Základní vzdělání za sto tisíc
.jpg)
Jsme teď ve velkém sporu s manželem. Týká se to našeho třiadvacetiletého syna, se kterým byly v pubertě značné problémy.
Po devítiletce nastoupil na střední školu, z níž ho před koncem prvního ročníku vyloučili pro neomluvené absence. Kluk slíbil, že se polepší, a tak jsme zařídili přestup na jinou školu. Soukromou, kterou jsme museli platit. Doufali jsme, že se syn poučil a bude sekat dobrotu.
Nastoupil do prvního ročníku a dva roky to vypadalo nadějně. V půlce třetího ročníku se situace bohužel opakovala a on byl opět vyloučen. To už mu bylo osmnáct a já jsem trvala na tom, že další šance nebude. Druhé pololetí chodil syn na různé brigády, k čemuž jsme ho museli poměrně dost nutit, ale dá se říct, že se snažil.
Manžel proto rozhodl, že mu dáme poslední šanci. Syn tedy od září začal chodit do třetího ročníku další soukromé školy. Samozřejmě za poměrně vysoké školné. Zdůraznili jsme, že je to naposledy, kdy může vystudovat na naše náklady. Zvládl třetí ročník a začátek čtvrtého, když se začal opět flákat.
Domlouvali jsme, vyhrožovali, k ničemu. V půlce čtvrťáku nebyl klasifikován z několika předmětů a tím bylo jasné, že o zakončení maturitou si může nechat leda zdát. Od února tedy do školy přestal chodit úplně.
Mysleli jsme, že to s námi šlehne. Spočítali jsme, že do jeho vzdělání včetně všech pomůcek atd. jsme investovali skoro sto tisíc a bylo to úplně k ničemu. Syn není ani vyučený, natož aby dosáhl maturity.
Utáhli jsme kohout a důrazně synovi řekli, že jestli chce zůstat bydlet doma, bude se podílet na placení nájemného, jídla atd. Nastoupil do jednoho supermarketu jako skladník a začal pracovat.
Po nějaké době asi dospěl, nebo co, protože mu natvrdo došla životní realita. Zjistil, že jako nekvalifikovaná síla si moc nevydělá, více než půlku platu navíc odevzdá nám, a přišel s tím, jestli bychom mu nedali ještě poslední šanci a finančně ho nepodpořili při studiu. Přihlásil by se prý na večerní studium, ale nestihl by při tom tolik pracovat, takže by se bez naší podpory neobešel.
A to je právě předmětem nynějšího sporu mezi mnou a mým mužem. On tvrdí, že bychom mu tu úplně poslední šanci dát měli, kluk prý dospěl, dostal za vyučenou a určitě už k tomu bude přistupovat jinak. Já jsem toho názoru, že pokud chce nějakého vzdělání dosáhnout, má se snažit sám a sníst všechno, co si nadrobil. Nejsme žádní boháči a už jsme se na jeho úkor uskrovňovali dost, když jsme mu několik let platili soukromé školy.
Co myslíte, čí názor je správný? Můj, nebo manželův? Zaslouží si syn ještě jednu šanci?
6.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 32 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Základní vzdělání za sto tisíc
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tyjo, doufám, že s našim synem to nedopadne podobně. Ten náš teď teprve na střední půjde. Na základce mu to ale docela jde, tak snad tomu tak bude i na střední. Jen teda bude muset prvně zvládnout přijímačky, ale myslím si, že díky https://www.to-das.cz/ to nebude problém.
.jpg)
Já bych ho nechala studovat při zaměstnání - třeba na šest hodin nebo alespoň na čtyři a k tomu bych ho, dejme tomu, trochu dotovala. Ale úplně bez práce, to už ani náhodou
.gif)
Rozhodně bych na to nepřistoupila. Šancí měl dost a při zaměstnání dnes studuje mnoho lidí a zvládají to. Jsou často ženatí a mají rodiny, moje sousedka při dvou dětech zvládla vysokou.
NE!! Ať se stará už konečně sám o sebe!!
.gif)
já bych už byla tvrdá a řekla NE!!!!!
šancí dostal mnoho...
bohužel, máme hodně podobnou zkušenost se synem...v březnu mu bude 20 a nemá dokončenou žádnou školu ani výuční list a těch šancí dostal taky hodně...
před necelým rokem jsem taky rázně zakročila a řekla jsem DOST 
vidim to jako predchozi prespivatelky...pokud opravdu bude chtit studovat, tak to zvladne i bez vasich penez, pokud nebude chtit, tak ani vase pomoc mu nepomuze prijde mi, ze tech poslednich sanci uz mel az az 
Studuji 2 VŠ souběžně (jednu - denní studium - právě končím a druhou jsem začala studovat dálkově 400 km od bydliště, takže musím dojíždět a hradit si cestu a ubytování, což je poměrně nákladné). Celou dobu studia pracuji. Rodiče mi přispívají na ubytování (studuji v jiném městě), ale tyto peníze si ukládám "do budoucna", protože si vydělám na nájem sama. Myslím si, že šancí už měl syn dost a není problém při studiu pracovat. Stačí jen chtít. Pokud bude ještě ke všemu navštěvovat večerní školu, tak není co řešit. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk si víc váží toho, na co si sám vydělá... Bohužel mám pocit, že muži dnes dospívají čím dál později a vzrůstá počet tzv. "mamánků" 
Je přeci tak pohodlné, když nám vše zařídí ostatní, že? 
