Modré džíny! Ty opravdické, americké!
Vzpomínáte na své první džíny? Pro mladší generaci to už pravděpodobně není vymodlený kousek oblečení, po kterém člověk dlouho a marně toužil. Ale ti dříve narození mají možná s prvními džínami spojené nezapomenutelné vzpomínky. V dobách socialismu po nich toužil snad každý, ovšem bylo jen málo vyvolených, kteří měli to štěstí, že si je mohli obléknout.
Trocha džínové historie
Levi Strauss, který žil v letech 1829 až 1901, se narodil v Německu. Když mu bylo 14 let, se svou rodinou se vydal za Velkou louži. Rodina se usadila v New Yorku a otevřela si obchod s textilem, který ji slušně živil.
Levi Strauss se stal zdatným obchodníkem a ve svých 24 letech se stěhuje do San Franciska, v jehož okolí právě probíhá Zlatá horečka. Zlatokopem se však nestal, neboť dobře věděl, že dobývat zlato je pořádná dřina a opravdově zbohatnout se podařilo jen málo šťastlivcům. Do San Franciska si přivezl role plachtoviny a plachtovinu hodlal prodávat na výrobu stanů a plachet pro zlatokopecké vozy.
Záhy si všimne, že zlatokopové chodí v rozedraných kalhotách. Zdatný obchodník se spojil s jistým krejčím, který po vzoru námořnických kalhot z hnědé plachtoviny ušije první džíny, které jsou mnohem pevnější než původní látkové kalhoty zlatokopů. Džíny jdou na dračku. Mají však ještě jednu chybu. Zlatokopové nosí po kapsách vzorky hornin a kapsy se trhají. Levi Strauss si však ví rady, kapsy prostě přinýtuje cvočky a vzniknou tak opravdu kvalitní džíny, byť ještě z hnědé plachtoviny. Židovský obchodník Levi Strauss postupně zakládá několik textilních továren se stovkami zaměstnanců a už v osmdesátých letech 19. století pohádkově zbohatnul.
Džíny mají další vývoj. Začínají se šít z pevné modré látky z jihofrancouzského města Nimes. Střih kalhot připomíná kalhoty, které nosí námořníci z italského přístavu Janov (Genova). Zkomolením jména tohoto přístavu vzniklo slovo jeans, nebo taky blue jeans.
V padesátých a šedesátých letech 20. století džíny nosili slavné americké hvězdy, jako Elvis Presley, Marylin Monroe, nebo Marlon Brando. Džíny se začínají dobře prodávat taky v Evropě a kromě značky Levi Strauss se na trhu objevují i jiné kvalitní džíny, například značky Lee, nebo Wrangler.
V Československu lze šedesátá léta 20. století stručně charakterizovat jako dobu big beatu, džín a dlouhých vlasů. S trochou nadsázky lze tvrdit, že mladík nebo slečna, kteří koncem šedesátých let neměli džíny, byli společensky znemožněni. Přitom mít pravé džíny, to panečku nebyla žádná levná záležitost. Značkové džíny, které se prodávaly pouze v Tuzexu, stály 50 – 60 tuzexových bonů, tedy okolo 300 Kč. To byla tehdy týdenní mzda. Československý textilní průmysl sice vyráběl vlastní džíny, ale to byla pouze ubohá nahrážka. Zato Vietnamci v osmdesátých letech minulého století dokázali nějak sehnat pravou džínovinu a cvočky a ve svých dílnách pokoutně šili celkem zdařilé napodobeniny značkových džín. Džíny jsou oblíbené dodnes a patří do šatníku nejenom mladé, ale i střední a starší generace.
Na první lásku a první džíny se nezapomíná. Tak se tedy s námi podělte o své zážitky při pořízení svých prvních džín.
18.1.2011 Rubrika: Móda | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- "Malé černé" jsou stále moderní a žádané...
- I kalhoty podléhají módě. Triky pro vaše nohy.
- Jarní šatník vás nemusí zruinovat
Diskuse ke článku - Modré džíny! Ty opravdické, americké!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verulinek: ooo no tak ty kancan džíny vypadají moc hezky, přesně něco takového jsem hledala https://www.fashionavenue.cz/damske-dziny/kancan-damske-dziny-kc7268bk/
Hezké kousky mají na fashionavenue :)
Sháním holky nějaké pěkné černé džíny, můžou být i děrované, kde by něco takového mohli mít ?
Moc pěkný džíny mají tady http://www.pepe-jeans-store.cz/damske/dziny/ - co se týče kvality a stylu, tak je to určitě číslo jedna!
