Brambory na sladko...Tak dělej sakra, co ti tak dlouho trvá?
Blíží se čas dovolených a s ním spojené chystání, plánování a balení na cestu. Co si budeme povídat, v mnoha rodinách bývá právě tato součást, která předchází zaslouženému odpočinku, zdrojem pravých a nefalšovaných nerváků. Pokaždé, když si vzpomenu na své dětství, léto a rodinnou dovolenou, vybaví se mi klasický obrázek: Tatínek stojící u dveří s rukou na klice a maminka poletující po bytě a kontrolující, zda všichni všechno máme, zda je vše sbaleno, přívody vody uzavřeny, lednice vypnutá…
„Prosím tě, co pořád děláš? Co ti tak dlouho trvá, já už jsem dávno připravený a ty jen zdržuješ!“
Tatínkova nervozita, způsobená patrně cestovní horečkou kombinovanou s psychickou přípravou na dlouhé hodiny za volantem, nám pokaždé dokázala spolehlivě otrávit počátek každé dovolené. Zatímco on se ráno nasnídal, umyl a obléknul a tím měl splněno, na mamince ležela tíha odpovědnosti za všechno a za všechny. Protože běda, třikrát běda, když se posléze zjistilo, že zapomněla zabalit otvírák na konzervy. Chuděra, mívala z toho všeho nervy na pochodu a i já, dokud jsem trochu nevyrostla a nebyla schopná si vytvořit vlastní názor, jsem propadala pocitu, že onen chybějící otvírák je stejná tragédie, jako například hladomor v Somálsku.
Můj manžel byl podobného ražení jako tatínek. Jakmile jsme se někam chystali, ať už na jednodenní výlet či na dovolenou, pokaždé jsem byla nucena těsně před odjezdem absolvovat zatěžkávací zkoušku mé nervové soustavy a zároveň dokonalý trénink vlastní trpělivosti. Je zajímavé, jak člověk zjistí, kolik jí vlastně v sobě má. Pravda, někdy jsem se nedala a postavila se do neohroženého, obranného postoje, ale většinou jsem v zájmu rodinné pohody a klidu všechny své připomínky i vzrůstající ublíženost spolkla.
V důsledku tatínkova i manželova chování jsem usoudila, že je tento mužský nervákový předodjezdový jev patrně normální a smířila jsem se s ním jako s něčím, co neodmyslitelně patří k manželskému a partnerskému životu. Z tohoto omylu mne vyvedl až současný partner. Když jsme se poprvé chystali na společnou dovolenou, podvědomě jsem očekávala klasické cholerické tanečky, na které jsem byla zvyklá. Nekonaly se. Zatímco já jsem si v koupelně ještě na poslední chvíli fénovala na hlavě frizúru, přítel vzal do ruky kytaru a v naprostém klidu a míru mi k tomu zabrnkal a zazpíval Rosu na kolejích. Nebudete mi to možná věřit, ale málem to se mnou seklo.
Jak to před odjezdem na výlety a dovolené probíhá u vás? Máte štěstí na pohodové a klidné muže, kteří vědí, že z nějaké minutky sem, minutky tam, se nestřílí? Anebo se při představě blížících prázdnin, balení a odjezdu už předem třesete jako drahej pes a snažíte se zaktivovat své logistické schopnosti, aby všechno klapalo jako na drátkách?
16.5.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 45 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tak dělej sakra, co ti tak dlouho trvá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
chytrájakrádio: jo jo jo něco podobnýho probíhá i u nás, minule sme vyjeli do Řecka místo v deset dopoledne v jednu odpoledne. A stalo se co? Houno 
.gif)
Tak s tím úklidem jsem asi taky ujetá
,né teda když jedeme na víkend,ale pokud odjíždíme na dovču,mám naklizeno,čistě povlečený peřiny,vypraný a vyžehlený prádlo,vybílenou lednici...sousedka nám zalívá kytky a ještě i přes den větrá
...miluju přijet z dovolený do čistého voňavého domova
V pohodě jsem sbalená za chvilku a s mužem máme vždy jen jeden malý kufr dohromady a nechápeme lidi na letišti co v těch obrkufrech vlastně tahaj když jedou k moři....Doma nijak neuklízím, nevypínám ledničku, jen vynesu odpadky a umyju nádobí.
