Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jo,narodit se správným rodičům je moc těžké...U nás doma zase měl dědeček už 2 vnučky a když jsem se narodila,tak mámě sdělil:no,zase další křivochcalka...Takže když další dítě byl kluk,tak teprve byla spokojenost.Já jsem byla do té doby (2 roky) středem mámina vesmíru,ovšem pak se vše přeneslo na bratra,takže se choval on,mazlilo se s ním a já se cítila odstrčená a někde jsem byla v koutku a máma si toho někdy všimla a říkala mi:tak pojď sem k nám,ale já cítila,že tam k nim bych se jen vnucovala a to mi zůstalo na celý život,nesnášela jsem dlouho jakýkoliv dotyk od někoho,ze začátku ani od manžela a nějaké mazlení,tak to jsem neovládala vůbec...Dnes už jsem stará,děti jsou velké,vnoučata nejspíš žádná nebudou,ale kdyby byla,tak budu spravedlivá,tak jako jsem byla i k dětem,a né jako moje máma i táta,kteří ze 4 dětí mě měli rádi nejmíň...a ještě to zapírali,že to není pravda,ale prostě byla to pravda. - - --Jinak,jakpak dopadla pí.Fárina tehdy s těmi dluhy??? Je to naprostá náhoda,že jsem zcela náhodou na toto jméno zde padla....tak zdravím....

presne tak, nie je to zďaleka ojedinelý jav, že rodič nemá rád svoje dieťa...ale dosť tabuizovaný, myslím si.V každej dobe to tak bolo, aj bude. Je to o človeku, o rodičovi, o jeho emoč. dispozíciách, jeho rozhodnutí...V živote je veľa najrôznejších nespravodlivostí, a zlé detstvo je len jednou z tisícok iných...ako som už raz povedala, mne pomáha, keď si uvedomím, koľko ľudí zažilo a zažíva denne horšie veci- choroby, vojny, hlad atď, atď...tiež to nezapríčinili, tiež to nie je spravodlivé, a tiež si- nepomôžu...Takže hlavy hore kočky a tešme sa, že na tom vôbec nie sme tak zle, mali sme "len blbých" rodičovNehc si trhnú

Tahle diskuze je hodně stará, přišla jsem na ni náhodou. Taky jsem byla nechtěné dítě, narodila jsem se hned po válce a tátovi, kterému bylo tenkrát 20 let jsem zkazila mládí. Dával mi to často najevo, moc jsem se ho bála. Když každý říkal, jaké měl idylické dětství, tak jsem byla raději zticha. Jenže pak jsem byla na besedě s Olgou Sommerovou a ta to vyslovila nahlas - neměla hezké dětství kvůli tátovi. Pak jsem poznala více lidí a zjistila, že zdaleka ne každý měl krásné mládí a že v tom nejsem sama. Alespoň slabá útěcha.

Taky mě nechtěli,taky jsem vyrůstala u babičky.Máma se vdávat musela,v 19.Pak se rozvedli,mě byly 3 roky.Občas jsem byla bita za nic.Vdávala jsem se ve 22.Mám dva dospělé syny a jsem ráda,že jsou z domu.Mám je ráda,ráda je občas vidím.Po vnoučatech netoužím a proto mám strach,že nejsem normální.

danielitko,nemozem verit,neopisala si ti tu moju mamu a mna???neuveritelne!Mozeme si podat ruky.Nemala som to az take brutalne ako Farina ale zasa neviem...z ineho pohladu mozno aj horsie...
Mali by sme o com debatit...ja som si vsetko uz uvedomila ale nedostala som to von zo seba...ta krivda co mi bola v detstve urobena(ha ha vraj detstve,DO TERAZ! ma stale dusi,ked si len spomeniem na svoju matku...chcem to dostat zo seba urcite pride aj ten den.Teraz som zaneprazdnena vselijakymi inymi povinostami,vies ze mam tiez synceka a bojim sa ze ho udusim laskou.Hovorim mu casto lubim ta,je este malicky ale presne ako aj ty chcem z neho vychovat osobnost,sebavedomu,vyrovnanu...aby z neho vyrastol kompletny clovek.Ja napriklad o tom nemozem ani hovorit ani pisat detailnejsie lebo hrozi ze budem kricat a plakat a necitim sa vtedy vobec dobre...mozno raz napisem knihu

numerka: všechno je možné

Fárina: to teda né,ale snad osu bude přívětívý a jednou se setkáte..

numerka: není to tak jednoduché,ona se s nima odstěhovala neznámo kam ....

