Maturita? To je přece brnkačka!
.jpg)
„Tak prosim,“ řekla třídní, což bylo její nejčastější slovní spojení za celé čtyři roky, a podala mi sáček. „Třináctku ne, tu nechci,“ vybavila se mi scéna z filmu Vrať se do hrobu. „Jen si tu třináctku zase hezky vem...“. Jenže tu moji třináctku si vybrala spolužačka, která šla na potítko chvíli přede mnou a vybrala mi tak moji vysněnou otázku.
Na potítku jsem zjistila, že je to instituce na dvě věci. Myšlenky se mi rozbíhaly všemi směry, jen ne tím správným. A tak jsem před maturitní komisi nastupovala s papírem, kde byl nadpis vylosované otázky a náčrt domečku jedním tahem. „To už je jen formalita,“ slýchávala jsem často od těch, kteří již měli zkoušku z dospělosti za sebou. „Polovina komise svačí, polovina tam není vůbec a v podstatě tam můžeš říkat, co chceš, a máš to doma.“ Neměla jsem ten pocit. Komise přede mnou seděla celá, nesvačila, nebavila se, dávala dobrý pozor na to, co říkám, a ještě ke všemu se dotěrně ptala. Tohle nepřežiju, říkala jsem si. Ale přežila jsem a dneska se při vzpomínkách bavím.
Při češtině jsem obrečela Šrámkova koně z Raportu. Ani nevím proč, najednou mi ho přišlo hrozně líto. Zarazila jsem se v půlce věty, zrudla jsem, vyvalila oči, rozšířila nozdry, začala nasávat vzduch jak porouchaný vysavač a za vydání kvílivého zvuku jsem pokropila češtinářku proudem slz. Komise mě začala 
uklidňovat, a ejhle, pět minut za námi, podívejme jak ta zkouška pěkně uběhla.
Teprve těsně před nástupem na potítko při zkoušce z ruštiny jsem zjistila, že máme také další odborné otázky, o kterých jsem za celou dobu neslyšela ani jednou. Byla jsem tedy rozhodnutá vytáhnout si otázku o rodině, ale sáhla jsem těsně vedle. Praha. Celá zkouška se táhla stylem: „Što ty znáješ o Práge?“ – „Ničevó.“ A tak jsem komisi, která obracela oči v sloup, perfektní ruštinou vysvětlovala, že tady je Pražský hrad a Karlův most, ale jediné, co o nich vím, je to, že do něj přidávali vejce. Komise pochopila, že otázku začínající „Što ty znáješ o ...“ pokládat nemůžou. Komisi jsem definitivně rozdrtila prohlášením, že innostránnych turistov bych vzala do McDonalds, aby viděli, co je to západní restaurace. „Neumíš nic, ale jazyk ovládáš dobře, mazej,“ vyprovodila mě předsedkyně komise s dvojkou. Přemýšlela jsem, jestli by nestálo za to jí říct, že mi funící ruštinář celou zkoušku pod stolem osahával koleno, ale bylo to riziko posunu známky nejen horním směrem. Nechala jsem si to pro sebe.
Z odborných předmětů šla první na řadu převodovka. Pak jsem se nadechla, řekla úvodní větu a z komise se ozvalo: „Ale ty nemáš převodovku, ty máš rozvodovku!“ To sdělení mě tak šokovalo, že jsem byla schopná říct jen to, že rozvodovka se také nachází v automobilu. Nakonec jsem je přesvědčila, že převodovka je opravdu lepší téma. Z druhého odborného si už nepamatuji nic. Jen to, že už to bylo pozdě večer, komise pospávala, já mluvila velice pomalu... „Tak prosim,“ probrala se třídní, a protože jako obvykle nevěděla, o čem byla řeč, dala mi průměrnou známku za tři.
Odmaturovala jsem a opravdu to nic tak hrozného nebylo. Ovšem jen proto, že jsem měla kliku a nevytáhla si otázky, o kterých jsem neměla ani páru. Jaká byla vaše maturita? Také jste slibovali učitelům, že nechají-li vás projít, nikdy se tomu oboru věnovat nebudete?