Dámy mám pro Vás super tip na jeden e-shop, kde často nakupuji. Jedná se o Secondhand o Outlet především z Anglie. Oblečení, obuv, kabelky atd jsou ve vysoké kvalitě a ty ceny?! Bezkonkurenční. Ted dokonce mají obrovské slevy. Podívejte se sami. Já sama tam nakupuji a jsem vždy spokojena. Odkaz je níže uvedený
www.second.cz 
.gif)
Angelina: uplne te chapu,take jsem mela jedny z prvnich Vrangrelky,ale tenkkrat na to padnul spise plat mych rodicu,no ja se musela dusovat,ze na narozky .ani na vanoce uz nic nechci
Stanik: drive mi to pripadalo divne,ale pozdeji jsem nasla zalibeni v elastickych kalhotach,ani nahodou nemam na mysli elasticke ouzke roury,to ne,ale pridavek elastenu dava pohodli a vetsi moznost pohybu.Matne si vzpominam jak jsem se nemohla v dzinach ani ohnout a navic jsem si jednou prave strzeny zip cely zasila(bez dzinu preci nepujdu),cely vecer jsem pak nemohla jit na zachod i kdyz to byla potreba
tak to se omlouvám říká se 3x a dost tak snad už končím
Dobrý večer, moje první džíny byly pašované v nakladaku ani nevim odkud byly to Vranglerky a stály mě 800 stovek, byly hodně drahé ale vydržely dlouho, kdybych nepřibrala nosila bych je určitě ještě déle. Měla jsem je nejraději a můžu říct, že mi dlouho trvalo, než jsem je dala pryč. I když na to padla moje výplata, ten pocit, že mám džiny všechno překonal.
Dobrý večer, moje první džíny byly pašované v nakladaku ani nevim odkud byly to Vranglerky a stály mě 800 stovek, byly hodně drahé ale vydržely dlouho, kdybych nepřibrala nosila bych je určitě ještě déle. Měla jsem je nejraději a můžu říct, že mi dlouho trvalo, než jsem je dala pryč. I když na to padla moje výplata, ten pocit, že mám džiny všechno překonal.
Dobrý večer, moje první džíny byly pašované v nakladaku ani nevim odkud byly to Vranglerky a stály mě 800 stovek, byly hodně drahé ale vydržely dlouho, kdybych nepřibrala nosila bych je určitě ještě déle. Měla jsem je nejraději a můžu říct, že mi dlouho trvalo, než jsem je dala pryč. I když na to padla moje výplata, ten pocit, že mám džiny všechno překonal.
mariquita: vidis, ja elasticke dziny nesnasim, zato vlastnim asi destarey Replayky ruznych barev a strihu. Uzike i siroke a jine nez bokovky mi domu nesmi.
Pravda, vlastne mam jedny elasticke, naprosto do svetla oprane a ty nosim jen na doma a na psi venceni.
Ja mela jako mala zaba takove ty preve ceske vyroby,byly tmave modre,oprat se ani nedaly a byly na kapsach prosivane barevnymi nitemi.Nenavidela jsem je.Jeste predtim jsem mela prave texasky s paskem z te same latky do copanku,byla jsem ale mala a modu jsem si moc neuvedomovala,urcite jsem z nich brzy vyrostla,ale jeste predtim a to si pamatuji jsem je stihla uplne zneskodnit flekama od inkoustu.Dneska by to byla ozdobaPotom jsem asi ve trinacti po nekom zdedila sedive dziny,ktere mi sedely,brzo vzaly za sve a skoncily jako ustrizene pod koleny na letni litani.I tak mi na ne nikdo nesmel sahnout a poctive jsem si je u babicky na prazdninach velmi casto prala rucne a kartacem a susila na slunicku.Byly mi krasne narvane a to tenkrat bylo velmi zadouci a v mode.Nechapu jak sme se tenkrat mohli vsichni obejit bez elastickych dzinu.Na zaver bych chtela dodat,zetato moje neukojena touha z detstvi me privedla k jakesi uchylce a dneska jsem hrda majitelka asi 20 znackovych dzinovych pantalonu
Krucis ono mi to zase kokta 
Prvni Lewisky jsem dostala od sestrenice z NSR, dalsi modre a bile, pak od znamych. Nosila jsem je "jednu kuzi". Dneska mam radsi ty "stretch" nez tvrde platno, jsou pohodlnejsi.
Stanik: Jo u nas to taky nejde, jak dziny, tak denim v jakekoliv podobe, ani kdyz jde o "dobrovolne" akce jako WHIMIS skoleni atd. Proste jak clovek dostane zaplaceno aspon 1/2 hodiny, tak je denim nevhodny.
