Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já souhlasím se Slávkou. Teď už je tolik možností, jak si sama a hezky sestavit byt bez pomocí nějakého bytového designéra. Místnosti jsou na internetu už přímo sestavené, tak když se něco líbí, tak to prostě koupíte a máte to hotové a nemusíte kupovat skříňku o skříňce :-) Taktéž jsme teď kupovali ložnici (http://www.postele-matrace-mt.sk/moderna-spalna-volinois-wenge/) jako nevypadá to, jako na obrázku, ale snažíme se , ať se to tomu aslespoň přiblíží :D :-)

Mě se třeba moc líbí, ale vážně není nad to si to udělat doma sama. Na internetu je plno inspirací a proto mi přijde, že není nutné pomáhat. Teda pokud máte aspoň trochu cit na takové věci. My tedka teprv zpravujeme byt a koupili jsme ložnici, už teda přímo sestavenou a moc se nám líbí, takže není potřeba ani žádnej designér :-) Je sice jen úplně obyčejná, ale časem do ní ještě naskládáme pár věcí (http://www.mt-nabytok.sk/spalna-margaret-1/)

mě by se právě moc líbilo, kdyby ukázali ten samý byt třeba po půl roce, jak se tam lidem bydlí, jak to zabydlelia co se jim třeba nevyhovuje a tak

Mně se ten pořad taky líbí, ale protože mám doma člověka z branže, tak na to koukám jinak. Jako "kam dávají knihy?". Pěkný jsou ty proměny na ČT, musí se vejít do stanoveného limitu a ti lidé říkají, co potřebují. Ten druhý pořad je spíš o stylingu. Ad ty osmdesátky - já jsem sice generace dospělých v osmdesátkách, ale teď jsme pořizovali nový byt a zjistili jsme, že ty osmdesátkový věci jsou pěkný - alespoň některé z nich. Pravda je, že třeba stůl máme na míru. Starý prádelník používá manžel jako zásuvky k psacímu stolu, má mělká široká šuplata a je dubový. Takže - je to o fantazii. Pobavil mne kolega, který mi v práci líčil, jak s přítelkyní zařizují byt. Tak jsem mu vylíčila, že máme krásnou šatní skříň z ikea. Byl užaslý z toho, že můj muž má doma ikea. Holt časopisy i televizní pořady vzbuzují v lidech představu, že jakmile si pustí domů architekta, vyrobí jim nádraží s pohovkou natuzzi za stodvacet tisíc. Jo, jsou takoví. Dokonce jsou na to i pyšní. Ale opakuju, v tom bytě žijete vy a jestliže tam chcete sádrový trpaslíky, mějte je tam. Vám tam musí být dobře.

tak tady asi budu za "černou ovci"nebo "bílou vránu" ale mě se zmiňovaný pořad moc líbí, téměř všechny proměny (sleduju to pravidelně)

myslim že nějaká domluva s těmi lidmi tam je, jen to není v tv. A třeba mají úložné prostory jinde, těžko říct. A určitě si tam ti lidi pak dají nějaké osobní věci, knihy atd.

já bych si je kidně do bytu pustila

ale třeba ten byt co tu na něj byl odkaz, ten jsem dneska taky viděla a ten se mi teda moc nelíbí, jen možná ta ložnice

Mne se prave libi, kdyz k nekomu prijdu a vidim jeho dusi, neco z neho...Nejvic me vzdycky zaujmou obrazy, knihy, kvetiny, ale i ubrus, vyhled z okna...

Lisa: Přesně po takové knihovně toužím taky. Byl by v ní temně zelený koberec s dlouhým vlasem a na oknech těžké závěsy, aby se dalo udělat přítmí. A pak by tam byl jestě čajový stolek a sedací polštářky na zemi. Taková knihovno-čajovna. Ale jaksi mi na to chybí místnost :-(

My máme momentálně dům zařízený převážně nábytkem, který jsme růzě podědili nebo získali zadarmo od příbuzných, kteří se ho zbavovali. Jídelní stůl a lavici v kuchyni nám tu nechali předchozí majitelé, protože se jim do nového bytu nehodila. V obýváku máme sedačku po tchýni a stěnu po mojí babičce, jejíž součástí je stokilová šatní skříň z masivu. V ložnici máme matraci na nožičkách bez rámu, kterou jsme ještě coby dva studenti bez stálého příjmu kupovali na privát a místo šatních skříní vyřazený kancelářský nábytek od tchýně z práce. Ze začátku mi tenhle systém "co kdo dal" a každý pes jiná ves dost vadil, protože na design si potrpím, ale pak mi kamrádka řekla, ať jsem ráda, že se o nábytek nebudu muset bát, až budu mít malé děti. A že zařídit si dům novým nábytkem podle svého vkusu můžu, až všechny moje děti pochopí, že po nábytku se nečmárá, nekope se do něj, nepoužívá se místo prolízaček a podobně.