Můj syn se vyučil a odmítl další studium,přestože mu ho nabízeli,je totiž velmi dobrý v matematice.Šel na vojnu,vrátil se,nastoupil do zaměstnání a zjistil,že maturita by byla třeba.Začal tedy studovat večerně,platil si školné a přitom normálně pracoval.Do práce dojíždí do Prahy a dělá na směny.Nám normálně platil,dělíme se stejným dílem o nájemné a všechny náklady domácnosti.Byl už dospělý a bylo by mu trapné,kdyby ho rodiče vydržovali.Školu ukončil s dobrým prospěchem.Holt mu kvůli školnému nezbývalo na jiné nákladné koníčky,počítač a jiné.Pokud bude Míla s manželem syna zase podporovat,nikdy nebude dospělý a vždycky se na ně bude obracet se žádostmi o pomoc,místo aby pomohl rodičům on.
Studuji dálkově VŠ. K tomu chodím do zaměstnání pěkně na plný úvazek, máme dům,manžela, dvě děti. Je to velmi, velmi náročné, ale dá se to zvládnout. Myslím, že Váš syn by měl o starost o domácnost a děti méně.
Možná bych přistoupila na to, že po dobu studia bude pracovat na zkrácený úvazek a domů přispívat o něco menší částkou.Ale určitě nic víc.
Ti naši hoši jsou někteří velice dlouho nezralí!Rozum jim přijde později než by měl.Ještě jednou bych mu podala pomocnou ruku,přesná pravidla k tomu a ať se ukáže.Možná má pomalé zapalování a ještě všechno dožene.Znám i takové případy,že někdo dokončil vysokou až na víc pokusů,kdy ho k tomu dokopala manželka.
posledních šancí už dostal dost. Jestli dospěl, musí chápat, že tentokrát na svý náklady. Jen ať maká a na školu si vydělá. Dělá to tak spousta lidí, proč ne on.
Říká se třikrát a dost. Syn Vám hraje "opět" na city. Já bych svému synovi po takovýchto zkušenostech asi řekla, že veškeré šance promarnil, nechť studuje při zaměstnání. Vy si to samozřejmě po zvážení udělejte tak, jak to uznáte za vhodné, co Vám řekne Vaše srdce. Je to přece jen Vaše dítě. Držím palce.
obě dcery studují při zaměstnání VŠ - jde to... Ovšem té mladší jsem taky před lety dala poslední šanci, to když v posledním ročníku sedmiletého gymplu se na všechno totálně vyflákla. Absolvovali jsme maturitní ples, leč k maturitě nedošlo. Následovaly dva roky nervů, slz a skřípění zubů, než si sama našla možnost dálkově gympl dodělat. Přihlásila jsem ji jako osobu spolupracující v podnikání, platila za ni zdravotní a sociální, ona si sice vydělávala /brigády/, ale uživila se. Její maturitní vysvědčení bylo nejkrásnější ze všech, co jsem kdy viděla
a byly tam i jedničky.
syn si také při škole vydělává, nechce být na nás finančně závislý, takhle vydělávat si začal už v maturitním ročníku a teď si vydělává a platí částečně i vysokou školu a jde to. My mu peníze, které ušetříme, spoříme, jednou se mu budou hodit, až začně pracovat a zařizovat si život. Nikde není napsané, že Váš syn musí přejít na soukromou školu a pokud přejde na státní školu , tak si může přivydělávat a pomáhat vám finančně. . Je taky možnost, ikdyž dost tvrdá synovi platit, ale až dostuduje, tak vše vrátí. Ale rozhodně bych ho nechala dostudovat, ale stanovila bych si podmínky, aby si musel uvědomit, že má vůči vám nějaké závazky. Jsem ze školy nějaký ten rok, ale měla jsem spolužačku, která se rozhodla před maturitou, že skončí a dodneška je bez práce, na podpoře, max. chodí na brigády a nechtějte slyšet její slova dnes - kdybych nebyla tak blbá, kdybych měla ještě jednu šanci atd. Dejte tuto šanci synovi, ale buďte tvrdí a nekompromisní.
Já bych ještě zvážila, jestli má skutečně schopnosti na to, aby případnou další SŠ udělal, když z té poslední vypadl prakticky před maturitou. Třeba mu fakt k dokončení školy chyběly znalosti né leností, ale neschopností.
Existuje i možnost dodatečného vyučení v nějakém učebním oboru, který by ho bavil. Nemusí mít nutně SŠ, ale nějaké odborné vzdělání by měl mít.
Je lepší, aby z něj byl šikovný řemeslník, než podprůměrný středoškolák.
