Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Dobrý den všem, ráda si tady pročítám příběhy a zjišťuji, že potřebuju taky poradit. Je mi 30, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky a já mám čím dál větší problém vycházet s jeho rodinou. Pochází z vesnice, kde žije celé široké příbuzenstvo, bydlí v domě s rodiči (původně všichni společně, sestra s rodinou se pak odstěhovala). Já jsem z malého města a asi po roce chození jsem se k nim přistěhovala.
Dokud jsem tam jezdila o víkendech, v rámci dobrých vztahů jsme spolu vycházeli, i když jsme každý úplně jiný. S přítelem jezdíme hodně na kole, na výlety, do kina atd, stejně to znám u svých rodičů a sestry, jeho rodiče nejezdí nikam, jsou rádi doma a pracují na zahradě, také sestra je na tom podobně, maximálně 1x ročně jedou na týden na dovolenou, takže náš životní styl je dost odlišný, máme málo témat ke konverzaci, ale co se dá dělat.
Ale až po nastěhování jsem zjistila, že přítel je vychovaný tak, že zastává roli svého otce a svého švagra, prostě on je ten „chlap“ v rodině, který všechno zařídí a udělá, protože mu maminka/sestra řekne (od pomáhání v lese, na stavbě sestry, přes vození maminky k doktorovi, protože její muž už nechce nikam jezdit, po vyzvedávání ze školy a hlídání synovce a neteře ve svém volnu, protože jejich otec na to nemá čas a spousta dalších věcí, které dělá denně, pokud není v práci nebo neodjedeme pryč).
Snažím se chápat, že chce své rodině pomoci, ale dost často se mi to zdá už přes míru. Když se o tom bavíme, uzná, že toho asi dělá hodně, ale vždycky skončíme u toho, že je tak vychovaný, že rodičům a sestře je prostě třeba pomoct...
Vzhledem k tomu jsem si nedovedla představit, že bych tam bydlela natrvalo (původně jsme si měli zrekonstruovat patro, rodiče se přestěhovali do přízemí) a jsem příteli moc vděčná, že se rozhodl se mnou koupit byt ve městě cca 20 km odsud (po domku a zahradě moc netouží, vidí, kolik tam je práce). Pro celé (jeho) příbuzenstvo to byla samozřejmě neuvěřitelná hloupost a nesmysl – jít z baráku do malého bytu! - ale s tím jsem počítala, že budu za černou ovci rodiny (I když teď mám pocit, že nešlo o to, že my půjdeme do "horšího", ale o to, že jim ubyde pracovní síla.)
Nicméně po pár měsících se situace uklidnila a my se za 14 dní budeme stěhovat, ale až teď jsem zjistila, že přítelova maminka si to představuje tak, že přítel bude holt víc dojíždět, ale pomáhat bude víceméně stejně! Sice tam má všechny – bratra s rodinou, manžela s rodinou, dceru s rodinou, ale syn je syn! Samozřejmě jsem počítala, že sem budeme jezdit cca 1x týdně na návštěvu a pomáhat, bude-li třeba, ale tohle je přece moc, ne?
Přítel dělá na směny, a tak prohlásila, že co by tam přece ty volné dny na bytě dělal. Já se s ní nechci hádat, snažím se je respektovat, ale přistihuju se u myšlenky, že je začínám nesnášet, a to přece není dobře.
Nevím, možná dělám z komára velblouda, a pak to bude jinak (moje sestra mě utěšuje, že až budeme mít vlastní děti, automaticky se to pro něj změní a nebude mít potřebu tam tolik jezdit), navíc chápu, že pro přítele je to dost nepříjemné – maminka ho začíná citově vydírat, což já tedy dělat nehodlám, snažím se to řešit v klidu, ale i tak si asi připadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Navíc začínáme uvažovat o miminku, ale nechci skončit sama s dítětem na bytě, zatímco on bude makat u rodičů a sestry.
