prokletá básnířka: 
A dneska mám taky nezamilovanou a už se těším až se zase zamiluju a pochrlím to ze sebe
Černota a stesk se vkradl do srdce,
co láskou donedávna bilo,
samota vzpíná ke mně své ruce,
óó bez ní jak by se mi krásně žilo!
Tu děvku hnusnou proradnou (pozn.:samotu :-) )
už nechci pustit přes práh,
za plytkou lásku hledám pořádnou,
či zůstane jen ve snách?
Jde vůbec nahradit tu něhu, slůvka krásně sladká,
co roztají i horu sněhu, byť zamilovanost je krátká?
Možná i dá, dnes už to vím
a kéž si další krásnou lásku zasloužím....
prokletá básnířka: pěkný den, to víš, občas se něco nepodaří, a nám zrovna přišla hnusná faktura za elektriku
napíšu ti vzkazík
Ahoj Denis, copak se stalo?
Já jsem trochu smutná i dneska,rozešla jsem se se svou láskou, al život jde dál, tak se na to snažím moc nemyslet, stejně to nemělo budoucnost a já jsem chorobný optimista, takže už se těším na další skvělé zážitky, které mi život přinese..
prokletá básnířka: 
dnes máš asi smutnou náladu, já taky.
Tak snad bude zítra veseleji
Dneska má jednu takovou ...mno...jmenuje se.
JAK CHCEŠ
Chceš se mnou žít?
Chceš vědět víc?
Chceš znát můj temný rub i líc?
Chceš vidět, jak se marně vztekám, jak bez hrdosti klobouk z hlavy smekám,
jak nebráním se útoku,
jak stárnu snad rok od roku,
jak nemoc vytahuje drápy,
jak psovi neutírám tlapy,
jak neumyju vanu a zubní pastou umyvadlo sprasím,
jak štětku na záchodě špatně proti mušli tasím,
jak čekat budu bezzubá a slepá, až vyjdeš z toho svého sklepa,
kde celý rok natíráš skříň, do ložnice plné pavučin,
a já jen chladně zdvihnu obočí a tobě z toho smutkem zaskočí.....
.....nechceš? Až se hnusem chvěješ? Tak to se pak vážně nikde dlouho neohřeješ....
Óóóó Denis děkuji
taky Tě zdravím!!!!!!Přijď zas
prokletá básnířka: 
jsi dobrá, zdravím tě!!!!
Tulákův provaz
Šel tulák světem, hledal lásku, tu svou měl léta na provázku,
však nekonečné dlouhý byl a nikdo provaz nezkrátil.
Tulák ho tahal, prosil, přemlouval, však provaz vytrvale dál se držel napnutý jak struna,
jíž rvavý uši tón se řine z lůna.
Na druhém konci láska chvěla se a bála,
někdy si myslela, že přijít k tulákovi blíž by sama zvládla,
když ale na překážku narazila, do kápě ze strachu se opět zahalila.
Pak umřela a provaz pad, leží sám na zemi a pláče snad,
teď tře se o bahno a kamení a čeká od tuláka znamení,
že další lásku na obzoru vidno,
že tulákovi nebude už stydno
a smotá si ho do dlaní,
pak provaz dojde uznání.
Už nepřipoutá další lásku, ta bude chodit bez provázku,
nabyde velké rozlohy, tak, že se dotkne oblohy
a tulákovi navždy, každou vteřinu,
poskytne z něhy sladkou peřinu...
Tak co holky kdo přijde pokecat
Bojuji s láskou, která ve mně vzplala,
na hranici házím, co mi život dal,
ten oheň uhasit už nejde,
Bůh Amor už se do útoku dal.
Seče mě hlava nehlava
své šípy hází bez rozmyslu,
když vidím koho zasáhl,
tak zbavena jsem všech svých smyslů.
Je krásná, čistá, je to žena,
má dlaně zvyklé na lásku,
ale až s ní budu přistižena,
tak ukončíme pohádku.....
