Šatníkové intermezzo aneb Jak na jarní úklid ve skříni
Minulý týden se mi nedopatřením dostal do ruky jeden ženský časopis zvučného jména. Mezi módními kreacemi v ceně ojetého mercedesu a instrukcemi, jak dosáhnout dokonalého orgasmu, jsem narazila na velmi inspirativní návod, jak si teď na jaře udělat očistný proces v šatníku. Zaujalo mě to už jen proto, že se právě o minulém víkendu z mé skříně vyvalily vlny shora a byla jsem pohřbena asi tunou svetrů, jež jsem den předtím halabala nastrkala do horní police v lákavé vidině blížícího se jara – ne nadarmo moje matka říkávala, že do mé skříně je vstup povolen jen na vlastní nebezpečí.
Úkoly jsou ve zmíněném článku rozděleny do několika jednoduchých bodů, to by bylo, abych to nezvládla! Vůbec se mi pravda nechce, ale opájím se představou uvolněného prostoru a možná také nadějí, že konečně najdu to fantastické červené triko, které moje skříň zákeřně spolkla před pár měsíci. Statečně tedy otvírám skříň a vyndávám celý její obsah na sedací soupravu. Během pěti minut to v našem obýváku vypadá jako v nepodařené reklamě na second hand.
Bod č. 1: Vyhoď vše, co jsi neměla na sobě déle než rok.
Cože? To bych ale musela vyhodit všechno v té krásné velikosti, která mě hanebně opustila po předloňských Vánocích! Nene, pořád ještě nevzdávám naději, že se mi jednou podaří přemluvit mou celulitidu k ústupu nebo aspoň ke strategickému přesunutí tukových buněk na vhodnější místa, např. do poprsí.
Bod č. 2: Vyhoď vše, do čeho se nevejdeš.
Dělají si srandu? To už jsme snad probrali. (Člověk by neřekl, jak u práce vyhládne. Jdu to trochu probrat i do ledničky.)
Bod č. 3: Vyhoď vše, co nosíš nerada.
Ano, tak pár takových kousků tam skutečně mám, například světlezelené sako, ve kterém má světlezelená pleť působí ještě světlezeleněji – zombie hadr. Vypadám v něm sice zcela bezkrevně, ale velmi seriózně a kultivovaně, má nádherný střih. (Oblékám si ho na sebe v touze získat alespoň trochu té kutivovanosti, abych si přestala nad tou hromadou kousat nehtovou kůžičku. Marně.)
Bod č. 4: Vyhoď vše, co už není moderní, byť se s tím nechceš rozloučit.
Hele, to fakt nechci. Mám pocit, jako by do této kategorie spadalo všechno, co zůstalo roztroušeno po pokoji. Třeba tenhle svetr, nosila jsem ho, když jsem s kočárkem trajdala podél řeky, vypadala jsem v něm na šedesát a cítila se na osmdesát, ale přesto na to ráda vzpomínám. V téhle sukni jsem zase šla na první rande se svým manželem, byla jsem fakt kus (vola) – pravda, je to už drahně let, ale vzpomíná se na to hezky (a nejsou tam žádné skvrny ala Monika Lewinská). Nene, tohle a tohle tam taky frknu zpátky.
5. úkol jsem si přidala sama: Vyhoď vše, co sis koupila omylem.
Jsem totiž pako. Spousta hadříků se mi líbí a koupím si je, přestože si nejsem tak docela jistá vhodností pro svůj stav či věk, a jelikož reakce okolí bývají občas rozpačité, nemám moc odvahy znovu si to obléct. (Soukám na sebe rudé pouzdrové šaty a rupne mi zip právě v okamžiku, kdy vchází do dveří manžel. Celou situaci shledává velice zábavnou. Je čas na přestávku a panáka becherovky.)
6. úkol jsem si taky přidala sama: Fuj, nestydíš se v tom chodit? Vyřaď!
Ano, přiznávám se k pár kouskům made in Vietnam, China či čertvíkde se to vlastně vyrábí. Samozřejmě že je na nich vidět pochybný původ, ale sakra, tak pohodlně se to nosí! A v některých kulturách jsou prý vytahaná kolena velice sexy! (No dobře, teď kecám.)
Resumé – s konečnou platností vyřazeno:
2 trička fatální délky sotva k pupíku (anžto onen již není reprezentativní),
1 kalhoty, které drží pohromadě už jen silou vlastní vůle,
1 halenka, která se strašně mačká (už má holka domačkáno nadobro),
1 šaty s rozervaným zipem.
Moc toho pravda není. Zjišťuji však velmi potěšeně, že poskládáním ztratily věci na objemu a generální čistka se tak jeví úspěšnou i přes jasně propadákový výsledek. To bych si mohla možná opět něco pěkného přikoupit, třeba ten kostým, co jsem viděla tuhle ve výloze toho hnusně drahého obchodu na náměstí.