1.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 37 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maturita? To je přece brnkačka!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
já ač stará paprika
, tak mě čeká maturita až za dva roky...teda snad k ní dolezutak doufám, že to bude pohoda a že na nás neušijí tu státní
Ja na maturitu uz vobec nemyslim, nespominam. Ucila som sa na nu tyzden, zmaturovala s vyznamenanim (gympel). Je dolezite, cim je clovek, ked ma 30 a viac rokov, nie ako sa mu dari, ked ma 20.
.jpeg)
Rendy Sendy - 2.6.2010 4:31 - jak to dopadlo? Já typuji,že 4x za 1.
Rendy Sendy: to dáš
.jpg)
Rendy Sendy: dobře to dopadne, na potítku se rozsvítí a bude to
Já jdu maturovat dnes odpoledne, jsem v poslední skupině 
. Mám pocit, že to co jsem uměla, jsem zapomněla a to co jsem se poslední dny učila, tak v tom mám takovej guláš, že nevím, jestli tam mám vůbec chodit. Čtu vaše příspěvky, poslouchám spolužáky, kteří maturovali přede mnou a doufám, že se mi na potítku nějak rozsvítí. Jen pro informaci: studuji dálkově, je mi 45 let, po celé studium jsem měla dobré výsledky, na vysvědčení 2x vyznamenání, ale z maturity mám hroznej strach 
Maturovala jsem ze čtyř předmětů. Měsíc před dnem D jsem si začala opakovat otázky. Obávanému předmětu jsem věnovala poctivě tři týdny. Na ty zbylé zůstal jediný. Vědoma si toho, že to nestihnu, jsem se zaměřila na věci, o nichž jsem neměla ani páru. Dvě dvojky a dvě jedničky považuji za úspěch. V cizím jazyce se mě pokusil zkoupat ředitel. Dělal chytrého při překladu. Trvala jsem na svém původním výrazu...on zopakoval ten svůj zase...mlčky jsem se podívala na profesorku...byla formát. ŽÁKYNĚ PŘEKLÁDÁ SPRÁVNĚ...a v konverzační otázce to byl čistý dialog. On vypálil otázku, já odpověď. On otázku, já odpověď. Na všechno jsem měla odpověď...říďa formát nebyl....zaprvé jsem mu stačila a zadruhé...měl se předvést v gramatice...TAM BYLY MEZERY, KDE BY ZABODOVAL!
Já jsem maturovala před rokem, takže to mám ještě v živé paměti. Bála jsem se neskutečně. Literaturu jsem se učila celý rok. Nikdy mi tohle mechanické učení nešlo - letopočty, jména, takže jsem se průběžně učila, učitelka nás zkoušela, ale stejně jsem nakonec právě literaturu uměla nejmíň. Sloh jsem měla za 1.
Co se týče ostatních předmětů - ošetřovatelství, psychologie a somatologie, ty jsem se učila hlavně až v květnu (ale fakt intenzivně) a zvládla jsem to s přehledem. Učím se rychle. U maturity jsem si vybrala otázky jakž takž, většinou dobré, ale u literatury jsem měla štěstí přímo obrovské, protože jsem si vybrala přímo 1. otázku (Starověk, Středověk), kterou jsem uměla nejlíp. Moje radost na potítku neznala mezí... Učitelky byly milé, kromě tý somatologie, ta byla celkem příšná, ale já měla anatomii oka našprtanou přímo ukázkově. Takže jsem vše zvládla za samé 1 a ani jsem nemrkla.
Hrozně to uteklo a ani jsem nevěřila, že už mám potom. Ten pocit po tom je úžasný. Několik dní po tom jsem měla pořád nutkání a strach, že se musím jít učit, furt jsem si nemohla zvyknout, že už to mám za sebou.
Ten strach za to ale nestál...
