Vypadáš jako ... aneb Ach, ta podoba!

Povídá se, že člověk pochází z opice. Já si jsem ale jistá, že jsme potomky i mnoha jiných zvířat. A kdyby jenom zvířat!
Před časem jsem jela na služební cestu a na nádraží mě měla čekat jedna paní. Pokoušela jsem se z kolegy vypáčit, jak ji poznám. „Vypadá jako Aurora,“ pronesl po delším přemýšlení. „To je pěkné,“ postěžovala jsem si, „ale jaké má vlasy, výšku nebo něco, podle čeho bych ji mohla najít?“ naléhala jsem. „To já nevím. Ale tu poznáš, ona zkrátka opravdu vypadá jako křižník Aurora,“ rozhodil omluvně rukama a odešel. Nedokázala jsem si představit, jak ji poznám. Při představě, jak obcházím nádraží a ptám se všech žen, zda už vystřelily na Zimní palác, mě jímala hrůza. Ale nebylo to zapotřebí. Už při pohledu z brzdícího vlaku jsem mezi desítkami dam neomylně identifikovala tu mojí. Ona totiž, jak to jen říci, opravdu vypadala jako Aurora. Dodnes nevím čím. Držením těla, kredenciózní postavou – ale ne víc, než kdokoliv z nás, účesem, oblečením, výrazem nebo snad kombinací toho všeho dohromady? Těžko říct, v detailech se totiž ničím neodlišovala od ostatních.
Z mnoha lidí ale čiší jejich zvířecí geny. Potkávám se s paní, která má kočičí oči, takové, které by jí mohla lecjaká čičina závidět. Další vypadá jako kokršpaněl a jedna chudinka nezapře předka ze slepičí říše. Jezdí s námi i pelikán a velbloud. Také se nerada dívám na sportovní zprávy. Kdykoliv vidím jednoho sportovce, odpřísáhla bych, že se Darwin spletl a člověk byl předchůdce opic, ne jejich nástupce. Myslíte, že já jsem na tom líp? Nejspíš ne. Jeden známý má schopnost v každém člověku vidět nějaké zvíře. Trefuje se celkem přesně. Když jsem chtěla vědět, jakému zvířeti jsem podobná já, odpověděl mi soucitně: „To radši nechtěj vědět.“
Přesto vím, že po ránu se nejvíce podobám zombiím v nejrůznějších stádiích rozkladu, dopoledne lenochodům a v době oběda se proměním do podoby ruského tanku. A stabilně vypadám jako koule. No a co? Koule je přeci dokonalý tvar!
Podobáte se nějakému zvířeti nebo znáte někoho, kdo nezapře podobu s nějakým tvorem či jiným předmětem?
10.2.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vypadáš jako ... aneb Ach, ta podoba!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Ale do rána se mi to ještě rozlezlo, že už se fakt začínám podobat nějakému neandrtálskému zvířeti


UVita - ijaku - to je jak se ze široka usmíváte a tak jste si natrhly ústa a Petruša, jak to tu čte tak se taky pěkně baví a jedo v tom již s váma.
.gif)
Petruša: 
.jpg)
UVita: děkuji
Ještě jí ma rozkousanou abych byla ještě hezčí 
.gif)
Petruša: to jsem nevěděla, že je nás tolik krásných, pomalu abych to brala jako konkuhrenci. Ale jo, vítáme tě v klubu Olezlých hub

.jpg)
UVita: ijaku: můžu se přidat? Koutek se mi dělá taky 
.jpg)
UVita: 
.gif)
Jedno je asi jisté: krasavice k pohledání
.gif)
ijaku: no jo, tak ty máš opar
, já jen obyčejný koutek
.jpg)
UVita: Šak ten můj opar je taky v koutku
Taky nevím, kde jsem k němu došla
.gif)
ila zila: 
Kozoroh18: nevím pro, ale napadl mě také jen jeden fotbalista
ijaku: v tom případě, musím být i já debil, páč se mi udělal koutek. Nevím z čeho, po nikom nejím, nepiji a už vůbec se nelíbám. Teda jen s Matýskem
, ale ten nic nemá u hubičky.

Sofffie: 11:56 Tak to musíme být dvojnice. 
Nejen že jsem tomu Sidovi hodně podobná, jsem i takový dobrosrdečný zmatkář...

Latimeria: Že by škrtička ? Či spíš neinformovaní usoudili, že jsi jedovatá ? 

Mívala jsem kdysi nevyžádanou přezdívku Kobra. Proč asi? 
.jpg)
ila zila: 

Něco ke kafíčku...