Jsem asi divná, u nás jsem prvná nachystaná vždycky já . I když balím a tak...
Tohle už řešil Horníček v Dobře utajených houslích. Tedy z pohledu chlapa. Muži prostě nechápou, co ženským tak dlouho trvá.
Verera: Tak uklízet před odjezdem, to by mě v životě nanapadlo. Jediné, co kontroluju, když odjíždíme déle než na víkend, je aby bylo ymyté nádobí a vyklizená myčka a jestli někde nezbývá nějaké zapomenuté jídlo, abychom se po dovolené nevrátili do líhně plísní, octomilek a jiných "chutných" potvůrek.
Já jsem se vyvarovala té chyby že bude všechno na mně. Já chystám oblečení sobě a dětem, lékárničku apod,. a případně jídlo, manžel své věci, věci na stanování, vaření, technické záležitosti apod.
V den odjezdu ovšem manžel už nepovažuje za nutné dělat nic jiného než se oblíct najíst a odnést věci a nějak pomíjí, že je potřeba udělat ještě spoustu drobností. Tak se aspoň zabaví zalíváním kytek.
Já strašně nesnáším ty nervy a fofr předem, takže klidně jedu v sobotu až po obědě, manžel má pocit, že ty tři hodiny dopoledne jsou nenahraditelné a pokud je nestráví a chatě, je to téměř katastrofa, ale už jsem ho trochu převychovala.
Synek je po manželovi, dcerka má na všechno dost času,ta by patrně odjížděla o den později, kdyby to bylo na ní.
Ovšem ať jedeme kam chceme, v životě jsme za sebou nenechávali uklizený byt jako moje maminka, je to obvykle jako po výbuchu, jak každý honem ještě dohledává nezbytnosti a nechce se zdržovat úklidem, abychom přece vyjeli včas a něčím tak bytečným se nepřipravili o část volna 
.JPG)
chytrájakrádio:
U nás balení obstarávala výhradně maminka. Na víkendy jsme ani moc nejezdili,ale dovolená, byť týdenní, to byl složitý proces.
Asi tak dva týdny dopředu maminka vylovila seznam a začala chystat komínky do obýváku, postupně všelijak přesunovala, přebalovala. Fakt je, že měla všechno i zabalené v dostatečném předstihu.
V den odjezdu musel být byt vycíděný, odmrazila i ledničku ( z toho důvodu jsme týden dopředu dojídali zbytky).
Tatínek měl za úkol připravit auto a ráno už jen podupával u dveří kdo že to pořád zdržuje.
Asi před 5 lety jsme narychlo potřebovali doplnit jedno místo v chalupě na dovolenou a přesvědčili maminku, aby jela s náma. To že má na balení jen hodinu s ní málem seklo, ale nakonec to v pohodě zvládla a byla nadšená, protože, jak se nám pak svěřila, bytostně nesnáší balení a těch 14 dní chystání před dovolenou ji ubíjí .
chytrájakrádio:
ploduska: střídavě. my jsme totiž oba jak přes kopírák 
chytrájakrádio: 
Tvoje nervy bych chtěla mít
.jpg)
chytrájakrádio:
chytrájakrádio: a kdo z vás je ten "jo,jo,jo..."?
u nás při odjezdu na dovolenou mám asi větší nervy já, ani ne tak ze zabalení věcí (to balím já pro všechny deti a sebe + kosmetika, léky, foťák, atd, manžel balí svoje veci, doklady, peníze), ale hlavne z toho, jestli je všechno vypnutý, zavřený, zamčený a tak