Fárina: Tak se za níma zajed sama nějak se sníma zkontaktut,přce ti nezakáře je vidět,pozvi je do cukrárny a kup jim malo malíčkost,přece jsou to tvoje vnoučátka,,já bych se oně bila..

numerka: máš úplnou pravdu,ale Erika (bývalá od syna) vůbec nechce aby se s námi klici stýkali,ten mladší Daniel vůbec neví,že má babičku,prý jsem jí v minulosti ublížila a já vůbec nevím čím,protože pokud nepomůžu,tak neublížím

Fárina: Já ti napíšu taký jeden příběch můj,mněla jsem bratra,oženil se a mněli dcerku Leonku,jenže osod jím nepřál řít,můj brážka mněl neštěstí v dolech jako havíř,bylo mu 21 let,jeho manžel pak si našla přítele sním mněla dcerku Ilonku,jenže švagrova řemžela 14 dní po porodu na zápal blan,o ty děti chtěla se starat a vychovat její sestra na malo mněla i mateřkou,jenže on ten přítel si odvezl Ilonku na slovensko,Leonku vychovala sestra,ale osu tech dvou holčíček se našli protože babička od Lenky se snažila navštěvovat tu na Slovensku a být vkontaktu,Neteř jak se vdávala,byla i tá druhá,mněli jsem radost hlavně já že holky jsou zase spolu,sice každá jinak žije,,,vidíš i takový osud může být..

numerka: neboj,to se pochlubím

danielitko: určitě je nás moc a každá se s tím vyrovnává jinak,ale je dobré to občas pustit ven,aby to tolik netížilo duši !!!

Škoda že se neztýkáš Danielkem,ale neboj bude starší najde si babičku,příjde za tebou...Tak pak dej vědět až ti narodí vnučka...

numerka: od nejstarší dcery mám 2 vnuky-Daniel 14 let a Juanito 9 let,od staršího syna mám 2 vnuky-Mates 16 let a Daniel ? let(protože je pomalu ani neznám,ona se s námi nestýká),od mladšího syna mám vnučku Kačenku 5 let a vyženěného Denyse 5 let a od nejmladší dcery vnuka Michala 5 let. ten starší syn bude mít každým dnem holčičku Nikolku ......čekáme každou chvilkou už

Fárina- ďakujem za krásnu ružičku, a som rada, že Ti moje slová pomohli...a som presvedčená, že nás je viac na svete, čo sme nemali šťastie na rodičov...ja som sa to naučila postupne brať tak, že iní ľudia zas sú nevylieč. chorí, alebo postihnutí, alebo je u nich vojna a trpia hladom, strachom, iným zomrie dieťatko...a my máme LEN nanič matky-no bóóže, ako som povedala-nech idú do ri...tam, kde súA menili by sme s tou obrovskou kopou OZAJ nešťastných ľudí??? NIE!!! Tak takto sa nato pozri a hlavu hore

Fárina: ty máš 7 vnouátek,to je krása a čekáš 8 supr jak staré máš,já mám 6,Ivanku a Renatku obě už 16 let,pak Martin 13 let Palíka,11 let ,Elišku 5 let a malý Adamek 4 měsíce,ráda bych se dožila ještě od syny nejmlašího,ale ten je ještě svobodný a taký to víš pravoučátek,já vím je to velké přáni,moje maminka mněla 5 vnoučat a 5 pravnoučátek..

danielitko: Ahojkymoc Ti děkuji za tuto zpověď,protože si mi pohladla dušičku !!!!!! Tajil se mi sice dech,když jsem to četla,ale pohladilo mi to po duši...vědomí,že nejsem sama a že něco podobného zažil i někdo jiný. Moje matka byla zahleděná jenom do sebe a ty ostatní byly daleko vzadu !!! Vždy říkávala " Nejdřív jsem JÁ ...pak dlouho nic...pak pár hromádek hnoje a potom ty ostatní !" Dobré co?? Velice si na sobě zakládala a nikdo nebyl lepší než ona ! Na jednu stranu jsem ráda,že tu není. Je to hnusné,ale bohužel to tak cítím.Už jsem se s tím i naučila žít a hlavně mi s tím též pomáhali odborníci,protože sama bych to asi nezvládla.
Dneska žiju svýmy dětmi a hlavně vnoučátkama.Už jich mám 7 a další se má narodit každým dnem
Ale Tobě ještě jednou moc a moc