Já bych si bytového architekta do domu klidně pustila, ale ne tím stylem, že mu dám klíče a vrátím se za týden do zařízeného. Chtěla bych být součástí toho procesu, bavit se s ním o tom, přidat svoje nápady. Myslím, že normálně to taky takhle funguje, návrh se ladí ve spolupráci s majitelem bytu podle jeho potřeb. Ten televizní pořad je dělaný na efekt a na ty proměny teda někdy nestačím zírat. Nejvíc mě vždycky zaráží, kam si jako ti designéři myslí, že ti lidi ají všechny svoje věci, když jim vymyslí sice krásný a vzdušný pokoj, ale není v něm jediná skříň nebo jiný úložný prostor.

Kaliban: I my - no, z jaké doby bychom asi měli mít nábytek, když jsme se v osmdesátých letech zařizovali, žejo

Nebo mi snad chce někdo říct, že si kupuje každých pět let všechen nábytek nový ? My ne - jsme rádi, že jsme rádi

Hančo, pokud vás to uklidní, my máme v bytě taky kusy nábytku z osmdesátých let. Ne teda stěnu, ale skříňky a tak. Zkombinovali jsme to s moderním bílým nábytkem. Proč? Protože se nám moc líbily. Taky máme křesla ze šedesátých let (přečalouněná) z půdy po babičce. Všichni nám je závidí, protože vypadají "in". Záleží na tom, aby vám všem v tom bytě bylo dobře. Ne, abyste sice měli všechno podle módy, ale báli se tam položit skleničku nebo si připadali jak na nádraží. Architekti, kteří neberou v potaz názor a potřeby lidí, kteří v jeich výtvorech budou žít, nemají, podle mne, nárok na život (tedy profesní, samozřejmě)

tak z mýho bytu by nadšený nebyli, obývák je kombinace 60 a 80 let, sedačku mám po svých rodičích, jen jsem ji nechala přečalounit, stěna je z manželova původního bytu v 80 letech vyráběná jako luxusní vývozový výrobek, jak jsem se jí kdysi chtěla zbavit,(v původním prostoru bohužel vůbec nevynikala), tak do zdejší místnosti s klenutými stropy a výškou 3 metry naprosto padne, to samý starý jablonecký lustr, no a jelikož dětí mám dohromady 7, tak pár dárků vystavených máme

Kaliban: jo tak to je presne ten pristup co se mi libi...

Můj manžel je architekt. Vždycky se ptá lidí, jak si to představují, co tam chtějí dělat, jak tráví čas. Jde spíš o to, že jako architekt - designér má nápad, který ti lidé, kteří nejsou architekti, nemají, protože si to třeba neumí představit. Pravda je, že lehce šílí z těch předělávkových pořadů v televizi. "Jak to bude vypadat za pět let?". Ale normálně používá i ikea, starý nábytek, který si ti lidi přejí zachovat. Já chtěla v kuchyni polici na kuchařky a serepetičky jako hrnečky z pouti a mám ji. Razí názor, že v bytě se má žít, že na byt nebudeme koukat. Ovšem, je pravda, že není milovníkem dekorování typu "je v módě zelená, tak bude všechno zelené". Někdy se ozvou lidi třeba po půl roce znovu, když zjistí, že provozem domácnosti by třeba chtěli něco upravit jinak, protože se něco u nich doma změnilo. Doma máme všechno velmi utilitární, tak jsme to chtěli. Ovšem pokud si přinesu sošku z charitativního obchodu, tak si ji postavím, kam chci, nikdo mi neříká, že to "kazí design".

Kadla: Možná kdyby na tom druhém byly peřiny a knížky, tak to bude taky lepší, tam zase chybí útožné prostory, kterých je v dětském pokoji vždycky nedostatek, tak snad budou taky na druhé straně.

Taky jsem párkrát viděla nějaký pořad,kde vyházeli vše z bytu a pak tam nacpali nějaké dle jejich názoru moderní nábytky a doplňky a bylo to k pláči..Takhle nějak se kdysi lidi zbavovali starých starožitných nábytků a věcí ve prospěch úžasných moderních umělých hmot! a kde jsou dnes ty šmejdy ? a kolik ti chytří,co si to brali za půl darma na skládkách a v bazarech , získali rázem hodnot...Nesnáším sterilní a čisté architektonicky vymakané byty a domy,jelikož se v tom obvykle nedá normálně bydlet.Nechápu drahé moderní vily celé prosklené a bez dveří,otevřené prostory-já tedy osobně nejraději zalezu do svého ajnclíku (tedy,kdybych ho měla) a jen na jídlo a pod.bych byla v nějaké společné "síni".