Založila 007Denda poslat vzkaz
Zhruba před dvěma roky jsem se pře internet seznámila s klukem, který pro mě byl něco jako bůh. Ihned po třech měsících jsem se k němu nastěhovala a začali jsme řešit společné bydlení, které později vyústilo v pro mě nepřekonatelný problém. Bydlel v domě s rodiči a tak nějak se domluvili, že si vyměníme patra a celý dům se přestaví na dva oddělené vchody. Já jsem z toho už od začátku nebyla nadšená, ale pořád jsem i myslela, že to překousnu. Postupně jsem ale k jeho rodičům začala mít odpor- otec totální psychopat, pořád po sobě s matkou řvali, neměli absolutně žádný vztah, matka mi do všeho kecala, do toho všeho nervy ohledně baráku.Po roce našeho vztahu jsem byla požádána o ruku a řekla ano, začala se plánovat svatba a mě ty zlé myšlenky ohledně bydlení opustili, protože toho bylo na mě moc a na tohle nezbylo místo. S mým přítelem jsem nějaké problémy měla, hulil trávu, byl někdy vzteklý a docela rapl. Svatbu jsme měli mít v srpnu loňského roku a já ještě v červnu řešila dům, školu, svatbu a jak mi škola odpadla, najednou se objevilo místo na problémy a začala jsem si říkat,zda je svatba dobrý nápad, když jsem v domě s jeho rodiči nešťastná a taky v tu dobu jsme se docela hádali, protože jak už jsem zmínila, byly to nervy. Chodili jsme docela často s jeho kamarády na pivo a byly to moji jediní přátelé. V tu dobu jsem se začala s jedním z nich bavit trochu více a v tu chvíli jsem zjistila, že to jde s někým i bez nervů a po dlouhém zvážení jsem přišla s návrhem odsunutí svatby. Přítele to samozřejmě naštvalo a řekl mi, že pokud si ho nevezmu teď, tak je konec a v tu chvíli jsem byla zatlačena do kouta a rozhodla se odejít.Začala jsem se scházet s tím jedním kamarádem a bylo mi s ním strašně dobře, je to kluk, který pro mě udělá první poslední, odstěhoval e hned se mnou do města do bytu a je to zlatíčko, teď ale po půl roce vztahu mi najednou začíná docházet co jsem udělala, jaká jsem svině a mám pocit, jako by mi v tomto novém vztahu něco chybělo a přitom nevím co. Mám už po tom půl roce strašný stereotyp, který jsem po dvou letech s minulým přítelem neměla.Před pár dny jsem byla na kávě s mým bývalým snoubencem a vše se ve mě probudilo, říkala jsem mu, jak strašně mi chybí, brečela a bylo to hodně emotivní i z jeho strany. Řekl mi, že nikoho jiného nechce a že je schopný za vším udělat tlustou čáru a být se mnou. Já si ale nedovedu představit ublížit tak hodnému klukovi se kterým teď jsem a navíc je problém u bývalého přítele s tím bydlením, ten mezitím do baráku vrazil milion a už odtamtud nemůže odejít. Poraďte prosím co byste v mé situaci udělali.Děkuji moc za vaše rady
kukushka55 - 16.8.2017 11:07
No, jednoduché to není. Asi přemýšlíš, jestli ses neunáhlila s tím rozhodnutím, a máš pocit že je to nedořešené. Určitě ho máš pořád ráda, ale to i toho současného, ne? Přemýšlej, co konkrétně ti chybí, jsou to problémy, že nebyl tak hodný? Zkus si představit jak chceš žít za 5,10 let. Sama jsi říkala, že v tom domě s jeho rodiči jsi nešťastná ale on do něj vrazil peníze a nemůže odejít. Nemysli na to co chce on. Z mého pohledu bych se asi nevracela
