Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
To, že je něco špatně, jsem si začala uvědomovat ve chvíli, kdy mě místo slečno začali oslovovat mladá paní. Uplynulo sotva pár roků a nikdo se už nenamáhal se dvěma slovy. Najednou jsem byla jen paní. Jak to můžou vědět, co kdybych byla svobodná, rozčilovala jsem se večer v koupelně, když jsem se šroubovákem v ruce věšela na zeď velké nové zrcadlo, abych na sebe lépe viděla. Neměla jsem to dělat. Od té doby rozděluji dobu svého žití na „před zrcadlem“ a „po zrcadle“.
„Jsem stará!“ vyhrkla jsem zkroušeným hlasem plným krutého poznání a pod vytahanými víky vyhrknul potok slz. Pohlédla jsem pravdě do obličeje a poprvé zblízka a detailně viděla vějíře vrásek u očních partií. Jak jsem byla šťastná, dokud jsem na ně neviděla! Proklínala jsem se za nápad vyměnit staré, malé a černé zrcadlo za nový výrobek vysoké kvality! Větší zrcadlo - více vrásek, odhalila jsem další fyzikální zákon, o kterém nás ve škole neinformovali, a přemýšlela o jeho vrácení nejmenované severské zemi. Bylo by to ale marné. Už jsem se prostě viděla.
Nikdy v životě jsem se nevyděsila tolikrát denně. Stačí se jen přiblížit a už z dálky na mě řve svá obvinění z pokročilého věku. „Ale já nejsem usvědčena, jsem jen sprostý podezřelý!“ pokouším se obhájit presumpcí neviny a zvrátit skóre ve svůj prospěch. Koupila jsem si krém proti vráskám a mažu a mažu. Následuje vyhlazující krém, omlazující sérum, podklad pro make-up vyplňující nerovnosti a vyhlazující make-up. Potom nasadím pletenou kuklu, ze které kouká jen špička nosu a řasy a konečně! Vrásky jsou pryč! Můžu směle vyrazit do ulic!
Nedávno jsem si vyměňovala maskovací zkušenosti se stejně starou kamarádkou. Pochopila jsem, že naše mládí odešlo v dál. Máme bolesti zad, oteklé oči, v deset večer padáme únavou a celonoční pařby? O těch už se nám ani nezdá. Na koncertě už nechodíme do kotle, ale pěkně si sednout na ochoz a boty na jehlách jsme vyměnily za daleko nižší podpatek. Odešla jsem s poznatkem, že bych si měla koupit urologický čaj, s doporučením k několika dobrým lékařům, se vzorkem nového krému proti vráskám a kupónem na zkušební balení inkontinenčních pomůcek. Hned mi bylo lépe, když jsem viděla, že se stářím se dá bojovat nebo ho aspoň maskovat. Prochechtaly jsme odpoledne v italské restauraci a blbly u toho jako malé. Čert vem vrásky a povadlou kůži, byla jsem ráda, že jsme nezestárly vnitřně a pořád si dokážeme užívat svět. Ten balík inkontinenčních vložek snad ještě dlouho potřebovat nebudu, ale až někdy začnu být protivná, zapšklá a věčně nespokojená, umlaťte mě prosím lopatou. Teprve tehdy budu doopravdy stará.
Přesto se děsím se dne, kdy mě někdo popadne za loket a se slovy „pojďte, babi, já Vás převedu“ mě potáhne přes přechod. A co vy? Cítíte se staré?
5.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem tvoje stáří. Pozvi mě dál!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no po ránu,když se podívám do zrcadla,se musím sama sebe přemluvit abych pozdravila tu cizí paní co se na mně dívá a hezky ji umyla
Z těch přsípků tady jsem dostala depresi
ja este namam narok citi sa stara, alebo starobe otvarat dvere 
mam len 36 rokov, vyzeram o 10 rokov mladsie...len to zdravie mam ako 50 rocna 
vyzor mam asi geneticky dany a dlho budem vyzerat mladsie, aspon nejake stastie v zivote 
kym som bola 20-ka a slobodna, vsetci ma oslovovali pani, co mi samozrejme lichotilo 
, teraz ma vsetci oslovuju slecna som zvedava, kedy ma zacnu oslovovat mila babicka
.gif)
babkatapka: 
Já jsem to tady chtěla napsat, ale pak jsem nějak zapomněla a tvůj příspěvek mi to připomněl. Mně se tedy zas moc nelíbí, když je někdo familiérní a oslovuje starší lidi - babi, dědo. Mě to nasíralo už za mého mládí na praxi v nemocnici, když tak některé sestřičky oslovovaly starší lidi.
