Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

O Vánocích se většinou mluví s purpurou provoněným sentimentem, plným vzletných slov o tradicích. Ale to, jak dnes Vánoce opravdu prožíváme, je na hony vzdálené tomu, o čem Vánoce opravdu jsou. Nejzákladnější tradicí českých Vánoc se stalo hlavně bezuzdné přejídání a uhoněné hospodyňky, pilně týdny předem zajišťující, aby se ty tři Boží svátky, proboha, bylo čím přejídat. Jistěže u televize a ve vzorně naklizeném obýváku.

Ale být to tak rozhodně nemusí!

Dlouhou dobu jsem žila v jiné zemi. První rok jsem se své rodině v zahraničí snažila připravit typicky české Vánoce. Výsledkem byla jejich rozpačitá snaha udělat mi radost a tvářit se nadšeně. Jinak řečeno, typicky po česku jsem se honila, jen abych zjistila, že o to nikdo ani moc nestojí. V zemi, kde jsem žila, se v té době Vánoce nijak výrazně neslavily, slavil se spíš Mikuláš. A ten, na rozdíl od našeho Ježíška, nepožadoval ani umytá okna a vydrhnutou podlahu, ani šedesát druhů cukroví, deset kilo bramborového salátu a lednici praskající ve švech. Mikuláš jen projel se svou družinou ulicemi, rozhodil pytle cukroví a perníčků, nadělil dětem do punčoch a bylo po cirátech. A pokud šlo o Vánoce, hospodyňky se nestresovaly gruntováním a pečením, ale na Štědrý den si v klidu a pohodě vyšly s rodinou na večeři.

Tento způsob Vánoc zdál se mi býti šťastnějším. Tak nějak jsem se víc dostala k tomu, o čem Vánoce opravdu jsou: zklidnit se, být spolu, pozastavit se, prožívat pohodu a vzájemnou blízkost.

Moje typicky české Vánoce dostaly opravdu smysl, až teprve když jsem je v cizině začala pořádat pro ty, kteří z různých důvodů zůstali na Vánoce sami. Jednou jsme měli u stolu dva rozvedené kamarády, jindy sousedku sólomatku se synkem nebo ovdovělou paní z místního spolku pěstitelů jiřin. U všech měl černý kuba, bramborový salát i cédéčko s Českou mší vánoční velký úspěch, o krájení jablek na hvězdičku či házení pantoflem ani nemluvě. Bylo opravdu nezapomenutelné prožívat to společně s nimi.

Ani teď negruntuji, nepeču, nesháním velkolepé dary. Kupuji dárky malé a milé už třeba od května, a to metodou šafáře z Popelky: když mi cestou cvrknou do nosu. Dceři jsem třeba loni v létě koupila nádhernou malířskou sadu. Krásně a ráda maluje a sada navíc zrovna byla v akci. Letos ji dostane pod stromeček. Cukroví peču jen dva až tři nejoblíbenější druhy a děláme to hlavně pro radost. Letos jsme se úžasně nasmáli u vanilkových hovínek, protože se nám nedařil tvar rohlíčků. Z kousků ořechů a koření jsme na ně vyrobili i moc pěkné mušky. Půlnoční mši jsme už několikrát zaměnili třeba za lampiónový průvod Amnesty International a bylo to stejně úchvatné jako tóny Rybovky znějící v kostele.

Vánoční tradice jsou prima. Pokud ještě vnímáme jejich obsah a dokážeme se z něho těšit. Tradice udržované pro formu jsou jako prázdná váza. Vypadají moc hezky, ale chybí v nich život. Zvlášť o Vánocích máme myslet hlavně na své bližní. A k vánočnímu stolu pozvat někoho, kdo to potřebuje. A právě tuhle tradici jsme bohužel už málem zapomněli.

S přáním vánoční pohody a lásky Iveta

Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.

Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!

Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.

(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)

www.vyklad-zive.cz