Miloš Urban – Santiniho jazyk
Tento „Román světla“, jak autor knihu označuje, pokračuje v linii napínavých a tak trochu gotických románů, kterými se Miloš Urban na současné literární scéně zavedl.
Jako Sedmikostelí, v němž se vraždilo řekněme ve jménu architektury, i ve Stínu katedrály a nyní v nedávno vyšlém Santiniho jazyku hraje architektura, tentokrát barokní, významnou, respektive hlavní roli. Vše začíná jako trochu nudný příběh zaměstnance reklamní agentury, kterému tak nějak končí kariéra na nezvládnutelném projektu. Celkem lhostejně se vydá náhodně zvolenou cestou vedoucí oblastí kultu svatého Jana Nepomuckého a projektů Jana Blažeje Santiniho. Tady se ale okolnosti začínají zamotávat, do celé věci zasahuje stále více lidí, a ti postupně umírají. Práce na reklamním sloganu se tak mění v pátrání po vrahovi, přičemž na úspěšnosti této honby závisí životy hlavních postav. Z původně nudného a předem ztraceného projektu se ale stává také napínavé odhalování skrytého poselství, které ve svých stavbách Jan Blažej Santini zanechal.
Santiniho jazyk velmi volně navazuje na předposlední Urbanův román – Stín katedrály. Netřeba hledat nějaké dějové paralely, ale setkáme se tu se stejnými postavami i s podobným tématem. Kniha je velmi dobře řemeslně zvládnutá, čtivá a napínavá. Pointa, a vůbec celý děj jsou promyšlené. Urban si jako kulisy, nebo lépe řečeno jednotlivá dějiště, vybírá reálná místa na území České republiky. A je znát, že autor všechna tato místa velmi dobře zná jak co do architektonického řešení, tak co do historie. To Urbanovi slouží ke cti.
Co knize ubírá na kvalitě, je až trochu přehnaná morbidita některých situací. Vrah zabíjí své oběti neobyčejně nápaditě, ale také velice brutálně. Urbanovo zacházení s literární krutostí je neopatrné. Nejde o to, že tím kniha ztrácí na důvěryhodnosti, Urban čtenáře nenutí, aby uvěřil, ale aby se bál. Jenže všeho moc škodí, a domnívám se, že Santiniho tajemství je v knize odhalováno za příliš morbidních podmínek.
Urbanův román v lecčems připomíná Šifru Mistra Leonarda od Dana Browna. Netroufám si tady srovnávat obě knihy co do kvality, nicméně motivy mysticismu, temných tajemství vykupovaných smrtí, pátrání po nejrůznějších kódech a klíčích oba romány spojují.
Santiniho jazyk je docela originální, zajímavé a vzrušující čtení.
20.1.2006 Rubrika: Společnost | Komentářů 11 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5