Lámete si rádi hlavu?
Coby dítě školou povinné jsem zažila mánii zvanou Rubikova kostka. Dokázala jsem kroutit kostičkami donekonečna. Přesto nezapomenu na ten triumfální pocit, když se mi poprvé povedlo kostku složit. A od té doby jsem propadla hlavolamům.
Následovala VĚŽ. Váleček plný barevných kuliček a ty se musely poskládat. Sice už jsem neprožívala takovou euforii jako u kostky, ale projevil se můj soutěživý typ, a dokud jsem barvy neposkládala, nedala jsem věž z ruky.
Vzpomínám si, jak jsem se vztekala nad dvěma drátky do sebe propletenými a nemohla je rozpojit. Kolikrát já je zahodila a zase sebrala…
Manžel je kliďas a hlavolamy miluje. Od skládání kuliček, plastových součástí, až po drátěné „cosi“. Včera ale synovec přinesl něco, co vypadá jako brnkačka. My se s tím trápili od Loskutáka do Zemana. Sice se nám povedlo jedno složení, ale podruhé už ani náhodou.
Přitom jde o devět papírových kartiček, které se mají poskládat do čtverce 3x3 a obrázky musejí navazovat. Na obrázcích jsou prasata. Místo prasátka máme dvě prdelky, nebo dvouhlavou obludu. V lepším případě nikam nepasuje poslední kostka. No co mám psát? O prasatech se nám i zdálo.
Ráno vzal manžel skládačku do práce. Před chvílí volal, že na stavbě se mohutně skládá, uzavírají se sázky a v banku je basa piv, svačina pro celou partu a oslovení Vaše Blahorodí.
Také máte rádi hlavolamy? Když vám složení nejde, vztekáte se a končíte, nebo vás to hlodá a vracíte se k tomu?
26.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 15 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lámete si rádi hlavu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jéje, tohle je ale hezký téma. V naší rodině jsou hlavolamy ve velké oblibě. Máme prasečí hlavolam s medvídkama a s klaunama, pak ty pěnové kostičky (několik sad a různě kombinujeme), sadu drátkových hlavolamů, Rubikovu kostku i věž, dřevěné hlavolamy. Mě teda moc baví sudoku, nejlepší jsou takové ty složitější - třeba 5 spojených dohromady, ale už jsme našli na netu i 13 spojených a nebo 25 x 25. Puzzle je taky bezva
Vztekám se,, ale nekončím
Jenom křížovky, osmisměrky apod. Sudoku mě moc nechytlo, možná proto, že jsem jako povolání dělala s číslama. Někdy zvládnu, jindy vztekle zahodím
Na to nemám hlavu ani trpělivost...V poslední době jen sudoku (na WC),ani ty křížovky už mě nebaví....
Tyjo, věž jsem dokázala složit i poslepu a za zádama, ale kostku nikdy. Ani zaboha
Na vánoce jsem dala synovi takové ty pěnové skládací kostky, bylo jich tam 6 a dost složité. Tak jsme si každý vzal jednu kostku, byli tu i tchánovci, a celý večer jsme skládali. Někdo se u toho vztekal /dcera/, někdo to brzo vzdal /tchán/, někdo to i složil /manžel a syn/. Tyhlety kostičky mým chlapům docela jdou, když jsme se byli podívat na dni otevřených dveří na gymnáziu, kam teď syn chodí, tak to tam taky měli a pánové je tam skládali a pak složili jednu kostičky a ti studenti, co to hlídali, hned nadšeně běželi za učitelkou, že prý ji konečně někdo složil, což se ještě nestalo a prý ji nesložila ani matikářka.
Nejsem dost trpělivá na hlavolamy. Jsem hodně akční a sedět nad něčím a lámat si hlavu delší dobu mě nebaví.
tak mi máme něco podobného...má tvar trojúhelníky...i ty dílky a jsou tam rybičky a možský koník....kdybych ti neviděla opravdu složené, tak bych nevěřila
Rubikovu kostku se mi nikdy nepodařilo složit celou. Tak jsem ji odložila a netrápila se s ní. Ale ty různé hlavolamy drátkové a dřevěné kuličky či čtverečky z mnoha pidikousků, to mě bavilo. Škoda že to kluci nějak postupem času zašantročili či poztráceli, zase bych si to někdy zkusila
mechanicky hlavolamy me moc neberou. slozim je jednou a dal me to nebavi. jediny co mi vydrzelo dyl byla taky vez. jako mala sem si s tim docela vyhrala. moje mela i ruzny odstiny, takze nestacilo slozit barvu, ale muselo se dodrzet i poradi. rubikova kostka mi jako male nesla (nejspis proto, ze nekdo prelepil ty barevny policka, tak to nesedelo ) a kdyz sem ji dostala jako dospela, tak me silne zklamalo, ze na netu najdu algoritmy ke skladani. to pak nema cenu . kazdopadne dnes mam radsi sifry a hadanky nez mechaniku.
v mládí se mi párkrát podařilo složit Rubikovu kostku, bylo to na dlouhých nočních směnách-takže vlastně využití času ke zpevnění mozkovny. Pak si pamatuji na "ježka v kleci" dle Rychlých šípů, ale to nebylo zas až tak těžké. Jinak po celý život všechny druhy křížovek, nyní sudoku, kakura a další. A protože jsem zarputilý býk, nedám si pokoj - dokud na to nepřijdu, třeba na chvíli kvůli jiné činnosti odložím, ale vracím se k nedoluštěnému a nemám klidu, dokud nedoluštím. Na PC hlavně logické hry, karty ap.
Nejvíc me dokáze vytocit manzel, kdyzs holkama nad nejakou takovouhle pitomostí sedíme hodiny a lámeme si hlavy a on pak jde kolem, zhlédne situaci, vezme jeden dílek puzzle (prasátko, drátek a co já vím) a polozí na správný konec a odejde....a vsechno najednou logicky do sebe pasuje.... to me muze vzít des
JarkaP: Ty prasata mi nedají spát Pořád se k nim vracím
Dcera má sadu dřevěných hlavolamů, ale musím se přiznat, že na ty složitější trpělivost nemám. A ani nevím, jestli jsem někdy dotáhla do konce složení Rubikovy kostky Na ty zakroucené drátky si pamatuju, taky jsem je měla. Dneska mě nejvíc baví luštit sudoku. Ale ten hlavolam na obrázku vypadá zajímavě, někde jsem ho viděla - že bychom ho zkusili?
mně nebaví u něčeho dlouho sedět, takže ne, hlavolamy mi nic neříkají. Já jsem akční, potřebuju pohyb a práci, která jde od ruky a za mnou je vidět. Třeba teď ráno jsem chodila před barákem a sbírala nalítané papíry po včerejší vichřici, jak je jaro, bordel kolem mi vadí.