Brambory na sladko...Zuřivý fotoreportér aneb Jak fotíte na dovolené?
.jpg)
Kdykoliv odjíždím na dovolenou, pečlivě kontroluji sbalené věci. Neberu jich s sebou příliš a kdybych na některou zapomněla, určitě bych ji potřebovala. I kdybych ale měla nechat doma úplně všechno, ta jedna je pro mě nejdůležitější. Fotoaparát.
Nejsem příznivcem videokamer ani jiných supermoderních zařízení. Jsem věrná staré dobré fotografii. Tahám s sebou analogovou zrcadlovku postaršího data a dobře vybírám, co vyfotím a co ne. Pozorně si prohlížím okolí kolem sebe, vnímám detaily i atmosféru místa a na fotografiích se snažím zachytit přesně to, čím na mě místo nebo objekt působí. Když si potom své obrázky prohlížím, znovu se vrátím do oné atmosféry a nálady jako tehdy.
Můj kamarád na to jde jinak. Vlastní digitální aparátek kapesního rozměru, který má neustále při ruce a netrápí ho kapacita filmového materiálu. Nevybírá motiv ani vhodnou kompozici, ale jakmile se mu něco líbí, vytáhne svůj přístrojek a nacvaká nespočet fotek. Vyhovuje mu, že nad tím nemusí nijak přemýšlet, vybírat vhodné místo nebo hlídat, aby mu někdo v nevhodný moment nepřešel před objektivem. Však ona z toho nakonec vyjde alespoň jedna použitelná.
Samostatnou kapitolou fotografických nadšenců jsou nejspíše Japonci. Pokaždé mě fascinovalo, s jakou vervou si dokumentují každý detail i okamžik své dovolené. Teprve později mi byl vysvětlený smysl jejich počínání. Oni totiž necestují v reálném čase. Tedy ano, ale jsou to v podstatě jen jejich těla, která se během zájezdu kamkoliv snaží zachytit co nejvíce všeho, co potkají. Teprve až poté, co se vrátí domů, se nad svými fotografiemi zastaví a začnou prožívat to, co viděli.
Možná nejlépe to řeší jeden známý fotograf, se kterým jsem před časem četla rozhovor. Na otázku, jestli si obrazně bere práci na dovolenou a zda mu tam profesionalita nějak nezasahuje do těch lehkých prázdninových snímků, odpověděl záporně. Na dovolenou si fotoaparát zásadně nebere, nic nefotí a snímky toho, co se mu líbí, si ukládá jen a jen do svojí hlavy, odkud mu je nikdo nevymaže. Možná až Alzheimer, dodala bych já, ale přeji mu, aby ho pokud vůbec, tak navštívil co nejpozději.
Jak uchováváte vzpomínky na své dovolené vy? Fotíte všechno co se hýbe, vybíráte si nebo všechno ukládáte jen do svých vzpomínek?
21.6.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 20 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: -/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zuřivý fotoreportér aneb Jak fotíte na dovolené?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
aninka01: To je přesné! 
jeste bych to doplnila poznatkem, ze fotit napr. pamatky atd je podle me pro amatera zhola zbytecne. to si radsi koupim nejakou publikaci nebo aspon pohled, protoze k tomu co vyfotil profik nemam sanci se ani priblizit.
.gif)
Na dovolenou nejezdíme,stačí mi se kochat na kole a fotit po cestě
každopádně jet na dovolenou-určitě by aparát"byl v akci
ale jen pro atraktivní snímky,
západy východy a přírodu,jinak si také nemíním zahlcovat
.jpg)
Ano, od té doby, co jsem si před téměř 4 lety koupila fantastickou zrcadlovku 
(snila jsem o ní přes rok), jsem pořádně zuřivý fotoreportér a ještě zuřivější jsem, když na týdenní dovči naflákám 600 fotek a nikdo se mnou pak nechce sdílet to nadšení při prohlížení... 
