Neurážejte mě nízkým spropitným! Pardon, tak mi ho teda vraťte.
Servírka nás zmrazila nevrlým pohledem a za hlasitého třískání odnášeného nádobí odešla rázným krokem pryč. „Ty nedáváš spropitné?“ osmělila jsem se zeptat kamaráda. Darovanému koni bych se na zuby neměla dívat, ale když měl na to, aby mě pozval na kávu, tak snad měl i na tu desetikorunu pro odbarvenou slečnu. „Ne.“ Odpověděl stroze a dál si slastně vychutnával doutníček a vyvaloval se na prvním jarním slunci. „Já už jsem tak starej, že si klidně můžu dovolit dělat ostudu,“ zachechtal se za chvíli. „Podívej, jak se tvářila,“ uhasil za chvíli svůj doutník, podíval se na mě a chystal se odpovědět na otázku, která pořád visela nevyslovená ve vzduchu. „Kdyby byla milá, klidně bych sem příště zašel znova a nechal jí třeba dýško za obě návštěvy. Ale za tohle mě tady už neuvidí nebo přinejmenším tahle slečna osobně už ode mě nikdy nedostane ani korunu. Nebo ty bys jí ho snad dala?“ „No...,“ poškrábala jsem se na hlavě, „já nevěděla, že bude takhle reagovat, a předtím se chovala neutrálně, tak asi jo. Ničím konkrétním mě nenaštvala.“ „A to je právě špatně,“ naklonil se víc ke mně. „Byla jsi někdy v restauraci v cizině? Obsluha musí být milá, ne se chovat neutrálně!“
Začala jsem se rozpomínat na svoje návštěvy pohostinských zařízení mimo naši zemi. Musela jsem uznat, že nikde se mi nestalo, že by přede mě někdo prásknul hrnek s kafem a odkráčel pryč. Vynechám kraje, kde jsem díky své bílé kůži požívala výhod pro domorodce nedosažitelných, ale ani v bližších zemích jsem se nesetkala s neutralitou, natož neochotou. Korpulentní majitelka cukrárny v centru Vídně kolem nás skákala, jako bychom byli jediní hosté, a protože jsem čuně, které sní šlehačku z kávy dřív, než si ji rozpustí v šálku, dvakrát mi ji sama od sebe doplnila. Zadarmo. Byla milá, usměvavá, nesmírně ochotná a na její Sacher a jiné laskominy bych se kdykoliv vrátila bez váhání. Když jsme s mámou v Paříži seděly v podvečer v jedné z minikavárniček na ulici a dívaly se na usínající Seinu, garson, který se staral o naši obsluhu, se na nás kouzelně usmál pokaždé, když šel kolem. Když se na závěr ptal, jestli nám chutnalo, měly jsme pocit, že ho to doopravdy zajímá, a kdybychom nebyly, udělal by cokoliv, abychom nakonec odešly spokojené. V Monte Carlu mě sice kávička přišla na většinu kapesného, ale zato jsem z chování číšníka měla pocit, že jsem majitelkou jedné z těch jachet dole v přístavu. Možná dvou. Španělský číšník mě pro změnu pokaždé rovnou balil. Snad proto jsem se tam pořád vracela. Tolik lichotek a superlativ jsem už od té doby najednou nikdy neslyšela. Nikde neodmítli moji žádost o toaletu ani 
v případě, že jsem si nic neobjednala, a už vůbec nikde jsem za ni neplatila. Všude mi ochotně poradili směr cesty, číslo autobusu, kde je jaká památka i nejbližší poštovní schránku. A všude také dostali odpovídající spropitné.
Restaurační služby ovšem nejsou jediným oborem, kde obvykle platím víc, než kolik je na účtence. Veterinární služby zaokrouhluji na celou stokorunu, protože „můj“ pan doktor si to opravdu zaslouží. Stejně tak zaokrouhluji i různé řemeslnické nebo opravářské práce, pokud na to nestačím sama a ta práce za něco stojí. Menší drobné nechávám i při placení u pokladen všeho druhu, pokud je na mě pokladní milá či milý. Ačkoliv taxi také patří mezi služby, tady váhám. Jejich ceny mi připadají přemrštěné už samy o sobě i ve chvíli, kdy mám štěstí a veze mě příjemný chlápek a ne ten, kdo se celou cestu otráveně šklebí a vzdychá, že místo bohatých turistů musí vézt nějakou „socku“. A nakonec kadeřnice, která mi naposledy zničila život, nedostala z účtu končícího devítkou ani tu korunu.