Teď na VŠ mám každé zkouškové jako jednu maturitu a ještě mnohem víc. Teď třeba mám nějaké otázky ke zkouškám a mám jich už dohromady asi 70 a to jsou to teprve 2 předměty, takže...
maturita bola katastrofa...slovencinu si pamatam, ze som si vytiahla Kalinciakovu Restauraciu...dodnes neviem o com je , ale vykecala som sa z toho...z anglictiny som mala nieco o volnom case - jasne, ze som mala okno ako vyklad a nevedela som si spomenut ani na jednu zalubu, ale to nebolo to najhorsie...najhorsie boli otazky z odbornych rpedmetov...mali sme ich 25, od 21 vcetne bol mnou nenavideny predmet betonove konstrukcie...vybrala som si cisielko a vitazoslavne som zvolala 12!...na co zareagovala predsedkyna komisie: 12 uz bola, ukaz...to je 21 
...ako som tam stala vyhlasila som, ez sa uvidiem v septembri ale nastastie ucitel ma "navigoval" a zvladla som to
minuly tyzden som robila statnice na bakalara...bola som neuveritelne nervozna, ze ked si vytiahnem otazku nebudem vediet priradit tu "spravnu" odpoved ale mala som stastie...vytiahla som si tie najjednoduchsie otazky
Na témata si nepamatuji, protože celá maturita byl pro mě horor.
4 roky Vyšší hospodářské školy - dneska Ekonomka, jsem studovala dobře, jedničky, dvojky, výjimečně trojka, na maturu jsem se usilovně připravovala, ale po vytáhnutí otázky prostě OKNO 
cosi jsem blekotala , všichni pomáhali , prolezla jsem, ale sama nevím jak, no s odřenýma ušima. A stejně ty známky nikdo nikdy nezkoumal
A nakonec jsem dělala to, co mě nikdy na škole vůbec, ale vůbec nešlo. Účtařinu a jak mě to bavilobylo mi načisto líto, že jsem nemohla dál pracovat. A to jsem vlastně dělala mzdovku i všeobecnou, Má dáti a Dal , ale bez počítače, jen s kalkulačkou a ta první byla na kliku
Sofffie: tam nakonec skončíme všichni 
Almega: já mám poslední dobou takový hodně nepříjemný tušení, kam přesně mě ten život strká
Jsem si vytáhla z angličtiny téma "životní prostředí" a byla jsem v pr.... I učitelka AJ začala koktat něco o tom, že se jedná o těžkou otázku, nevím který debil jí tam dal (nebyla jsem na žádným eko institutu nebo gymplu nebo zemědělce). Jo a to bylo ještě v devadesátých letech. Jinak jsem se šprtala dost, takže to dopadlo výborně. Jinak brnkačka to fakt není.
No,maturitní výza po mně chtěli akorát jednou,při nástupu do prvního zaměstnání.Můj obor je spíš technický a přitom jsem chodila nejdřív na humanitní větev gymplu...Život nás zkrátka někam strká a my plujeme...
.jpg)
PEGG: pravdu dis - ja byla sice ve mzdovce nejakou dobu, ale to se nauci kazdy mental za tyden
. Pokud jsem mela funkci bytovy referent ci mistr nad topici v bytovkach JZD, stejne mne vsichni vyuzivali hlavne na rychle a bezchybne psani na stroji, prip. tesnopis. I na OCR mi vozili referaty domu i s psacim strojem- a moje prace referenta mi stala. Nejhorsi bylo tehdy ukazat, ze je clovek v necem dobry a byla hned prace za dva s jednim platem. Tak jsem zdrhla u drahy na koleje, vypracovala se az na vypravci nakladoveho nadrazi a jak mi bylo na nocnich skvele,daly se vychovat deti bez OCR a slusne vydelat. Muj syn v prvni tride prohlasil, ze uz do skoly nepujde- umim pocitat do tisice a precist Rude Pravo-to mi snad staci,ne? Malem mel pravdu-ja toho taky o moc vice vlastne nepotrebovala.
