Jako matka Tereza aneb za dobrotu na žebrotu

Znáte to rčení „být jako matka Tereza“? Anebo hůř „za dobrotu na žebrotu“? Tak to platí na mě naprosto dokonale.
Provozuji dopravu pro seniory, takže se dennodenně setkávám s různými více či méně zoufalými a potřebnými lidmi různého věku. Práce mě moc baví, ale problém je v tom, že nikomu nedokážu říct „ne“ – naopak vymýšlím způsoby, jak každému co nejvíce pomoct.
Kamarádka účetní mě za ty roky „naučila“ žádat za svoje služby odpovídající odměnu – vajíčky od vděčné zákaznice daně nezaplatím. Ale přesto – jednou jsem místo peněz dostala od zákaznice cihlu sýra (měla známé v mlékárně), nebo jindy kus sekané, protože zrovna neměly peníze a já jsem je nedokázala odmítnout. Taky je běžné, že mi zaplatí, až berou důchod, mávnu nad tím rukou – vždyť ty peníze vždycky dostanu! Jenže kolikrát je potřebuju teď a hned! Manžel o mně říkal, že jsem „matka Tereza“ a že jsem nenapravitelná. S manželem už spolu nejsme – opravdu nemohl skousnout to, že jsme místo na plánovaný rodinný nákup, jeli pro důchodkyni, která potřebovala teď hned zaplatit složenky na poště….
Dokážu zoufalé zákaznici půjčit na týden svůj mobil, protože jede daleko za dcerou a její telefon se vybil – byla by chudák bez spojení… Další důchodkyni odnesu televizi do třetího patra bez výtahu, protože nemá nikoho, kdo by ji to odnesl…Sháním baterie do naslouchátek, kamarádce hledám chlapa, jiné známé bydlení pro dceru, hlídám příbuzné dítě, když má odpolední a syna nemá kam dát, invalidní důchodkyni vyřizuji sociální dávky, atd. atd… To věčné starání mě opravdu kolikrát stojí dost času a námahy, ale nedá mi to... Půjčený mobil mi chybí,… televize je těžká a já si odřu klouby, …za seznámení dostanu vynadáno, protože chlap je nevyhovující,… je vedro, chtěla bych sebou prásknout na gauč a nic nedělat, ale musím do školy pro chlapečka, stojím dlouhé fronty na úřadech a stejně dostanu vynadáno, že nemám všechny potřebné dokumenty….
Někdy si nadávám, proč to všechno dělám, když bych jinak mohla mít klid a čistou hlavu….ale mně to prostě nedá – jak se mi někdo svěří s nějakým problémem, tak ho začnu „řešit“. Odměnou je mi někdy poděkování, někdy upřímné objetí, taky získám kompletní sbírku časopisu Zahrádkář, výhodné rodinné balení šunkových klobás a někdy se taky nedočkám vděku vůbec… Naštěstí můj nynější přítel je to samé co já. Oba razíme heslo „každý dobrý skutek musí být po zásluze odměněn“, takže děláme dobré skutky, někdy na úkor svého pohodlí a času a věříme, že se nám to někdy vrátí…Zákon vesmíru je jasný.
Máte podobné zkušenosti?
24.7.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 41 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 1,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jako matka Tereza aneb za dobrotu na žebrotu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.No, já mít takového dobráka doma v mužském provedení, tak ho trošku usměrním.
Protože místo, aby mi např. pomáhal s dětmi nebo s námi prostě trávil volný čas, tak pomáhá jinde? A zdarma?
Rodinný život sám o sobě bere v dnešní době za své, hodně lidí tráví většinu času v práci a nosí si ji i domů. Do toho děti, stárnoucí a třeba nemocní rodiče atd. atd.
Tohle bych pochopila, pokud je někdo sám a bere to pomáhání jako koníčka. Pak se ale nemusí litovat na webu, ne?
A kdo říká, že to dělám na úkor svých blízkých??? A že mi na děti nezbývá sil??
Moje dcery jsou na tom podobně jako já, jsem hrdá na to, že mají sociální cítění! Máma je totéž, babička je věřící, takže podobně....
Bývalý manžel moji práci neměl rád, ženská má prý dělat "normální práci" 8 a půl hodiny a pak jít domů a starat se o manžela a děti....ale o něm psát nechci, nepřeje si to.
Milajska: Možná tvůj manžel odešel za jinou proto, že jsi mu tou svojí dobročinností k druhým dala jasně najevo, že on není důležitý, že důležité je jen to, abys měla někoho, kdo tě bude podporovat ve tvé aktivitě. Zeptala ses dětí, jak ony vnímají to, že maminka se může rozkrájet pro cizí a na vlastní už jí nezbývá sil nebo dokonce chce, aby se oni krájely s ní? Možná by ses divila. Pro mě je důležitější, co si myslí moje rodina než to, co si myslí cizí lidé. Pomůžu, když můžu, ale nesmí to být trvale na úkor mých blízkých.
modoročka: Děkuju za milá slova.....
. Myslím, že mám dost soudnosti a využívat se nenechám - každý má tu hranici ale jinde, to je fakt...
Postřelená husa se ozvala - můj bývalý manžel se nějak dostal k tomuhle mému článku a prý není sobec
. No, to jsem se upřímně zasmála! Odešel ode mně za jinou ženou, se kterou mě podváděl a nechal mě se třemi dětmi samotnou...Je fakt, že je jedno dítě je jeho, holky mám z prvního manželství. Tak to uvádím na pravou míru, aby měla dušička klid...Většího sobce a rozmazleného jedináčka neznám!