dostane odo mňa všetko to, čo mne tak chýbalo-lásku, bezpečie, uznanie...a ktoré ľúbim najviac na svete.A moja matka?dnes je z nej jedna stará komická harpia, ktorá klame okolie o svojom veku, nahodená v pestrých a mladistvých modeloch, neúspešne loviaca chlapov cez internet, a hlavne- sama, bez priateľov, rodiny...a hádaj, či to uvedomuje, ako jej chybu???Veru, ani náhodou, naďalej je so sebou vrchovato spokojná, a ja som teraz pre zmenu nevďačná dcéra- ale veď to ona vždy vravela!No, čo, veď tá zlá som bola vždy ja, zvykla som si- a kašlem nato!!!Drž sa !A nesmúť, nezaslúžia si to

ahoj, ja Ti chcem povedať, že Ťa chápem, aj moje detstavo bolo príšerné a najhoršie bolo, že som roky a roky do dospelosti verila, že to bola a je moja chyba.Bolo mi odmalička vštepované, že som "len sivá myš",nešikovná, neporiadna, divná, urevaná, bezohľadná, sebecká,moje kamarátky bolo tiež len úbožiačky, poriadne kočky by o mňa nezakopli,kým ona, matka seba brala, ako ženu-obeť, ktorú príroda potrestala tak, že sa musí ako všetky samičky obetovať a rodiť deti, ktoré sa neodvďačia...bitky niekoľkokrát týždenne,zastrašovanie, že ma dá do domova, ponižovania...tak zo mňa rástlo jedno totálne zakomplexované, nešťastne dievča...Matku som vždy videla, ako idol, ktorému sa ja nemám nato vyrovnať- a ktorému som sa zúfalo snažila zapáčiť, akokoľvek... Keď sa v detstve mi podarilo ju napr. rozosmiať, bola som neopísateľne šťastná, podlizovala som sa jej rečami, lichôtkami(chorobne si potrpela na vzhľad)...je to smutné, veľmi...až keď som sa vydala a pohár jej ubližovaní raz pretiekol, odrazu som vedela, že UŽ NEVLÁDZEM( nie že nechcem, chcela som vždy...mamu), a začala som navštevovať psychologičku, lebo som to nevládala uniesť. Chodila som tam 7 mes,, a vyplakávala sa tam zo všetkého za celé roky...a postupne som pochopila, že nie vo mne, ale v nej bol a je problém- a obrovský. Neskôr mi aj priateľ- psychiater-povedal, že moja matka má poruchu osobnosti(psychopatia), je nevyrovnaná, agresívna, hysterická- a hlavne vnútri veľmi nešťastná-práve pre toto všetko. A že si nedokázala pri všetkej svojej VŠ inteligencii svoje problémy riešioť rozumne, ale len vybíjaním si ich na dieťati, je neodpustiteľné. Dnes je tomu 10 rokov, čo som si to uvedomila a odvtedy s ňou nekomunikujem. Naučila som sa žiť s tým, ako niekto s chorobou, alebo proste s faktom, že niekto nemá rodičov...je veľa takýchto ľudí, nie som sama, a hlavne- ešte vždy majú ľudia aj oveľa horšie problémy...Ja som zdravá, mám nádherného synčeka( kt.moja švihnutá matka ani nepozná-chvalabohu, nič dobré by mu nedala), som samostatná, mám priateľov a žijem si oveľa lepšie, ako v tých hrozných rokoch pri nej.Preto aj Ty to skús brať takto- pohladenia sa nedočkáš, ani by si sa nedočkala, keby žila matka 300rokov...lebo nás NECHCELI pohladiť, neľúbili nás...tento fakt treba prijať, azmieriť sa s ním. A povedať si- no a čo? Nech idú do ri... tam, kde sú! A pobozkať svoje dieťatko, ktoré

Fárina: BUDU RÁDA,JEN SI MNĚ DEJ..

numerka: a velice ráda příjmu Tvou nabídku a můžu si Tě dát do přátel??

numerka: taky mám 4 děti a věř,že jsem jim nějak neuměla dát najevo svou lásku,ale když toto četli,tak pochopili proč !!! Nikdo mi to nenaučil,ale nyní svou lásku dávám vnoučátkům

Ahoj a dobrý večr,ten tvůj příběch je opravdu bolestný až mi jde husí kůže,,já mám 4 děti a kybych byla zdravější mněla bych ještě klidně jdedno.Je mi líto já bychtě objala pofoukala,nebylo by to od maminky,ale já jsem citlivá a bojují za každého komu se křivdi,můžeš být má kamarádka...