Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevidíte dítě ? Ano, vidím - hezká holčička, opravdu

jelítko: jsem si až učůrla

Tak jsem byla začtená do časopisu a nade mnou důrazně podupávala důchodkyně se třema taškama. Ale já byla v 8 měsíci, venku bylo 30 stupňů a já si nemínila stoupnout, protože bych asi padla. Tak jsem si to vyslechla, jako že co je to dneska za mláděž, že ani nepustí sednout důchodce a bla bla. Dál jsem dělala, že čtu. Když jsem se zvedla k výstupu, uhladila jsem si šaty, aby viděla, že jsem těhotná a byla teda pěkně zaražená no a lidi na ní blbě čuměli..
Tak ys emi stalo, že jsem s bříškem pouštěla sednout paní o holi, nikdo jiný se prostě nezvedl. S kočárkem autobudem jezdím minimálně, raději si domluvím auto, nebo jdu pěšky, nebo vezmu malýho do nosítka.
Já to většinou ustojí, ale vadí mi, když někdo nepustí tříletého syna, on se prostě ještě neudrží, takže většinou hodně nahlas řeknu "musíš se pořádně držet, abys neupadl", no a pak se většinou někdo zvedne. Jednou jsem byla překvapená reakcí paní, které sice bylo syna líto, ale stoupnout si nemínila, tak mi nabídla, ať jí ho posadím na klín. To syn odmítl, ví, že k cizím nesmí.

Tak jsem byla začtená do časopisu a nade mnou důrazně podupávala důchodkyně se třema taškama. Ale já byla v 8 měsíci, venku bylo 30 stupňů a já si nemínila stoupnout, protože bych asi padla. Tak jsem si to vyslechla, jako že co je to dneska za mláděž, že ani nepustí sednout důchodce a bla bla. Dál jsem dělala, že čtu. Když jsem se zvedla k výstupu, uhladila jsem si šaty, aby viděla, že jsem těhotná a byla teda pěkně zaražená no a lidi na ní blbě čuměli..
Tak ys emi stalo, že jsem s bříškem pouštěla sednout paní o holi, nikdo jiný se prostě nezvedl. S kočárkem autobudem jezdím minimálně, raději si domluvím auto, nebo jdu pěšky, nebo vezmu malýho do nosítka.
Já to většinou ustojí, ale vadí mi, když někdo nepustí tříletého syna, on se prostě ještě neudrží, takže většinou hodně nahlas řeknu "musíš se pořádně držet, abys neupadl", no a pak se většinou někdo zvedne. Jednou jsem byla překvapená reakcí paní, které sice bylo syna líto, ale stoupnout si nemínila, tak mi nabídla, ať jí ho posadím na klín. To syn odmítl, ví, že k cizím nesmí.

DANDYNA1:

známe na mě to taky takle jedna zkoušelana její ječivou otázku Nevidíte že je tu díte?jsem klidně odpověděla Vidím ale moje není

Dickie: to by ale musel bejt keporkak na vozejku

Kotě: Takhle jsem to měla a dělala taky, teď už kočár nepoužíváme. A i tak, kam to šlo, chodila jsem pěšky.
Holt jsem vypíchla jeden negativní zážitek a voila...

Dickie:

jelítko: i to už jsem viděla

Na matkách a kočárech lze krásně ilustrovat, jak funguje pořekadlo o tom, že někdo vidí sklenici do půlky prázdnou a někdo z půlky plnou.

Též jezdím v širším centru Prahy s kočárkem, a to již pátým rokem. Můj poznatek je, že lidi jsou převážně slušní. Většinou se mi s pomocí někdo nabídne sám, ale když nenabídne, nemám problém k někomu přistoupit a slušně jej o pomoc požádat. Ještě se mi snad nestalo, že by někdo odmítl. Pomáhajícím se snažím to maximálně usnadnit, vždycky je nechám vzít madlo a jít první, nemusí si mazat ruce a oblečení mým kočárem. Za celou dobu, co kočárek vozím, se mi jednou stalo, že jsem zavolala do tramvaje, zda by mi mohl někdo pomoci (na zastávce nikdo nestál) a nikdo se nezvedl. No, tak mi tramvaj holt ujela a já jela další, kde se ochotný člověk našel. Ale to je jedna negativní zkušenost v moři pozitivních.

Jak říkám, každý vidí to, co vidět chce. Někdo jen hnusné lidi, někdo milé. Každého boj.

Markýza: tři a půl tuny je taky přes metrák

Dickie: njn, já to brala "přes metrák" tak maximálně do dvaceti kilo a znám vozíčkáře co má sám o sobě stopadesát a jezdí na električáku, kde čtyřicet kilo mají jen baterky, aby ho utáhl

"přes metrák" mám i jáa už čtyrtý rok marně bojuju o "docenta"

Markýza: pěkný hovno zmodernizovali

Stanik: no já sem taky takovej pomocník. minule sem převáděla slepýho kluka přes přechod, takovýho hegešnýho, a pak mě zval na radne a musela sem mu utýct. naštěstí sem měla výhodu

Dickie: jo to je taky pravda, že by ti ten kočár ujel a byl by průser

Markýza: však říkám "přes metrák"

Dickie, vidíš, tenhle důvod mě nenapadl, spíš bych si řekla, že je tolik typů kočárů, že by stejně ten rozchod nájezdů nemohl vyhovět všem. Ale aspoň výtah dolů do metra by tam nějak propašovat mohli...

Markýzo, já se necítím ubližovaná, ale taky nikomu nenadávám a doufám, že ani nikoho neurážím, otevřeně či skrytě.
A když si nejsem jistá, tak se zeptám, jak to dotyčný myslel, anebo se třeba omluvím za neuváženou reakci. Ale to je - jak už tady víckrát zaznělo - můj boj.

Dickie: to víc jak metrák - jen ten dospělý má mnohdy osmdesát až sto kilo a električák sám o sobě dobrých čtyřicet ne-li víc.
Já byla na Kačerově naposledy když tam byla konečná metraproto jsem si tak nějak myslela, že už ji trochu zmodernizovali - aspoň plošinu že nechali udělat, schody tam byly dost široký