Manžel bude mít ze mě radost. Ještěže té becherovky v lahvi ještě trochu zbylo…
25.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šatníkové intermezzo aneb Jak na jarní úklid ve skříni
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jooo tak toho jarního úklidu se vždycky strašně bojím. Vždy vím, že ve skříni narazím na spoustu věcí, které už nikdy nosit nebudu, ale je mi je líto vyhodit. Občas ale dělám to, že je nevyhazuji a raději je rozdám třeba kamarádkám nebo pošlu do https://www.onlinesekac.cz/ Tím pádem udělají alespoň radost ještě někomu jinému. :)
Holky teda tohle je pro mne uplně aktuální téma.Za měsíc mne čeká stěhování a mně už ted stojí vlasy na hlavě hrůzou - musim probrat všechny věci a musim to vyházet. Doteď jsem celý život problém vyřazování věcí odsouvala - resp. odsouvala jsem věci z bytu na půdu.., ale taky musim říct, že občas jsem zas zavítala na půdu a stahla něco zpět - a po této zkušenosti jsem se ještě více utvrdila v tom, že není dobré něco definitivně vyhodit. Jsem ale fakt případ. Mám tady trička, která jsou i víc než 15 let stará (no jo, když jich tu mám taková kvanta, tak je nestihnu obnosit), některá jsem nosila na základce!!!! - takže z nich na kolemjdoucí kouká MickeyMaus...apod. Pravda, podobné úlovky nosím na zahradě a jsou prostě pracovní. Jenže když to tak shrnu, tak pracovního oblíkání tu mam tuny - až tak moc pracovitá zas nejsem.. A jsem ještě větší případ, než by se mohlo zdát - nejen, že nic nevyhodim, ale ještě jsem sběratelkou - jelikož narozdíl od svých kamarádek jsem nějak čim dál hubenější, nosí mi ony pytle s věcma, které vyřazují a já si je ráda beru... Ale mne větší kousky taky vyhodit nechci, protože si zas řikám, že né pořád budu hubená.. No a ted babo raď.
Lindo: pes se slipama na zahradě 
Obávám se, že kdybych vyhodila byť jen všechno ze skupiny 1., 4. a 5., tak mi zůstanou ve skříni hadry do lesa 
JurasekKH_64: taky jsem vozila na chalupu, pak z chalupy na jedno místo, kde teď čekají na nastěhování. Ale kam dám všechno z bytu, který je nacpaný k prasknutí a zárověň i z chalupy, to fakt nevím.
matysek: přesně v téhle fázi jsem teď já, čekám na stěhování, ale mám pocit, že pak to nebude lepší, já se totiž znám
Mám naprosto stejný problém jako spousta žen tady v diskusi. Když už se odhodlám něco vyřadit a ihned to nevynesu do kontejneru, tak pak chodím a přebírám a vracím zpátky, takže nakonec zbyde na vyhození jen pár kousků, které si nakonec ještě vezme babi "na zahradu". Vyšlé z módy nebo již trochu "ojeté" vozím na chatu, že tam se to unosí. Ani tam už to nemám kam dávat. A když se mi opravdu podaří něco vyhodit, tak to pak určitě hledám. Problém ... do toho zhubnu, nebo bych chtěla zhutnout ... o tom se raděj ani nevyjadřuji. Takže díky za inspiraci, uvidím, jestli se toho chopím tak jak bych si přála a jak po tom moje skříň volá 
kde jsou ty časy,když jsem vážila 72kg.teď mám 85 a bolí mě klouby,doufám že mě práce na zahradě rozhýbá:Skříň už jsem roztřídila,mám to komu dát tak mi to není tak líto.
Moje skříň přímo řve,abych to tam probrala....ale....stále si říkám,že do toho zhubnu,tamto je škoda,někomu by se to hodilo(myslím dceru-ale ona má jinou postavu i vkus),takže --odhodlávám se už mnoho let....
já nakupuju až když mám oblečení roztrhaný nebo zapraný...takže je to kus za kus. Velikost mám furt stejnou, takže se vlezu do šeho...je mi líto vyhazovat staré oblečení...např. dodnes mám triko po tatovi, který si kupoval před 35 lety, pak z něj vyrostl, dal mi ho, mi je sice volné, má sem tam díru, ale tu NEJKRÁSNĚJŠÍ BARVU ZAPADAJÍCÍHO SLUNCE
tak já vyhazuji velice málo, naštěstí máme dost místa, razantně tedy vyhazuji, do čeho se opravdu nevejdu(nedávno to byla zrovna sukně, kterou jsem nosila ještě ny gymplu, najednou mi chyběly 3 cm), teď tu mám kalhoty koupené před 7 lety, ale když je stále ještě zapnu, o docela razantní úklid jsem se snažila loni, když obec sbírala věci pro charitu a najednou mám na každém ramínku opravdu jen jednu věc a ne tři
me se taky prici veci vyhazovat jen proto, ze sem z nich vyrostla. pokud nemaji objektivni vadu, vymenuju je s kamoskama nebo je davam na charitu. to zvladam o hodne lip, nez vyhozeni a zniceni.
dobra rada, kterou jsem slysela prave k tomu nevyhazovani sentimentalnich veci - poridte si fotku. tu vec si oblecte a vyfotte se, nebo nejdete starou fotku s tou veci. fotku si vystavte a vec samotnou vyhodte. na fotce ji stejne uvidite casteji, nez na dne skrine.
Taky nejsem vyhazovací typ, protože,
co kdyby se to ještě dalo nosit? Ale zítra
je u nás charita, tak tam něco odnesu
teprve nyní jsem si vzpomněla, že jsem před vánocemi přeci jen vyřadila pár věcí ze svého šatníku - resp.plnou tašku kalhot,blůzek a 3letní sáčka /do nichž snad už nikdy neztloustnu/. Při procházce s 
v sobotu dopoledne jsem narazila na otevřený krámek charity, kde měli spoustu šatstva+dalších věcí a výtěžek měl putovat o vánocích do dětského domova.Teď ale bydlím o sto kilometrů dále a do kontejneru bych nic nevyhodila
