Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Naše svatební noc byla o jednu noc opožděná - asi dvě hodiny jsem se v ložnici snažila sundat natupírovaný, zlakovaný "drdol" s asi milionem sponek - a novomanžel mezitím znaven usnul

Svatební noc byla nijaká. Jedináček ležel vedle mě zdrcen odloučením od rodičů, patrně nesmířen s tím, že bude za pár měsíců otcem a nezmohl se na nic než na čučení do stropu s následným usnutím. Za tu pravou svatební noc považuji první společnou noc s přítelem, který do mého života vstoupil přesně o čtvrtstoletí poté. Na bývalého manžela jsem si ani nevzpomněla a tahle noc opravdu stála dámy zato. Kdo si počká....dočká se.

Stanik: my jsme odpovídali lidem na otázku "proč se berete", že pro peníze - to už jim obvykle zavřelo pusu :-)

My neslavíme výročí svatby vůbec.Kolikrát si na to vzpomenu,když už je dávno po onom "slavném" datu.

Vzhledem k tomu, že svatbu jsme si celou dobu moc užívali, pořádali jsme si ji sami jen s pomocí kamarádů a rodiny a celej barák jsme měli nacpanej lidma, se svatební noc konala až druhý den večer, ale zato v klidu a tak jak jsme chtěli. Ikdyž uznávám, že po deseti letech vztahu by prostěradlo taky neobstálo .
Jen tak mimochodem na druhé výročí svatby (letos v srupnu) jsme si (na den přesně) nadělili mímo, takže se obávám, že výročí svatby bude od příštího roku naprosto upozaděno.

Verera: No a co? Víš, s kolika lidma jsem si ani nepokecala? Jsem holt hodně společenský a slavící tvor no. Já zase nechápu malé svatby

Křeček: Můj muž byl z štů a úpravy nevěsty taky u vytržení. Když mi donesl kytku, místo toho, aby mi dal pusu, mi začal prodce třást pravicí

talenka: Třídenní svatba?

Až posvatební ráno... byli jsme úplně groggy Ale byli jsme na to oba připravení, že to tak asi dopadne, tak jsme to nijak nehrotili.

Já jsem konzerva a svatbu jsem chtěla, když jsem věděla, že to je ON. A dítě až pak, aby mi nikdy v životě nedejbože nemohl vyčítat, že jsem ho "uhnala na dítě". A navíc jsem si tu svatbu chtěla užít se vším všudy akorát mi připadalo, že ten den strašně rychle utekl. Bych brala takové ty třídenní svatby

Můj manžel by na "svatební noc" nejraději vlítnul hned poí obřřadu někde za rohem byl z těch šatů a vůbec nějak u vytržení - dočkal se až po půlnoci, mně už by se bývalo chtělo raději spát, ale odmítat jsem nechtěla, takže jsme manželskou povinnost splnili

loupák: Já teda k životu žádné úřední potvrzení nepotřebuju a svatbu považuju za zbytečnost, akorát jsou bohužel společenské zvyklosti takové, že se svatbou je všechno jednodušší.

Ale pokud se rozhodnu s někým být, je to čistě na mě a ne aby mi to oficiálně schválil nějaký cizí chlap.

Svatební řeč jsme omezili na zákonem dané nutnosti, takže představení nás dvou, berete si dobrovolně.. ano.. ano, podpis. Konec, za 2 minuty bylo po svatbě a jeli jsme domů.

Almega: tak to jsme na tom stejně,každý mi to říká,že jsme na fotkách vysmátý a za mnou babička,mamča,dokonce i tchán brečíóóó jak nevhodné....taky mě to nedojalo,naopak si mylím,že je to veselá událost,nikdy na svatbách nebrečím

Jasně,že svatba je důležitá,ale nám tehdy se do toho nechtělo a jen ty vnější tlaky,kdy byt se mohl přidělit jen manželům,nás tehdy donutily...V jiném případě bych se taky vdala,protože děti bych jako tzv.svobodná matka nikdy nechtěla,jedině v manželství.Ovšem samotný obřad mne tehdy nedojal,málem jsem se tam počůrala smíchy,což je vidět i na tehdejších fotkách...

Páni, ať přemýšlím jak přemýšlím, za nic si nevzpomenu, jestli něco bylo nebo ne. Vzhledem k tomu, že jsme spolu žili 5 let před svatbou, to byla noc jako kterákoliv jiná, akorát jí předcházela dlouhá pařba. Takže jestli něco bylo, nebylo to nic výjimečného, oba jsme byli utahaní a ve vedlejším pokoji spali moji rodiče a sestra. Co si pamatuju, že jsem po příjezdu domů strávila skoro hodinu rozplétáním, rozčesáváním a mytím vlasů, než jsem mohla ulehnout

loupák: ja teda nevim, jak vy.. ale my sli spat v pet rano, kdyz svitalo... takze jestli se tomu navic da rikat "noc"... no nevim

Stanik: sakra,vás ale na tu svatební noc bylo...