.jpg)
Něco ke kafíčku...Vatové, buničité, lepící... Vložky jako znamení pokroku.
Některé z vás si možná pamatují transparenty s heslem "Chceme vložky mezi nožky", s nimiž v osmdesátých letech minulého století vyšly do ulic naše ženy, aby si tak vydobyly jedno ze svých základních práv, o které byly vinou vzkvétajícího socialistického hospodářství připraveny. Regály s dámskými hygienickými potřebami tenkrát zely prázdnotou a ze zcela obyčejného sortimentu, jakým vložky bezesporu jsou, se stalo úzkoprofilové zboží.
A tak se ženy tehdy chtě nechtě vrátily o nějakých sto let zpátky a při zajišťování hygieny v době menstruace improvizovaly stejně jako jejich praprababičky. A ty to, věru, skutečně jednoduché neměly.
V dřívějších dobách – a v některých kulturách ještě i dnes – je s menstruací spojováno množství zvyků, které jsou pro našince, lehce řečeno, podivné.
Menstruující ženy byly mnohdy považovány za nečisté a v době menstruace se musely uchýlit do jakési izolace. Jinde se zase ženy v období pravidelného měsíčního cyklu nesměly dotýkat jídla, které bylo určeno ke konzumaci mužům.
Není divu, že byl po celá staletí v lidech zakořeněno, že o menstruaci se nemluví, a ženy se za nic spíše styděly. Měsíční ženské krvácení bylo jakýmsi celospolečenským tabu a není divu, že první vložky, které se daly zakoupit, spatřily světlo světa až na přelomu 19. a 20. století. Ani to však nebylo jednoduché, firma, která s nimi jako první přišla na trh, je prodávala pod svou dceřinou společností s jiným názvem. První vložky byly i tak ještě dlouhou dobu nedostatkovým zbožím a masově používat se začaly až o několik desetiletí později.
Do té doby si ženy musely vystačit s různými domácími výrobky, kterými zachycovaly menstruační krev. Nejčastěji se používaly pruhy látky, které se praly, v dřívějších dobách pak i mech a další, dnes těžko uvěřitelné a akceptovatelné propriety.
Za dob socialismu byly, pokud si dobře vzpomínám, k dostání tři druhy vložek: vatové, buničité a pak lepící. Ty byly opatřené tenkým lepícím proužkem, který však byl stejně k ničemu. Štůsek buničiny zabalený v síťce, byl zase pohromou a černou můrou všech žen. Nejčastěji kladeným dotazem směrem ke kamarádce tehdy bylo obligátní: „Podívej se, jestli mi není vidět vložka.“ Při silnějším krvácení pak hrozilo rychlé prosáknutí a trapas jako hrom.
I přes tuto nedostatečnost byl nedostatek dámských vložek na konci osmdesátých pro ženy doslova pohromou. Mnozí muži se tenkrát dokonce i pochlapili a i ti nejzarytější stydlíni, když náhodně narazili na právě dovezenou dodávku vložek, zakoupili pro svou drahou polovičku dvě balení. Více si tehdy jednotlivec koupit nesměl.
Dnes je situace naštěstí úplně jiná. Z množství a druhů vložek v regálech doslova přechází zrak a každá z nás si může vybrat ty, které jí vyhovují nejvíce. Velké, malé, parfémované, dokonce černé do černého prádla, slipové vložky, anatomické, vložky s křidélky… Tato nabídka je navíc rozšířena o širokou škálu tamponů všech možných velikostí a v poslední době se mezi některými ženami začíná ujímat i tzv. menstruační kalíšek.
Patříte mezi pamětnice a vzpomínáte na dobu, kdy se dámské vložky staly podpultovým zbožím? Byly jste nuceny vystačit si samy se svou improvizací, nebo jste měly štěstí a na svůj pravidelný cyklus se vám hygienické potřeby podařilo sehnat? A na závěr ještě jedna otázka: Co vaši muži? Jsou ochotni vám v případě potřeby vložky dojít koupit, nebo se stydí?
30.8.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vatové, buničité, lepící... Vložky jako znamení pokroku.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: jasně, každého ne, ale co mluvím se ženskýma mého věku, tak většina tyto problémy má. Ale kdyby nebylo nic horšího
.jpeg)
mashanka - 30.8.2012 18:48
mashanka: Souhlasim Akorat, ze se to netyka jenom Evropy. tady to je obdobne. Z Asie se sem vozi skoro vsechno, takze jsme taky tam kam slunce nesviti a noviny drhnou 
Kadla: To teda nevím, proč. Naležato, nastojato, to je jedno. Naopak vložka mi v noci vždycky nějak obtekla.
