jsem tam pak nastoupila a pracovala tam 5let,ale to bylo až později
Jinak s tím psem, to je gól No vidíš, já mám 2pitbully a jednoho asi ovčáka,tak příště to vidím na agenturu.
Ona musí mít dneska uklízečka kurz? to jsou věci..Já teda jako brigádu chodím venčit psa a provázet exkurze - -a to jsem prosím naprostej introvert s děsnou trémou. když mám v sobotu exkurzi,tak už od pondělí špatně spím..ale holt si chci přivydělat,tak neremcám. Akorát uklízet už by se mi nechtělo, už jsem se nauklízela dost a zádům by se to taky asi už nelíbilo
Jináč u nás na vesnici je taky dost nezaměstnaných a (tímto se nechci dotknout těch,co fakt práci hledají a nemůžou sehnat) řekla bych,že hlavní důvod je nechuť k dojíždění To nechápu. My dojíždíme 50 do práce a 50 z práce. Nafta nás vyjde na cca 5.700měsíčně, ale jede od nás i přímej bus do Prahy a večer zpět, tak si myslím,že by klidně moji sousedé nějakou práci najít mohli

Linda: Tak to máš hodně netradiční práci

3. června budu mít deset let po maturitě. Pracovat jsem začala 14 dní po ní, vystřídala jsem čtyři zaměstnavatele, ale obor je stejnej.

vranoj:

Michalap: diky . Hele já je i chápu, schánet praci, zvlast uz buhvikolikaty mesic, je na palici. Kdyz te vsude odmitaji, pro nikoho nejsi dost dobrá... slabsi povaha na to nemá hodit blby kecy za hlavu a jit dál. Na svoji pozici neni misto, na vyssi nemás vzdeláni nebo praxi a na nizsi te nevezmou, protoze vedi ze se poohlizis po necem "lepsim" a za chvili jim zdrhnes. Navic i pitomá uklizecka (omlouvám se uklizeckám, bez nich bychom byly v háji) potrebuje hygienicky kurz, ktery stoji par tisic, na ktery ovsem coby nezamestnana clovek nemá a je to uzavreny kruh. A tak je to se vsim

vranoj: to je dobrý ... hele to pouziju priste az budu bez práce, napisu si do CV ze mám dva jezevciky a treba me prijme nejaky myslivec na vypomoc

Linda, Johank: super holky :) vy se ve světě neztratíte, nemám ráda takové ta typy, cojim není nic dost dobrý a pořád fňukají, jak není práce a když je, tak mizerná. Takové bych chtěla vidět na Tvém místě obzvlášť, Lindo!!

vranoj: