Místo sladké holčičky máme doma ďáblíčka
Ráda bych čtenářky poprosila o názor, radu, zkušenost. Mám čtyřletou dcerku, ze které jsem tak trochu vyvedená z míry a docela tápu, jak ji směrovat a jak se k ní chovat. Ona se totiž nechová jako holčička, ale spíš jako kluk, který je navíc pěkné kvítko.
Dnes už vím, že moje touha po dcerušce byla asi rouhání. Už když jsem čekala první dítě, moc jsem si přála holčičku. Narodil se Tomášek, a i když jsem ho od prvního okamžiku milovala, malý červíček zklamání ve mně přece jen hlodal. Po třech letech jsem jela do porodnice znovu, tentokrát již smířená a připravená na to, že i naše druhé dítě bude chlapec.
Kluci jsou prima. Ani jeden z nich nikdy nějak extrémně nezlobil, až na drobné šarvátky se mají rádi a vcelku dobře spolu vycházejí. Oba už chodí do školy, mladší do druhé třídy a starší do páté.
Když jsem se po narození druhého syna manželovi svěřila, že bych to zkusila ještě do třetice, nebyl proti. A mně se konečně narodila má vytoužená sladká malá holčička. Natálka. Byla jsem na vrcholu blaha a prožívala neskutečné štěstí. Bratříčci sestřičku přijali velice hezky a dokonce mi připadalo, jako by už ti malí prťousové v sobě měli pořádnou dávku džentlmenství. Chovali a stále se k Natálce chovají moc pěkně.
Jeden by řekl – idylka. Jenže to tak není. Narušitelem (pokud to tak můžu nazvat) naší rodinné pohody je naše culíkaté, sladké sluníčko. Už když byla miminko, začala jsem tušit, že to s ní nebude jen tak. Ona si zkrátka usmyslela, že je středobodem vesmíru, a rozhodla se okamžitě a nekompromisně dožadovat mé absolutní pozornosti.
Nevěděla jsem, co to je spát v noci alespoň dvě hodiny v kuse, přes den, jakmile jsem se nepohybovala v jejím zorném poli, ječela jak na lesy. Při kojení mě „kousala“ a byla skutečně až surová, takže jsem to v pěti měsících vzdala. Nejhorší období začalo, když začala chodit. Demoliční četa je slabé slovo. Nikdy si nevydržela v klidu hrát, vším mlátila, do všeho třískala, vydávala hodně hlasité zvuky. Když jsem se snažila ji usměrnit, ještě přidala na intenzitě.
Teď jsou Natálce téměř čtyři roky a před měsícem nastoupila do mateřské školky. Stydím se za to, ale na tuto chvíli jsem se těšila. Nemohla jsem se dočkat, až se toho malého tyrana každý den alespoň na pár hodin zbavím. Nastoupila jsem do práce na zkrácený úvazek a prožívala cosi jako regeneraci svého organismu. Bylo mi blaze.
Bohužel pouze do chvíle, kdy se Natálka ve školce otrkala a začala terorizovat ostatní děti. Stížnosti od učitelek i rodičů se na mne sypou ze všech stran a já nevím, co s tím. Naše holčička totiž nikoho nenechá na pokoji. Vyvolává šarvátky, bere dětem hračky, neskutečně zlobí u jídla, ostatním plive do talířů, vylévá polévku na zem. Troufne si i na učitelky, klidně je kopne do holeně, vyplázne na ně jazyk.
Je to hrůza. Dokonce si mne zavolala ředitelka a důrazně mě požádala, abych s dcerkou navštívila psychologa, protože její chování je neúnosné a obtěžující pro všechny. Jestli prý v dohledné době nenastane změna k lepšímu, bude muset přistoupit k tomu, že Natálku ze školky vyloučí.
Jsem zoufalá, totálně vyřízená. Manžel je předrážděný, kluci se sice snaží, ale vidím, že i oni mají své sestry po krk, protože jim neustále nějak škodí.
Naše holčička je prostě čert. Lítá jako poděs, řve jako na lesy, je surová, zlomyslná. Nepomazlí se, nepohraje s panenkou. Největší zábavou pro ni je pohyb, akce, boj. Všichni jsme utahaní, večer už sotva koukáme a Natálka je v plné zbroji. Přitom je jinak naprosto v pořádku. Dobře mluví, je hodně bystrá, kolikrát žasnu, jak chytré a trefné má postřehy. Jen bohužel nedokážu zvládnout tu její divokou povahu.
Ptala jsem se doktorky, zda se nejedná o hyperaktivitu, ale vyjádřila se pochybovačně. Prý na Natálce nic alarmujícího nepozoruje. Jak by taky mohla, když dětské středisko je jediné místo, kde je naše dcerka slušná a způsobná. Strach z injekce s ní dělá divy.
Asi mi nezbude nic jiného, než skutečně navštívit nějakého odborníka. Než to však udělám, ráda bych znala názory a zkušenosti ostatních maminek. Třeba těch, které mají s podobně nezvladatelným dítětem své osobní zkušenosti. Budu moc ráda za všechny vaše postřehy. Děkuji.
9.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 116 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Místo sladké holčičky máme doma ďáblíčka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No já bych řekla,že je to slušně rozmazlená holčička.Jak už tu někdo psal,hledat hned u "zlobivého děcka" nějakou tu nemoc,jen aby jsme si nemuseli přiznat,že jsme někde udělali chybičku,je alibismus.Tady pomůže jen se vzpamatovat a začít vychovávat a nastavit konečně dítěti mantinely,které jisto jistě potřebuje.
Andula: víš kolik ušetříš času?
tornado-lou: právě, ono to pak tu diagnozu tohle dost "zesměšňuje". Je porkázáno, že porblémy se soustředěním jsou dědičné-já a mé dcery jsou toho zářným příkladem
Dcery dlouho nemluvily a tak jsem je vzala k dětské klinické psycholožce s letitou praxí. Prohlásila, že krom jiného podědily způsob myšlení-tedy dominanci logické"mužské" poloviny mozku( dědí se i počet nervových spojů). Vím, že jim bude dlouho trvat než dozrají (je to prostě jako u kluků), tak na ně s ničím nijak extra netlačím-ono by mi to bylo stejně houno platný. Ale je fakt,že člověk na to musí být připravený a je fakt, že tohle prostě dedičný je. V tom kontextu je divné, že se pisatelce narodili dva zdraví a "hodní" kluci a pak "najednou" takové šídlo.....
mashanka: tak speciálně pro tebe ještě jednou - jsem daleka toho prosazovat to, aby se každému neposednému dítěti v prvé řadě hledala diagnóza. ale budu se vždycky střežit toho, být se vším tak rychle a snadno hotova jako ty
nicmene toto cely je off topic, protoze jak mashanka spravne podotkla, my zatim nevime, jestli ma natalka z clanku nejakou dignozu nebo ne.
rek11: ja sem tuhle dokonce cetla studii (jestli ji nejak rozumne rychle najdu, tak dam odkaz), ze kdyz se porovnavaly statistiky deti s LMD tak se zjistilo, ze nejvic diagnoz je u chlapcu, narozenych koncem leta - cervenec, srpen a ze jim to diagnostikovali po nastupu do skoly. autor tvrdil, ze vzhledem k tomu, ze neexistuje duvod, aby rozlozeni deti s LMD nebylo (za srovnatelnych podminek) rovnomerne rozlozene mezi pohlavi i mezi vsech 12mesicu, pak je zrejmne chyba nekde v diagnoze. tvrdi, ze je to proto ze ti kluci jsou temer o rok mladsi, nez nejstarsi deti v te tride, takze vypadaji, ze maji nejaky problem, pritom je mozne, ze casem by se to poddalo samo. a ucitelky a rodice je nazenou k doktorum a ti rozdeluji LMD jako na bezicim pasu. to taky moc k duveryhodnosti diagnoz neprispiva..........
Kadla: 9.4.2010 19:12 ja vim ja jsem mluvila o LDM proto, ze o tom mam duveryhodne informace z prvni ruky. jestli se to deje i u autismu nemuzu soudit, ale nesokovalo by me to 
To dítě se už do jakéhosi výsostného prostředí narodilo. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale i malé dítě cítí, že je zbožňované a že si může dovolit nějaké abnormální výstřelky. Nedivte se, ale pokud bylo zvyklé do rodiny kopat a vynucovat si o půloci, že kolem něj budete tancovat, jak píská, nemohli jste čekat nic jiného, než že ve školce bude terorizovat okolí. ono je zvyklé z domova, že se mu ustupuje, takže automaticky předpokládá, že si bude dělat co chce i jinde. K dys....funkcím dochází za určitých podmínek během těhotenství, při porodu či po něm. Pokud jste maminko neměla naprosto žádnou komplikaci a ani v rodině se LMD nyní ADHD nevyskytuje, jste prostě na dcerku slabá. To vy jste jí připravila tuhle pozici a čím déle bude trvat, tím hůře dcerku vrátíte, kam patří: do pozice, kdy dítě uzná autoritu a umí se jí podřídit. Jestli to neuděláte, bude mít dítě probémy nejen ve školce, ale i ve škole a v mezilidských vztazích. Nikdo se totiž nedá terorizovat jako vy. Psychologické vyšetření může napomoci, ale je docela dobře možné, že na dcerce nenajdou žádnou výraznější dysfunkci a že se tam bude chovat úplně normálně. A budete zase tam, kde jste byla. Nechte dcerku sestoupit z piedestalu, kam jste ji postavila. Je to dítě jako každé jiné, pokud udělá, co nemá, potrestejte ji. Máte na to nejen právo, ale je to i Vaše povinnost. Že je postrachem školky - to se dalo čekat. Dětí tam je plná třída. Když doma dcerku nezvládnete Vy, jak si s ní má poradit učitelka, když jich tam má třeba pětadvacet najednou? A musí se věnovat všem.
Opakování kopání tedy nedporučuju. Jí nevadí, že to bolí toho druhého a je to přímý vzor chování rodičů, tak se pak utvrdí v tom, že je to něco správného .
.jpg)
přesně tak
mashanka: já se tě trochu zastanu. nedávno vyšel článek o tom, že asi u 50% diagnostikovaných ADHD jde ve skutečnosti o aktivní nezvládnuté děti. Musím podotknout, že já mám se soustředěním problém a minimálně moje starší dcera také. To moje mladší radši nemluvit. Ale pak jsem četla článek, že když se dítě vede pevnou rukou, tak se ta hyperaktivita usměrní. a můžu říct, že se tak skutečně stalo.....nevěřila jsem,ale stalo se. Minimálně televize-ony u ní stejně nevydrží, ŽÁDNÉ sladké a minimálně dvě hodiny denně na hřišti. Byly doby,kdy jsem ze školky dotáhla s dětma tak na osmou.....Tohle nejsou děti,které někdo upíchne u TV, potřebují pohyb,kvalitní stravu a občas pohlavek....
To ne, meryl, já to nesměšuji. Já se to právě snažím rozlišit. Ta dívenka je zlá. Tečka. To je jediná informace, kterou od její maminky máme. Plive do polívky, ubližuje dětem, bere a rozbíjí jim hračky.
A také víme to, že je to vymodlená holčička, po které léta toužila, je to jejich drobeček, který se jim konečně povedl.
A z těchto informací se k žádnému závěru nedojde, dokud se nebude rozlišovat, zdali je nemocná nebo nevychovaná. Vzhledem k tomu, že se její maminka už neozvala a žádnými diagnózami jí nebránila, asi to bude ten druhý případ. ASI. Nevíme.
Jen mě trochu štve, že když dítě zlobí, dneska je první věc, najít nějakou nemoc, na kterou by se to svedlo. Netvrdím, že některé děti nejsou nemocné, ale většina jich není
aJak jsem tu četla od Anduly o tom doporučení pro odborníky od lékaře. u nás dávají ten první impulz učitelky ve školce-je fakt,že většina je VŠ vzdělaná i v oboru logopedie atd... ale úžäsně to funguje. Jenže maminky často neposlouchají Vaše dítě není zatím připravené do školy jít, i podložené od psychologa, že není zralé a stejně tam tu holčičku poslali. Je fakt,že jen jednou kvůli chování doporučili psychiatra pro kluka, u kterýho sae fakt bály ,že někomu vrazí jednoho krásnýho dne kudlu do zad.... 
Každopádně záleží na školce a na zkušenostech učitelek,jen na základě toho,co si mylsí nelze jednat a jak jsem psala-k odborníkovi a ten řekne. Jen nechápu, že to píše sem a už dávno u něj nedřepí 
.gif)
mashanka: směšuješ několik různých věco dohromady. Jistě že fungovat se dá s lečíms. Slepí lidi se musí naučit s tím žít, hluší taky, různě tělesně postižení rovněž.
A jistě, jsou děti, které jsou jednoduše nevychované, ale jsou i takové, které za své poruchy chování nemohou, protože jsou způsobeny něčím, co ty děti nedokáží ovlivnit. A rozhodně jim nepomůže, když do nich bude někdo bušit jako hluchej do vrat, nebo je pohodlně zařadí do škatulky "nevychovanej fracek".
Netvrdím, že na každého zabírá všechno, ale proč to nezkusit. Nejsem pro výchovu k anarchii. Když některé děti bezvýhradných demokratů někdy vidím v akci, prostě by jim přiletěla, ať násilí plodí, co chce 