Jinak jsem dnes byla v jednom zdravotnickém zařízení jako doprovod a osoba na příjmu byla tak arogantní
, že jsem se za ni styděla, jak je protivná a povýšená.
.gif)
proč se to nezobrazilo???,
stáří mi nevadí, když mi někdo řekne babičko, taky ne, jen kdyby nebylo těch hnusných chorob, kterou sebou obyčejně stáří vleče. Nevím, znám lidi, kteří v 91 letech jezdí na kole, v 80 lezou po skalách a proč já? Co jsem komu udělala
22 let se se takhle belhám,<fotka211(10).gif tu hůl jsem dostala jako poslední léčebný prostředek socialistického zdravotnictví a pak ošetřující lékařka zapoměla, že nemám jen páteř, ale taky kyčle A co teď???? co si na kom vezmu? Nevadí mi staří, je to přirozené a i krásné, ale to kolem toho a nezodpovědní lékaři , to mě vadí. Pokud nemáš dr v rodině, je čolověk závislý na tom na jakého dr narazí nebo se jak se pan dr vyhajal.
modroočka: "Hledali jsme radu v bylinkách na potenci..."
to se mi líbí. Asi nemám za kamarády žádný impotenty a nebo jsem nedůvěryhodná osoba, protože mě nikdo nežádal o radu s tímto delikátním problémem Ale je fakt, že když jsem v práci a sloužím jen se samými chlapy, tak se kolikrát zachráním úprkem za roh, abych nevyprskla, když předem mnou vedou akademický řeči
Majucha: no dobře, někdo vykouzlí nádherný účes, druhá vyrovná nádherné poprsí, jiná bude kroutit zadkem... přece musíme prodat to, co ještě za něco stojí.
A ještě mě napadlo, že je třeba dělat jakoby nic, když ten druhý něco vidí, tak je třeba mu vnutit myšlenku, že on má problém, ne já.
A taky se mi líbí ta slabá žárovka v koupelně, to je geniální nápad až na to, že bych si při make-upu vypíchla oko.
Nojo, ale to bych zase neviděla ten "pracovní zestup"...
Ještě musím připsat jeden postřeh mého kamaráda, taky v letech. Hledali jsme radu v bylinkách na potenci... a našli jsme, že když chlap nemůže, je to propojená porucha se sluchem. Na to on poděkoval Pánu Bohu, jak je dokonale vymyšlené... když nemůžu, ani to slyšet nemusím ... 
Což co je lepší? Pár vrásek anebo ... ... ...
Vikina: Ahojky,
a taky jsi k tomu klimakterickej diblík ? 
Kassy: tak to bud v klidu.. to jen tak neprejde ...taky si porad prijdu jako pubertacka poblaznena a je mi skorem 35
K tomu můžu říct:každý vypadá,jak si zaslouží-t.j. stárnutím se nám zobrazují na obličeji naše vnitřky-stačí porovnat několik vrstevníků,kteří jsou na přibližně stejné životní úrovni....Stáří je jen cifra,záleží na tom,jak se sami cítíme-ovšem hrát si na diblíka v 50 ,tak to je na ústav....
Vikina: ahojky 
Tak já se stará necítím, naopak, ve svých šestadvaceti pořád nemám ani pocit, že jsem dospělá
Když jsem byla mladá, nijak jsem to s kosmetikou nepřeháněla, spíše jsem ji vůbec nepoužívala. Né, že bych byla taková krasavice, ale měla jsem pocit, že moje pleť to nepotřebuje. Nechávala jsem si to na později, že se to pak bude hodit. Dnes je již asi to,, pak ´´a já stále svým nakupování nepodporuji výrobce ani distributory. Nejvíce mě vadí ty ,,faldíky´´ co již nikdo nebdivuje jako v prvních měsících mého života. S tím musím, ale začít bojovat sama. Zrcadlo to obcházím s pohledem na druhou stranu, když se náhodou kouknu, tak mám chuť pozdravit. Bohužel před zrcadlem stojím sama.
Tak a ted vazne. Po 30 me trapi zada, potrebuju vic spanku a celkove min vydrzim, po narocnejsim obdobi (nedostatek spanku a stresu, hodne prace atd.) hned omarodim treba na mesic (posledni marozeni mesic a pul ). Vzhledove vypadam lip nez pred 5 lety, ale i na to, pocitam, dojde. Takze jak vas tady nektere ctu, tesim se na to, ze se budu za deset let citit lip nez ted a budu zdravejsi... pevne v to doufam