Dáváte spropitné? Oceňujete jeho výší kvalitu práce personálu, nebo se držíte obligátních deseti procent bez ohledu na spokojenost? Myslíte, že máme ještě co dohánět, nebo si to české odvětví služeb plně zaslouží?
10.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 73 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neurážejte mě nízkým spropitným! Pardon, tak mi ho teda vraťte.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jako studentka jsem dělala brigádu jako servírka. Hubu jsem si mohla roztrhnout, jak jsem se pořád usmívala, hosté mě chválili za milou obsluhu, ale když jsem dostala maximálně jsem dostala dýško do 5 korun... Manžel vlastní bar a to samé. Jsou lidi, kteří při každé útratě nechají kolem 10 Kč, další si nechají vrátit i korunu. Asi nejvíc mě nakrknul známej na Mikuláše. Manžel zařídil dětské disko, zaplatil čerta s Mikulášem a děti měly zadarmo kofolu kolik vypily. No a on zlil celý stůl, ani se nenamáhal si říct o hadr, jeho děti se královsky bavily a za účet, který byl 89 Kč, si nechal vrátit do koruny...
Co mě naštvalo ještě víc, když jsem za manžela na týden bar vedla. Bar je v patře, takže se do něj jde do schodů a když přivezou pivo, musí ho prostě pivaři vytáhnout nahoru. Já si nedovolila z cizích peněz dávat dýško větší než pár korun, aby to manželovi souhlasilo. No a první várka pivařů čekala, že jim nechám víc, když jsem nenechala, začal u vracení do celé částky hrozně něco vyprávět a prostě mě o 10 korun okradl. Druhý pivař se nestyděl. Nejdříve nadhodil, že do těch schodů je to fuška a když jsem nereagovala, řekl si, že mu manžel dává 40 - 50 Kč dýško. Tak jsem ho odkázala kamsi, že já mu ho dávat nebudu a zvlášť, když si o něj ještě řekne. Řekla jsem to i manželovi a ten jim už dává míň..
Ja davam jak kdy. Ale vetsinou vzdycky neco. Taky jsem delala servirku, tak vim, co to je.... Kdyz jsem nespokojena, nedam nic, kdyz jsem spokojena hodne, jde to pres desitku, ne-li dve. Jinak je to vetsinou zaokrouhleno na celou desotku. Ovsem jednou me dostal jeden pan, ktery mel platit sumu koncici osmockou a pan s usmevem rekl: devet! Byl to starsi pan a vubec jsem nebyla urazena nebo neco. Pan me jeste rozveselil na zbytek dne a ja jsem byla rada i za tu kacku... Ale taky muzu z vlastni zkusenosti rict, ze dyzka davaji vic chlapi nez zenske... mozna kdybych byla chlap je to jinak, ale...
Ja davam jak kdy. Ale vetsinou vzdycky neco. Taky jsem delala servirku, tak vim, co to je.... Kdyz jsem nespokojena, nedam nic, kdyz jsem spokojena hodne, jde to pres desitku, ne-li dve. Jinak je to vetsinou zaokrouhleno na celou desotku. Ovsem jednou me dostal jeden pan, ktery mel platit sumu koncici osmockou a pan s usmevem rekl: devet! Byl to starsi pan a vubec jsem nebyla urazena nebo neco. Pan me jeste rozveselil na zbytek dne a ja jsem byla rada i za tu kacku... Ale taky muzu z vlastni zkusenosti rict, ze dyzka davaji vic chlapi nez zenske... mozna kdybych byla chlap je to jinak, ale...