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji,
30.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj Catjo,
s úžasem pročítám tvé řádky...mám naprosto stejný problém,jen s malými odlišnostmi, jako že tchýně je vdova, sestře se nedaleko postavil dům, ale vekerý čas tráví u matky, protože je to pohodlné, že..přítel je všechny večery a víkendy zavřený doma a pokorně plní manipulativní požadavky obou dam v domě...u nás to došlo bohužel až do krajnosti..dala sem mu po šesti letech nůž na krk...buď já nebo ta příšerná komunita na kterou sem si za ty roky vybudovala slušnou averzi....a víš co si vybral?? se slovy promiň, mám tě moc rád, ale obětuju se pro rodinu jsme se v úterý rozešli...moc ráda budu sledovat vývoj vašeho vztahu a budu tedy velmi ráda, když mi sem tam sdělíš jak se to vyvíjí...
Držím ti palce tak, že si to ani neumíš představit!!! Katka
.gif)
Heather: ....a bude udřený, rozpolcený, uštvaný a naštvaný...
a já dodávám: a pak ho klepne a celá jeho rodina se na tebe vykašle, i takové případy se stávají.
A já dodávám, že bych se nedivila, kdyby se manžel zhroutil a rodina z toho obvinila Catju. Mně vyčítali, že po něm chci moc věcí, co bych si mohla udělat sama - např. pomoc s dětmi.
Sofffie: tak aspoň že k vám tchýně nechodí na návštěvy
tak po přečtení celého článku jsem se trochu uklidnila, snad se to po odstěhování změní. lépe se přece člověk vymluví, když na něj nemůžou. a to mimčo, bych rozhodně podmínila tím, že se bude věnovat z 95% svojí nové rodině a starou jenom občas navštíví s pomocí
tak sem zatim přečetla první odstavec a ani nemusim číst dál. jako nastěhovat se do jednoho domu s příbuznejma, ať jsou zlatý sebevíc, je cesta do pekel
martus 30.6.2010 14:45: svatá pravda
Taky mě mrzí, že jsem mnohem dřív nevytyčila hranice. Mohla jsem si ušetřit spoustu nervů, ale kdoví, třeba bych už byla i rozvedená. 
Dneska se na to koukám tak, že není dobré, když každý pochází z jiného prostředí.
Catjo, asi takhle: Oni to tak měli dlouho nastaveno a všem vyhovovalo, že to tak funguje. Že je Tvůj přítel dobrák a nechá se ne využívat, ale přímo zneužívat, je zase věc druhá. Proto to nebudeš mít lehké s nastavením nových pravidel. Začala jsi ale dobře. Lépe dát najevo svůj názor hned, než se k tomu odhodlávat, protože čím později, tím hůře. Přikláním se k názoru prozatím žádné dítě a žádný sňatek, to aby sis nezkomplikovala život do začátku ještě víc. Pokud člověk pracuje na směnný provoz, tak má delší pracovní den - dvanáctky, šestnáctky a má taky nárok na pořádný odpočinek. To asi na dědinu jako berná info ještě nedorazilo. Nevím, zda to v diskusi už zaznělo, ale tohle lepší nebude. Rodiče budou stárnout, sil bude ubývat, ale políčka budou chtít mít obdělávaná stejně, to si piš. Za deset patnáct let i tvůj partner nebude silnější a mladší a pak to bude docela problém. Teď je problémem pouze to, že se s tím klanem nebo s ním při pokusu o nějakou rozumnou domluvu jenom zhádáš. Ti staří kolchoznící totiž se drží baráku a svých polností zuby nehty, na dvůr už nevylezou, uhlí už neunesou, ale z baráku se nehnou a ladem pozemek taky nebudou chtít nechat. Koukej trošku víc dopředu a poctivě si řekni, zda Ti to stojí zato. Po pár letech by vás mohli rozeštvat dočista, najdou-li skulinku pro atak. U nás to bylo obráceně. Na směny jsem chodila já a já na veliké zahradě sama makala. Oni chudáci měli pravidelnou pracovní osmihodinovku a potřebovali oddych. Že bych chtěla na výlet nebo se jen tak projít-to se mi chechtali do očí všichni tři. Mezi zavařováním zmrazováním rytím okopáváním jsem si říkala, že prostě mě to baví a má to tak být. Při delším onemocnění jsem ale nestačila koukat:BY SE TO MOHLO ZATRAVNIT-ONO SE NEMUSÍ DĚLAT VŠECHNO-CHCE TO TAKY TROCHU ODDECHU...Oni tři nezvládli to, co já sama! Happy endem mi budiž fakt, že dneska mám jiné zájmy než ty latifundie, o nichž se mi i zdávalo a už mě ani tak moc nezajímá, kdo jim co kde pěstuje A světe div se - život jde dál!