.jpg)
mashanka - souhlasím
to je teda krásný 
téma, proč srovnávat co bylo dříve....život jde dopředu, je vývoj..............to je jako by jsme srovnávali husité s čím bojovali a dneskase bojuje
loupák: Kadla: fakt zkuste, akorát to chce trochu trpělivosti tak ten první cyklus, než to člověk vychytá a naučí se s tím zacházet....
ad noc - používám i na noc, já krvácím málo, navíc máme v těle orgán zvaný děložní čípek, ktaže krev by se vracet neměla, plus nevidím takový rozdíl mezi tamponem (v kterém navíc krev oxiduje a rozkládá se) a kalíškem.... v noci ležím, nedělám žádné stojky nebo akrobacie, takže neřeším.... ale je pravda, že první cyklus jsem t ostřídala s vložkama, ale teď už zvládám obsluhu bez problémů, takže prdím na vložky a jedu kalíšek...
tak pamětnice jsem, ale u nás doma jsme s matkou měly potřeby vždy, ty lepící se braly jako luxus, ty v sítce jsem si přidělávala zavíracím špendlíkem
babkatapka: Naštěstí to nepostihne každého....
patřím mezi pamětnice, bylo to opravdu hrozné. Ale vy mladice!!! nemyslete že po přechodu budete mít pokoj Zase budete kupovat vložky, i když trochu jiné. No člověk se na stáří stává dítětem se vším všudy
Souhlasím s mashankou.
.jpg)
Ano, patřím mezi pamětnice, proto vím, že to, co je tady popisováno jako běžný socialistický jev, bylo období několika měsíců, kdy vyhořela nějaká továrna, či co. A proto, že jsme byli ve všem soběstační a nedováželi jsme povinně každý prd z EU, jako dnes, způsobilo dočasnou kalamitu.. Byla ovšem dočasná. Dneska, kdybychom měli být závislí na tom, co si vyprodukujeme sami, neutřeme si ani zadek, pokud budeme vůbec mít po čem vykonávat potřebu a dřív nechcípneme hlady
To bych nevěřila, jak se rozvine diskuze na téma vložky - do teď 58 komentářů. Když to vezmu zpětně - Řetězové maily 22x, První třída 39x, Idol v dětství 27x, Matkaxpartnerka 7, Svatební noc 33x. Stále se nepřestávám divit.
sharon: Ja zkusila svoje kate, ale nacapali mne pri tom a servali jako malyho haranta. Ze se to nesmi, ze to je nehygienicke. (Bily katata jsem vyvarovala, stejne jako pleny atd.) ale to jim nikdo nevysvetlil. Tak jsem se holt plizila po chodbach zmoulajic tu kosili a kate. Jak ja byla rada ze jsem sla domu Clovek by neveril jak malo staci k radosti.
Tak některým příspěvkům jsem se od srdce zasmála
Jednou dcera moji kolegyně zlikvidovala celý balík lepících vložek, protože jednu podruhé nalepila na dveře na WC a několik si dala mezi nohy, samo, že tou lepivou částí ke kůži. bylo to v době jejich nedostatku a omlouvalo ji jen to, že jí byly dva roky.
A moje starší kolegyně zas vyprávěla jak jednou se sestrou dostaly strašný nářez od maminky, protože vzaly na půdě šité vložky, do kterých se vkládala vata a které se musely prát, daly si je na hlavy jako čepice a šly se procházet po městě
My v době nedostatku byly doma tři ženské a tak jsme pořád měly nějakou zásobu, kterou jsme skladovaly v chodbě ve vestavné skříni až nahoře. Jednou taťka cosi vztekle hledal a jak otevřel horní dvířka, začaly ho ty balíky bombardovat do hlavy. Když se uklidnil z prvního šoku, tak pravil, nojo pak máme mít nějaké peníze, když máme zásobu pešků nejmíň pro tři rodiny na několik let (přeháněl)
Já mám chválabohu už 9. rok pokoj, díky bohu za předčasnou menopauzu! Vložky buničité i vatové si pamatuju, vatové jsem mít nemohla, ty hned prosákly, nosila jsem ty buničité, byly obrovské a cestovaly na záda nebo ne břicho, byly vidět pod kalhotami a stejně jsem mívala skvrny na oblečení, o kalhotkách nemluvě. Vložky celkově nesnáším, takže hned po revoluci, jakmile se daly koupit tampóny, přešla jsem na ně a to už bylo o něčem jiném. Vyhovovaly mi, ani jsem necítila, že mám tampón. Ale i tak to byla otrava, na dovolené, na výletech, furt na to myslet, měnit, nosit s sebou, bolelo mě vždy břicho, prsa, hlava... brrr!