Viv :o): 
budu si jí muset pořídit
Také mám radši svůj klasický Canon se 2 výměnnými objektivy. Jediná jeho nevýhoda je, že se narozdíl od digitálu nevejde do kapsy. Ale procestoval se mnou kde co, např. z 1 roku stráveného v Anglii bylo 13 filmů po 36 snímcích a každá ta fotka je jedinečná, má duši, vyřadila jsem jen úplné minimum. Zatím co digitál mě svádí ke zbytečnému cvakání s tím, že "ono se to pak vymaže". Jak už tu zaznělo, potom mě nebaví třídit a nic mi to neříká. Taťka byl teď nedávno na týden v Dubaji, kde je k focení opravdu velké kulové a z toho měl asi 150 fotek a několik krátkých videí. Bylo utrpení sledovat neustále ty samé mrakodrapy a pláž z milionu různých pohledů
Jarča*: na to je jednoduchy recept. Vzit si sebou malou kartu Kdyz jsme ve skole zacinali s digitalem, tak jsme povinne vsichni muselil mit male karty, maximalne na 30-50 snimku. Melo nas to prave odradit od toho cvakani a nutit nas zvazit kazdy snimek, jestli za to "stoji"...
Protoze me foceni zivi, tak na dovolene fotim uplne minimalne, mam totiz dovolenou a chci si odpocinout (nejak neumim fotit, aniz bych u toho premyslela jinak nez v praci, neumim jen zamerit a cvak, proste mi ta hlava u toho furt srotuje tak ajko v praci 
). Fotak vrazim do rukou manzelovi a tahame sebou digi zrcadlovku...
Fotím celkem hodně, ale už mě pak nebaví ty fotky promazávat, třídit do souborů a vybírat, které se nechají udělat papírové do albumu. Přesně tak to je, prokletí digitálního fotoaparátu - každý záběr se vezme desetkrát s tím, že se pak vybere ten nejlepší snímek, ale ve finále už to stejně nikdo nepromaže. Někdy s nostalgií vzpomínám na kinofilm s 36 snímky, když nám stačily 2 na celou dovolenou
A fotky, na kterých jsem já, jsou kapitola sama pro sebe - naštěstí je jich pár, protože to nejdřív musím ten foťák někomu vnutit do ruky, aby mě taky zvěčnil - jako důkaz, že jsem tam taky byla
Fotila jsem,dokud se fotilo na barevný film,a fotky jsem vždy vzadu popsala,co je na nich,neb za nejhorší prohřešek považuji fotky,kde někdo je a nikdo neví,kdo.Máme takové staré černobílé po předcích a už není na živu vůbec nikdo,aby sdělil...Nyní,co jsou digitální foťáky (mobil mám cca 8 let starý a není v něm fotˇák),tak s tím neumím zacházet a nefotím.Na fotkách starších se tedy moc nevyskytuju a na nových už vůbec ne,ani se nechci vidět...stačí zrcadlo! Já si ráda prohlížím fotky i v PC,když mi někdo ukáže,mám ráda ten zastavený čas.A nenudí mě ani prohlížení banalit.
Není nic horšího, než když mě někdo posadí k počítači a pustí mi asi dva tisíce nicneříkajících fotek
Prokletí digitálního fotoaparátu - fotíme co vidíme
.jpg)
Vlastnim digitalni fotak kapesneho rozmeru, protoze me otravuje tahat s sebou neco vetsiho a tezsiho. Fotim co se mi libi, nejvice prirodu a okoli, obcas osoby pokud delaji neco zajimaveho a nejmin sama sebe (pokud takova fotka vubec existuje). Otazkou je kam jedeme - do Prahy na navstevu sourozencu a známych - tak to za 14 dni je pár fotek pokud vubec fotim. Sraz ze zakladky po 20. letech bylo asi 50 fotek, mesic v Australii byly nabity fotkama 3 digitaly a 2 extra pametovy karty
.gif)
Kawa:
mi povídej,u mě zrovna to období nastalo,sem se včera viděla na fotkách ze synkovo narozek a myslela jsem,že snad blbě vidimHalina Pawlovská bylo první co mě napadlo
..jinak fotím ráda,digitální foťák je pro mě vynález století,protože se hned můžu podívat co sem vyfotila a smazat,nebo nechat
.JPG)
tornado-lou: jooooooooo přesně..! celkem se i ráda fotím (dobrý přehled kdy je třeba zhubnout) ale mě focení docela zdržuje...takže by moh fotit někdo jiný a já si vybrat...tož to by bylo ideální...
no na dovolenou foťák jasne, ale mít ho furt při sobě..? já nevím, ale ty krásné fotky přírody a momentek které dokáže vytvořit už si nikdy znovu neprohlídnu... 