Milajsko, nebudu rozebírat příběhy babiček, o kterých píšeš.
Ale... připomeň si V. Svobodovou, a její Kapku naděje, mnohé modelky aj. lidi, kteří se věnují dobročinné činnosti. Jejich nadace sbírají peníze, z nich jsou placeni nájmy kanceláří, elektrika, voda, zaměstnanci ... a to, co zbyde, patří těm potřebným. Tito lidé shání peníze od bohatých, nedávají sami ze svého.
Tím chci říci, že na prvním místě jsi Ty a na to nikdy nezapomínej. Když nebudeš mít čím zaplatit své výdaje, nebudeš moc ani pomáhat jiným lidem. Ti potřební zase najdou někoho. Ale co Ty?
Z vlastních zkušeností vím, že ten, kdo si nejvíce stěžuje, nemusí být největším chudákem. Ba právě naopak.
Kdysi jsem se starala o jednu paní, byla dost nemocná... tak moc se o mě "opírala", že ji obtěžovalo i dýchat. A to bys koukala, jak v nemocnici ožila a byla čilá.
Jsi velmi dobrá žena a vidíš jen to, co vidět chceš. Jiní lidé také vidí, co chtějí, ale po svém. Ty je svoji dobrotou a laskavostí přitahuješ jako magnet. Tak proč Tě nevyužít, ne? 
Všechno má svoje meze.
Nemůžu se ani u samaritánů, které znám ze svého okolí, zbavit dojmu, že jim prostě dělá dobře ten pocit, že jsou strašně hodní, vstřícní, dokážou nebo seženou nemožné, vždycky poradí. Někteří to i velice rádi slyší. Bohužel jim hrozí, že skončí jako vymačkanej citron nebo jak už tu někdo psal, že kvůli "staré neznámé paní" zanedbají mnohem podstatnější problém třeba u sebe doma.
Ťapina: I ty jedna, ty nemáš ráda zvířátka, když je nechceš léčit zadarmo
. No jo, člověk se nesmí nechat zneužívat, jinak by brzy skončil na ulici. Podáš člověku prst, schlamsne ti celou ruku.

Lenniss: díky
Jak už jsem psala, je to na jednu stranu dobře, že jsou takoví lidé, kdyby nikdo nešel za hranici toho, co "musí", taky by to na světě za moc nestálo.

Jo, taky jsem ze začátku neměla problém pomoct někomu v nouzi, kdo zrovna momentálně neměl peníze, jenže ... Přijde ubrečená paní, že má nemocného pejska a sociální dávky, ze kterých žije, jí přijdou až koncem měsíce, tak jí řeknu, že jí počkám. Ty peníze bych od ní v životě neviděla, kdyby nepřišla její dcera a nepotřebovala taky něco, tak jsem ji zkasírovala za obě, budiž. Ale ono to mělo dohru, za pár měsíců dorazila jejich sousedka z baráku, že nemá peníze a paní XY povídala, že v takovém případě má jít za mnou. Učím se rozlišovat lidi v momentální nouzi od setrvalých vyžírků, je to nutnost.
.jpg)
Jarča*: jééééééé,tu Poštu jsem viděla
Tvoje teta byla kouzelná a ten pán fakt super,co všechno pro ty klidi dělá

Jinak si myslím,že všeho moc škodí
a opravdu někdy platí,že....za dobrotu-na žebrotu

Milajska: Jseš šikovná a děláš záslužnou činnost, to tě šlechtí, až najdeš správné hranice budeš ještě spokojenější. Vidím to na mojí mámě, která dělá pečovatelku v chráněnym bydlení. Stará se o mladý ochrnutý holky. Vozí je kam potřebujou, dává jim jíst, koupe je, utírá je, tráví s nima čas. Ze začátku to těžko zvládala oddělit práci od soukromého života. Třeba tý jedný dala na sebe mobil, kdyby něco potřebovala a to už je špatně, protože se o ní samozřejmě na sto procent stará druhá směna. Nebo, když některá z nich měla narozky a udělala oslavu mimo máminu pracovní dobu, tak tam dojížděla ve svym volnu atd. Nebo řešila jejich soukromé probléme, které měly mezi sebou - různé šarvátky a tak. A to jí časově i psychicky vysávalo a trošku to nešlo dohromady se soukromym životem. Nehledě na to, že jsem prakticky neposlouchala doma na návštěve nic jinýho než co se dělo v práci. Naštěstí si to v sobě srovnala dřív, než došlo ke katastrofě. Už to má na salámu a udělala si odstup. Myslím, že tak je to správně pro všechny.
.jpg)
Milajska: takže nejsi jen taxikářka ale i dohazovačka....
Holky, já si ale nestěžuju
. Konstatuju!
Manžel byl sobec sám o sobě, když nebylo po jeho, tak bylo zle. Doprava pro seniory je moje iniciativa, zákazníci mi platí - někdy třeba později a někdy třeba naturáliemi
. Neetické je přijímat úplatky a být veřejně činný člověk, nikoliv přijímat dárky, když to tomu dárci udělá radost.
Navíc jsem strašně pohodlný člověk a když jsem unavená, tak odpočívám a taky se věnuju rodině.
Nechtěla jsem jen psát o o mojí autodopravě, ale taky o skutcích, které konám okolo. Třeba jsem seznámila mého tátu s jeho přítelkyní, protože byl sám. Jsou spolu už 8 let. Taky kamarádku s jejím přítelem - a mají už dvě děti. Tátovu přítelkyni nemám ráda (bylo to na inzerát - těžko "vybírat"), říkala jsem si, že jsem tentokrát "šlápla vedle", ale on je spokojený, takže výsledek super pro něj - pro dědu mých dětí už méně - moc ho nevidí...

catcat: njn. - ale pokud dobře chápu ten sýr a sekaná byly platbou ''in natura'' - nikoliv dárkem k platbě 
Když vás honí mlsná...