.gif)
Ota: Je to DE LA PLACE
delam to, jak je popsano...a jak tu nekdo pise o jazycich....me to propomelo, asi pred 3ma mesicema jsem byla s manzelem ve vedlejsim meste na obede v jedne pizzerii...dcera byla u nasich....dostali jsme jidelni listky, ja si objednala cesky, chtela jsem i pro manzela /nemec/ a mlada servirka me hned predbehla a zacala se na manzela sladce usmivat a ptat se co si da, zatimco me prehlizela jak rodne lany....no, obed za moc nestal a tak prislo na placeni....poprosila jsem o ucet a slecna s usmevem pribehla k manzelovi....asi si myslela, ze jsem pouze jeho tlumocnice ci co a tak ji vyrazilo dech, kdyz jsem se manzela zeptala, jestli sjedem pro dceru...a druhou tafku dostala od manzela, kdyz servirce sdelil, ze plati manzelka....no uz si to moc nepamatuji, ale tusim ze nedostala nic nebo hodne malo.....odesla dost prekvapena
Já dávám spropitné podle spokojenosti - z čehož plyne, že většinou jen zaokrouhluju k nejbližší nebo druhé nejbližší desítce 
Když jsem hodně nespokojená, nedám nic. Dřív mi to přišlo blbé, ale už se pomalu učím i dát nespokojenost najevo případně rovnou odejít - třeba, když si v nekuřácké části u vedlejšího stolu někdo zapálí a obsluha nereaguje nebo když mi odmítnou naředit džus. Jednou jsem takhle odvlekla přítele a jeho bratra z jakési rádoby pizzérie ještě dřív než jsme si stihli pořádně objednat. Odmítli mi naředit džus obyčejnou vodou s poukazem na "hygienické důvody". No jedli byste v hospodě, kde neteče pitná voda?
Ota: Tak to je fakt náhoda, v týhle restauraci jsem nedávno byla a chovali se tak přezíravě a neochotně, že co se týče dýška prostě měli smůlu. Takže tam už ne.
.gif)
Almega: Já mám velmi dobrou zkušenost s kadeřnicí,je to už asi 20 let. Bylo to na Slovensku,v Prešově. Jedna noc ve vlaku,druhá v hotelu a potřebovala jsem být "za dámu",jenže v hotelu vypadl proud a tak kulma a fén mi byly na prd. Recepční se moc omlouvala,chtěla jsem poradit kadeřnictví,jedno doporučila,ale je prý sobota,to berou jen objednané a svatby. Vzali mě,dokonce jsem si nestačila ani sednout v čekárně. Kadeřnice velmi milá,dokonce přeliv a zastřižení. Za tu "dámu" jsem fakt byla. Jen mě mrzí že jsem v té době neměla tolik peněz abych jí mohla dát víc.
Asi před 3-4 lety jsem zašla do nějakého kadeřnictví a zeptala jsem se,zdali mě hned někdo může ostříhat.Nedělaly tam asi 3-4 kadeřnice nic,tak jsem si myslela,že aspoň udělají mě.No dívaly se jedna na druhou,že jako jim údajně někdo přijde,nakonec ta nejmladší tedy šla.Nikdo jiný tam za celou dobu nepřišel,mladá mě ostříhala podle hrnce,jak jsem to chtěla(před tím mě tedy vnutila,že mi umyje vlasy),usušila,nedala mi ani gely ani laky(nesnáším).Ŕekla si cifru,tak jsem jí dala o 50 víc...hned jsem viděla,jak ty poflakující se hodily oko a určitě byly naštvaný...dobře jim tak.Chodím na pedi a kosmetiku,tak tam též nechávám navíc,když jsem spokojena.Když mě někdo přehlíží zvysoka,tak nemůže čekat nějaké peníze navíc.
medved: jasně, s dětma tomu rozumím, to jo.
medved: ale zas na druhou stranu, proč dávat spropitné za něco, co má tak být??
talenka: jsem se u té televize včera málem fakt, s prominutím, poblila. a pak jim za to ještě zaplať a dej dýško.
