Koloběh aneb Jsem stejná, jako moje máma
.jpg)
Když jsem byla malá, maminka mi říkávala: „Zastrč si to triko, ať ti netáhne na záda!“ „Neseď na těch studených schodech, budeš nemocná!“ a já protáčela oči a myslela si, jak je máma nemožná a jak prudí. Říkala jsem si, že já taková nikdy nebudu.
Čas letí, voda plyne a já mám děti v pubertě. Vůbec se mi nelíbí, že dcera má holá záda, posedává na schodech, hrbí se. Přistihla jsem se při tom, jak přesně jako moje maminka stojím opřená ve dveřích a hlásám moudra: „Neseď na těch studených schodech, budeš marod.“ A dcery oči letí do vývrtky. Co si myslí, vím úplně přesně.
Spolužačku její maminka vždycky upravovala tím stylem, že jí vytáhla kalhoty až pod prsa a do nich nacpala tričko i svetr. Jitka to nesnášela. Nedávno jsme se potkali ve městě. Vedla za ruku dcerku a co nevidím. Malá měla gumu od tepláčků div ne až u krku. „Jíťo, mámovatíme viď?“ „To mi povídej!“ smála se Jitka. „Táta nedávno kroutil hlavou, že prý jsem to samé co mamina. Říkám mu, aby nesrkal kafe, manželovi beru noviny a psovi říkám mrcho špinavá. Vůbec nevím, jak jsem k tomu přišla. Jako dítěti mi to šíleně lezlo na nervy a dneska je to pro mě normální.“
Nedávno přijela sestra a vyprávěla, jak uštrikovala fusekle. Maminka nikdy nepletla, vždycky štrikovala.
Taky máte pocit, že to, co dělali vaši rodiče a vám to připadalo divné, děláte teď sami?
Co jste nevědomky převzali?
6.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 45 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Koloběh aneb Jsem stejná, jako moje máma
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
medved: u nás je to taky
TAk ja jsem mamincinu buzeraci do 28 let vypilovala tako dokonale, ze buzeru nejen dite a manzel, ale i moji starsi kamaradku. Nesedej si na ten studeny krb, pojd si snist ten obed, nechod kourit
. A ona k nam chodi tak strasne rada
.JPG){kind=avatar}
V něčem jsem po mamince, třeba v tom, že ona mě nechávala dost volnosti a nebazírovala na maličkostech a nevyptávala se, když jsem jí nechtěla něco říct. V něčem naopak ne - třeba v tom, že nekomentuji oblečení svých dětí, víc je chválím (to dělá maminka až teď ve stáří, dřív mě pořád jen kritizovala a za mými zády se mnou chlubila), a taky jim nic nevyčítám. To vyčítání ale mamince nemohu mít za zlé, celý život hodně stonala a jak byla netrpělivá, tak často nepočkala, až uděláme, co je třeba a udělala to sama a pak nám vyčítala, že jsme to neudělali hned nebo že jsme sami nepřišli na to, co je třeba udělat. Tím mě zlobila nejvíc. I tak je ale dost věcí, ve kterých bych se jí ráda podobala, ale jsem bohužel jiná, míň rozhodná.
.jpg)
jj, už začínám být také taková a to mi není ještě tolik
Lizbet: jsou slusne vychovani, proto neodmitnou 
Vždycky, když jsme přijeli k našim, tak máma začala hned chystat jídlo, jako bychom nejedli nejméně 14 dní. No a já se tak chovám také. Jakmile přijdou mladí nebo některá neteř, už otvírám lednici. Ale musím přiznat, že většinou neodmítnou. Co týká vnoučka - už jsem vychovaná. Nejprve se opatrně zeptám, jestli mu to a to můžu dát.
.jpg)
talenka: přesně tak 
medved: přesně! jenže já mu to vrací, bo se občas chodá jako tchán a to zase těžko vydejchávám já 
Katy..: vlhčené kapesníčky budiž pochváleny
Nesnášela jsem nasliněnej kapesník, když se mi snažila mamka nebo babi umýt špinavou pusu. Nesnáším to dodnes, když to u někoho vidím. 
ci hcem, alebo nie vychova mojej maminky mi zaliezla pod kozu aneviem ju zo seba dostat som menej prisna ako ona, jedine stastie
ale do dnesneho dna si pamatam, ako na na vzdy kricala a vatahovala varechu, aby som jedla, lebo mne stacilo ze som sa mala coho napit - nepotrebovala som cely den jest...vzdy som si hovorila, ze takto tyrat dieta nebudem
jasne, ze som sa tomu nevyhla... hoci stale mam na pamati, ake je to neprijemne, ked clovek "nepotrebuje" jest a niekto nad nim stoji a nuti ho, stane sa, ze mam pocit, ze po dvoch dnoch hladovania by uz hladna mohla byt a kludne aspon dva kusky zemiakov by mohla zjest 
já momentálně vidím na svý dceři(23) jak už teď dělá to, co mně ve svých 15 vyčítala, to mi přijde hodně brzo, mně těší, že mně minula uklízecí manie mojí maminky
ano ano, taky se pristihnu, ze jsem v mnoha vecech podobna az moc sve mamce a uplne nejhorsi je, kdyz mi to rekne manzel...vim, ze to je pravda, ale kdyz to pronese, tak si koleduje o domaci vrazdu 
Soffie 12.54 tu scénu vidim úplně živě
Jo, je to přesně tak. Je to v nás zaseknutá stálým opakováním, prožitkem i zkušeností, že to všecko byly vlastně rady dobré a užitečné. Proč objevovat Ameriku, když si vystačíme s tím, co jsme si přinesly z domu??
moje máma je naštěstí normální, vždycky nás nechávala dejchat. tak doufám, že budu stejná
