Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Není to tak dlouho, co svět zaplavila vlna příznivců náboženství Jedi. Spekulovalo se dokonce, že kvůli mase českých příznivců bude zavedeno coby oficiální víra do dotazníků ke sčítání obyvatel. Nakonec jsem ho tam ale nenašla a kolik obyvatel se k němu doopravdy přihlásilo, ví nejspíš jen Statistický úřad. I když to mnozí mohou považovat za pouhou hru nebo recesi, principy jediismu jsou ve srovnání s jinými církvemi velice rozumné a nelze proti nim nic namítat. Jediismus nezná násilí, netoleruje krutost, nepřesvědčuje lidi, že je to jediné správné náboženství, nediskriminuje, nezesměšňuje, nežádá si oběti.

Existují však seskupení daleko bizarnější. Nedávno proběhla tiskem zpráva o jakémsi rakouském mladíkovi, který bojoval s úřady, aby mohl mít na dokladech fotografii s cedníkem na hlavě. Důvod? Náboženská rovnost. Když se například muslimské ženy mohou fotit s pokrývkou hlavy, pořídil si pokrývku hlavy i on. Je totiž členem Církve špagetového monstra. A uspěl. Nyní se hodlá obrátit na ministerstvo kultury, aby oficiálně uznalo církev Létající špagetové příšery. Tato církev je velice sympatická, protože uznává každý pátek jako svátek a prosazuje jeho dodržování v zaměstnání. Jinak prý zaměstnavatel porušuje právo na svobodné vyznání. Církev také věří, že že se v nebi nachází pivní vulkán a továrna vyrábějící striptérky. Celý svět řídí Velké špagetové monstrum, které má rádo piráty a za jejich úbytek se mstí globálním oteplováním. Ve volných chvílích si hraje s vědci tím, že falšuje výsledky měření rozpadu radioaktivního uhlíku tak, aby si mysleli, že svět vznikl velkým třeskem a život se vyvinul evolucí. Zní vám to šíleně? Ale kdeže! Není to šílenější o nic víc než vize staříka na obláčku, pekelných kruhů nebo teorie o stvoření světa za sedm dnů.

Ale jsou i další zábavná božstva. Například Neviditelný růžový jednorožec. Božstvo má formu neviditelné samice jednorožce, která má růžovou barvu. Jeho zastánci poukazují na fakt, že je velmi složité dokazovat neexistenci jevů za hranicemi lidského vnímání. Smyslem tohoto seskupení je popostrčit teisty k poznání, že jejich víra může být ateisty vnímána se stejnou důvěrou a vážností jako víra ateistů v Neviditelného růžového jednorožce. Členové tvrdí, že nelze prokázat neexistenci růžového jednorožce, protože je neviditelný. Podle téže logiky je tedy třeba Neviditelného růžového jednorožce považovat za stejně pravděpodobnou jako Boha.

To je ulítlé, říkají si mnozí. Možná až bizarní. Ale opravdu si myslíte, že seriózní církevní společenství jsou na tom lépe? Podívejme se jen na katolíky, kteří o sobě trvdí, že jsou nejstarší křesťanskou církví na světě. Některé tradice a rituály si s výše uvedeným nijak nezadají. Cilice je ostnatý pás, který se připíná na tělo, a jehož účelem je způsobit bolest a pocit nepohodlí, čímž se má docílit pokání. Myslíte, že je to vymýcená záležitost? Ale kdepak. Díky knize Šifra mistra Leonarda získala naopek velkou oblibu. Dodnes se v některých konzervativních kruzích používají k sebemrskání a pokání i důtky. Co relikvie? Líbat chodník, po kterém se prošel Michael Jackson, nebo koupit pero, kterým podepisoval listiny JFK, je bláznivé, ale poklekat před křížem nebo uctívat kost svatého Františka se považuje za běžný jev. Dodnes se praktikuje například vymítání ďábla a mnohým připadá nepochopitelná i taková záležitost, jakou jsou odpustky za spáchané hříchy. A deklarovaná neomylnost papeže všechno završuje.

Když se nad tím zamyslím, je mi milejší představa chrlícího pivního vulkánu než deseti pekelných bolgií. Jenom doufám, že nebeské továrny budou produkovat i gigoly a k mání budou i menší sopky nebo aspoň fontány se šampaňským, mojitem, colou a horkou čokoládou. Jdu si sehnat cedník.

Pohoršují vás podobná legrační seskupení nebo byste se klidně do řad špagetového monstra sami přidali?