Nečetla jsem příspěvky. Musíš se připravit na cokoliv. Já ¨v podobném vztahu žiji již více jak 15 roků. Můj muž jediné dítě vdovy. Jeho máma byla a stále je generál. Podobně jako ty, jsem odmítla bydlet u nich, v rozsáhlem venkovském domku, přestože tam bylo relativně dost místa. Odstěhovali jsme se přes celý okres cca 35 km dalek do vesnice ze které pocházím. Zde jsme si svépomocí postavili domek. Můj muž má asi podobné názory jako ten tvůj. Odmítl bydlení v bytě - co by tam prý dělal. Dojíždí pravidelně na sobotní brigády u své mámy. Záměrně píši na brigádu, ne na návštěvu. Samozřejmě, že to velmi zasahuje do chodu naší rodiny. Ale pořád je to lepší kompromis, než kdyby tchýně s uvažováním z 19. století bydlela u nás, nebo propána krále my uní 
Postupem času spoustu věcí odboural, už třeba nemají obilí, počet králíků se omezil na naprosté minimum apod. Je rád, že má svůj prostor, do kterého mu jeho matka nemluví. Věděla jsem ale , do čeho lezu. Původně jsem myslela, že to bude horší. Ale také jsem věděla, že můj byl a stále je solidní spolehlivý člověk. Na to, že byl manžel v podstatě mamánek, je z něho nyní samostatný táta od rodiny, když byly děti malé, dokázal se o ně komplet postarat i s jednoduchým vařením. je to běh na dlouhou trať , tak ať se daří :-)
.gif)
catjaBudu držet všechny končetiny co mám.
A určitě dej po čase vědět
catja: to urcite dej, taky drzim palce... kazdopadne, hlavne at to nema negativni dopad na vztah... at se dokazete spolu dohodnout a vytycit ty mantinely...
Každopádně, holky, díky za rady, dám vědět, jak to pokračuje... 
catja - 30.6.2010 16:49 -rekla bych ,ze budete na tretim miste jestli to budete trpet....pry kdyz se umi pouzit takzvane "zenske zbrane"tak docilime u muzu ceho chceme
Ja to neumim tak pak cumim,ale Vam fakt drzim palce at to dokazete...
mija: no, představa, že by se to ještě mohlo zhoršit, mě teda upřímně děsí...
Arna: přesně tak mi to připadá - nedávno jsem se mu snažila naznačit konkrétněji, že už to snad přehánějí, a on mi řekl - a proč by to dělali? 
Renee: Já nevím, jestli je to rys jeho povahy. Jeho sestra měla první dítě v 19 (už teda byla vdaná), přítel tady dřív s žádnou přítelkyní nebydlel, takže asi nějak vyplynulo ze situace, že pomáhal, jak se dalo... Myslím, že nad tím nepřemýšlel, prostě dělal, co mu mamka/sestra řekla... Já jen nevím, jestli pak začne takhle "poslouchat" mě nebo budu vždycky až na třetím místě...
catja: Tak si tvůj článek pročítám, tvůj přítel je vychován tak, že má pomáhat sestře. A myslíš že by sestra(+její manžel) pomáhali vám? Ona nebyla tak vychovaná? Neudělali si z něho v rodině "vola"? Omlouvám se za výraz, ale je to tak.