Moje babička říkávala, že spropitné kazí soukromníky. něco na tom je. Mně taky za práci nedává nikdo dýško.
jestli nekomu prijde obsluha v cechach spatna, tak at si zajde do hospody na slovensko 
tam jsme zazili story na cely roman 
a ja osobne kdyz nejsem s obsluhou spokojena, tak si necham vratit do posledni kacky a ignoruju kysele ksichty, ktere u toho delaji. nejsem povinna jim nadavat, ale nejak by clovek mel dat najevo, ze je nespokojeny. 
i kdyz je fakt, ze s detma jsem spis stedra, protoze chapu, ze obsluhovat rodinu se dvema malyma detma, ktere se treba nechovaji uplne vzorne, dvakrat neco rozlejou a pod stolem je to pak hnojnik, to si proste neco navic zaslouzi
Ota: to je fakt 
. Kdyz jsem jeste jen randila s mym nynejsim manzelem, tak jsem ho pozvala do jiste chic restaurace v Praze. Pac jsme komunikovali anglicky a cisnik spravne odhadl, ze jsem Ceska, tak automaticky donesl ucet , jak jinak nez cizinci . Tudiz jsem talirek s uctenkou nonsalantne prevzala a vlozila na nej svazecek stravenek . Jeste dnes si vybavim ten jeho pohled .
Já taky někdy nedám nic,podle to ho jak jsou ochotní.
Johanka74: až bude na čase, mně to pořád ještě po posledním zásahu nedorostlo "normální" délky. Hodlám to nechat ještě tak tři, čtyři roky bez zásahu růst
.gif)
majucha: Tak to fakt ne 
Hele tak zajdi sem, holky šikovný, nechaj si vysvětlit (ty máš myslím ty kudrlinky? 
) ptaj se v průběhu "operace"na spokojenost, nejsou ukecaný tak se s nima nemusí komunikovat(to nesnáším ) a platila jsem maximálně 700(za střih a melír) jinak tak 350,-za střih.
.jpg)
majucha: nejlepší je v takové restauraci odevzdat bloček stravenek....
Johanka74: asi ne
. Já zajdu tak jednou za tři až čtyři roky do nějakého, kde jsou takoví ti mistři světa apod., a tam si teda neumím představit dávat někomu něco do kapsičky. A jednou jsem to právě zaokrouhlila na desetikorunu navrch (aby při ceně 2990 nemuseli sahat pro drobné) a ta paní se od té pokladny zvedla a přes celý ten salon volala "Ilono, paní ti tady nechala deset korun". A takovým tónem, že jsem si byla jistá, že to bylo špatně. Jen jsem nevěděla, jestli bylo blbě vůbec to, že jsem tam něco nechala, nebo ta částka byla zatraceně malá
Majucha:asi chodíme do stejného kadeřnictví v Lidický? Já dávám slečně do kapsičky tak 40-50 korun a pánovi u pokladny už nedám nic. Ale viděla jsem,že pokud někdo dal až jemu, tak jí ty peníze hned odnesl.
Talenka : Saint tropez souhlas, chtěla jsem jídelák, anglickej, ukázali mi na tabuli, kde bylo jídlo napsaný křídou - francouzsky. Opět jsem chtěla lístek a ten garson mi donesl celou tu velkou tabuli 
Z franštiny jsem poznala jenom "kuře" tak jsme si to dali, naštěstí pro mě ne (za 15 Eur se mi zdálo moc) a udělala jsem dobře. Byly to dva listy hlávkovýho salátu, na tom asi 6 kousků opečenýho kuř.masa a bohužel to zalili nějakou hodně octovou omáčkou. Fuj hnus. Naštěstí ostatní rodina k tomu dostala na přikusování veku, tak jsem se zaplácla kouskem veky. Ovšem jednou jsem si tam dala "andoulette" a to teda nikdy více, s prominutím to vypadá, smrdí a zřejmě i chutná jako ho..o 
Nějaká specialitka,jako jitrnice..
Jinak dýško taky podle spokojenosti, jsem teda čajíček, takže i když jsem nasr.. tak aspoň ty dvě kačky nechám, netrvám na vrácení. Ale před půlhodinkou jsem zrovna byla s kámošem na kafi a obsluhovala celkem sympaťanda,na placení ale přišla asi po 15minutách mávání taková můra, že jí kámoš na 129 dal 130 a ta málem vzteky pukla.
Z manžela jsem na mrtvici, páč ten je schopnej dát i 90 korun, což mi přijde přehnaný, prachy nemáme,jednou za sto let jdeme na bifteka a on se musí před slečnou ukázat 
a mě vyčítá cigára 
